Andělská hra

14.10.2018

Stejně jako první díl série je i Andělská hra nádherná kniha. I tady si užijeme temné atmosféry tzv. gotického románu. Hlavním motivem je posedlost napsáním jedinečného díla. Příběh je poutavý a fascinující, nechybí osudová láska i neštěstí, dotýká se života i smrti. Opět se stavíme v tajuplném pohřebišti zapomenutých knih.

Nemám pocit, že jsem knihu četla, jen jsem ji na začátku otevřela, pak autor rozhrnul oponu a já vstoupila do tajemného příběhu odehrávajícího se v Barceloně v první polovině 20. století. No ano, tak totiž pan Ruiz Zafón píše... Úžasný zážitek.
Opět jasných 5* a velké doporučení.

04.10.2018

Jedním slovem nádhera. Pro mě osobně nejlepší z trilogie.

20.08.2018

Komentář trudose to úplně vystihuje, jen bych zdůraznil autorovu poctu literatuře, knihám, antikvariatum a hlavně čtenářům, kteří knihy čtou. Jsem zvědav na pokračování.

12.08.2018

Z trilogie se mi líbila asi nejméně, přesto se mi četla dobře.

07.08.2018

Pěkná kniha, ale oproti prvnímu dílu je to ještě více pomalé, dobře, od druhé půlky už se to čte rychle, ale než se k tomu člověk prokouše (proto dávám jen tři hvězdy). Jinak je to kniha pěkná a těším se na třetí díl.

13.07.2018

„Závist je náboženstvím průměrných lidí. Dává jim útěchu a přináší odpověď na neklid, který je vnitřně sžírá. V neposlední řadě působí rozklad jejich duše a umožňuje jim odůvodnit vlastní mrzkost a chtivost způsobem, který je vede k přesvědčení, že se jedná o ctnosti.“
Carlos Ruiz Zafón je pro mě živoucím důkazem toho, že mistři dickensovského formátu ještě nevymřeli. Stylistická virtuozita čiší z každé jeho věty a je úplně jedno, zda zápletce chvilku trvá, než se konečně dostane ke slovu. Andělská hra přitom navazuje na Stín větru skutečně jen velmi volně, chronologicky se dokonce odehrává o několik desítek let dříve. Atmosféra gotického románu však zůstává zachována, i když tematicky jde o příběh komplexnější a svým způsobem i mnohem filozofičtější. Hlavním motivem je znovu posedlost literaturou, ovšem tentokrát se nejedná o vášeň čtenářskou, jako spíše autorskou. A právě úvodní pasáže o strastech a slastech spisovatelského řemesla patří k mým nejoblíbenějším v celé Zafónově tvorbě.

03.07.2018

Magický realismus v plné síle. Radost číst!

29.06.2018

Tak tohle klidně ano. Ze Stínu větru jsem si sedla na zadek a tady tomu nechybělo mnoho, aby se moje pozadí ocitlo na zemi. Je to opět ta stará, tajemná Barcelona plná mystiky. Půlku knihy jsem hltala a zbytek jsem už prostě musela dočíst, protože pan Corelli je.....I když trochu souhlasím s tím, že konec je trochu překombinovaný mně to nevadilo, protože je to Zafón a tomu odpustím téměř vše.
P.s. : A honem do Nebeského vězně a zvednout preference, protože 81% je prostě málo ;-) .

15.05.2018

Další krásné procházky Barcelonou, další příběh starých známých a nových postav, příběh, o kterém si myslíte od začátku, že všechno víte, jenže konec jinak. Znovu je zde krásně popsána láska ke knihám, zvláště jedna věta vše vystihuje. Jen tak na okraj, také čicháte ke knihám, které si koupíte??? Jak jinak to vyjádřit, než je popsáno autorem: Vešel jsem do knihkupectví a vdechl vůni papíru a onoho kouzla, které kupodivu ještě nikoho nenapadlo prodávat ve flakonku. Zkrátka krásné tajemno.

13.06.2016

Zejména po Stínu větru mi tohle přišlo jako úplný blábol a ztráta času. Nepovedly a nesladily se pokusy zakomponovat tam vše, od hororu, přes mysteriozní ďábelské téma, po "pouhé" vraždění, brutální napadání, sebevraždy, všude se spoustou krve v temných koutech a uličkách, s nezbytnou temnou postavou a samozřejmě notnou dávku podivné romantiky.
Jediné plus oproti předchozímu dílu je v tom, že se zde autor přeci jen více věnuje (byť často bizarním způsobem) tvorbě knihy, od jejího záměru (třeba zakázkou) přes vlastní psaní po její vydání, distribuci a prodej, což vlastně ve Stínu větru vůbec nebylo, tam se řešil jen příběh autora ztracené knihy.

25.03.2016

Překombinované.

