Podbrdské ženy

24.04.2019

Román z rodného kraje. Krásně vystižená místa i osoby. Ano, tak se žilo a žije v podbrdských vesnicích.

24.04.2019

Při čtení téhle knížky mi bylo strašně moc smutno. Tolik hořkosti a bolesti předávané z generace na generaci bez možnosti nebo snahy cokoliv změnit. Vůbec si nedovedu představit, že bych měla takhle žít.

22.04.2019

Krásná čeština, která hladí po duši. Těžký život, ale přitom opravdový.

16.04.2019

Výborná, ale velmi bezútěšná.

16.04.2019

Nádherná knížka. Příběh je sice smutný ale nejde se od čtení odtrhnout. Doufám že se brzy dočkáme od této spisovatelky nějaké další knížky.

15.04.2019

Kniha mě zaujala anotací, a už její název mi napovídal, že by to mohl být můj šálek kávy. Rodinné ságy a hlavně možnost sledovat osudy žen po dobu několika generací je přesně to co mám ráda a čeho je v naší literatuře žalostně málo.
Příběh hned z kraje naznačoval, že by to mohlo být to pravé, ořechové. Bohužel při čtení jsem padala do stále hlubší deprese, smutku a zoufalství, stejně jako hlavní hrdinky. Uf, už dlouho jsem se u knihy tolik nenaplakala!
V každém podobném příběhu očekávám aspoň malinkatý kousek pozitivní energie, sluníčka a radosti. Naši předkové se totiž dokázali radovat z maličkostí, z každého krásného východu slunce, odvedené práce a zdravé rodiny! Setkávali se se smrtí, dřinou a chudobou od malička a uměli se sní úplně jinak vyrovnat. Také rodina měla úplně jiný status než je tomu v dnešní době!
Jak už tady bylo napsáno v předešlém komentáři, tyhle bezkrevné loutky nejsou pro mne.

14.04.2019

Mám ráda rodinné ságy, prolínání osudů lidí a historie. Podbrdské ženy se odehrávají v jakémsi ponurém bezčasí – jen tu a tam se na pár stránkách objeví krásný oduševnělý americký voják, pak ruský zlotřilý voják, o 24 let později projede ruský tank…. A podbrdské ženy? Ty zatím stále oddaně rodí, dojí, okopávají a hlavně „trpí“… Jejich životy plynou den za dnem, bez citu, emocí, radosti jen v neustálém smutku a odevzdání. Tak tyhle bezkrevné loutky tedy nejsou hrdinky pro mne. Z historie (což u podobných knih očekávám) jsem se nedozvěděla prakticky nic. Taková ufňukaná červená knihovna. "Esoterickou" přítomnost vlčice jsem nepochopila.

04.04.2019

Kniha se velmi dobře četla, občas mě nebavil až příliš barvitý popis, osudy hlavních hrdinů jsou velmi smutné a po dočtení ve mně zůstala spousta otázek, které mě provázely několik dní - když byl život Anny a Emilky tak těžký, jak teprve musel vypadat život Marušky a její mladší sestry Amálky po smrti jejich maminky, proč Mírek tak lehce dovolil synovi opustit rodný statek, když on na něm tolik sám lpěl, proč když vydělával slušné peníze, tak si ničím neulehčili život (oprava stavení, technické vymoženosti apod.), a přesto, že neutrácel, tak měnová reforma se ho nijak tragicky nedotkla atd. Kniha je určitě poutavá, emotivní člověk si popláče, ale závěr se mi úplně nelíbil a také mi chyběly časové souvislosti, pomohl by i nějaký rodokmen, stalo se mi, že mi tam nějaké časové údaje neseděly (např.sousedka p.Vaňková a její syn, ale možná jsem jen něco špatně pochopila).

29.03.2019

Kniha je opravdu velmi chytlavá. Nešťastné osudy žen z hospodářského stavení mi byly neobyčejně blízké. Nejvíce mě dojal život Emilky; její soužití s tchánem, nenaplněné sny, těžkou válečnou dobu a následné zakládání družstva a těžkou nemoc jsem s ní prožívala tak, že mě až rozplakala. Kniha je důkazem toho, že i místo, ve kterém žijeme, nás ovlivňuje víc, než si myslíme. Kolik hořkých slz spolykala chalupa, v níž se odehrává celý příběh.
Kniha je napsaná tak poutavě, až mi bylo líto, když jsem dočetla poslední stránku. Oceňuji i kapitolku v níž byla "vypravěčkou" na začátku několikrát zmiňovaná brdská vlčice.

