Polnočné slnko
Stephenie Meyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468192/bmid_polnocne-slnko-aSv-468192.jpeg
3
739
739
Stmívání / Twilight série
< 5. díl
Kultová Twilight sága sa začiatkom milénia stala ópiom pre celú generáciu. Zvodný upír Edward pobláznil nielen vnučky, ale aj mamy a staré mamy. Konečne – takmer po pätnástich rokoch – prichádza prerozprávanie príbehu veľkej lásky z Edwardovho pohľadu. Dlho očakávaný návrat do sveta Twilightu je jednoznačne triumfom. Ikonický príbeh Belly a Edwarda nadobúda nový temný podtón. Pre Edwarda je to najzaujímavejšia udalosť, akú zažil počas svojho dlhého života. Bellin príchod ho znepokojí a fascinuje, s podobným pocitom sa za celé roky v podobe upíra ešte nestretol. V Polnočnom slnku sa dozvieme aj fascinujúce podrobnosti z Edwardovej minulosti, sledujeme jeho vnútorný boj pri pohľade na Bellu, a pochopíme, že je to rozhodujúci zápas jeho života. Edwardov pohľad je zrelší, autorka dotvorila jeho postavu do detailov a zároveň sa viac venuje členom upírskej rodiny, pohnutej histórii Rosalie a jej vzťahu s bratom, Aliciiným víziám a Jasperovmu talentu. Polnočné slnko naplnilo očakávania fanúšikov natoľko, že mnohí volajú po pokračovaní ságy z Edwardovho pohľadu. Twilight zaujal milióny čitateľov, stal sa literárnym fenoménom a stvárnil pre jednu generáciu ideál nesmrteľnej lásky.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2021 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Midnight Sun , 2020
více info...
Přidat komentář
Kniha Stmívání byla jednou z prvních knih, které jsem kdy četla. To je také jeden z důvodů, proč je série Stmívání mým slabým místem a velkou srdeční záležitostí. Mé hodnocení je tedy zcela určitě neobjektivní.
Na příběh Stmívání z pohledu Edwarda čekám od chvíle, kdy se zjistilo, že autorka má něco takového v plánu psát. A konečně jsem se dočkala! Mně se to opravdu líbilo. Příběh není už tak moc romantický a realita doléhá na mysl Edwarda ze všech možných úhlů. Co jsem si opravdu užila, tak to byly jakékoliv informace o rodině Cullenových, nemohu si pomoci, ta rodina mě opravdu fascinuje.
Kniha je o hodně delší oproti Stmívání, jelikož Edward nepřemýšlí normální lidskou rychlostí. Tento fakt napomáhá tomu, že situace z jeho pohledu je popsána mnohem obsáhleji.
Přiznejme si to na rovinu, tohle není žádný skvostný příběh ani světově převratné dílo. Příběh má hodně mezer a vlastně to není ani moc uvěřitelné.
V budoucnu určitě ocením další knihy z tohoto světa. Je to pro mě velká nostalgie, a tak nějak mě čtení vrací o pár let zpět, a přitom vždy zahřeje u srdce.
Co si neodpustím, tak to je komentář k českému vydání knihy. Tuny a tuny překlepů, chyb a nesrozumitelných vět. Překlad je opravdu hodně krkolomný a musím říci, že jsem snad nikdy nečetla takto špatně udělaný překlad. Ještě větší chybu vidím v tom, že nakladatelství něco takového pustilo do tisku. Proto nejsem naštvaná na samotnou překladatelku ale na špatně odvedenou práci redakce, korektury a samotného nakladatelství. Jsem si jistá, že tento fakt zkazil čtení mnoha českým čtenářům. Já sama se snažím oddělit formu od příběhu. Jsme si jistá, že autorku by velice zklamalo, jak moc je české vydání ošizeno.
