Probudím se na Šibuji
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385705/bmid_probudim-se-na-sibuji-Ios-385705.png
4
1243
311
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly… Čtivě a svěžím hovorovým jazykem napsaný román mladé debutující japanoložky je o hledání cesty k odlišné kultuře, o nejednoznačnosti reálného světa a o ošemetnosti splněného snu.... celý text
Přidat komentář
Japonská tématika a vysoké hodnocení = pro mne pořádná motivace (konečně) skočit po téhle knize. Přitom jsem vůbec netušila, o čem to vlastně je, ani že je to od české mladé autorky.
První třetina mne ale nemile překvapila, nebavilo mne to, a do toho duch-myšlenka v podobě staré, vlastně mladé hrdinky uvězněné na tokijské Šibuji, pro mne moc snové. Ale vydržela jsem a zbytek knihy už plynul podstatně zajímavěji a rychleji, až ke konci přímo uháněl v napínavém duchu. Témat a literárních kousků v knize propleteno a nakouskováno hodně, ale nakonec se z toho pěkně vylouplo odkrývání příběhu prakticky neznámého spisovatele z počátku minulého století v rámci příběhu současné české studentky-japanoložky, pro niž se stal ústředním tématem výzkumné práce, zatímco se ještě propletl i s jejími japonskými i českými přáteli.
Základ vypadá skutečně, takže tomu budu věřit, mystiku víceméně odpustím. Nápaditá forma pevně spjatá s gradací příběhů, což oceňuji. 85%
No upřímně jsem si myslela že to bude nuda,ale to teda rozhodně neee.
Příběh má spád a kniha je fakt velmi čtivá.Jen ten konec mi přijde takovej useknutej,nebo snad že by to byl otevřený konec pro navázáni v další knize?To by bylo fajn.
Kniha mi nabídla velmi příjemné chvíle. Musela jsem se trochu přehoupnout přes první chvíle na Šibuji, ale pak mě čtení nepustilo. Příběh byl pro mě svěží závan něčeho nového a lákavého. Vnímala jsem Jany frustraci nad překladem i vůni starých knih. Slyšela jsem ruch přeplněné ulice.
Moc příjemná kniha. Líbí se mi skloubení něčeho, co pro mě je důvěrně známé (prostředí Filozofické fakulty a autorčiny narážky na bloudění a orientaci v budově, kolik já jsem si toho taky užila :-) a něčeho naprosto cizího. Japonská kultura je mi vzdálená na hony, nijak moc mě neláká, ale tenhle vhled byl nesmírně zajímavý. Četlo se to nádherně, postavy jsou propracované, jako živé. No... vlastně asi ne jako, ale živé, žejo? :-) I závěr se mi líbil, rozuzlení příběhu s hledáním stop skoro zapomenutého autora a skoroprovázání linie Jany tehdy a Jany dnes bylo fajn. Na prvotinu je to super počin a budu se kdyžtak těšit na něco dalšího.
Sama pracuji jako překladatelka a japonštinu jsem studovala a opět studuji, proto mě toto dílo velmi zaujalo. Líbila se mi hlavně první půlka. V té druhé jsem měla tak trochu pocit, že se autorka ztrácí a neví, jak vlastně zápletku rozuzlit. V případě magického realismu to samozřejmě není nutné, takže mi ta potřeba svázat všechny nitky dohromady připadala trochu zbytečná. Přesto, zajímavé dílo.
Toto je kniha, ve které se nevyskytují narušené vztahy, psychické problémy hrdinů ani nutnost čelit těžkým dějinným nebo životním událostem, která prostě jen popisuje život, obohacuje o nové znalosti a čtenáři je při ní dobře. Kniha, jakou je příjemné číst. Přesto mi připadá, že většina současných českých autorek (pomineme-li fantasy) se vydala přesně opačným směrem. Jako by kniha, která neobsahuje dostatek útrap, neměla na čem vystavět příběh. Anna Cima ovšem dokazuje, že to jde a že to jde skvěle.
Líbila. Mám pocit, že autorka opravdu ví, co říká... co píše. Baví mě její styl vyprávění. Díky za hezkou knihu!
