Pražské jaro
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389272/mid_prazske-jaro-EYJ-389272.jpg
4
808
202
Simon Mawer, autor Skleněného pokoje, bestselleru deníku New York Times, se vrací do Československa. Tentokrát během bouřlivých šedesátých let a s napínavým příběhem o sexu, politice a zradě. V létě roku 1968, v roce Pražského jara a studené války, se dva studenti Oxfordu, James Borthwick a Eleanor Pike, rozhodnout projet stopem Evropu. Tím si zkomplikují právě se rodící přátelství, které by mohlo přerůst v něco většího. Jakmile dorazí do jižního Německa, zrodí se v jejich hlavách nápad navštívit Československo – zemi, ze které se Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ usmívá na svět kolem. Mezitím, Sam Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze, sleduje s cynismem diplomata a vášní mladého muže vývoj v zemi. Ve společnosti české studentky Lenky Koneckove si nachází cestu do světa československé mládeže, která je plná nadějí a nových myšlenek. Za železnou oponou se v této chvíli nic nezdá být nemožným. Avšak obří kola politiky se dál točí v pozadí, sovětský vůdce Leonid Brežněv vyvíjí na Dubčeka nátlak a Rudá armáda se shromažďuje na hranicích. Tato chytrá, strhující a smyslná novela opět potvrzuje, že Simon Mawer je jedním z nejtalentovanějších současných spisovatelů historické špionážní fikce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Kniha ZlínOriginální název:
Prague Spring , 2018
více info...
Přidat komentář
Tak nějak nevím, co si myslet. Na knihu jsem se těšila. Byla jsem zvědavá, jak si Mawer se srpnem 68 poradí. Do čtení jsem se ale musela nutit. Od autora jsem předtím četla dvě knížky a s nimi jsem problém neměla. Asi mi nesedlo zpracování. Ani postavy mi nijak zvlášť nepřirostly k srdce. Hodnotím s časovým odstupem a už vlastně ani pořádně nevím, o čem kniha byla.
Tři hvězdy za knihu a jedna bonusova nostalgická, protože jsem se v tiráži dozvěděla, že odpovědnou redaktorkou knihy byla moje bývalá češtinářka z gymplu :-)
Netradiční pohled na Pražské jaro - které je v knize tak nějak mimochodem spíše na pozadí, ale to rozhodně nevadí - spíše naopak - donutí čtenáře si pár věcí o našich historických událostech později dohledat na internetu.
Příběh na pozadí srpnových události v roce 1968. Trochu umělé, ale nenáročné čtení.
Začátek knihy připomíná poměrně tuctový studentský románek z univerzitního prostředí postrádající vzájemné citové zaujetí. I když to tak povětšinou v tomto věku možná bývá ;-). Milostné, často spíše pouze sexuální vztahy hlavních aktérů (svoboda, neurony, biologický akt ...) tvoří ústřední linie na pozadí událostí pražského jara. Nejsem si jistá, jestli se Mawer tak trochu nenechal inspirovat Kunderovou nesnesitelnou lehkostí, ale umím si představit i hlubší a zajímavější téma pro vykreslení revolučních událostí osmašedesátého v Československu. K těm však Mawer postupuje velmi, velmi, velmi pomalu. Nic proti sexu v literatuře, jeho aktérům však alespoň mohl do úst či do hlav vložit hlubší myšlenky. Dostává se mi tak bohužel spíše triviálnosti v kontextu historické zásadnosti. Dle mého si mohl Mawer odpustit i ony laciné a zjednodušující rádoby archetypální odkazy na rysy slovanských/československých holek a těch západních, nebo co Čech to Švejk... Ovšem vcelku to zapadá do jeho poněkud povrchního přístupu k zarámování ústředních událostí zvolenými lidskými příběhy.
Na Pražské jaro jsem se vážně těšila. Podle anotace jde o "chytrou a smyslnou knihu". No, řekněme od každého trochu. Není to špatná kniha. Jen jsem se nechala zmást a nalákat názvem knihy. O 2. světové válce toho bylo napsáno nepřeberně. O jaru 68 v románové podobě pomálu. Možná si nepamatuju osmašedesátý, ale komunismus, který následoval, velmi dobře. Tak jsem se na románové zpracování této pro život mé generace zcela zásadní události fakt těšila. A přece jsem nakonec ráda, že jsem překonala prvotní zklamání a knihu dočetla. V poslední třetině knihy je předchozí absence hlubších pocitů a událostí více než kompenzována. Roli Sovětů a dalších našich spojeneckých tzv. zachránců před kontrarevolucí Mawer vystihl přesvědčivě. Kulisy života v (před)normalizační době Československa mi připomněly hluboko zasunuté vzpomínky. Nic moc pěkného. Zapomínat ale není nejlepším receptem na lepší budoucnost. Dnešní děti žijí v blahobytu. Není to jejich vina, ale ani zásluha. A to může být pro vnímání skutečných pohnutek mnoha současných světových politiků, ne daleko od našich hranic, hodně zavádějící. A proto mohou zase snadno o mnoho přijít. O svobodu, řekněme pro začátek.