Knihu doporučuji číst jen opravdovým fanouškům původních knih. Nedoporučuji číst tuto knihu jako první ze série. Půlnoční slunce je spíše doplňkem příběhu z pohledu Belly. Raději doporučuji všem, kteří o četbě této knihy uvažují a nečetli Stmívání, aby nejprve sáhli právě po první knize z pohledu Belly. Pokud se vám původní příběh nelíbil, nevidím důvod k tomu, číst Půlnoční slunce.
Dočetla jsem asi opravdu jen z nostalgie, tolik chyb v jedné knize jsem asi ještě nikdy neviděla, kdyby byla kniha o polovinu tenší, určitě by se tam vlezlo vše podstatné. Spíše jsem zklamaná, čekala jsem více příběhů z minulosti a ne v podstatě opakování rozhovorů s Bellou.
Hrozně ráda bych hodnotila lépe. Když jsem zjistila, že takhle knížka vyšla, doslova jsem se na ní vrhla (tedy na její elektronickou podobu). Co musím pochválit, že se dobře drží původní knížky, děj jde tak jak má, konverzace také. Edwardovi myšlenky jsou ale někdy opravdu až přes příliš. A co rozhodně nemůžu odpustit, je to obrovské množství chyb. Nechápu, jak někdo něco takového mohl vypustit do světa. Takového člověka by měli vzít za.... a vyhodit.
Jako celek za mě celkem dobré, přečetla jsem si jí ráda a s chutí. V podstatě se těším, jestli bude mít pokračování. Druhý díl by mohl být z Edwardova pohledu celkem zajímavý. Jen snad, aby to překládal, nebo spíše vydával někdo, kdo si to to po sobě přečte.
Kniha se tak špatně čte! Nechápu, kdo to překládal a kdo to nechal pustit do tisku. Špatně poskládané věty, někdy nedávají smysl a těch chyb! A to nejsem ani ve čtvrtině knihy. Všechny 4 předešlé knihy jsem zhltla několikrát a číst se to dalo snadno. Chyby umím přehlédnout. Ale to, co se předvádí v Půlnočním slunci, to je síla... Taková škoda. Jsem opravdu hodně zklamaná.
Za mě naprostá spokojenost, Stmívání mě tenkrát na základce úplně pohltilo a teď mě mile překvapilo, že konečně vyšla dlouho očekávaná verze z pohledu Edwarda. Jako jo, nedozvíte se tam nic moc nového, některé části s myšlenkovými pochody Edwarda jsou méně záživné, ale mně to nevadilo, přesně tohle jsem od knihy očekávala. Pokud jste (byli) fanouškem Twilight a kniha z pohledu Belly se vám líbila, věřím, že bude i tahle.
Jediné, co mě vážně zklamalo je příšerné množství překlepů a chyb, nechápu, jak se tohle mohlo dostat do tisku.
Ufff, asi jsem nikdy nečetla knihu o tolika stranách :-) Když jsem viděla, jak obsáhlá je, myslela jsem , že je to snad Edwardův pohled na celou ságu a ne jen první díl – Stmívání. Ani se mi nechce věřit, že už je to 15 let, co jsem jej četla. Fantasy literatura nepatří mezi mé oblíbené žánry, Twilight sága byla jedna z mála výjimek. Tenkrát jsem z knih byla unešená a ještě neovlivněna filmovým zpracováním.
Jinak vyprávění se mi líbilo více z pohledu Belly. Uvítala bych, kdyby autorka skloubila Stmívání a Půlnoční slunce do jedné knihy. Aby se střídal pohled obou hrdinů. Pak by to bylo dokonalé.
V Půlnočním slunci je děj trochu jiný, což je dobře, že se nekopíruje přesně Stmívání. Samozřejmě zásadní scény zůstávají stejné. Jsou zde do detailu rozebrány myšlenkové pochody Edwarda, jeho chování, pocity, vnitřní boje. Díky němu se nám naskýtá bližší pohled na jeho rodinu. Jejich minulost. Ale i skryté myšlenky dalších postav. Až to po x stranách může být chvílemi i nudné a zdlouhavé. Dalo by se říct, že větší grády příběh získává až od okamžiku baseballového zápasu. Pak už se vám knihu nechce odložit. Přesto určitě musíte znát Stmívání než se pustíte do Půlnočního slunce, pak vám vše dává lepší smysl.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Budu bojovat s rodinou kvůli člověku, kterého sotva znám? ….. Ano, bojoval bych za ni. Proti vlastní rodině.
