Šikmý kostel 2
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460110/bmid_sikmy-kostel-2-wiw-460110.jpg
5
3758
797
Šikmý kostel série
< 2. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945. S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále významně projevují důsledky předešlého dramatického dění a prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a ekonomického rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde. Příběh je i tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.... celý text
Přidat komentář
Dočteno s jemnou husí kůží po těle. Kniha přečtena jedním dechem, na jednu stranu bych ráda hned věděla, jaké další osudy hlavní postavy potkaly, na druhou stranu jsem ráda, že už jsem dočetla, protože snad teď budu mít klidnější spaní. Postavy jsou totiž opět vykresleny tak věrohodně, tak lidsky se vším, co k tomu patří, že vás provázejí i každou chvíli, co zrovna nečtete a teda mě osobně se pletly i do snů.
Děkuji autorce za přiblížení česko-polských vztahů v tamnější době. O tom se moc nemluví. Babička vzpomínala, jak její babička byla v této době takto vyhnána z nově postavené vily, kde měla mít obchod, v Šenově a ze dne na den se ocitla v Ostravě - Radvanicích, kde se jim povedlo sehnat jednopokojový byt, ve kterém jich žilo 6 - její 5 členná rodina a jeden mladý muž, který neměl rodinu a neměl kde bydlet...když mi to babička vyprávěla, vyloženě mi to prošumělo hlavou, přijala jsem informaci, chvilku se nad tím zamyslela, řekla si: “to musela být hrůza” a informaci pustila z hlavy. Vrátila se mi plnou palbou při čtení knihy, vše chytlo ostřejší kontury, zasáhlo mě to velice. A nejen to. Doba, kterou kniha popisuje je na dechberoucí, šokující, neuvěřitelné a kruté události plná. Nezbývá mi, než smeknout pomyslný klobouk, mít obrovskou úctu a respekt k předchozím generacím. A nesoudit! Poučme se z toho i my v naší generaci. Ať tak či tak, většina jednala dle svého nejlepšího uvážení, aby ochránili rodiny, sebe. Krom těžkého života jim osud nadělil i těžké životní rozhodnutí. Bavilo mě číst, jak každá z postav dospěla ke svému vlastnímu postoji, na základě vlivu rodinných příslušníků, zkušeností nebo jen své tvrdohlavosti.
Závěrečné dobové fotografie knize jen přidají na autentičnosti, tohle já mám v takových knihách ráda, protože díky fotografiím na vás atmosféra foukne už opravdu naplno a u fotografií lidí obzvlášť.
Jdu knihu vydýchat a těšit se na další díl.
Autorce velké poděkování, že tuto tematiku zpracovala, navíc takovým věrohodným stylem.
Bylo mi moc líto, když jsem knížku dočetla! Na jednu stranu jsem musela číst pořád dál a dál. Na tu druhou jsem nechtěla aby byl konec. Bylo to úžasné, chytlo mě to snad i víc než první díl.
Těžko napsat něco, co ještě nebylo napsáno. Je těžké vyhnout se klišé. V prvním díle autorka nasadila laťku hodně vysoko, druhý díl se mi zdá ale ještě o kousek lepší. Už se ztrácí moment překvapení (jsme zvyklí na prostředí i na styl vyprávění), útrapy hrdinů jsou - zdá se mi - snad trochu rovnoměrněji rozvrstveny. Šikmý kostel je JINÝ, ale přesto mi v něčem připomíná slavnou tetralogii Geniální přítelkyně: styl vyprávění není nijak úchvatný, ale Karin Lednická neotálí a jde přímo k věci, když čtenářům předkládá velké množství rozmanitých příběhů. Příběhy přitahují.
Nemám slov. Čtení kroniky osudů hornických rodin mě tak pohltilo, že jsem ztratila pojem o čase a knihu se mi nechtělo odložit. Šetřil jsem si poslední stránky, abych konec protáhl. Teď bude dlouhé čekání na další knihu. Moc krásné čtení, styl psaní, nádhera.