Když čtu komentáře, jsem ráda, že jsem si dlouhou dobu počkala v knihovně na CD, protože v přednesu A. Kameníkové se žádné chyby, které by mě jistě při čtení vytáčely, nevyskytly. Hvězdičku dolů za nelogičnost - jak může snová Jana držet v ruce knihy, aniž by to někdo zaznamenal?
P. S. Knihu jsem poslouchala po poslechu dvou spisovatelských matadorů, tedy Vladimíra Neffa a Andrzeje Sapkowského. Oba, ač mistři slova, neváhají použít v textu nejen slova nespisovná, ale i vulgarismy. Nechápu proto, jak může někomu vadit hovorová čeština právě v této knize.
Debutní román Anny Cimy mi připomíná vzpomínky ze zápisníku mladé dívky, studentky japonštiny, který by tak zasloužil štítek YA literatura. To by dalo čtenáři více podkladů pro úvahu, zdali román číst nebo ne. Japonskou literaturu mám ve virtuální kolonce vysoce oblíbené a totéž se týká literatury s Japonskem spojené. Tady jde spíše jen o rámující zajímavý kulturní kolorit a s Japonskem hlavní postavy spojují - vedle studia japonštiny - highlighty jako Ginza, Šibuji a japonská jména dalších vystupujících postav. V díle je nicméně patrná inspirace japonským vnímáním společnosti i japonským literárním světem.
Hledání osudu téměř zapomenutého japonského autora Kijomarua Kawašity probíhající paralelně ve dvou rovinách, zemích i světech, v němž vystupuje něco jako rozdvojená osobnost hlavní hrdinky, je velmi zajímavá zápletka vtipně okořeněná magickým realismem. Neřešenou otázkou pro mě však zůstává, jak si bez svého ducha (či myšlenky) poradila hrdinka ve světě fyzickém. Příběh by se mohl přenést do jakékoliv kultury, tedy nejde primárně o Japonsko, ale samotný příběh. Nevyhovuje mi příliš ani závěr knihy, který vnímám nedokončený v mnoha aspektech. Nepochybně však jde o zajímavý jak samotný debut, tak i autorčin potenciál.
Na dotisk Probudím se na Šibuji jsem čekala pro mne nesnesitelné 3 měsíce. Už od první ukázky jsem věděla, že tohle si nutně potřebuji přečíst. Nebylo proto divu, že jsem na knížku měla velká očekávání. A ona je nejen do posledního splnila, ale i předčila.
Nejvíc mě baví, že nečteme jen jeden příběh, ale několik příběhů zároveň. Kromě příběhu Jany z Šibuji a Jany z Prahy je tu příběh, který Jana z Prahy překládá. Pro některé to bude možná chaotické a komplikované, já si ale těchto několik příběhů v jednom užívala. Vždy se vám ukáže kousek jedné části a pak se jde dál. Tím se dostáváme k tomu, že se mi více líbily části odehrávající se v Praze. Přišly mi daleko více zajímavé, hlavně také díky překladu Milenců, a také zde byl Viktor Klíma, kterého jsem si po pár stránkách neuvěřitelně oblíbila.
Pro mě je tato knížka asi jedna z nejlepších, které jsem četla. Věřím, že tomu pomohla i moje láska k Japonsku a zájem o japonskou kulturu. To bude i za mě i největší problém. Japonské nadšence potěší knížka daleko více, než člověka, kterého Japonsko tolik nebere. I tak jde za mě o úžasný a velmi zajímavý příběh, který vám všemi 10 doporučuji. Je to přesně ta knížka, u které bych prodala duši, abych si ji mohla přečíst znova poprvé.
Tak tohle byla pecka! :-) Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Byla jsem "vtažená" do děje, prožívala jsem s postavami jejich strasti a slasti, užívala jsem si jak "exotičnost" Japonska, tak bezpečně známé reálie Prahy. Přijde mi, že během mých bohemistických studií jsme se určitě musely s J(Annou) někde v Malé Rybě, Sedmém nebi, na Palachově náměstí nebo v Celetné potkat (i když v duchu Barthese je "autor samozřejmě mrtev"!)... :-) Taky jsem se po delší době u knihy fakt pobavila (humor Jany mi sedí). Bavil mě styl vyprávění, propracované postavy i dialogy, uzavřenost příběhu, funkčnost fikčního světa se všemi jeho "magickými" přesahy. Téma rozpolcenosti je dost nadčasové a vůbec zde nepůsobí kýčovitě.