Jsem padouch, noční můra. Jak by mě mohla vnímat jako něco jiného?
Utíkej, Bello, utíkej. Až moc tě miluji. Pro tvoje dobro. Nebo moje.
„Edwarde“, zamumlala tiše. Snila o mně. Může mrtvé, zmrzlé srdce začít bít? Připadalo mi, jako by to právě udělalo.
…. teď najednou vycházelo slunce, uprostřed mé půlnoci ❤
PS: obálka se moc povedla, v knize je i vysvětlen příměr ke granátovému jablku
Pozn.: také se bohužel přidávám ke kritice překladu a překlepů :(
Jako velky fanousek Stmivani hodnotim tento pocin z nostalgie prumerne. Ale moc rada jsem se vratila za svymi “známými”.
Když jsem kdysi dávno četla Stmívání, tak se mi dost líbilo, hlavně kvůli tomu, jak čtivě je napsané. Což tak úplně bohužel neplatí pro Půlnoční slunce. Protože kniha obsahuje hlavně Edwardovy myšlenky - a je jich tolik, že převažují nad dějem. Více než první polovinu knihy v podstatě nic jiného nedostáváme. Od scény s baseballem ale nastává úplně jiná situace. Kniha má spád, Edwardovy myšleky jsou na vedlejší koleji a hlavní je příběh. Kdyby taková byla celá kniha, byla by mnohem lepší.
Co musím vyzdvihnout, jsou situace, kdy jsme mohli lépe poznat ostatní z rodiny Cullenových a vidět, jak to mezi nimi chodí - obzvlášť Alice a její nadání.
Na konec snad už jen poznamenám to, že pokud se do této knížky chcete pustit, tak byste měli předem znát i příběh z pohledu Belly. Občas se tam totiž vyskytly situace, které nebyly úplně vysvětlené a kdybych příběh neznala, pravděpodobně bych nevěděla, o co jde.
Na druhou stranu, něco mi zase pořádně docvaklo až po přečtení této knihy.
Za sebe můžu říct, že klasické Stmívání je lepší, tuhle knihu beru spíš jako doplňkovou. I když má víc stránek než Twilight.
Za poskytnutí e-knihy moc děkuji @humbook
Bohužel pravopisná stránka knihy je jedna velká tragédie. Jasně, příběh fanoušky nadchne a i já ho dočtu, ať už třeba z nostalgie, ale s nadáváním a zkaženým zážitkem ze čtení.
Jak má člověk hodnotit knihu, která obsahuje tak neuvěřitelné množství chyb? Dá se to vůbec pohodlně přečíst? A otázka za zlatého bludišťáka: Co panebože dělal korektor a překladatel? Hrůza
Musím říct, že jako fanoušek #guiltypleasure Stmívání jsem se na knihu moc těšila, a tak si můžete představit tu radost, když jsem si knížku mohla přečíst ještě před vydáním ve formě e-knihy od humbooku (čímž chci ještě jednou poděkovat za tu možnost).
Každopádně tohle úplně nevyšlo. Autorka u povodní tetralogie dokázala zaujmout tématem, o kterém píše, i když provedení až tak skvělé nebylo. Co se týká téhle knihy, tak narážíme na stejný problém. Každopádně napsat knihu o 720 stranách, kde většinu knihy tvoří dotyčného myšlenky je obtížné. A tady nastává ten zvrat, protože kniha se právě takhle motala pořád dokola. Na jednu stranu jsem se u knihy občas bavila (je to dost bizár) a občas to mělo i zajímavý obsah (viz třeba jak se dostane Emmet do rodiny). Ale myšlenky Edwarda, které tady sledujeme, se neustále opakují. A nejen to. Prvních asi 150 (?) stran sledujeme jak chce Bellu zabít a potom nastane obrat o 180 stupňů a náhle se myšlenky točí jen kolem toho, jak ji miluje. Eh, kde se to jako vzalo? :-D Nějaký postupný vývoj by nebyl?
