Saze na hrušce
Miroslav Horníček
Když člověk píše o svém dětství, má dvě možnosti. Buď se vrátit a dívat se tehdejšíma očima, anebo všechno kolem vnímat pohledem dnešního , tedy skutečného zraku. Jinak, řekněme rovnou, to ani nejde. Člověk nemůže vystoupit z toho rozjetého vlaku, kterým je jeho život, a když píšu tyto řádky, jsem pořád blíž své osmdesátce než svým třem, pěti nebo osmi letům. Miroslav Horníček... celý text
Přidat komentář
mám rád Horníčkovo rozprávanie, či je z Provence alebo z Plzne, či je z divadla alebo zo života. je to ako pohladenie a zároveň impulz pre naštartovanie vlastných myšlienok, spomienok, úvah.
Miroslav Horníček píše o svém raném dětství v Plzni, o rodičích, příbuzných, známých. Provedl to způsobem sobě vlastním. Knížka je humorná, ale především laskavá a moudrá.
Citát: „Byl jsem dítě pitomé. Za největší úspěch té doby považuji fakt, že jsem nebyl vlastními rodiči utracen.“
Vřele doporučuji.
Velmi uspokojivé.
Pan Horníček, s láskou a poetikou jemu vlastní, vzpomíná na své dětství a rodnou Plzeň. Z jeho vyprávění se dozvíte spoustu zajímavých věcí. Kromě jiného, nejen, kde se vzaly saze na hrušce, ale např. i to, zda má ještě nějaké žijící příbuzné. (jsem docela zvědavá, zda-li i nám se s přibývajícími lety budou vybavovat vzpomínky tak barvitě a detailně; nějak tomu nevěřím ... )
"Když člověk stárne, začíná si stále častěji a podrobněji vzpomínat na své dětství. Ohlíží se a dívá se zpět. Pak uplyne ještě pár let a on začíná vyhlížet. Dívá se vpřed. Cesta před ním už je daleko kratší než za ním."
Pan Miroslav Horníček s nostalgií vzpomíná na své dětství v Plzni, na rodiče, prarodiče i strýce, ale také na místa, která v něm zanechala hlubokou, nesmazatelnou stopu. Milé povídání... přečtěte si ho, ať se dozvíte, odkud se vzaly saze na hrušce :-)
"Když člověk píše vzpomínky, má k dispozici dvojí pramen: rozum a cit. Mozek a srdce. Obojí má svou vlastní paměť a nelze plně spoléhat ani na jednu z nich, nelze jen s jednou z nich vystačit."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1966 |  Dobře utajené housle |
| 1971 | Listy z Provence |
| 1980 | Jak hledat slunce |
| 1989 |  Julius a Albert |
| 1984 | Dobře utajené housle / Jablko je vinno |
Kniha Saze na hrušce je v
| Přečtených | 33x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 20x |
| Chystám se číst | 8x |
| Chci si koupit | 2x |
I když nejsem z Plzně (byť ji trochu znám a mám ráda), zaujalo mne povídání právě o tomto městě, jak vypadalo téměř před 100 lety, za první republiky. Hlavně o rodném domě a jeho okolí totiž vypráví pan Horníček, který krásně představil nejen své dětství a celou rozvětvenou rodinu, ale zejména právě postavy sousedů v domě a nejbližším okolí - obchodníky a řemeslníky a jejich krámky a dílny. Černobílé fotky ukazuji toto mizející město. Dýchá z toho nostalgie už v době napsání (před čtvrtstoletím), kdy se 78-letý autor vrací ve vzpomínkách do svého dětství. Humor tu očekávat nemůžeme, ale pro autenticitu a jako vždy pěkný jazyk stojí za to útlou knížku pročíst.
Citáty mnou vybrané již uvedli předchozí komentující, za což jsem vděčná,