Mylím si, že pani autorke sa sériou Šikmý kostel dokonale podarilo oživiť "miesto, ktoré už nie je" a nielen to, zároveň dokázala jedinečným spôsobom poukázať na dlhodobo zamlčovanú bolestivú históriu malého baníckeho regiónu v česko-poľskom pohraničí.
Z čitateľského pohľadu oceňujem, že za každou jednou vetou som pociťovala autentickosť, ktorú podporilo i unikátne dobové vykreslenie postáv a atmosféry príbehu. Veľkou mierou k tomu prispelo i nárečie, ktoré v knihách hojne využíva.
Moje najväčšie uznanie smerom k autorke však patrí za jej prerozprávanie reálnych historických událostí prostredníctvom fiktívnych postáv, ktoré tvorili obyčajní ľudia so všednými povahovými vlastnosťami, nepozerajúce sa na udalostí očami politikov, ale svojím srdcom, náturou alebo aktuálnym životným rozpoložením. Toto z nich urobilo ľudí z mäsa a kostí, ktorí sa častokrát v snahe zachraniť si svoju kožu stávali i zbabelcami alebo zradcami...
Ako zastankyňa tradičnej rodiny, som si cez príbehy jednotlivých postáv, vychutnávala i chvíľkový návrat k dnes už pomaly zabudnutým hodnotám, ako je každodenný prejav úcty otcovi či matke.
Nakoniec musím spomenúť fakt, že vykreslenie událostí počas druhej sv. vojny sa veľmi podobalo ich prerozprávaniu ústami mojej starej mamy... opäť tam bolo poodkrytie skutočností, ktoré sa utajujú a máloktorá kniha s obdobnou tematikou, ktorú som čítala, o tom takto otvorene pojednáva. Samozrejme beriem tú okolnosť, že povojnoví autori boli obmedzovaní cenzúrou komunistického režimu a o to viac oceňujem pani Lednickú, že ako súčasná autorka sa vierohodne chopila k pootvoreniu i tejto vtedajším režimom zakázanej 13. komnaty.
Už je to nějaký čas, co jsem četla první díl, takže zpočátku jsem dost tápala v tom, kdo je kdo. V knize by mohla být také nějaká mapa příbuzenských vztahů. Raději jsem si teď během čtení vytvořila vlastní, abych v dalším díle byla hned v obraze.
Jinak po literární stránce dílo moc vydařené, po té obsahové však hodně těžké čtení. Stejně jako první díl popisuje i tento převážně ty hodně zlé chvíle v životě hornických rodin. Jedná se však o vyobrazení historických událostí ze snad nejhoršího období minulého století, tak to ani jinak nelze. Obdivuji autorku, jak poutavě dokáže příběh vyprávět a již se moc těším na třetí díl.
Při čtení mě napadly tři věci: paní spisovatelka umí skvěle psát, to o čem píše je její srdeční záležitost, musela nastudovat spoustu materiálů do hloubky. Nemůžu se dočkat třetího dílu, který zahrne padesátá léta.
Už dlouho se mi nestalo, že bych knihu nemohla odložit a odpoutat se od ní. Dnes dočteno, přečetla jsem oba díly jedním dechem.
Tleskám a smekám pomyslný klobouk před paní Lednickou. Výborně zpracováno, velmi poutavě napsáno, příběh je silný, skvěle se to čte.
Jediné, co mi nedělá (dlouhodobě) moc dobře, jsou popisy hrůz v koncentračních a pracovních táborech, pořád nedokážu pochopit, jak se lidé mohli chovat k jiným lidským bytostem tak, jak se chovali a co jim dělali.
Nedočkavě vyhlížím třetí díl.
Došly mi slova ...........
Oba díly by měly být povinnou četbou.
Jsem autorce nesmírně vděčná, že mi osvětlila mnohé z historie kraje, ve kterém žiji.