Jinak, kniha byla pro mě prostě příliš dlouhá, samotné čtení bylo náročné tím, že se Edwardovy myšlenky točily pořád dokola, až to na mě působilo bohužel nudně. Příště zkrátit o 300 stran a mohlo to být lepší.
Takže můj verdikt zní: Jste-li fanoušek Stmívání, přečtěte si to. Celkově je to vlastně fakt strašné, ale pro milovníky Stmívání je to nejspíš #musthave :-D
Půlnoční slunce, je Stmívání z pohledu Edwarda. Pokud nemáte rádi původní ságu, tak se mu raději obloukem vyhněte. Ale já ji ráda mám, i přes všechny mouchy, chyby a klišé, které obsahuje.
Proto jsem byla ráda, když se mi do rukou dostalo Půlnoční slunce. Jak už bylo řečeno, je to kniha, u které budete trpět, ale náramně si to užijete. Edwardův pohled je plný stalkování Belly a velkého dilema, zda ji zabít nebo nechat žít. Ze začátku, je to celkem fajn, a třeba první hodina biologie je strašně dobře popsána, pak už ale Edward začíná být mírně otravný. A stojím si za tím, že Bella je stokrát lepší hlavní hrdinka. Každopádně já jsem do Edwarda asi nikdy nebyla úplně zblázněná, i kdž jsem team Edward a tak mi kniha nevzala žádné ideály o něm.
Co jsem si na knize užila, jsou scény s Cullenovými a Edwardovi vzpomínky na setkání s jinými upíry, to knize dodávalo šťávu. Jinak to byl ten samý příběh, prodloužený o Edwardovo nekonečné přemýšlení, zda Bellu zabít nebo ne.
Pokud jste schopni knihu brát s nadsázkou, tak ji doporučuji, pokud ne, tak ji raději nečtěte. 3,5*/5
Každopádně je tohle mnohem lepší převyprávění než Život a smrt.
Hned na začátek bych měla říct, že v době, kdy původní série u nás vycházela, jsem sotva věděla, co je kniha. A potom, co jsem začala číst, bylo spousta jiných. Tím pádem jsem Stmívání viděla jen jako filmy. Ale chtěla jsem to zkusit , protože mě vždycky víc baví příběhy z pohledu kluka (pokud je to dobře napsané)
Tedy k Půlnočnímu slunci... Asi nejpřesnější přirovnání je: motýl zalitý v pryskyřici. Špinavé pryskyřici.
Bavilo mě to, o tom žádná, jenom než se k těm zábavným částem člověk prokousá, trvá to půl věčnosti... vážně, kdyby to bylo tak o 300 až 500 stránek kratší, nikomu by to neublížilo...
Přes to všechno se to četlo překvapivě rychle, prostě budete chtít číst, jak to bude dál, i když to víte.
Knížku jsem dostala díky Humbookblogerům, za což samosřejmě děkuju ♥
Některá granátová jablka padají od stromu dále než jiná. Česká verze knihy neskončila ani ve stejném sadu.
Mnoho lidí tu přede mnou české knize vytýkalo neslavně odvedenou práci na korekturách – vynechaná slova a překlepy. Ráda bych výčet nedokonalostí doplnila ještě o překlad jako takový. Posuďte sami – již na první straně najde čtenář toto:
Znění originálu: “When it came to the human mind, I’d heard it all before and then some. Today, all thoughts were consumed with the trivial drama of a new addition to the small student body.”
