Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391187/bmid_podbrdske-zeny-8MR-391187.png
4
1167
1167
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Knížka se mě líbila a pěkně se četla.Tři ženy,tři generace,jedno místo-hodně zajímavé téma.
Přečtla jsem jedním dechem. Pro mě kniha (příběh) jako terapie - na některé události se najednou mohu podívat i jinak. Velký obdiv všem hrdinkám tohoto příběhu.
Myslím, že se nám rodí nová literární hvězda! Přečteno jedním dechem. Dlouho ve mně rezonovalo, jak krásně a věrohodně Jana Poncarová zpracovala pohnutky lidských duší, zvláště těch ženských, zpátky až k našim prababičkám...
Opravdu velký obdiv před spisovatelkou! Podbrdské ženy jsou její prvotina a přitom její styl je lehký a zralý. Kniha se "čte sama" - popisy událostí, prostředí i vykreslení jednotlivých charakterů běží při čtení před očima jako film.
Je to kniha neveselá. Tři generace žen a na pozadí jejich osudů se odehrávají velké mezníky našich dějin, druhá světová válka, nástup komunismu i okupace v 68. roce. Jen chvilková euforie z osvobození a konce války a pak na hlavní hrdiny padne deprese a realita 50. let jako těžká deka. Jsou uzavřeni do svých koloběhů, životních stereotypů, s jen malou možností se z nich vymanit. Na konci sice svitne naděje, ale kdoví?
Mám ráda knížky Jiřího Hájíčka a Petry Soukupové a Janu Poncarovou si velmi ráda zařadím vedle nich. Určitě doporučuji a další její knihu budu netrpělivě vyhlížet.
Podbrdská chalupa s hospodářstvím, po celé století se tam střídají nové generace. Začínají naplněni láskou a nadějí, plni snů a očekávání. Jsou pracovití, starostliví, mají děti.
Autorka velmi věrohodně vykreslila, jak to bylo dál. Jak se to (ne)dařilo.Nejen vlivem historických událostí. Donutí vás zamyslet se nad způsobem života. Nad hledáním rovnováhy mezi povinností, morálkou, odevzdaností, oddaností, sebeobětováním a plněním svých tužeb. Nad způsobem a potřebou komunikace, nad rodinnými vztahy, nad potřebou lásku nejen cítit, ale i projevovat. Poutavé čtení plné moudrosti, stručně vyjádřené podbrdskou vlčicí v závěru knihy.
Hmm, tak tuto knížku stavím na stejně vysokou laťku jako např. Hana, Mlýn a podobně. Je pravda, že většina knížky byla věnována spíše Emílii, kdežto třeba Johana nedostala moc prostoru, ale vyhovovalo mi to i tak. Velmi slušné dílko, doporučuji.
Důležité dějinné události proběhly kolem hlavních hrdinek jen v náznacích, což mělo nejspíš umocnit dojem jednotvárnosti běžného venkovského života. Pro mě byla absence nějakých časových mantinelů v generačním románu trochu matoucí. U něčeho autorka prodlévala až příliš dlouho, jinde skákala rychlostí blesku. Kniha byla určitě čtivá, ale jako by se snažila ukázat jen to negativní. Ta konečnost a jednotvárnost mě ubíjela i při čtení, takže skutečný život musel být opravdu těžký, ale opravdu neexistovaly i světlé chvilky? Každopádně autorka pěkně poukázala na to, že každý člověk sní o něčem jiném a každá generace má jiné požadavky. Co pro jednu bylo celoživotním nesplněným snem, pro druhou bylo odtržení od jediné životní jistoty.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. U intermezza jsem si hodně poplakala. Smutná, ale zároveň krásná a poutavá kniha .
Velmi pěkná knížka, přesně můj styl, kdy je vykreslený život "obyčejných" lidí v několika generacích. Jak je vidět, život nikdy nebyl lehký, ať jde o jakoukoliv dobu.