Moc se mi líbí výrazy "po našimu", které se v knize objevují. Vracela jsem se do svého dětstí a vyprávění babičky. A mimochodem skvělý chleba "U Komendra" pečou dodnes.
Absolutní špica. Už když jsem loni četl 1 díl tak jsem byl nadšený a dvojka to prostě ještě umocnila. Paradoxně je to velmi neradostné a místy až srdceryvné dílo, brutálně reálné, ale nesmírně poutavě napsaný příběh a skoro se to nedá odložit. Ke knize mám osobní vztah už jenom tím, že žiju 8km od Těšína, takže všechny ty lokace v knize popisované jsou velmi blízko a navštívil jsem je mnohokrát. Taky jsem měl osobní zkušenost se šachtami a těžbou uhlí (na učňáku jsem měl několik let praxi na šachtě a pak jsem měl i možnost fárat na Darkově, tchán pracoval X let na šachtě). Obdivuji jednotlivé postavy, které se paní Lednické podařilo popsat opravdu bravurně - jejich pestré spektrum charakterů a hlavně jak je různě více či méně (de)formovala doba, dějinné události a jejich nejbližší okolí a rodina. Tato kniha byla pro mě extrémně poučná a dozvěděl jsem se spousty informací, o kterých jsem měl jen velmi nezřetelné tušení a mnohdy jsem o nich vůbec nevěděl. Všechny ty historické události, nálada ve společnosti, nacionální boje Čechů a Poláků, pak i Němců byly v knize zachyceny s grácií Mistra. A to už vůbec nemluvím o používání jazyka a obohacení textu výrazy "po našymu" či různými polskými slovíčky. Tohle pro mě atmosféru domovského kraje ještě více zhmotnilo... Skoro jako by tam člověk byl a všechno to prožíval s jednotlivými postavami přímo v jejich domech, ale navíc s bonusem, že jsme mohli sledovat nejen děj a atmosféru místa v čase, ale podívat se na to vše očima a myšlením jednotlivých protagonistů - být v jejich hlavě.
Oceňuji, jakým způsobem autorka všechny ty těžké životní situace a prožité hrůzy zaznamenala a doslova "vpletla" do tohoto opravdu excelentního příběhu mapujícího život rodin napříč dějinami v průběhu 20 století.
My se máme tak strašně dobře, že nemusíme nic z toho zažívat. Takové knihy je nezbytné číst, abychom si náležitě vážili svých předků a věděli o tom, čím si museli projít a jak mnohdy bolestnou a krvavou cestu nám "prošlapali".
Skvěle navázáno, kde první dil skončil. Četla a videla jsem s autorkou rozhovory - klobouk dolů těch rešerši, pametniku, archivu... Tohle je literatura s přesahem - vůbec jsem o věcech na Těšínsku nemela ponětí a nejsem sama. Je to silny příběh, ještě že je postav tolik, protože kdyby to bylo o par, asi bych sílu pribehu neunesla. A bonbonek, kdy je pasáž o synovi a otci haviřech stejna, když spolu vstávaji na šichtu. Jako v prvním díle, jako před lety jejich predci.
Karin Lednická – objev současné české literatury. Nepochybně má autorka obrovský talent na psaní a zvolila si téma, které není lehké na zpracování, a hlavně přípravě knihy věnovala hodně času. První díl Šikmého kostela psala 4 roky. O Karin Lednické bych řekl, že je to spisovatelka s velkým S. Narodila se v Karviné, takže pochází z města, ve kterém bydlím od narození. Knihu hodnotím na 100 %.
První díl Šikmého kostela jsem četl v minulém roce a po téměř roce jsem se pustil do četby druhého dílu. Upřímně musím říci, že zpočátku jsem se v některých postavách trochu ztrácel. Měl jsem trochu problém propojit si vztahy mezi některými postavami. Přece jen jsem první díl nečetl rok, takže mi některé postavy a jejich propojené vztahy vypadly z paměti. Naštěstí moje mamka si přečetla první díl Šikmého kostela na konci minulého roku, takže jsem se ji občas dotazoval na některé postavy a jelikož postavy měla v živé paměti, tak jsem si to následně pospojoval. Postupně jsem se rozpomínal a dával si všechno dohromady, a když jsem počáteční úskalí překonal, vše pak plynulo bez problémů. Řekl bych, že to není chybou autorky, ale moje. Možná jsem si měl znovu přečíst první díl Šikmého kostela, abych si všechno připomněl.