Překlad v knize: „Co se týče lidské mysli, vnímal jsem ji celkově, a ještě mnohem intenzivněji. Dneska se všechny myšlenky soustředily na banální drama ohledně příjezdu nového drobného studentského těla.“
Správný překlad: „Co se týče lidských myšlenek, už jsem je všechny slyšel. Několikrát. Dnes byly všechny mysli pohlceny banálním dramatem – nevelký studentský sbor se právě dočkal nového přírůstku.“
Překlad Google Překladače: „Když to přišlo na mysl člověka, slyšel jsem to všechno předtím a pak něco. Dnes byly všechny myšlenky pohlceny triviálním dramatem nového přírůstku do malého studentského sboru.“
Abychom zůstali u jablečných metafor: jediné, co překladu zabránilo sletět z výšin naprosto nedůstojně, je polštář tlejícího listí v podobě (vesměs) sdostatek úpravného stylu. Pakliže však i nechvalně proslulý Google Translate odvede lepší práci než profesionál, je nutno zkonstatovat, že takový překladatel nestojí za zlámanou grešli. Tedy překladatelka. Lucie Teplá nemá zde na Databázi žádné další přeložené knihy, jedná se tedy pravděpodobně o její prvotinu. Nebudu se ptát, proč nakladatelství Egmont sáhlo po někom tak nezkušeném; rychle vydělané chechtáky se nám všem šklebí přímo do tváře.
Anglickému originálu jsem přisoudila plný počet hvězd; českému překladu jsem věnovala právě tak „první pohled“ a mám dost. Všem, kdo jsou alespoň trochu zběhlí ve vznešeném umění cizojazyčné četby, radím totéž.
(SPOILER)
Půlnoční slunce je kniha od autorky právě již tak známé série Stmívání. Pokud jste měli rádi Twilight ságu a chcete se vrátit zpátky do světa z městečka Forks, tak se určitě pusťte i do této novinky.
.
Kniha není úplně pro každého, je celkově hodně podivná a zvláštní…. viděla jsem k ní i takové přirovnání, že se jedná o tzv. „bizár“, nicméně mně se to i tak líbilo a čtení jsem si užila.
.
Kromě společného příběhu Edwarda a Belly, jak ho známe z knihy Stmívání, tady máme možnost zjistit i pár důležitých věcí navíc, které doposud bylo zahalené tajemstvím. Hodně zajímavé bylo více poznat a pochopit Alicino nadání a dozvíme se o ostatních z rodiny Cullenových jejich historii.
A teď k samotnému Edwardovi… Chtěla bych vyzdvihnout, jak se autorka dokázala vžít do myšlenkových pochodů upíra a ne, že by to zrovna u něho bylo tak jednoduchý :D…ale i tak tady máme možnost lépe poznat Edwarda (uchýláka :D) a nahlédnout do jeho způsobu myšlení a to teda bylo v některých případech opravdu velký zážitek. Zejména jsem si nejvíce asi užila první kapitolu, kde je detailně popsané skoro na 25 stánkách, jak Bella poprvé vkročí do třídy a on začne plánovat masakr celé třídy… :D jakože v první moment jsem jenom koukala, ale potom jak jsem si čtení už užívala, tak jsem se tomu naopak smála a cítila tu nostalgii, která opravdu stojí za to.
.
Nemějte žádné očekávání, přistupujte k Půlnočnímu slunci s dostatečnou rezervou a nadhledem, protože se spíše jedná o doplňkovou knihu. I když, jak už jste mohli vidět u jiných recenzí, na 720 stránkách se některé věcí hodně opakují a určitě by se to dalo zkátit, ale i tak to ztráta času rozhodně nebyla. Za sebe musím říct, že bylo fajn si znovu oživit příběh a taky detaily, na které jsem zapomněla i vlivem filmové adaptace, která se samozřejmě od knihy trošku liší.
.
Ještě jednou bych moc chtěla poděkovat @humbook za poskytnutí e-knihy.
Knížku jsem četla v angličtině, protože se mi nechtělo čekat na český překlad :) Celá sága je pro mne srdcová záležitost, ale je pravda, že to bylo místy zbytečně zdlouhavé a Edwardovy monology o tom, jaké je hrozné monstrum, byly občas už únavné.
