Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428618/bmid_sikmy-kostel-3Jk-428618.png
5
6785
1615
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text
Přidat komentář
Líbí se mi, že autorka pro nás, čtenáře, “objevila” tento polozapomenutý kraj a jako by vyplnila prázdné místo v literatuře. Píše krásně “postaru” a důkladně o regionu, který jiní spisovatelé dřívější doby ještě nepopsali. Nikomu asi nebyl tak blízký, jako právě jí. Cítím v té knize emoce a vztah k tomu regionu a to je velmi silné a přesvědčivé. Postavy a příběhy pomáhají vykreslit, jak se tam žilo, ale samotný děj není v této knize to nejdůležitější.
Při čtení mi automaticky naskakovala píseň Jarka Nohavici Kdybych se narodil před sto lety... Krásně napsaná kniha o těžkých osudech rodin z karvinské oblasti. Člověk si uvědomí, o co lehčí život v současné době vedeme. Také musím přiznat, že jsem se nikdy nezamyslela nad osudy Čechů i Poláků v této oblasti po vzniku republiky po roce 1918. O těchto událostech jsme se ve škole rozhodně neučili. Už se těším na druhý díl a další osudy hlavních hrdinů.
Ze začátku mě to moc ani nebavilo, postupně jsem se víc a víc chytala. Cesko-polský konflikt jsem znala jen povrchně, takže toto mě zaujalo. Hezký příběh, ačkoli ze začátku se mi některé věci zdály nelogické.
Ke knize jsem se dlouho nemohla dostat, přestože jsem četla jen samé přívětivé recenze. Okamžik, který rozhodl, bylo Noční mikrofórum s autorkou. Do pár dnů ležela kniha na mém nočním stolku. Nezklamala mě. Je to velmi silný příběh, často jsem nedokázala knihu odložit. Na druhý díl se velmi těším, ale zároveň mám mírné obavy (dle slov autorky čeká hrdiny období/doba, která toho moc radostného a dobrého nepřinesla).
Ani nevím kolik dát*. Možná moje nejdelší kniha, co jsem četla - než jsem ji dočetla. Příběh dobrý, ale prostě se to táhlo, bez akce-reakce... Ale asi to bude tím, že jsem zvyklá na jiné žánry.. Tak to knihou asi nebude :) Dávám 3*
Vůbec jsem netušila, co se dělo na Ostravsku, kniha mi otevřela oči. Tyto události mě úplně minuly, ve škole se mlčelo a nikde jsem na ně nenatrefila. Kniha jsem četla parádně a už jdu rezervovat do knihovny druhý díl. Za mě velká spokojenost.
Mám trochu rozpačitý pocit. Knihu jsem dostal k vánocům darem a všude četl jen samé pozitivní recenze. A tak jsem se nechal zlákat, a pustil se do ní. Uvěřil jsem, že to nebude jen nějaká červená knihovna.
A to skutečně není. Plus, které se musí knize nechat, je hluboký historický vhled. Autorka strávila několik let rešeršemi a hovory s pamětníky. Velké dějiny se prolínají s těmi osobními. Za druhé pozitivum považuji, že kniha je mementem tvrdých podmínek, za jakých se kdysi žilo.
Co mě ale neustále nutilo myslet na to, jestli čtením nepromarňuji čas, byla častá neautentičnost jednání postav. V některých místech zůstává mnohé nedovysvětleno (Jak se Jurek dozvěděl o nevěře Julky? Proč se Barbora musela stěhovat ze svého domku? Jakto, že jí nesepnulo dřív, že Ludwik je její synovec?). Způsob, jakým se čtenář vznáší v domácnostech hrdinů a skrze jejich myšlenky se vrací k zásadním událostem let, které by jinak zcela unikly záznamu je pozoruhodný. Když ale dojde na napětí před nějakou událostí, působí najednou uměle, protože událost je pro čtenáře snadno předvídatelná. Tahle jednoduchost mě na románu mrzela asi nejvíc, psychologie postav není příliš propracována, řekl bych. Zřejmý efekt to má na sňatkové strategii, kde si autorka vystačí de facto se dvěma rodinami. Jediným zábleskem morálního vývoje je Jarmila, která ale působí jen v epizodní roli.
