Skleněný pokoj
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25479/bmid_skleneny-pokoj-1s7-25479.png
4
2785
653
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2009 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room , 2009
více info...
Přidat komentář
Tak nějak mi to přišlo až moc na efekt. Zajímal mě příběh o architektuře a historii, ale bylo to jak čtení červené knihovny. Za mě spíš ne.
(SPOILER) Príjemné čítanie, ale žiadna bomba. Film som videla skôr ako čítala knihu, veľmi ma nezaujal. Kniha je lepšia. Chýbala mi tam časť kde by sa opisovalo ako sa cítil v Amerike Viktor keď Katalin s Marikou nepustili cez hranice. Je tam iba popísané Liesel ako zomrel pri neštastí na lodi ale zaujímali by ma jeho myšlienkové pochody, pocity.
Film jsem neviděl a po přečtení knihy o tom ani neuvažuju. Četl jsem ji jenom kvůli čtenářské výzvě. Kniha je zajímavá pouze tím, že se hlavní děj knihy odehrává převážně ve vile Tugendhadt. Do které bych se i někdy rád podíval.
Knížka, kterou stojí za to si přečíst, příběh samotný je pěkný, ale popis budování vily, to se mi moc líbilo.
Já vlastně nerozumím smyslu té knihy. Proč do tak konkrétního prostředí zasazovat naprosto fiktivní příběh? Historie vily i její rodiny je známá a dohledatelná. Nedokázala jsem se srovnat s tím, jak věrně byla popsaná samotná vila v kontrastu naprosto smyšleného příběhu postav. A i když od toho odhlédnu a zaměřím se pouze na příběh, tak své hodnocení nemohu vylepšit. Co to vlastně bylo? Milostné drama? Válečné drama? Erotika? Nefungovalo to ani jako jedno, ani jako všechno dohromady. Příběh na pozadí historických událostí byl utahaný a s na sílu doplněný množstvím sexuálních scén. Hvězda za vilu a její vyobrazení.
Audioknha
Film jsem neviděla, vilu jsem znala jen tak zběžně z nějaké občasné reportáže v televizi, takže jsem si mohla při poslouchání vytvářet své vlastní představy o prostředí. Příběh se mi opravdu líbil, akorát mi přišlo, že to paní Steinmasslová čte hodně uspávacím způsobem. Někdy se mi u nějaké knihy stane, že u čtení nevydržím, ale ve zvukovém podání ji doslova hltám. Tady fakt nevím. V každém případě mě kniha nalákala k osobní návštěvě vily.
Po shlédnutí filmu jsem se dostala ke knize, která, jak už to bývá, je mnohem lepší. Zvláštní jak moc se liší konec.
Můj názor na knihu je podobný komentáři Baji89.
Po titulu jsem sáhla záměrně, s přáním připomenout si zážitek, který provázel mou první návštěvu vily Tugendhat.
Když jsem přišla na prohlídku, vůbec jsem netušila, co čekat. Lístek byl neočekávaný dárek. Přiběhla jsem jako obvykle pozdě. Z ulice nezajímavou budovu jsem opakovaně míjela a hledala něco skvostného.
Jakmile za mnou zapadly vstupní dveře, průvodce nadšený historií, nám připravil silný emoční koktejl. Do smrti na to nezapomenu.
V tom prostoru prožijete čirou radost, nad černobílými fotkami dětí, které spokojeně sáňkují zahradou až k vile prarodičů. Bezstarostnost, kterou zachycují fotky z tehdejších Vánoc. Rodičovskou velkorysost, nad svatebním darem rozvedené dceři, což je zakázka na dům s neomezeným rozpočtem. Úžas, nad citem architekta Miese pro nejmenší maličkosti, jako jsou schované elektrické zásuvky v podlaze nebo šatna s trvalým průvanem, aby moli, kteří průvan nesnáší, nesežrali pani domu kožichy. Miesovu důslednost, při představě domácích, jak sundávají ze zdi obrazy, které si pověsili bez architektova vědomí, jakmile se nahlásí na návštěvu. Ve smlouvě na vilu je totiž uvedeno, že se nesmí v domě nic měnit bez jeho vědomí.
Pocítíte smutek, nad národním úpadkem, kdy velké skleněné tabule, které tvoří jednu ze stěn, už u nás není nikdo schopen vyrobit, i když před válkou jsme to uměli.
Prožijete lásku, o které si nebudete jisti, ze to není jen dobře promyšlený obchodní tah.
Neuvěřitelné propojení obytných prostor se zahradou. Zatajený dech, nad slunečními paprsky ozářeným onyxem.
Bezpráví, zoufalství a bezvýchodnost majitelů, kteří po 10 letech ve svém vysněném domě museli utéct před fašisty. Úlevu nad tím, že někdo prozíravě obestavěl onyxovou stěnu, aby ji Ruda armáda nerozbila. Tak, jak ve zdi vybourali díru, aby přímo do skleněného pokoje mohli vjíždět na koních. Opovržení, nad osudem těchto prostor za normalizace…
Prožijete toho opravdu moc.
Když jsem za tmy odcházela, připadal mi nasvícený dům jako zvláštní tvor, který útrpně přihlíží, čeho všeho jsou lidé při tvorbě dějin schopni.
Dnes jsem knihu dočetla.
