Pražské jaro
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389272/mid_prazske-jaro-EYJ-389272.jpg
4
808
202
Simon Mawer, autor Skleněného pokoje, bestselleru deníku New York Times, se vrací do Československa. Tentokrát během bouřlivých šedesátých let a s napínavým příběhem o sexu, politice a zradě. V létě roku 1968, v roce Pražského jara a studené války, se dva studenti Oxfordu, James Borthwick a Eleanor Pike, rozhodnout projet stopem Evropu. Tím si zkomplikují právě se rodící přátelství, které by mohlo přerůst v něco většího. Jakmile dorazí do jižního Německa, zrodí se v jejich hlavách nápad navštívit Československo – zemi, ze které se Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ usmívá na svět kolem. Mezitím, Sam Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze, sleduje s cynismem diplomata a vášní mladého muže vývoj v zemi. Ve společnosti české studentky Lenky Koneckove si nachází cestu do světa československé mládeže, která je plná nadějí a nových myšlenek. Za železnou oponou se v této chvíli nic nezdá být nemožným. Avšak obří kola politiky se dál točí v pozadí, sovětský vůdce Leonid Brežněv vyvíjí na Dubčeka nátlak a Rudá armáda se shromažďuje na hranicích. Tato chytrá, strhující a smyslná novela opět potvrzuje, že Simon Mawer je jedním z nejtalentovanějších současných spisovatelů historické špionážní fikce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Kniha ZlínOriginální název:
Prague Spring , 2018
více info...
Přidat komentář
Tak trochu zklamání. Ostatní knihy autora se mi zdají skvělé, ale tady jsem se musela do čtení nutit. Děj se neuvěřitelně vleče, hlavně když James s velice nesympatickou Ellie cestují Evropou. Ti dva se mi zdají v příběhu skoro až zbyteční.
Ale ani ostatní postavy mi nejsou moc sympatické.
Tahle kniha mě nadchla hned od začátku. I když druhá polovina mě bavila víc. Těším se až si přečtu také Skleněný pokoj.
Začátek trošku vlažnější, ale pak se děj rozjede. Krásně napsané, přečtené jedním dechem.
Celkový dojem je výborný. Začalo to s docela velkou rozvahoua v první půlce bylo pár slabších až nezáživných okamžiků. Ovšem s dramatičností událostí popisovaných knihou rostl můj zážitek prudce nahoru a já pak nemohla knihu odložit a musela jsem vědět jak to všechno dopadlo. Nebo nedopadlo? Děkuji!
Dobře napsaná kniha o událostech, se kterými nejsme stále zcela vyrovnáni. Autor, ač je cizinec, dokázal vystihnout zmařené naděje národa, který věřil socialismu s lidskou tváří. Trochu mi vadí neukončený závěr a také v srovnání se Skleněným pokojem je kniha slabší, ale stále velmi dobrá. Doporučuji
Je to od autora moje prvotina. Trošku jsem očekávala víc fakt z té doby, ale nevadí. Musíme brát, že to píše cizinec a klobouk dolů za vložené kapitolky, kde pro "českou historií" nepolíbené vysvětlil některé souvislosti. I když já se tomu občas zasmála :-) Jinak čtivá knížka, od které se nemůžete odtrhnout.
Od Simona Mawera jsem toho četla už kopici a jednoznačně nejlepší pro mě zůstává Skleněný pokoj. Pražské jaro se mu ale taky moc povedlo, i slzička mi na konci ukápla. Moc mě baví, že se někdo mimo naši Českou republiku zajímá o naše dějiny a píše o tom. Mawer je jeden z těch autorů, do jehož knížek se začtete a nebudete je chtít pustit. Jestli jste ho ještě nečetli, vrhněte se klidně třeba právě na Pražské jaro.
Po Skleněném pokoji sice trochu slabší, přesto se četlo velmi dobře.
Ocenila jsem závěr knihy, že bylo nevyřčeno, co se stalo s ... (nebudu prozrazovat).
Doporučuji přečíst :-)))
Tahle kniha je první od toho autora, co jsem četl. I téma o invazi sovětských vojsk do Československa jsem četl poprvé a myslím, že se toho autor zhostil bravurně. Příběh mladé dvojice cestující stopem napříč Evropou a dostanou se náhodou do Prahy a připletou se k dramatické události se četlo skvěle.
Skleněný pokoj se mi velmi líbil, takže jsem chtěla zkusit i Mawerův další "český" kousek. Začíst se sice trvalo o něco déle, ale i tak to bylo velmi dobré počtení. Nechce se mi sice věřit, že by se s Ellie a Jamesem bylo v Československu tolik lidí schopno domluvit anglicky, ale asi nemám s čím to srovnat, takže tomu budu muset věřit. Ostatně to asi stejně není nijak důležité.
Bylo zvláštní, že jsem si k žádnému z hrdinů nenašla takové sympatie, abych ho nějak "favorizovala", ale ještě zvláštnější je, že mi to nijak nevadilo. Naopak jsem měla pocit, jako by se tím celé vypravování stalo jaksi přirozenějším. O Ellie si ale stejně myslím, že je to psychant! =)
Co bych chtěla vytknout, to je to opakované srovnávání Jamese a Ellie s příběhem Fando a Lis. Bylo to sice trefné přirovnání, ale tím neustálým připomínáním ta souvislost začínala být poměrně vlezlá, což je škoda. Podle mého by stačilo souvislost během celé knihy zmínit tak třikrát a bylo by to dostačující.
