Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391187/bmid_podbrdske-zeny-8MR-391187.png
4
1161
350
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha, ze které mi bylo smutno. V první polovině nad tím, co vše ženy musely v nedávné minulosti v rodině vystát. V druhé polovině nad tím, jak se odrazí nedostatek času dávat lásku dětem, které v dalším životě lásku předávat neumějí, protože ji samy nepoznaly. Nejvíc mě chytl za srdce osud Jany.
Tahle knížka mne velmi oslovila, protože miluji historii a rodinné příběhy. Bavila mě celá kniha od začátku do konce, neproběhl moment, že bych se v některé její části nudila.
Krásná kniha, která vykresluje generaci tří žen se kterými se život nemazlil. Do toho prožívají válečné, poválečné i okupační období, takže nečekejte nic veselého. Kniha se ale dobře četla, i když mi konec přišel takový uspěchaný.
Nádherná knížka!! Smekám před autorkou!Dokázat tak věrohodně vykreslit různá politická období, to umí v jejím věku málokdo... Život Emilky byl smutný. Přiznávám, že jsem se neubránila slzám.Nikdy bych nechtěla zažívat její pocity, vědět, že nestihnu vychovat dceru. Prožívat fyzickou bolest a zároveň i duševní. Život Jany bez maminky byl pak krušný. Nedostávalo se jí od otce tolik lásky, že se nelze divit, že ji nebyla schopna tolik pak projevovat své dceři. Zakončení bylo takové zvláštní, ale kráse to na příběhu neubírá. Jsem ráda, ze jsem si knížku pořídila do své knihovny, protože si ji rozhodně ještě jednou časem přečtu. Jana Poncarová se po právu řadí mezi mé oblíbené české spisovatelky a já budu doufat, že zase brzy něco napíše.
Kniha o nelehkých dobách odvíjejících se po první světové válce. Nechtěla bych být v kůži nikoho z hlavních hrdinů. Aspoň už teď vím, podle jakého vzorce se člověk chová. Máme to v sobě zakořeněno, generace po generaci.
No, nevím co napsat. Četla se dobře to jo, ale příběh byl hrozně depresivní. Vůbec si nevzpomínám jestli tam bylo něco pozitivního, škoda. Tento druh literatury čtu poslední dobou asi moc často. A to je asi ta chyba :)
Do poloviny byla kniha velmi čtivá a zajímavá, že bych jí určitě ohodnotila 5* Bohužel v druhé části už celý příběh začal být více než zdlouhavý. Sice má vyústěný konec, bohužel celkově hodnotím jako průměr.
Na knize oceňuji, že ukazuje zdánlivě obyčejné životy lidí, kterých se doba dotkla "pouze okrajově" a při tom dokázala zanechat rány i na příštích generací.
Přesto, že nás kniha provází nejtěžší dobou, kterou tato republika zažila, nikdo z hlavních postav neválčí, nikdo neskončí v koncentračním táboře ani na vyšetřovací lavičce STB . Hlavním tématem je tu všudypřítomný strach, úzkost, bezmoc se svým životem cokoliv udělat a především i úloha žen v této době.
Příběh Emilky se mě silně dotkl, kapitoly dcery a vnučky mě již tolik nezaujali, ale jsem ráda, že měla kniha nějaké smysluplné ukončení. :)
První polovina knihy se mi celkem líbila,ale proč se ty chladné neosobní vztahy předávají přes generace .Myslela jsem ,že už Jana bude štastnější,když její vztah s manželem byl vřelejší a zastával se jí proti otci,tak nevím kde byla chyba.Celkem depresívní čtení.
No tak já nad knihou nejásala. Ze začátku se mi celkem líbila, ale s přibývajícím počtem stránek to bylo horší a horší. Ke konci už jsem se vyloženě nutila do čtení a litovala, že jsem se s nákupem knihy unáhlila a nepočkala až bude k dispozici v knihovně. Příběh je sice zajímavý, ale podle mne by knize prospělo zkrácení textu a proškrkání některých popisů např. přírody či co uchopila do které ruky a co pak... A to jinak miluju tlusté bichle. Holt Mornštajnová to není...
to je teda síla! Výborně napsaná, já jí přečetla za jediný den jedním dechem. Střídaly se mi slzy v očích s naštvaností. Už dlouho se mnou žádná kniha takto nezacloumala! Je to neuvěřitelně opravdový příběh, ve kterém já viděla svou babičku, mámu i kousek sebe.
... od začátku hezky napsaný čtivý příběh několika generací, vesměs neradostný, smutný. Právě tahle doba se mi hodně dostala pod kůži, hodně jsem hlavně se ženami soucítila, když byly na sklonku života.
Úžasná kniha, realistické a smutné osudy. Nutí přemýšlet nad generacemi před námi a člověk si uvědomuje, že by si měl více vážit toho, co má.
to byl tedy nářez! Jsem fakt ráda, že mám tuhle knížku za sebou! Výborně napsaná, smekám před autorkou, trefně vystihla: starší generace se vůbec nepitvají v pocitech, tahají tu káru života dál až do konce, kdežto teď si každý hýčká ty svoje mindráky a utíká před strachem, před bolestí, před .... naštěstí ty poslední dva životy autorka zkrátila, nestačily by mi kapesníky a nebýt výzvy, nesáhla bych po ní, ale čas a život zahojí všechny rány a hlavně jde dál
Příběh žen z oblasti Brdy se mi moc líbil, hodně se mě to dotýkalo, i slzy ukáply, tak trochu jsem si představovala svou babičku, která byla také hodně nemocná a maminku, která musela se svým tatínkem zvládat celou domácnost od deseti let. Ráda jsem si to přečetla a budu si to dlouho pamatovat. Doporučuji.
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Bohužel budu muset rozseknout tu dosavadní řadu pětihvězdičkových hodnocení, protože mě to zas až tolik neoslovilo. Příběh se po prvních několika desítkách stránek začal neskutečně táhnout, postavy mi splývaly a lišily se jen tím, v jaké době žily. Ani historické pozadí nebylo tolik rozpracováno a po jazykové nebo stylistické stránce jsem taky nenašla nic překvapujícího. Autorka vypráví obyčejný příběh, o obyčejných ženách se všedními starostmi. Musím ale uznat, že na prvotinu to nebylo úplně špatné.