Růže pro Algernon
Daniel Keyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311693/bmid_ruze-pro-algernon-frI-311693.jpg
5
3156
3156
Růže pro Algernon patří k nejinspirativnějším příběhům moderní literatury. Už od roku 1959, kdy se poprvé objevila jako krátká povídka posléze odměněná cenou Hugo, nejvyšším čtenářským oceněním v rámci fantastického žánru. Později svůj vlastními životními zkušenostmi inspirovaný příběh Daniel Keyes rozšířil do románové podoby a opět si neústupně stál za jeho zakončením, přestože byl stejně jako v případě povídky nucen najít si nového nakladatele. Od té doby se Růže pro Algernon objevila v nejednom filmovém i televizním zpracování, jako divadelní hra prošla nepřeberným množstvím rozmanitých zpracování po celém světě a mnohými i u nás, inspirovala řadu různě upravených příběhů, hudebních skladeb či alb a v posledních letech byla zpracována také jako francouzský film či jihokorejský a v minulém roce i japonský televizní seriál. Charlie Gordon si v jednom z nejcitlivějších příběhů naší doby podmaní i vás…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Flowers for Algernon , 1966
více info...
Přidat komentář
Právě jsem dočetla jednu z nejlepších knih ve svém životě a přemýšlím jaký komentář napsat, aby mi nepřišel plytký, směšně trapný a nedostatečný. Nic mě nenapadá.
Nejvíc mi příběh přišel o lidskosti.
Poprvé jsem knihu četla na základní škole a už tehdy se mi moc líbila. Napsat příběh o pokusu na člověku a myši, kteří spolu vzájemně soupeří, aby se z nich stali parťáci mi přišel jako geniální. Samozřejmě mi bylo líto, že Charlie svoje nabyté schopnosti a dovednosti postupně ztrácel, ale na druhou stranu už věděl, co ho čeká... Za mě skvělá kniha.
Moc smutný a emotivní příběh. Pořád se dělají pokusy, ale není to proti přírodě? Tady v tomto scifi příběhu je na dvou tvorech udělán pokus o zvýšení inteligence. Myš Algernon a mladý mentálně postižený chlapec Charlie. Jeho "pracovňý hlášení" nás provází celou knihou, ze začátku jeho zvláštním jazykem, pak tzv. inteligentním a v závěru se chce brečet, protože víte, jak tento pokus skončí. Pocity chlapce , i když je mentálně postižený, ale pořád je to člověk se svými myšlenkami, pocity, touhou po lásce, chce žít a pracovat. Ukazuje společnost,ale i vlastní rodinu, jak se kdo k těmto lidem staví. Jsou schopni je využívat, ponižovat a pod., aby sami sobě dokázali, ale co? "Svou" tzv. inteligenci, která jim byla dána do vínku, ale ne každý člověk dovede podívat se do zrcadla a ohodnotit sám sebe. Tito tzv. postižení lidé jsou velmi důvěřiví a nikdo by toho neměl zneužívat. Taky chtějí žít svůj život.
Ve sci-fi románu je dobře popsána skutečnost, že společnost se často neumí vypořádat s někým, kdo se svojí mentalitou odlišuje od většiny a nezapadá do normy. Ať už se jedná o příliš nízkou nebo naopak vysokou inteligenci, podobný člověk nemůže zapadnout.
Buď je jako Charlie na počátku příběhu odsouzen k opovržení a posměškům, které si i přes své omezení uvědomuje a k lítosti místo upřímné lásky. Nebo mu druzí naopak díky vysokému intelektu nerozumí a on zase neví, jak s lidmi jednat, aby se sešli na jedné rovině, a dokázali spolu plout na jedné rovnocenné vlně. Společnost se s jinakostí nedokáže vypořádat a tak hrdý Charlie odchází do ústraní, protože odlišnost je někdy potupná a není východisko ani léku.
Příběh jsem nejdřív viděla na divadle, než ho četla. A volání Charlieho v hereckém podání skvělého Jana Potměšila, mi zní v uších ještě teď: „ Já se snažím! Opravdu se strašně moc snažím!“ Někdy bohužel ani usilovná snaha nestačí, ani motivace, s níž dotyčný přistupuje k řešení obtíží. Je třeba se s tím smířit.
Opravdu nejde, aby příběh člověka emočně nezasáhl.
Tohle není tolik o příběhu jako o pocitech. O pocitech bolesti, štěstí, odvahy, strachu, odpuštění a zmatku. Ty pocity jsou navíc tak silné a opravdové, že není možné je interpretovat. To je třeba zažít.
Kniha mě pohltila dnes stejně jako při prvním přečtení před více než třiceti lety. A také rozesmutnila. Vlastně - dnes mě rozesmutnila o hodně víc.
