Praga Piccola

Praga Piccola https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109236/praga-piccola-109236.jpg 4 289 88

Historie jedné rodiny, jednoho města a jedné továrny z doby konce Rakouska-Uherska a ve slavném dvacetiletí Československé republiky tak, jak ji ve svých zápiscích zachytil libeňský rodák ing. Bertold Neuman a do románové podoby převedl Miloš Urban. -Praga Piccola uvádí čtenáře do prostředí jedné libeňské automobilové továrny na sklonku Rakouska-Uherska a pak ve dvacátých a třicátých letech první republiky. Dostáváme se do rodiny Rudolfa Neumana, poznáváme jeho ženu a dva syny, z nichž starší Rudi oplývá nadáním na všechno a může si vybrat, kým chce být, ale očekává se, že bude nástupcem svého otce, i když jeho to táhne do světa, zatímco na mladšího Bertolda zbylo talentu málo, ale o to víc chce v továrně získat neprotekční místo a vyrábět automobily. Právě Bertold je vypravěčem rodinné ságy. Bratři zpočátku netuší, proč se k nim přistěhoval vzdálený příbuzný Fridrich se svou dcerou Lilianou, a když vyjde nepříjemná pravda a z ní vyplývající povinnost najevo, Rudi se z ní šikovně vyvlékne a nechá se zastoupit mladším bratrem. Bertold si sestřenku vezme za ženu a pokusí se žít s ní smysluplný život, přestože jeho srdce je jinde. Jak pár stoupá na společenském žebříčku a z Libně proniká do lepších kruhů do Prahy, kde tráví volné neděle mezi filmovými herci a režiséry na Barrandovských terasách (příležitost prodat automobil hvězdě stříbrného plátna), zároveň se propadá do hluboké vztahové krize, kterou nezažehná ani narození dcery. Bertold se s rozchodem vyrovná po svém, ale s čím se vyrovnat nemůže, je přechod na armádní výrobu v době, kdy republice začne čím dál víc hrozit Německo. Jeho přání zůstat v Libni vezme za své, když mu židovští přátelé doporučí odejít před Hitlerem do Anglie a on je na poslední chvíli poslechne. Svůj oblíbený automobil, skromnou Pragu Piccolu, si bere s sebou, a spolu s ní tajemný náklad, který se mu podaří v bezpečí dostat až do Londýna. Odtamtud podniká kroky na záchranu své dcery a bývalé ženy, ale milovanou továrnu zachránit nedokáže.... celý text

Přidat komentář

kofee
28.02.2013 5 z 5

Túúúú, túúúúúúúúúút.. vůně nové pragovky, odraz slunce na kapotě a prach prvorepublikových cest. Svět melancholického řádu, poctivá práce a láska k ní, ale taky mejdany do vany, které ve filmech pro pamětníky nehledej. Tady ano, bez smyslnosti by to nebyl Urban. Nejde ale o smyslnost hravě jiskřící. Je nedotknutelná. A pokud se ji dotkneš, je bolestivá, trpící, trýznivá. Starý svět skončil, odešel..Škoda.

rakytnik
08.02.2013 5 z 5

Nádherná zpověd o proměně českého světa.
Boj o moc, která všem přinese zkázu a boj o holý život.
Rád bych žil v době první republiky.


Blue
01.02.2013 4 z 5

Pro hodnocení knihy je vždy špatné, když má čtenář pocit, že ji snad nikdy nedočte, když se to táhne. A tento pocit jsem měl u Pragy Piccoly. Já nemohu napsat, že to je špatná kniha, to rozhodně není, ale nestrhla mě. Připadal jsem si jako ve škole, když jsem musel nějakou knihu přečíst, i když mě úplně nebavila. I tehdy jsem mnohokrát uznal, jo, je to dobré, ale kdybych nemusel, nedočetl bych to. Teď jsem si také říkal, je to Urban, kvalita, to nemůžeš odložit. Takže jsem knihu neodložil. Ale tentokrát jsem se s autorem úplně nesešel. 70%

