Posol
Markus Zusak
https://www.databazeknih.cz/img/books/79_/79358/bmid_posol-vyR-79358.jpg
4
1456
344
Devätnásťročný Ed Kennedy – ako väčšina mladých ľudí na predmestí – sa živí ako taxikár, hoci vzhľadom na vek porušuje austrálske zákony. Voľný čas trávi popíjaním s priateľmi a nekonečným kartovaním. Miluje dievča, ktoré ho má príliš rado, aby mu lásku opätovalo, a psa, nadšeného kávičkára. Na rozdiel od súrodencov to Ed nikam nedotiahol, je na najlepšej ceste skončiť ako jeho otec alkoholik. Jedného dňa sa stane svedkom prepadnutia v banke. Po tom, čo lupičovi prekazí plán, stane sa na krátky čas mediálnym hrdinom. Už sa nevie dočkať, kedy sa veci vrátia do zabehnutých koľají, keď v poštovej schránke objaví tajomnú zásielku: kárové eso, na ktorom sú napísané tri adresy. Edov život sa čoskoro otrasie v základoch. Mení sa na posla dobrých i menej príjemných správ, vstupuje do života neznámym ľuďom a prehodnocuje vlastnú minulosť. Už len zistiť, kto rozdáva karty v tejto zvláštnej hre – priatelia, príbuzní, či dokonca mŕtvy otec?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Ikar (SK)Originální název:
I Am the Messenger , 2002
více info...
Přidat komentář
Celý příběh – příběh můj i Edův začíná – již tradičně – v knihkupectví. Procházíte se mezi knihami a přemýšlíte, jakou si koupíte tentokrát. Autory obálky vážně chválím, protože mne kniha zaujala již z dálky. No řekněte… nebyl by to hřích, nechat tak krásnou knihu stát na pultu bez milujícího majitele? Navíc tím, že i Zlodějka knih má stejný obal, musela jsem sáhnout po obou knihách, protože vybírat mezi Poslem a Zlodějkou, by byla taková osobní Sofiina volba.
Každý, kdo jsme knihu přečetli, víme o čem je Edův příběh a o čem je poselství samo. Zusak je výborným vypravěčem, který nepoužívá více slov, než je nutné. Kniha se díky svižnému tempu, poutavému ději a samotné myšlence díla čte prakticky sama. Někomu může vadit Edův slang nebo to, že jsou postavy (alespoň na mne tak působili) emocionálně ploché. Během četby ale zjistíte, že se v knize neděje nic náhodně a že vše má svůj důvod, což mi bylo velmi sympatické. Pokud srovnáte postavy na začátku a na konci, zjistíte, že už nejsou stejní, protože všichni prošli nemalou změnou, čímž si myslím, že byla všechna poselství naplněna – a přeci… šlo přeci o to něco poselstvím změnit.
Pro mne měla kniha největší přínos svými myšlenkami/hloubkou. Pokud čtete pozorně, klidně a pomalu, najdete plno krásných, něžných, dojemných a pravdivých myšlenek. Člověk začne přemýšlet nad tím, co dělá pro své okolí, jak moc je vnímavý ke svému okolí a kolik dává svým přátelům, ale také nepřátelům. Po přečtení začnete přemýšlet, jak můžete změnit své okolí, co můžete udělat – ať už pro svou rodinu, přátele, nepřátele, známé i neznámé. Ale především, co můžete udělat sami pro sebe, abyste byli šťastní a vyrovnaní. Po přečtení si budete vážit více každého úsměvu v tomto uspěchaném světě a snad jej začnete rozdávat lidem také, protože to je to nejmenší, co můžete udělat. Možná také zjistíte, že k tomu, abyste něco změnili, nemusíte dělat zázraky a plánovat nějaké velečiny – drobné radosti, to je to, co nás dělá šťastnými.