Když jsem se před lety dostala ke Stmívání, byla jsem ještě teenager, který totálně zbožňoval všelijaké nadpřirozené bytosti jako jsou upíři, čarodějnice, vlkodlaci a podobná fantastická stvoření. Příběh Belly a Edwarda byl tehdy prostě pro mě příliš romantický, příliš srdcervoucí na to, abych v knize hledala nějaké chyby, nějaké nesrovnalosti.
Dnes, o mnoho let později, jsem mnohem vyspělejší a kritičtější. Těchto 720 stran bylo pro mě víceméně utrpení. Nechápejte mě špatně. Ano, jsem ráda, že jsme se konečně dočkali i Edwardova pohledu na věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Prakticky 500 stran je plných Edwardových láskyplných myšlenek, samé "já jsem predátor, ona kořist" a podobné nesmysly. Poté se to konečně rozjelo a já posledních 200 stran zhltla jako malinu.
Co se mi ale opravdu nelíbilo a kazilo celkový dojem z knihy, byly pravopisné chyby a různé překlepy. To jako nakladatelství tak moc spěchalo, aby knihu vydalo, aniž by to nějaký kvalitní korektor zkontroloval? Těch pár týdnů navíc bych si - na bezchybnou verzi - ráda počkala.
Půlnoční slunce je jen pro ty skutečné fanoušky Stmívání.
Mám ráda celou tuhle sérii a ráda se k ní vracím, takže bylo jasné, že tahle kniha mi nesmí scházet. Pustila jsem se do ní po delší čtecí krizi, hned jak vyšla, ale musim říct, že jsem lehce zklamaná. Sledovat známý příběh z pohledu Edewarda mě bavilo, jeden se dozvěděl i další udalosti, které se odehrávaly bez přímé účasti Belly, ale její pohled je mi přece jen bližší. Co ale mě fakt zklamalo, byla obrovská spousta chyb. Mám pocit, že tuhle knihu neviděl vůbec žádný editor, jinak není možné, aby tohle někdo pustil do tisku.
Je to jako pustit si po letech film a vzpomínat, co se v další scéně stane. Postavy jsou na svých místech, Edward září a Bella se neustále snaží zlomit si minimálně pár kostí. A vy zamáčknete nostalgickou slzu a na chvíli se vrátíte do doby, kdy vám bylo patnáct...
Jsou jen dvě věci, které celkový dojem poněkud kazí. Za prvé, Edward je na Bellu od začátku nalepený stylem, který by mu v reálném světě vysloužil minimálně zákaz přiblížení. Takže místo pohledu do mysli upíra a jeho vzpomínek, místo nahlédnutí do jejich spolenčenského a rodinného života, se vám dostane jen sedm set stránek vnitřního monologu o tom, jak je Bella křehká a krásná a jestli by radši neměl utéct.
Za druhé, kniha je opravdu plná překlepů, chybějících slov a očividně neobratně přeložených vět. A možná i proto je mé hodnocení nakonec takové, jaké je. Nedokážu se totiž dost dobře zbavit pocitu, že paní Meyerové došly peníze na kabelky a českému vydavateli na pořádného korektora.
Štítky knihy
upíři první láska pro dívky nesmrtelnost krev pro dospívající mládež (young adult) pohled jiné postavy na původní příběh
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stmívání |
| 2009 |  Hostitel |
| 2009 | Rozbřesk |
| 2008 | Nový měsíc |
| 2009 | Twilight sága (box) |
Škoda, škoda, věčná škoda... Tohle mělo vyjít před deseti lety. I dnes oceňuji, že mám možnost nahlédnout do hlavy Edwardovi, ale už to není to ono.
Byla jsem nesmírně natěšená, když jsem se dozvěděla, že tato kniha konečně spatří světlo světa. Bohužel celkový dojem kazí chyby v textu. A že jich je! Kazí to komfort čtení. A i proto dávám pouhé tři hvězdy.