Občas je sdělováno zjevné: "...družba, co mi ho vybrali, má dvacet dva roků!" , říká Barka Barboře o Ludwikovi na s. 189...Tatu mu to zavalilo v devadesátém čtvrtém, říká Julka Barboře o tři strany dál stále ještě na své svatbě a následuje Barbořina otázka: "Kolik mu tehdy bylo?" ...Není to zbytečné?
Také chronologický popis kapitol mi přišel poněkud zmatený. Kronika v podnázvu avizuje roky 1894-1921, ale díl o Ludwikovi se začíná už roku 1889. Na straně 230 je kapitola "1909", ale v obsahu je "1908".
Nelituji, že jsem knihu přečetl, ale už vím, že ji pošlu dál. V knihovně mé staré mámy se bude mezi Rosamunde Pilcherovou a Danielle Steelovou vyjímat jako růže v trní.
Popravdě, když jsem porve zahlédla že vyšla tato kniha, anotace mě vůbec nepřesvědčila a rozhodla jsem se, že tento trhák číst nepotřebuji. Po vydání druhého dílu ve mě vzrostla zvědavost a rozhodla jsem to zkusit. Od první stránky jsem byla vtazena do krasne popsaného děje, najednou jsem se ocitla na vesnici a vše jako by se odehrávalo kolem mě. Odnáším si spoustu zajímavých informací o naší zemi a už teď vím, že pro mě je to top knížka 2021. Rozhodně všem doporučuji!
Nejdříve se ze stránek vyvalil příběh lidí na pozadí událostí lámajícího se století, potom se přelil ve vyprávění o počátku století, kterým vlají postavy, a nakonec se z toho vyvrbil deník místa, jímž prošlo mnoho nohou, nadějí, stesků, bolestí i útěchy...
"Jak málo stačí, aby byl člověk vychýlen z nastoupené cesty."
"Jako by jediný správný život byl ten, který žijí oni sami..."
Příběh mě velmi zaujal, je to ten typ knihy, který se čte "na jeden zátah". Postavy jsou srozumitelné, jejich chování je pochopitelné a dobře vykreslené. První díl se mi líbil o trošičku více než druhý, ale kdybych neměla toto srovnání (četla jsem knihy hned za sebou), tak řeknu, že jednotlivé knihy jsou skvělé obě! Téma je zpracované citlivě, ale bez příkras a zároveň bez zbytečných popisů surovosti, která v té době jistě musela být součástí životů lidí. Vidíme tam to hezké i to špatné. Čtenář může osudy opravdu prožívat a to je to, co oceňuji.
Nejlepší knížka, jakou jsem kdy četla. Už se těším na další díly. Karin Lednická píše neskutečně skvěle, knížka měla spád a nedalo se od ní odtrhnout. Tak se pozná kvalitní knížka.
Úžasná kniha, velmi, velmi čtivá. Mám moc ráda knihy ve kterých se mnohé i dozvím, rozšířím si vědomosti a obzory. A přesně taková tato kniha je - úžasný poutavý příběh a na pozadí toho člověk poznává historii kraje, který nezná a může přemýšlet nad historickými událostmi o kterých se neučí.
Je neuvěřitelné kam jsme se jako společnost posunuli za 100 let. Já sama mám 4 děti ve věku 12, 18, 19 a když si uvědomím, že ti dva menší by už měli vést vlastně celou domácnost a ti starší už 3-4 roky makat 10 hodin denně v dole ...
Ta hrůza, když se člověk dostane do takové beznaděje, že musí "rozdat" své děti, protože jinak nepřežijou. Je tu krásně vykreslena mentalita lidí, kteří žijou v drsném kraji, kde nikdy nic nedostanou zadarmo a kolikrát ať se snaží, jak se snaží, tak je okolnosti semelou tak, že málokdo najde zase další sílu začít znovu.
Mám z této knihy rozporuplný pocit. První polovina knihy, to bylo takové wow... prostě bezmezné nadšení, pořád jsem o knize mluvila, doporučovala jsem jí pomalu každému, koho jsem potkala, říkám, to si musíš přečíst, to je skvělá knížka ... jenže od druhé poloviny to pro mne začalo ztrácet dech, zatímco první polovinu jsem přečetla prakticky na jeden zátah a nemohla se od knihy odtrhnout, postupem času se čtení zpomalovalo a posledních 80 stran tu leželo týden, než jsem se dokopala k tomu to dočíst.