Kniha mne velmi ovlivnila a stále se k ní vracím… ať už pro samotný příběh, hloubku anebo upřímnost. Vím přesně, které pasáže mne dojmou, pobaví nebo rozesmutní. Posel je zkrátka četbou pro jakékoliv životní období a vždy si v ní najdu to, co právě potřebuji.
Po tomto zážitku se nemohu dočkat Zlodějky knih.
Opět končím citací:
„Na zlomený srdce lidi umíraj. Dostávaj infarkty. A srdce taky nejvíc bolí, když se něco pokazí a rozpadne.“
Posla jsem se bála a odkládala jsem ho, jak jen to šlo. Četla jsem už totiž Zlodějku knih a co jsem slyšela, Posel se jí při vší snaze nevyrovná - přičemž já si nechtěla o Zusakovi zničit obrázek. Nakonec to ale dopadlo tak, že jsem tu rádoby horší knížku zhltala za necelé dva dny a měla přitom takový divně příjemný pocit jako už dlouho ne. Kam se na něco takového hrabe citově vyděračská Zlodějka, která staví na nezáviděníhodných osudech dobrých lidí a jejich melodramatických úmrtích?
Ano, Posel je hodně naivní knížka s sladce šťastným koncem, ale v tomhle případě se to prostě tak nějak patří. V dnešním světě přiblblých teen romancích a thrillerů, ve kterých vždycky všichni pomřou, Posel představuje jakési něžné pohlazení po duši a zároveň vybídku k solidaritě, nezištnosti, ohleduplnosti... tedy ke všemu, co moderní doba tak trochu postrádá.
A aby toho nebylo málo, Zusak je prosté pán (a překladatelka rovněž) co se slohové stránky příběhu týče. Jazyk je upřímný, sympatický, nespisovný a čtivý, občas se utrousí nějaké to drsnější slůvko, ale vyloženě sprosté to není. Post vypravěče pak zastává hlavní hrdina, který je stejně jako všechny ostatní postavy vskutku živoucí, takříkajíc realistický, a navrch ještě sympaťák na entou. Ani hodný ani zlý, ale v jádru vlastně docela dobrák.
Rozhodně doporučuji, nejlépe k rozjasnění nějakého chmurného podvečera.
EDIT: Málem bych zapomněla dodat, že jednou z nejsilnějších Poslových vlastností je i úchvatné vykreslení vztahů mezi charaktery, pročež by se knížka dala s jistou nadsázkou označit za psychologický román. (A mně to vypadlo! Tvl, tak vidíte, jak jsem z tý knížky zblblá.)
Jako první jsem od Markuse četla Zlodějku knih a musím říct, že nasadil vysokou laťku. Ale po přečtení Posla vůbec nejsem zklamaná.
To je tak krásný příběh, četlo se to úplně samo. Těšila jsem se na každý "eso", které mělo přijít do schránky a na skutky, jež potom Ed vykonával.
A jsem fakt ráda, jak to dopadlo, i když to se dalo tak trochu čekat. :-)
Proč většina lidí považuje Zlodějku za Zusakovu prvotinu, když Posel byl vydán dříve? Ono to pak vyznívá, že autor klesl, když on se vlastně zlepšil, dozrál. Posel se srovnání asi nevyhne, ale každá z těch knih je prostě naprosto jiná. Jedno mají ale společné - výborně vykreslené postavy. Eda jsem si zamilovala a ostatní mají taky své kouzlo. Jasně, je to pohádkové, možná trochu naivní, ale taky hezké. Prázdná krabice od bot nebo zmrzlina, to jsou maličkosti, které ale pro někoho mohou mít obrovský význam...kdyby každý z nás byl aspoň trošku jako Ed, svět by vypadal úplně jinak.