Nejprve mě román o vztahu dvou britských studentů trochu zaskočil, nebylo to něco, co by mě až tak zaujalo, na mě byl ten úvod až moc dlouhý.
Velké plus ovšem za Pražské jaro, úžasně zvládnutou atmosféru těch pár měsíců nadějí a pak ten krutý střih do invaze 21.srpna. Palec nahoru, jak neuvěřitelně autenticky zvládl Mawer popsat české reálie a trochu toho historického opáčka o československých dějinách. Přitom tak zajímavě, že to je i pro našince přijatelné, a nezazněl tam pro mě jediný falešný tón.
A další plus za konec, ani melodrama, ani happy end, o to víc působivé.
Další zkouška čtení v angličtině, i když to bylo náročné, tak jsem příběh vnímala a postavy mi přišly zajímavé. Příběh je v něčem předvídatelný (kdo zná historii) ale najdeme i zvraty. Stojí za to si to přečíst.
Popravdě, nejprve jsem se nemohla do příběhu dostat, pak to bylo i místy lepší, ale žádné nadšení se nekonalo..
Po téhle knize jsem sáhla, protože jsem si chtěla přečíst něco dalšího od Simona Mawera. Skleněný pokoj byl skvělý, tak jsem čekala další milé překvapení. Nicméně to nepřišlo. Přiznám se, že naše dějiny 50., 60. let jdou tak nějak mimo mě. Proto jsem si říkala, že to bude úplně jiný pohled na věc, který mi třeba leccos přiblíží. Dva angličané na výletě - dobrý nápad. Ale: ani jedna z hlavních postav mi nebyla sympatická, jejich myšlenkové pochody, nálady, motivace, chování, to vše mi úplně unikalo. I další postavy (Sam, Lenka, Jitka), ti všichni mi přišli neskutečně nepochopitelní. Co se týče reálií, sám autor píše, že se jedná o fikci, i jsem k tomu tak přistupovala, ale některé faktické chyby byly i pro mě (historického laika) naprosto tristní. Když James začne přirovnávat sovětské tanky k invazi mimozemšťanů ve filmu Válka světů, který byl natočen po roce 2000, tak to je pro mě fatální chyba. Propojení příběhu s hudebním světem bylo pro mě jako hudebníka velmi osvěžující, nicméně i zde se autor nevyvaroval některých faktických chyb, byť prezentovaní umělci byli smyšlení.
Takže za mě je to takové polovičaté hodnocení. Nápad je dobrý, ale vše ostatní pokulhává. Ve výsledku ani samotná dějová linka mě úplně nenadchla, veškeré dění vlastně zařídily historické kulisy. Je to kniha na jedno přečtení, ke které se už určitě nevrátím.
Nedokázala jsem ji odložit. Vřele doporučuji!!! Popsat invazi z pohledu mladých turistů mi přišlo geniální. Teď jsem knihu zavřela, jediné,co mi nedá spát ... Co se stalo s Lenkou? Ikdyž není to vlastně jedno? V záplavě tisíců zmařených životů, se jeden osud asi lehko ztratí.
Z pohledu čtenářské nasycenosti dobře stravitelná "spotřebka". Po stránce chuti trochu divné pocity. Podobné jako po zhlédnutí filmové adaptace Kunderovy Nesnesitelné lehkosti bytí. To má být maso? Chutná to skoro jako maso... Ale je to sója! Plochost obrázku na obálce je víc než výstižná.
Skleneny pokoj to nebol, ale dalo sa a vlastne asi aj celkom fajn to bolo, len miestami nudilo.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Kniha Pražské jaro je v
| Právě čtených | 29x |
| Přečtených | 1 178x |
| Čtenářské výzvě | 276x |
| Doporučených | 53x |
| Knihotéce | 258x |
| Chystám se číst | 459x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 4x |
Pražské jaro je román o zmařených nadějích našeho národa v roce 1968. Příběh se odehrává prostřednictvím osudů dvou mileneckých párů. Pro dva oxfordské studenty je to nezapomenutelné dobrodružství za železnou oponou. Pohledem britského diplomata autor ukazuje naděje a touhy převratného období. Příběh Lenky a její rodiny vypovídá o tragédiích té doby.
Simon Mawer má pozoruhodné znalosti našich dějin. Nápaditě zkombinoval historická fakta a smyšlený příběh. Vylíčil postupné uvolňování režimu a nastolování tzv. socialismu s lidskou tváří. Atmosféru roku 1968 vykreslil výborně. Po příjezdu tanků z knihy dýchá zoufalství, bezmoc, vzdor a vztek. Z reálií o tehdejší invazi na mě padla stísněnost a smutek (jako vždy když o něčem z té doby čtu nebo vidím dokument). Přesto bych knihu přečetla na jeden zátah, kdybych neměla jiné povinnosti. Je to tak poutavě napsané, že ten smutný příběh čtenáře pohltí.
Jediné co bych knize vytkla, byl zbytečně dlouhý popis prázdninového cestování studentů po Evropě a jejich hledání sebe sama. To bych zkrátila. Do knihy s tímto námětem toho bylo moc.
Silnější 4* a určitě doporučení.