Zase jedna z knih, o kterých nemá cenu psát nadšené komentáře. Ten neopakovatelný pocit si musí každý prožít při jejím čtení. Ten se slovy běžného smrtelníka popsat nedá. Dalším pocitem je obrovská lítost, že tohle je jediný autorův román přeložený do češtiny.
Pěkná knížka, hodně nadčasová, má spoustu myšlenek k rozvážení, na které bude mít asi každý svůj názor. Konec mne sice nerozplakal, ale přesto vzbudil nepříliš radostnou náladu.
Jediné, s čím se osobně nemohu vůbec ztotožnit, jsou komentáře některých zdejších obyvatel, že je lepší být oblíbený hlupák, než neoblíbený génius. Upřímně řečeno, mít na vybranou, šel bych po genialitě a na ostatní (nebo alespoň na většinu z nich) bych se vyprdnul. Jak je ukázáno v téhle knize, ohromující intelekt (povětšinou) dokáže ohromující věci a mrmlající lidé se najdou vždycky (i ve stádiu hlupáka, plus většina těch dobrých se k hlupákovi chová takhle proto, že jim ho je líto, a já nesnáším lítost). Kniha mne tedy jednoznačně utvrdila, že vysoký intelekt je TA cesta. Díky, p. Keyesi.
100 bodů pro pana překladatele Podaného.
Oblíbený blbec, nebo nesnesitelný intelektuál? To je to, oč tu běží!
"Teď chápu, že jedním z důležitých důvodů, proč je třeba chodit na vysokou a získat vzdělání, je, aby se člověk naučil, že všechny věci, kterým věřil celý život, nemusejí být pravdivé - a že nic není takové jaké se to zdá."
"...výjimečný - to je demokratický termín, jehož se užívá, když se chceme vyhnout ocejchování slovy nadaní a nenadaní (což zase znamenávalo chytří a opoždění), a jakmile výjimečný začne komukoli dávat jakýkoli význam, bude vyměněno i tohle slovo. Jak se zdá, panuje zásada: výraz je možné používat, jen dokud nezačne pro kohokoli cokoli znamenat."
"Příliš často hledání pravdy vytlačí hledání lásky."
Jedna z nejsilnějších knih, které jsem četla. "Bože, prosím, neber mi to všechno." - z toho mrazí a bude ještě dlouho. Další komentáře jsou zbytečné, knihu si určitě přečtěte!
Díky pánovi s německým jménem od A. a paní Demenci tohle potká skoro každého, byť ne v takovém kontrastu. Je mi smutno, ale tak mozek většinou funguje.
Četla jsem povidkovou verzi, ale i tak si myslím, že příběh své poselství splnil v této kratší podobě. Těžko se mi popisují pocity, které z toho mám.
Kniha, která se čte sama, dlouho zůstává v mysli a nutí člověka přemýšlet. Citlivá a krásná knížka, která se dostane pod kůži.
Moc mi vyhovoval styl knihy, hlášení se četla velmi rychle.
Toto je jedna z knih, která by se měla ocitnout v seznamech povinné literatury. Příběh o inteligenci, touze a osamění osloví každého z nás a svou autenticitou zanechá v srdci hořkosladkou vzpomínku, která nenechá naší mysl v klidu. Ani postupem času se z příběhu nevytratí byť jen špetka jeho síly a schopnosti rozložit duši čtenáře na malé kousíčky. A to občas potřebuje každý.
skvělá a zároveň velmi smutná kniha, jeho láska k ženě a k myši Algernon, hodně silný příběh
Důkaz, že i u sci-fi platí, že opravdu dobrá knížka nepodlehne zubu času. Nadčasová nádhera. která promlouvá ke čtenáři i po několika desetiletích a bude promlouvat dál. Nejdřív jsem četla povídku, o které jsem se dozvěděla díky žebříčku sci-fi povídek a kratinké povídce Autor.
Z knížky mám smíšené pocity. Začátek se mi obtížně četl, ale vydržela jsem to. Děj byl napínavý a zajímavý, plný emocí a pocitů. Kniha skončila podle mého očekávání..
Štítky knihy
přátelství deníky zfilmováno humanismus myši IQ, inteligence mentální postižení Nebula (literární cena) psychologické experimenty
Růže pro Algernon
Wooow. Nic víc se na to říct nedá. Děkuji Databázi za Výzvu, protože bez ní bych se nedostala k tak úžasným knihám. Ihned mě pohltila. Stačilo pár stránek a už jsem ji jen těžko odkládala. Někdy se mi stane, že si půjčím knihu a natolik se mi libí, že si ji musím koupit. Myslím, že i tohle je ten případ. Bezvadné zpracování pomocí Pracovních hlášení, bavilo mě sledovat zlepšování intelektu a následně jeho upadání na pravopise. Skvělý popis toho, jak funguje lidská společnost, když se někdo vymyká jejich představě normálnosti. Zde ukázány oba extrémy. Rozhodně doporučuji.