Moje první kniha od autora, velice mě příběh zaujal a četla se i velice dobře. Zajímavý neokoukaný příběh kluka, který plněním tajemných úkolů, mění životy lidem, ale také poznává sám sebe. Konec byl trochu uspěchaný, ale zase nechal mou fantazii pracovat, co hlavní hrdina se svým životem udělá dál. Dobrá kniha pro odpočinek i zamyšlení nad občejným životem.
Knížku jsem měla dlouho v knihovně a vzhledem k některým komentářům tady, jsem ji nechtěla číst hned po Zlodějce knih.
Ale nebylo se čeho bát :) Je jiná, ale to je dobře, je originální, optimistická, něžná a milá... aspoň já se po přečtení musím culit :)
Povedená knížka, řekla bych, že víc jak Zlodějka, byla to taková oddechovka. Líbil se mi nápad autora - jak obyčejný kluk dokáže udělat radost jiným lidem pouhými maličkostmi a zmírnit tak jejich těžký život. Akorát ten konec byl trošku překombinovaný, ale dávám čtyři hvězdy :-)
Pěkná knížka o splněných přáních a plná morálních ponaučení. Taky z velké části pohádka, ale spíše pro dospěláky, opravdu nevím, jestli by toto přelouskalo dítě nad 10 let, i když je to v žánru zařazené do dětské literatury. Trochu mi chybělo obšírnější vysvětlení celého příběhu a konec mi přišel trošku uspěchaný, ale jinak moc příjemné počtení. Na Zlodějku to samozřejmě nemá, ale tyhle dvě knihy se absolutně nedají srovnávat, každá je z naprosto jiného světa, doby, země, režimu... Proto, kdo se chystá číst po Zlodějce Posla, čekejte od toho jenom příjemnou trošku fantasy pohádku a nesrovnávejte je :)
Má první kniha od autora. Čekala jsem něco jiného, trochu zklamání. Když jsem ji ale začala číst, byla jsem zvědavá jaký bude konec... Doufám že mě Zlodějka knih překvapí a zaujme více. :-)
Po Zlodějce příběhů jsem čekala něco poutavějšího. Ale jako odpočinkové čtení se to dalo.
Bylo to moje první setkání s tímto autorem a nebyla jsem zklamaná. O to víc se možná těším na zde pořád dokola zmiňovanou Zlodějku knih. Knihu jsem přečetla za pár dní, četla se mi téměř sama, třebaže v poslední části už jsem zadrhávala. Konec mě tak trochu zklamal (a vidím, že nejsem sama). Potěšil mě zajímyvý styl vyprávění, sympatické postavy a především samotný nápad se zásilkami a zašifrovanými úkoly. Během čtení mě několikrát napadlo "Kdo chytá v žitě", což nemyslím ve zlém, a s klidným svědomím ji budu doporučovat dál.
Kniha, ktorá ešte dlho po prečítaní zanechá teplo pri srdiečku. V podstate obyčajný príbeh a takmer až gýčové posolstvo, no podané tak pútavo a tak dobre napísané, že sa to dá Zusakovi v okamihu odpustiť. Prial by som si zmeniť sa podobnými odkazmi. Neviem ako dopadla filmová adaptácia Zlodejky kníh, toto je však určite nesfilmovateľné. Najväčšie klišé však čaká hrdinu na konci a vôbec sa netýka jeho úlohy Posla. Ale nebudem viac prezrádzať, užite si to po svojom :)
Další výborná kniha od Zusaka, alespoň já si ji tedy užil. Jsou tu povedené či alespoň přijatelné postavy (Ed, Audrey, Marv..), zajímavá zápletka (zásilky, pátrání, úkoly :), barvitý styl vyprávění, úvahy, plynulý a ucelený děj. Přiznám se, že zprvu mě kniha příliš nenadchla, ale když jsem se naladil na autorův styl vyprávění a sžil se s příběhem, četlo se to jedna báseň. Hlavní postava Ed Kennedy je někdy prevít a někdy zase klaďas a milius v jednom, ale ono je to vlastně jedno, který kluk se občas nepere se svědomím, zkrátka jsem autorovi všechno věřil. Myslím, že Zusak (tehdy mu bylo 27) rád napodobil Salingerův styl a napsal svůj vlastní příběh, který se mu povedl. „Lidi jsou někdy krásný. Ne tím, jak vypadaj. Ne tím, co říkaj. Jenom tím, co jsou“ - Ed Kennedy & M.Zusak.