Mám však k této knize jednu výtku. Mrzí mne, že se v závěru této knihy nevyskytuje nějaký rodokmen, kde by byly sepsány hlavní postavy, které v knize vystupují včetně jejich propojených vztahů. Určitě by mi to pomohlo a mnohem rychleji bych se dostal do obrazu. Myslím si, že u historických románů, které mají 600 stran, by to mělo být samozřejmostí a jsem názoru, že by to přivítali také ostatní čtenáři. To je drobná výtka, kterou ke knize mám.
Autorka se v tomto dílu hodně rozepsala. Kniha je pořádná bichle. Čtení jsem si dávkoval na několik dnů. Vyprávění je pomalejší, pozvolné. Děj knihy je vystavěn na skutečných historických událostech, postavy jsou smyšlené. Kniha na mě působila uvěřitelně. V tomto dílu se setkáme s hrdiny z prvního dílu - Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny. V knize se opětovně dočteme o česko-polském konfliktu a také do osudu našich hrdinů zasáhne 2. světová válka. Autorka zpracovala téma vztahů mezi Čechy a Poláky o rozdělení území, o kterém se v českých školách neučí, alespoň já, když jsem navštěvoval základní nebo střední školu, tak jsme si o tom neřekli ani slovo, což je určitě škoda. Alespoň na školách v Karviné a v přilehlých oblastech by mohli být studenti s tímto tématem seznámeni. Děda mi vyprávěl různé historky, které se odehrály během 2. světové války ve Stonavě mezi Poláky a Čechy! Nevěřil jsem vlastním uším, co všechno se na našem území odehrávalo!
Kniha má 9 dílů, které jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů. Kniha určitě stojí za přečtení. Musel jsem si však ponechat delší čas, abych vstřebal všechny informace, takže na knihu je lépe si udělat více času, ale o to více bude intenzivnější zážitek, poněvadž budete prožívat životy našich hrdinů a budete sledovat, kam se příběh bude ubírat.
Kniha obsahuje také obrazovou přílohu. Vzpomínám si, že autorka nebyla v prvním dílu Šikmého kostela nakloněna obrazovým přílohám, poněvadž říkala, že je to beletrie a v beletrii nemusí být fotografie. Všechny fotografie má umístěny na svých internetových stránkách. Je vidět, že v druhém dílu přehodnotila toto stanovisko a za mě osobně to bylo správné rozhodnutí, poněvadž vím, že hodně čtenářů se dotazovalo na obrazovou přílohu a chtěli mít v knize fotografie nebo nějaký dobový materiál. Pro mladší čtenáře není žádný problém vyhledat si webové stránky a podívat se, ale hodně starších lidí nemá internet, nebo s internetem neumí pracovat a třeba ani nikoho nemají na blízku, kdo by jim webové stránky ukázal. Karin Lednická vyslyšela jejich prosbu a já to oceňuji. I když mám internet, tak jsem rád, že součástí této knihy je obrazová příloha, na kterou se mohu kdykoliv podívat.
Pokud by se náhodou stalo, že Karin Lednická bude číst moje řádky, tak bych si přál za sebe rodokmen pro snazší orientaci v jednotlivých postavách. Jinak nemám knize absolutně co vytknout. Stylisticky a obsahově výborné, pravopis výborný. Korektor zkontroloval text velmi pečlivě. Myslím si, že Šikmý kostel má potenciál se dostat také na zahraniční trh. Myslím si, že pokud by se kniha přeložila do polštiny, mohla by mít úspěch i v Polsku, anebo také v jiných zemích.