Totiž ve chvíli, kdy mi došlo, že kniha nemá vůbec, ale vůbec žádný děj, že je to jen povrchní sled epizod života pár postav, na kterých jsou demonstrovány dějiny toho regionu, byla jsem hrozně zklamaná. Jak to, že jsem si toho nevšimla dřív? Můj problém, jasně. První světová válka například prosvištěla formou jednoho dopisu.
Je mi hodně líto, jak autorka naložila s příběhem Barbory. Na ní je postavena zhruba první polovina knihy a je na ní demonstrován těžký život hornických manželek resp. vdov, nakonec jí autorka nechá z tohoto světa odejít jedním jediným odstavcem. Hluboké zklamání.
Takhle... kniha je zajímavá, velmi vzbudila zájem o tento kraj, mám velkou chuť ho lépe poznat a podívat se tam, takže účel to pravděpodobně splnilo,ale za sebe musím souhlasit s tím, kdo tu již přede mnou napsal, že knihu jako mimořádný literární počin nevidí. Mám to bohužel stejně.
Ještě tu mám druhý díl, asi ho hned začnu číst, ať mám návaznost, ale že bych se nějak tetelila nedočkavostí, tak to bohužel ne.
Přenádherná a hlavně “silná” kniha. Osudy několika generací. Smutné a nelehké žití a přesto nic nebylo dopředu vzdáno!! Doporučuji. Nádherná práce!!
Pro mě milým způsobem popsány nelehké životní podmínky rodin závislých na hornictví. Byla to těžká doba, těžký život, hrozná dřina, ale práce byla. Už na mě čeká i druhý díl a doufám, že ten třetí bude co nejdříve.
V pozdější době vzniklo i heslo "Já jsem horník, kdo je víc".
Krajina je touto desítky let trvající hornickou minulostí stále poznamenaná a velice těžko a pomalu se napravují škody způsobené těžbou. Stojí za to i vidět na vlastní oči.
Neříkám, že je kniha vysloveně špatná, ale ani mě ničím zvlášť nezaujala. Začátek až tak špatný nebyl, ale pak se děj rozpadl do několika dějových linií a přechody mezi nimi byly až příliš násilné. Také mě zklamalo, že autorka "naťukne" nějaké téma, ale pak už se k němu nevrátí. Tak proč o tom vlastně psala? Co tím chtěla jako říct? Je to tam napsáno jen kvůli tomu aby byla knížka delší? Nebo naopak autorka nedokázala nepoužít shromážděný materiál (viz např. popis historie lázní Darkov)?
!SPOILER!
Typickým příkladem autorčina přístupu je např. svatba Ludwika a Barky. Proč se tam vlastně autorka sáhodlouze rozepisuje o tom, jak čekali devět měsíců na povolení až z Říma, aby následně toto téma bylo odloženo a zapomenuto jako zbytečné a nepotřebné? Ještě bych to pochopila, kdyby to téma autorka nějak dál využila. Třeba že jedno z dětí bylo postižené, když už rodiče byli blízcí příbuzní, nebo nějak jinak.
A podobné je to i mnohde jinde! Třeba peníze, které Barbora celý život po smrti Pawla a Karla schovávala v truhle. Jak byly nakonec použity? Autorka píše o bílých střevících, panence..., ale téma peněz podobně jako mnoho dalších vlastně vyšumělo.
Tato polovičatost - načrtnuto x nedotaženo - mi velice při čtení vadila. Pro svůj kraj udělala autorka hodně, ale jinak Šikmý kostel jako nějaký zásadní literární počin nevidím.
Uzasna kniha. Moc se tesim na druhy dil, ktery bude urcite taky tak vyborny. Karin je sikovna.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské Slezsko
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
K této knize jsem se dostala na základě pozitivních recenzí, moc jsem si o ní nezjišťovala, prostě jsem se do ní vrhla. A byla jsem nadšená. Četla se mi příjemně, příběh se mě mockrát dotknul, ale hlavně chci vypíchnout, jak moc cením přiblížení této blízké minulosti - jak časově, tak místně. Je známým faktem, že ve škole se při výuce historie mnohé musí opomenout, ale opravdu mě překvapuje, že já třeba osobně se poprvé setkávám s tímto tématem z naší vlastní historie až ve 21 letech při čtení románu. Autorce tleskám a knihu moc doporučuji!