18.01.2016

K této knize jsem se dostala takřka omylem, avšak uchvátila mě natolik svým úžasným a strhujícím příběhem, že jsem se rozhodla přečíst veškeré knihy od tohoto autora, jež se mi vryl do srdce.
I když je Andělská hra druhým dílem (první: stín větru, třetí: nebeský vězeň) vůbec nevadí, když si tyto knihy člověk přečte na přeskáčku.
Kniha je plná tajemna a absolutně jsem se od ní nemohla odtrhnout.
Už se těším na další a další autorovi knihy a doufám, že budou alespoň tak skvělé, jako ty, jež už jsou vydány.

30.11.2015

Předchozí autorova kniha Stín větru mě nadchla, a tak jsem se na Andělskou hru těšila. Kniha má trošku pomalejší rozjezd, ale je dobře rozehraná. Nechybí tu atributy, kvůli nimž jsem si Zafóna oblíbila - podmanivá gotická atmosféra Barcelony, zajímavé postavy, originální jazyk, dechberoucí zápletka odkrývající děsivé události z minulosti. Až do dvou třetin knihy jsem se bavila a viděla jsem to na 4-5 hvězdiček, ovšem poslední třetina a závěr mě zklamaly. Ocenila bych jasnější rozuzlení a logické vysvětlení událostí a záhad (a taky těch mrtvol bylo na mě už trochu moc). Z konce knihy i z fantastického epilogu jsem zůstala rozčarovaná a mírně zmatená.

04.10.2015

Jak už bylo řečeno níže, kniha má výborný rozjezd, první dvě části jsou skvělé. Ve třetí bohužel autorovi totálně došel dech a chvíli jsem měla pocit, že se chce všech postav zbavit a hledá jen nejrychlejší možnost, jak to udělat. Jinak obdiv patří překladateli, zvládnuto skvěle, nic nedrhlo.

15.07.2015

Tato kniha časově předchází Stín větru, i když byla napsaná později. Dost dlouho mi vrtalo hlavou, proč tam autor sem tam cpe postavy z předchozí knihy, a to úplně blbě a nelogicky, což mě rozčilovalo. Ale pak jsem pochopil, jak to je a že to logiku má, a tím blbcem jsem tu já, nikoliv autor, jak jsem zde občas vykřikoval. Tentokrát zvolil Ruiz Zafón faustovské téma a řekl bych, že se mu to dost vymykalo z rukou. Opět tedy Barcelona, tajemno, kniha, která má být napsána. No a po dočtení tak trochu pachuť něčeho, co mohlo být dobré, ale zůstalo jen průměrné.

19.03.2015

Z knihy mám stále rozporuplné pocity. Nedělalo mi problém se do ni začíst, v některých pasážích jsem skoro ani nedýchala, ale na druhou stranu části s filozofickými rozhovory s patronem mě už zase tolik nebraly. Doufala jsem v závěru na nějaké velké vyvrcholení. vysvětlení všech událostí, ale nic z toho se nestalo. Tak jako tak knihu doporučuji ke čtení, já sama si pohrávám s myšlenkou znovu přečíst následující volná pokračování v podobě Nebeského vězně a Stínu větru. Ty totiž byly famózní :-)

Z této knihy jsem byla opravdu zklamaná a bohužel musím konstatovat, že opravdu dlouho nebo spíše nikdy předtím jsem nečetla nic zdlouhavějšího a nudnějšího. Děj v zásadě není vůbec špatný a byl by i docela poutavý, kdyby nebyl tak natažený. Celé mi to přijde jako odvar Stínu Větru jako by se autor snažil vyždímat z tohoto úspěchu co se ještě dá. Nejdříve jsem byla z volného pokračování nadšená, stejné prostředí, stejné postavy, ale tohle se opravdu nepovedlo. Nemůžu ignorovat ani fakt, že i zde se hlavní hrdina zamiluje do mu naprosto nedostupné dívky, která s ním zametá a nakonec se na něj vykašle. Že by se autor někde inspiroval? Čtení jde opravdu pomalu, ještě zbývá necelých 150 stran a upřímně doufám, že autor ustoupí od zbytečně rozložitých popisů a konečně nechá naznačovaný příběh rozvinout.

03.07.2014

Z prvních dvou částí jsem byla nadšená, ta poslední pokulhává. Škoda.

24.05.2014

Po Stínu větru byla Andělská hra trochu zklamáním - rozhodně to nebyl příběh, řečeno slovy jedné z postav, který by byl napsán tak, aby ho čtenář, pokud ho někdy četl, nepoznal, že ho četl. Faustovské téma, gotický román, romány šílenství a paralelních světů, všechno v relativně čtivé kombinaci, ale přesto jsem se trochu musela přemáhat, abych knihu dočetla. Nicméně neříkám, že by se mi nelíbila - jen jsem z ní mírně na rozpacích. Laskavý čtenář nechť si udělá obraz raději sám...