°
Ich-forma mě překvapivě vůbec nerušila - ačkoli mi u mladých autorů a jejich debutů běžně zavání přílišným egoismem a autobiografičností, tady mi to bylo jedno - respektive příběh fungoval sám o sobě tak dobře, že jsem se nad ničím podobným ani nepozastavila.
°
Prostě čtivá oddechovka s přesahem v tom nejvíc pozitivnim a nikoli primitivnim duchu. Chci číst vícero takových děl!
°
"Mám pocit, že je ve mně obrovská trhlina, a čím víc se o Japonsku dozvídám, čím víc tam toužím jet, tím je takhle trhlina větší, až si doopravdy připadám jako dva různý lidi" (s. 36).
Japonsko je láska, stejně tak knihy o něm! A stejně tak jako titul Probudím se na Šibuji.
V knize se prolínají tři dějové linky - všední život studentky japanologie Jany, děj knihy záhadného japonského autora Kawašity a magicko-realistická linka Janiny zatoulané myšlenky na Šibuji. Ono to takhle asi nezní moc lákavě, ale věřte mi, že kniha opravdu stojí za to. Myslím, že mohu říci, že se jedná o takového Murakamiho v českém kabátku, avšak pro mladší a nenáročnější čtenářstvo.
Atmosféra Japonska na vás při čtení nebo poslechu bude dýchat z každé kapitoly, magický realismus vás bude nutit přemýšlet nad tím, co je skutečnost a co sen a závěr knihy vám asi také ponechá jistý prostor pro polemizaci :D No, asi je jasné, že já jsem byla z knihy nadšená!
Román, vlastně vzpomínky mladé slečny na dobu a pobyt v zahraničí, ve státě, který je pro mnohé z nás zvláštním díky svým zákazu nebo nařízenim. Jana se ale mnohé dozví, i když se na ní první pohled může zdát, že je ztracená. Kde?
Vyhlížím druhý díl v knihkupectvích:)
Nečekala jsem, že se mi tato kniha bude tak líbit, začátkem jsem se sice trošku prokousávala, ale po pár stránkách se příběh pěkně rozběhl. Kniha se četla výborně, bavila mě část odehrávající se v Praze i na Šibuji. Zajímavý byl nápad s "rozdvojením" i příběh spisovatele Kawašity. Navíc jsem se opět dozvěděla něco nového o Japonsku. Mimochodem na psa Hačikó asi hned tak nezapomenu. Jen bych uvítala, kdyby byla kniha ještě o pár stran delší.
Anna Cima je takový náš "český Haruki Murakami" :) Inspirace Murakamim je v autorčině díle nepopiratelná (magický realismus,prolínání reálného světa s fikčním, intertextualita ....a koneckonců i sama autorka svůj obdiv k japonskému velikánovi přiznává), ale to vůbec neubírá na originalitě, půvabu, dynamice a celkovém pojetí jejího románu.Myslím si, že se jí velmi obratně podařilo uchopit kouzlo Murakamiho románů, zasadit ho do českého prostředí a tím si získat duši českého čtenáře, který leckdy Murakamiho literárním hrátkám odolává.Cimy příběh má spád, stupňující, ale trefně dávkované napětí,magická fikce se nerozjíždí tak divoce jako u Harukiho, a proto i čtenář, který tomuto žánru zcela neholduje, je ochoten přimhouřit oko a nechat se unášet příběhem linoucím se ve třech rovinách. Moc mě to bavilo !
Vplyv Haruki Murakamiho, prípadne aj iných japonských autorov a japonskej kultúry to bol citeľný. Je zaujímavé čítať takéto veci z pera mimojaponskeho autora.
Je však vidieť, že autorka má tamojšiu kultúru, literatúru a reálie naštudované.