Melanka
23.01.2013 4 z 5

Úplně jiná kniha, než Urban zatím napsal. Skvělá atmosféra meziválečného období. A pro toho, kdo zná Libeň, je radostí si příběh přečíst. Skoky z plynojemu na Palmovce mě úplně dostaly! Doporučuji všem milovníkům starých časů.

kristeen
29.11.2012 4 z 5

Moc příjemná knížka nepostrádající napětí. Ačkoliv člověk s některými postoji hlavní hrdiny nemusí souhlasit, přecejen se často přistihne, že mu ve všem co dělá, přeje hlavně úspěch. I když vývoj předválečných události naznačuje, že k happyendu asi nedojde, i tak na člověka dýchá příjemná dobová atmosféra potvrzující naši (sice zkreslenou) představu o zlaté éře 1. republiky.

babyboar
23.11.2012 4 z 5

První Urbanova kniha, kterou jsem přečetla. Ačkoli toto dílo zrovna nevyvolalo čtenářské nadšení, u mne zabodovalo. Možná je to tím, že v Libni vyrůstala má babička a že ani já nemám do Libně daleko a všechny popisované realie si představuji na místech, která znám už jen z vyprávění a dnešního pohledu. Stejně tak příjemně nostalgické je vyprávění o nádherných starých automobilech a to dokonce i pro neřidiče a laika jako jsem já. Až mrazivě na mě působí historické událnosti, z nichž nabývám dojmu, že se historie skutečně začíná opakovat.

Oophaga
05.11.2012 3 z 5

Zajímavý realisticko/mystifikační rámec velkých dějin sledovaných prostřednictvím individuálního osudu bohužel poněkud ubíjí sterilita hlavního hrdiny. Nostalgická atmosféra špikovaná průběžně rozmisťovanými dobovými detaily a zajímavostmi Urbanovi vždycky šla, pomalý ale neúprosný tok dějin se sice valí poněkud ztěžka, ale svědčí autorovi víc než násilné pokusy o akční scény v předchozí knize "Boletus Arcanus". Nedotažený příběh, který končí, když to začíná být zajímavé (dozvíte se v doslovu), pěkně souzní se snahou vsugerovat čtenáři, že jde o skutečnou story zpracovanou podle autentických zápisků. Ať už je to "s pravdou" jakkoli, tohle "vyprávění ze života" je v důsledku celkem neživotné. Daleko poutavějším protagonistou by byla nepřizpůsobivá vnucená manželka Lila, která je v tomto případě odsouzena dělat jen takové nevyrovnaně emancipované křoví. Nejsilnější osobností je tu nakonec genius loci staré Libně.

Dudek
25.10.2012 3 z 5

Miloši Urbanovi tahle sociálně historická poloha velmi sluší. Podobně jako v jednom ze svých románů Lordu Mordovi využívá historické souvislosti k posunu děje. Zatímco v Mordovi se jednalo o přímého hybatele děje, v Praze Piccole dějinné souvislosti ani tak neutvářejí samotný děj, jako spíše změny názorů v jednotlivých postavách potažmo celé společnosti. Je to logické. Praga Piccola se odehrává v mnohem širších historických kontextech. Nabízí se tak přímé srovnání s podobně cílenou knihou od Simona Mawera, Skleněným pokojem. Oba autoři se pohybují ve víceméně podobném období a sledují, s přimhouřením oka, podobnou „společenskou třídu“. Zatímco Mawer nikde netlačí na pilu a vypráví civilní příběh, Urban neustále pomrkává na čtenáře a předhazuje jim známé tváře a situace. Bohužel to v celém kontextu knihy působí prvoplánově a nepatřičně. A dokonce i přes tento fakt působí historické ukotvení Mawerovi knihy mnohem lépe a funkčněji.