25.03.2019

Kniha jejíž příběh chytne a nepustí. Měla by to být povinná školní četba, krásně vykresluje dějiny dvacátého století viděné očima obyčejných lidí. Od války přes násilnou kolektivizaci, obsazení československa Rusáky v 68. Roce, až po současnost.

25.03.2019

Úžasný příběh. Drsný, smutný a tolik dojímavý. Možná mě sebral i proto, že i já jsem původem "podbrdská žena". Nejvíc mě zasáhl život Emilky, je jí také věnován největší prostor. Ten rozpor mezi mládím, sny a realitou, ve které nakonec žila, je opravdu krutý. Ale ani ostatní ženy rodu nemají lehký život a snaží se jím proplout jak umí. I když mnohdy nevolí správný směr.
Podbrdské ženy vás zasáhnou do duše. Po dočtení vám lehko nebude.

20.03.2019

Tolik tragédie v jednom domě a rodině. Po celé generace naprostá bezohlednost mužů vůči ženám , na kterých leží veškerá dřina bez lepších vyhlídek do budoucna.

Krása. Přečetla jsem jedním dechem. Dlouho jsem nečetla tak vynikající knihu!!! Těším se na další tituly od Jany Poncarové.

13.03.2019

Výborná kniha co víc

12.03.2019

"Ach, což ta láska mateřská, přes časy, přes hrob hoří, neuhasíš ji na horách, neumrazíš ji v moři."
Pro mě strhující román, který nelze k ničemu přirovnat. Naprosto mě to pohltilo, natolik, že jsem jela na místo kde se kniha odehrává, lesy tam jsou nádherné a vím, že je to autorčina představivost, přesto jsem Emílii na místě cítila. Byla tam. Příběh žen, které byly zlomené a zároveň bojovaly, příběh, který se čte sám a přitom tolik bolí. Díky za tuhle knihu..

07.03.2019

Že moje bývalá kolegyně vydala knihu, mi řekl současný kolega. Nebylo divu, že jsem ji jednoduše musela přečíst :) Předností Podbrdských žen je jejich neskutečná čtivost, na "jeden zátah" jsem přečetla skoro 300 stran. Autorka umí zaujmout i dojmout a kniha rozhodně stojí za přečtení.

03.03.2019

Podbrdské ženy jsou kronikou jednoho statku a tří generací žen, které v něm žily. V každodenní povinnosti a těžké dřině kolem zvířat, polí, chalupy, dětí a manžela v ubíjejícím necitelném stereotypu. Všechny tyto ženy jako mladé samozřejmě snily o úplně jiném životě, ale nakonec skončí v rezignované oddanosti stejně jako jejich rodiče a prarodiče. Autorku jsem neznala a mile mne překvapila.

03.03.2019

Čím déle jsem četla, tím více se mi kniha líbila. Popisované osudy rozhodně nejsou šťastné, ale nejspíš to tak opravdu v některých rodinách chodilo a chodí. Název i obálka navozují dojem, že se jedná o čtení pro ženy, ale je to spíše román o ženách.

V knize jsem našla dětství mé, mojí maminky které znám z vyprávění i život mé babičky když se vdala, je napsaná tak jako by autorka poznala na vlastní kůži, ráda bych věděla co je na základě historických pramenů a pravdivosti a co pouze fikce, pokud někdo víte jak ji kontaktovat, prosím poraďte. Je to velmi dobře popsané, každodenní dřina, časté potkávání ale i pomoc od sourozenců a příbuzných. Ten kdo alespoň něco z toho nepoznal na vlastní kůži jen těžko může negativně hodnotit. S komentářem od Nelly se však částečně ztotožňuji, ale pouze jen částečně - časové úseky jsou zde ne moc jasné a ten konec mě také příliš neoslovil nebo jsem ho nepochopila, k těm předešlým životům obrat o 180 stupňů a skoro výsměch, třeba to byl záměr, doufám že já toto nezažiju...Zato příběh byl pro mě pro mě zajímavý víc než dost a bez plochých postav - zřejmě díky osobnímu zainteresování. :-) prosím prosím pište dále takto dobré knihy.