Daleko, spoustu kilometrů od domova si připadám stejně jako Liesel.
Ráno mi přišla sms:… “neboj, Rusy tu zatím nemáme”.
Proč jsou lidé nepoučitelní??
Je mi smutno.
Opravdu povedeny pribeh, ve kterem se krizi osud vyjimecneho domu a nasi male zeme. Chvilemi jsem si rikala “Proc se tam ted objevila tahle nova postava?”, ale nakonec to vsechno jako celek davalo velky smysl. Schvalne jsem si po celou dobu cteni knihy nehledala zadne fotky vily, abych si ji mohla predstavovat a podivala jsem se az po precteni. Urcite mam v planu jet se tam podivat, protoze pribeh me opravdu chytl za srdce.
Zajímavý příběh o osudu jednoho domu a jedné země. Příběh mě bavil a teď si ještě půjdu najít nějaká fakta o vile.
Odposlechnuto jako audiokniha. Pokud bych četla knihu, tak ji asi odložím. První polovina příběhu mě bavila o něco víc, ale jinak jsem byla dost často z chování postav rozpačitá. Po poslechu jsem se podívala na film a tam se mi o něco víc líbil osud některých postav. Hlavně Hany, která mě bavila jak v knize, tak ve filmu.
Ty jo, bavilo mě vyprávění o vile, ale ten lidský příběh byl takový, já nevím. Ač osudy postav byly opravdu zajímavé, tak to působilo tak nudně, ploše... Nevím jestli autor není dobrý vypravěč nebo třeba překlad nebyl moc povedený. Téma, doba, dům... Všechno perfektní, ale vyprávění mě nebavilo.
Velké zklamání. Ze začátku mě kniha bavila, ale jakmile byl dům dostavěn, román se překlopil v nudný a banální milostný příběh. Na to nejsem cílová skupina. Taky mi dost vadila nevyzpytatelná úprava reálií - autor pracoval s historickými fakty volněji než volně. Po přečtení jsem zjistil, že kniha byla dokonce zfilmována, ale zkoušet, zda je toto zpracování lepší, určitě nebudu.
Tato kniha mě okouzlila, v Brně jsem žila 7 let, mám blízko k architektuře, některý mobiliář znovu rýsovali moji učitelé, vilu jsem navštívila. Tedy interiér, zahradu, okolí vily jsem si dokázala představit. Poslední dobou čtu ráda detektivky, nejsem úplně románová. Ale tato kniha mě dostala. Autor, který není z této země popisuje nelehké časy tak krásně a romanticky, tleskám. Co se týká popisu knihy, rozdělila bych ji na 3 části: 1. příběh vily a také se dozvídáme především o hlavním hrdinovi, o jeho myšlenkách, vše plyne jako na nějakém obláčku, romantika první republiky. 2. část na mě působí rychle a jsme především ,,v hlavě" hlavní hrdinky, hlas muže se ztrácí a můžeme pouze domýšlet co si myslí. 3. část vnímám jako příběh vily, skvostu, který vše přečkal a oslavu toho, že myšlenka zůstala zachována.
(Málo kdo ví, že interiér vily se objevil v ne úplně známém, ale skvělém českém filmu Post Coitum, že zde bylo podepsáno rozdělení Československa a jen dodám, že prostor, který teď vznikl po rekonstrukci vily a zahrady, která se táhne až k vile Low-Beer je prostě nádherný, je tam prostě hmatatelně cítit minulost...). Krása.
(Ve filmu mě pobavilo, že návrhy budoucí vily jsou s architektem diskutovány v dalším brněnském skvostu - ve vile Stiassni..).
Od kamarádky doporučení,tak jsem se do toho pustila.. ze začátku jsem se trápila,ale pak jsem se začetla... líbilo se mi to..trochu historie neuškodí..
Nevím no. Většinou mám raději knihu než film. V tomto případě se mi film líbil víc než kniha. Nedokážu přesně říct, co knize chybělo, ale něco ano. Příběh je to zajímavý, ale škoda. V tomto případě nejde dát víc hvězdiček.
Po přečtení prvních stránek jsem myslela, že knihu snad ani nedočtu. Začátek byl hodně “architektonický”, ale pak se příběh hezky rozjel. Poslední část mi však přišla už zbytečně přehnaná. Taky mi vadily neustálé narážky na Skleněný pokoj. A celou dobu šlo poznat, že to psal prostě chlap :)
Já se bohužel opravdu začetla až za polovinou knihy a jsem celkově spíše zklamaná. Téma jako takové je velmi zajímavé, ale zpracování mi nesedlo. Poprvé po velmi, velmi dlouhé době jsem i přeskakovala dlouhé vnitřní monology a popisné části a zaměřovala se na dialogy, které ovšem byly místy až na hranici triviálnosti. Škoda, škoda.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Kniha Skleněný pokoj je v
| Právě čtených | 45x |
| Přečtených | 4 202x |
| Čtenářské výzvě | 1 378x |
| Doporučených | 313x |
| Knihotéce | 703x |
| Chystám se číst | 1 193x |
| Chci si koupit | 200x |
| dalších seznamech | 19x |
Mně se kniha líbila! Vtáhla mne do děje.. Silný příběh! A dle knihy byl natočen i film. Samozřejmě kniha je vždy lepší než filmové zpracování; můžete použít více vlastní představivosti.