OBSAHUJE SPOILERY
Přečtete-li si anotaci, pak naprosto přesně víte, o co v příběhu půjde. Když jsem byla asi zhruba v půlce knihy, uvědomila jsem si jedno – Markus Zusak je opravdu SKVĚLÝ vypravěč. Textu, který používá k vyjádření určitých scén či emocí hrdinů používá MÉNĚ, než bych čekala, že je možné, abych si to JÁ JAKO ČTENÁŘ, dokázala užít - nicméně opak mého očekávání (či předsudků) byl v tomto případě opakem pravdy.
Zusakovy krátké věty, jasné a trefné popisy, barvitá přirovnaní a svižné tempo knihy měly své nezaměnitelné kouzlo a já si říkala, že by bylo zcela zbytečné přidávat další slova.
Postava Eda a jeho uvažování ze začátku mě trochu… štvaly (místy), ocenila bych méně nadávek a klení, více optimismu a nadhledu. Ovšem to jsem ještě netušila, jak skvěle má Markus Zusak promyšlený každý detail. Edova postava prodělávala během celého příběhu neskutečnou proměnu a mě došlo, že i jeho popisy a styl vyprávění, které čtenářům poskytuje, se postupně měnily.
V příběhu najdete všechno, co byste od příběhu mohli a měli očekávat - tedy: originální, reálné hrdiny, s nimiž budete držet a soucítit, humor, akci, romantiku, náměty k zamyšlení, odsýpající děj.
A když už jsem u těch námětů k zamyšlení – mnohdy jsem až žasla nad tím, jak Markus Zusak vyjádřil něco, o čem jsem si vzápětí uvědomila: „no jo, vlastně!“ A už jsem očima šupajdila zpátky, abych si tu větu přečetla ještě jednou.
Opravdu nevím, zda jsem si z knihy odnesla to, co bylo autorovým záměrem, nicméně budu i k próze přistupovat podobně jako k poezii – čili tak, že by si z ní každý měl odnést to, co je přesně pro něj a zaujme právě jeho.
Já si tedy z knihy odnesla to, že kolem nás je spousta lidí, kteří potřebují naši pomoc. A mnohdy to nemusí být darování 100 tisíc, ale ta nejobyčejnější malá pomoc, kterou bychom třeba ani za pomoc nemuseli považovat. Prostě stačí mnohdy drobnost.
Samotný konec jsem pak asi pochopila tak, že oním „zadavatelem“ úkolů pro Eda, je život sám. Nevím, třeba jsem to pochopila úplně špatně, a pokud ano, tak mě prosím opravte, nebo mi napište vaše stanovisko ;-) Budu za to ráda! Opravdu ;-)
Co mě k tomuto závěru vedlo? Asi to, že mám pocit, že život sám nám rozdává karty, někdy ne úplně ty „dobré“ které by se nám při hře (v životě) hodily. Zde je ale potom na nás, jak budeme hrát a jestli i svůj zdánlivý neúspěch dovedeme přetvořit v něco lepšího, zda jsme schopni něco obětovat, něčeho se vzdát ve prospěch druhých. Ono se to často může otočit (a jsem si jistá, že tuto zkušenost máte také – a bezpočtukrát ověřenou). A pak… někdy… můžeme vidět, že i ten neúspěch, ten „PÁD NA HUBU“ a to, co jsme považovali za to nejhorší, se ukáže vlastně být tím nejlepším (nebo cestou k tomu nejlepšímu) co nás mohlo potkat a nemuseli jsme to ani čekat. Jasně, někdy to není hned, někdy to trvá o DOST déle, ale výsledek se vždycky dostaví, dříve nebo později. A to je velká útěcha, nemyslíte?