Páčilo sa mi rozdelenie príbehu na viacero dejovych línii, pričom mňa najviac bavili úryvky z diel autora Kawašity.
Duchovná časť v Japonsku bola zvláštna, podľa mňa nedotiahnutá, nelogická a najslabšou časťou knihu, pričom práve tá mala byť asi najviac "japonská".
Inak fajn, celé to pátranie po autorovi a odkrývanie jeho minulosti bolo zaujímavé a pútavé.
Perfektní!
Jsem se tak trochu vrátila do svých mladých let na filosofické fakultě, i když já byla teda totální lůzr a ani jsem ji nedostudovala, natož abych si myslela na doktorát, haha.
Každopádně autorka naprosto ví, o čem mluví - o nadšení Japonskem, o podivný lásce, o pochybnostech, atakdále.
Propojení snové a realistické části mě fakt bavilo, nepůsobilo vůbec rušivě, naopak. Plus ještě trocha historie a dobových reálií. Fakt skvěle napsaná kniha. Jak po technické stránce, tak s příběhem. Až jsem trošku v šoku. I když občas mi to přišlo jako YA románek, ale spíš pro chytrý holky.
Japonsko i tak pro mě ale zůstane úplně jiným světem, do kterého netoužím se podívat, netoužím moc po jeho kultuře (vyjma literární), nesouzním s ním. Na druhou stranu obdivuju ty, co jsou do něj tak zapálení.
Skvělý debut! Je vidět, že autorka Japonskem žije. Umí si pohrát s formálními rovinami vyprávění, vymyslela pozoruhodný klíč k časové smyčce nebo spirále či jak to nazveme. Pohybuje se tedy permanentně mezi sci-fi a realistickou prózou z prostředí současného vysokoškolského prostředí humanitního zaměření. Má to šmrnc, napětí a opravdu zcela nenásilnou vzdělávací formu - o Japonsku jsem toho mnoho nevěděl a jsem rád, že mě Anna Cima vzala za ručičku a posadila na Šibuji. Opravdu povedené. Zároveň chci upozornit, že Český rozhlas knihu načetl, resp. výborně ji přečetla Barbora Goldmannová.
Na knihu som narazila úplnou náhodou a až potom som zistila, že je to prvotina českej spisovateľky a dokonca veľmi pekne ocenenej. A aj napriek akýmsi nevysvetlitelným pochybnostiam, či predsudkom voči tejto, mne neznámej autorke a jej dielu, to bolo prekvapivé a originálne.
Byť uveznenou myšlienkou je desivá predstava, ale v tomto podaní to bolo zaujímavé a veľmi vydarené. Do toho "vsuvka" so zabudnutým Kawašitom bola ďalšia výborná záležitosť a asi najnapínavejšia časť z celej knihy, ktorá ma nútila pokračovať v čítaní a knihu neodkladať.
Nie všetko bolo úplne úžasné, našlo sa pár zamyslení s úsmevom, ale aj tak hodnotím knihu ako celok, ktorý sa fakt podaril.
4/5
Štítky knihy
prvotina Japonsko česká literatura japonská literatura magický realismus rozhlasové zpracování Magnesia Litera Cena Jiřího Ortena
Probudím se na ŠibujiKniha Probudím se na Šibuji je v
| Právě čtených | 26x |
| Přečtených | 1 626x |
| Čtenářské výzvě | 376x |
| Doporučených | 129x |
| Knihotéce | 329x |
| Chystám se číst | 581x |
| Chci si koupit | 139x |
| dalších seznamech | 16x |
Pro mě je toto určitě jedna z nejzajímavějších knih, jakou jsem kdy četla. Neměla jsem od ní žádné očekávání, v podstatě jsem jen věděla, že je to ,,něco o Japonsku." A kniha mě tudíž nezklamala, ale naopak velmi mile překvapila.
Má svůj styl jazyka, svůj styl proplétajících se příběhů a najde se zde, jak něco z minulosti, tak ze současné reality a navíc i nějaké to nadpřirozeno. Zkrátka moc pěkně zpracované a velmi! čtivé vyprávění.