Má třetí kniha od autora a opět nezklamal, knihu jsem zhltla za víkend. Svižnost a tempo udržovaly krátké kapitoly a střídání vyprávění z pohledu dvou různých párů - páru anglických studentů, kteří do Prahy zavítali vlastně jen náhodou, a pracovníka britské ambasády, který se sblíží s krajankou Lenkou. Cesty obou párů se v druhé půlce knihy protnou a vyprávění graduje s vojenskou invazí. Konec mě zprvu zaskočil, ale s odstupem myslím, že to byl záměr a taková "pointa na druhou"...o to víc mě z knihy mrazilo. Nejsem historik, ale dle mého názoru se autor coby cizinec tématu ujal zdárně a přiblížil (hlavně nečeským čtenářům) tento osudový osmičkový rok. Ráda bych si přečetla obdobnou knihu o historickém mezníku jiné země.
Tohle je dokonalé svědectví o době, ve které jsem žila...vrátily se mi všechny vzpomínky a víra v lepší časy a potom ta zoufalá dvacetiletá bezmocnost.
Simon Mawer zmapoval klíčové momenty českých událostí roku 1968 takovým způsobem, že mi schází slova.
Nádherná kniha, dokonalý ♥️ příběh zasazený do událostí, které pohnuly osudy tolika lidí.
A je to Brit, kdo není lhostejný k malému kousku země v centru Evropy a je to Můj Pan Spisovatel...
Zahraniční autor si s tématem poradil velmi dobře a musím říct, že až na poslední strany jsem se docela bavila. Konec už mě malinko nudil, proto strhávám 1 hvězdu.
Můj třetí Simon Mawer a opět skvělý! Obdivuji, jak si nastudoval české reálie. Čtivé, napínavé do poslední stránky.
Po Skleněném pokoji jsem čekala dlouho na další Mawerovu knihu, která mě zaujme podobným způsobem. Tituly, které mezitím vyšly mě příliš neoslovily, až nyní, Pražské jaro. Kniha mě bavila od začátku do konce a přečetla ji jedním dechem. Co mi trošku vadilo byly použité stereotypy (vzhled a povaha Britové X Češi), jinak nemám co vytknout.
No já nevím...věřím, že ještě někdy Mawer překročí svůj stín, jako se mu to podařilo ve Skleněném pokoji. Každopádně ten člověk má evidentně rád tuhle zemi a její historii...,a i když se mi chvílemi nečetla úplně lehce, je tato kniha výsledkem poctivé práce...,a to musím prostě ocenit.
Vyprávění mě strhlo hned od začátku, neměla jsem problém s „pomalejším“ rozjezdem a představováním postav a podobně, přišlo mi, že příběh byl vyvážený a velmi dobře budoval napjatou atmosféru. Téměř všechny z hlavním postav mi přišli sympatické, každá měla něco do sebe, avšak Ellie mi chvílemi byla velmi protivná svým chováním. „Pohled z venčí“ tomu dodával takovou svěžest a dynamiku.
Zpočátku bylo vyprávění takové pomalejší, ale postupně si mne kniha získala a závěrečná část kolem okupace a odjezdu konvoje byla opravdu napínavá. Trochu rozpačitý pocit mám z otevřeného konce. Oceňuji autorovy znalosti našich reálií, kniha ani nepůsobí, jako by ji psal cizinec.
Asi jsem čekala trochu víc,dost jsem se musela nutit do čtení,ale líbilo se my přiblížení atmosféry srpna 68,tuto část jsem prožívala s hrdiny ,pro mě nejlepší část knížky.
Upřímně musím říct, že kniha mě nezaujala, do čtení jsem se musela nutit, zřejmě se mi do rukou nedostala v tu správnou dobu a nebo jsem měla naprosto jiné očekávání.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Kniha Pražské jaro je v
| Právě čtených | 29x |
| Přečtených | 1 178x |
| Čtenářské výzvě | 276x |
| Doporučených | 53x |
| Knihotéce | 258x |
| Chystám se číst | 459x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 4x |
Simon Mawer prostě umí. Četla jsem Skleněný pokoj, kterým jsem byla nadšená a Pražské jaro tento můj dojem pouze utvrdilo. Všechno není striktně dějinné, aby se tak řeklo, ale nejsem zas takový znalec, aby mi to bylo nějak na obtíž. Chvíli mi trvalo, než jsem se s některými postavami náležitě sžila (Ellie) a přiznávám, že jsem se nějak netěšila na to, až se všechny setkají, ale Mawer mě svým rozuzlením překvapil a vlastně i předčil moje očekávání. Zajímalo by mě, jak příběh vnímá člověk, který nezná naše dějiny, jestli mu všechno dává smysl nebo je to pro něj těžko pochopitelné.