Čtivý, zajímavý, příjemně plynoucí příběh, v němž si asi každý najde to „svoje“. Doporučuju všem čtenářům asi tak od 14 let.
Moje druhá kniha od tohoto spisovatele a znovu spokojenost. Hezký nápad a pěkně zpracovaný. Četla se mi dobře a je tam prostor na zamyšlení. Styl psaní mi nevadil. Za sebe mohu doporučit
Velice milá a příjemná kniha o poselství a splněných přáních. Díky hovorovému jazyku, sympatickému hrdinovi i různorodých úkolech to bylo super odpočinkové čtení.
Na druhou stranu si ale myslím, že se z toho dalo vytěžit mnohem více. Pokud by šel autor více do hloubky a trochu to rozvedl a možná i hrdinovi něco sem tam zkomplikoval, vyšla by z toho o něco působivější kniha.
Paráda, skvělý, líbí se mi víc, než Zlodějka knih. Těším se na další knihy od autora.
Markus Zusak, mladý australský autor, který se začlenil do světa literatury pomocí prvotiny nazvané Posel (2002,2012).
Dílo bylo právem ohodnoceno několika cenami (The Children´s Book Council of Australia 2003 a Německou cenu za literaturu pro mládež 2007).
Příběh na první pohled zcela obyčejného devatenáctiletého taxikáře, který si žije svůj skromný život – pracuje, hraje karty se svými třemi kamarády a zbožňuje svého smradlavého psa. Jednoho dne se ale stane něco nečekaného, Ed Kennedy – hlavní hrdina příběhu, dostane do schránky popsanou hrací kartu v podobě poselství. A do té doby stereotypní život nabírá nenadálý spád.
Po přečtení anotace mi Posel připomínal Sofiin svět od Josteina Gaardera. Jednalo se ale opravdu jen o první dojem. Téma určitého předání karty s informacemi je stejný, ale následný děj je úplně jiný. U Sofiina světa se jedná o předání informací týkající se historie filozofie u Posla se jedná o aktuální řešení situací, pomáhání ostatním a možnosti vytvořit štěstí alespoň u pár jedinců. Tak málo stačí a udělá to tak hodně. Kousek postrčit, něco pěkného říct, něco věnovat či být pouze na správném místě ve správnou dobu a vše je jinak. Člověk má pořád o čem přemýšlet.
Obsahem mě kniha zaujala, od první stránky pohltila, pustila až na poslední stránce a nutila mě pořád číst a číst a hlavně neodkládat. Takhle dobře a vtipně napsané dílo jsem dlouho nečetla. Těším se na Zlodějku knih.
Zkusila jsem si představit sebe, co bych dělala, kdybych ve schránce našla hrací kartu s určitým poselstvím. Byla bych určitě zvědavá a plna očekávání, co to dalšího přinese. Proč mi jí někdo dodal a co mi tím chce říct. Tzn. stejně jako Ed bych začala luštit šifru, snažila se najít souvislosti a stoprocentně by mi zvědavost nedala a šla bych do toho. Akorát s tím rozdílem, že bych nevěděla jak to skončí – u života Eda Kennedyho to aspoň z části vím a jsem tomu ráda. Konec bych maličko změnila, ale celkový pocit z knihy je naprosto luxusní:-)
Štítky knihy
přátelství humor australská literatura karty anonymní dopisy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zlodějka knih |
| 2012 | Posel |
| 2014 |  Roky pod psa |
| 2019 | Clayův most |
| 2015 | Smečka rváčů |
Takový "nakopávací" příběh. Všichni máme svoje kostlivce ve skříni, smutky a tajné touhy a někdy stačí je jenom s někým sdílet... Jo, moc fajn kniha!