Budu se těšit na ŠIKMÝ KOSTEL 3. Mamka si časem přečte ŠIKMÝ KOSTEL 2. První díl se mamce moc líbil. :)
V Doslovu se mi líbily tyto věty:
Jsem přesvědčena, že zlo dokáže zplodit zase jenom zlo.
Nenávist plodí nenávist.
Msta vyvolá jen další mstu.
Příběh každého z těch tisíců lidí, kteří museli nedobrovolně opustit svůj domov nebo dokonce zemřeli, představuje samostatnou tragédii, kterou odmítám přikládat na misky národnostních vah, abych dokázala, že ten či onen trpěl víc. Utrpení je podle mého nezměřitelné. Nesouměřitelné.
Skvělé pokračování prvního dílu. Přečteno jedním dechem. Dokonce se mi dvojka líbila více než jednička. Těším se na pokračování.
Byla jsem mile překvapena, že si autorka zachovala stejnou úroveň, jako u prvního dílu. A za to jí vlastně gratuluji. A moc paní Lednické děkuji za tento literární počin.
Knížka byla skvělá!
.... už při čtení prvního dílu jsem se těšila na jeho pokračování. V něm jsem opět součástí Barčiny i Fančiny rodiny a rozhodně nešlo číst rychle. Chtěla jsem si stále uchovávat Karwinou v sobě. Nemusím dodávat, že už teď se těším na třetí díl. Krásné
Byl jsem velice zvědav, jak se autorce podaří navázat na první díl, jestli to bude podobně poutavé, jestli si postavy dokáží udržet charaktery a jejich uvažování budou alespoň částečně v souladu s tím, jak nám je autorka představila v prvním díle. A odpověď zní ano, podle mě se toto všechno podařilo. I proto tak druhý díl nezůstává nic dlužný tomu prvnímu a my se tak můžeme jenom těšit, jak se do života postav promítnou další výzvy doby v díle třetím.
I pres snahu si tuto knihu davkovat tak, aby jsem si cteni uzivala co nejdele, jsem ji slupla behem par dnu.Ani to, ze je to docela bichlicka , nezabranilo tomu, ze ji mam behem kratke doby prectenou. Tento fakt tedy o necem vypovida. A to o tom, ze se do knihy zactete, a budete mit co delat, aby jste se dokazali od cteni odtrhnout. Styl psani pani Lednicke mne nadchnul jiz pri prvnim dilu, a tak neni divu, ze jsem se na tento druhy tesila. A bylo opravdu na co. Proste skvely literarni zazitek. Po docteni prvniho dilu jsem psala v komentari, ze je kniha tou nej, co jsem za rok 2020 precetla. No a tato bude take patrit mezi top prectenych knih za rok 2021.A to mame teprve zacatek brezna, ale u nekterych knih to proste vite dopredu :-)
No a jeste musim zminit rikanku "Polamal se mravenecek", protoze ta tady take hraje svou ulohu, stejne tak, jako ji hrala i v mem detstvi. Zbyva jen posledni veta. Vsem vrele doporucuji, a nesmirne se tesim na treti dil.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) česko-polské vztahy první republika, 1918-1938 Mnichovská dohoda hornictví zajatecký tábor podle skutečných událostí Karviná důlní nehody
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Kniha Šikmý kostel 2 je v
| Právě čtených | 159x |
| Přečtených | 5 421x |
| Čtenářské výzvě | 1 885x |
| Doporučených | 424x |
| Knihotéce | 1 013x |
| Chystám se číst | 876x |
| Chci si koupit | 225x |
| dalších seznamech | 26x |
Četla jsem oba díly hned za sebou, takže jsem pak neměla problém navázat na osudy postav z prvního dílu. Myslím, ze jinak bych se hůře orientovala v jednotlivých příbězích. Takto jsem měla vše ucelené a pro mě to byl tím pádem silnější zážitek z knihy (knih). Určitě doporučuji přečíst si toto poučně a poutavě zpracované zajímavé téma z ne až tak vzdálené minulosti.