Velmi krásná a zajímavá kniha,autorka popisuje jednotvárnost všedních dnů takovým způsobem,že vám nedovolí přestat číst. Podbrdské ženy měli těžký život,odnikud nikam,od krav ke sporáku a na pole, člověk si uvědomí jak snadně se nám ženám teď žije,jak nejsme přehlíženy, nemáme shrbená záda od třiceti, můžeme cvičit jógu,věnovat se sami sobě,rozvíjet se i během manželství,tak mě napadá proč je spoustu žen teď tak nespokojených,asi by si měli přečíst tuhle knihu aby dokázali porovnat že žijí krásný život. Na prvotinu spisovatelky je to krásné čtení a pokud bude i nadále takhle barvitě vyprávět příběhy máme se na co těšit.
Velmi povedená kniha. Všechno vlastně vyslovila v intermezzu vlčice. Lidé zapomínají, že žijí proto, aby žili. Ano všechny ženy v rodině byly lapeny ve svých pocitech, kterým nerozuměly. I muži vlastně na tom byli velmi podobně. Mírek prožil stejný, téměř na vlas podrobný život jako jeho otec. Tak jako Jana a Emilka a před Emilkou Mírkova matka. Jistě to bylo i tím, že všichni žili v jiné době, ve válkách, za socialismu a neměli možnosti, jak své životy výrazně změnit. Nešlo prostě jen koupit letenku a utéct se osvobodit. A přes to všechno si člověk přece jen uvědomí, že krev není voda.
Kniha popisuje nelehký život tří generací žen. V knize je krásně vykresleno prostředí lidské charaktery. Kniha se četla velmi dobře a plynule.
Tohle je emancipační román jako blázen! Neskutečný svědectví o životě a vlastně mi přijdete, že i o celý naší, zatím hodně nepochopený generaci, která prostě říká dost. V tomhle románu je proč. Jana má dar vykreslit životní útrapy ve zdánlivě banálních situacích, který když se ale kupí, tak vytváří život, kterej není snesitelej. Čte se to samo a na člověka z toho dýchá opravdovost lidskýho osudu.
Nejsem feministka, a přesto mi nešlo během čtení knihy často si nepovzdechnout, o kolik snazší to mají na světě muži. Čtení o ženách ve věčném kolotoči práce a ústrků ze strany svých mužů, o kolotoči ze kterého by na jednu stranu chtěly odjet někam daleko a nikdy se nevrátit, ale který je k sobě váže pevnými rodinnými pouty, o kolotoči, ze kterého se ze tří generací podbrdských žen podařilo osvobodit pouze poslední z nich, novodobé Johance, i když i ta zůstává na dálku vázána pouty k matce, k rodině, a to je dobře. Kniha se mi četla dobře, nicméně dávám jen čtyři hvězdičky, protože děj přece jen nebyl až tak zajímavý a navíc jsem zřejmě až moc ovlivněná knihami Aleny Mornštajnové, které jsem četla před ní, a ty mi přece jen připadají ještě o stupínek výš.
Skvělá kniha, silný dojemný a poutavě vyprávěný příběh tří generací žen - babičky, dcery a vnučky. Doufám, že kniha osloví spoustu čtenářek - já osobně ji doporučuji svým známým.
Jo,jo, to se Vám každý den nestává… čtu knihu, dvakrát denně míjím místo, kde se děj odehrává a dnes jsem potkala jednu z hrdinek …
Poutavé čtení, které přenese čtenáře do dob předválečných až po současnost očima žen, které žijí v hospodářství v nelehkých podmínkách, prožívají svůj život, který se liší od jejich vysněných představ a přesto se cítí někdy opravdu šťastné a občas naprosto vyčerpané.
Otevřete tuto knihu a nechte se přenést do doby dávno minulé ...
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Krása. Kniha Vás vtáhne a nepustí a ještě dlouho ve vás rezonuje. Doporučuju všem, kdo rád romány na pozadí nelehkého 20. století. Generace žen, podobné osudy - dokáže někdo vyjít z rodinných traumat?