Peníze od Hitlera

23.02.2013

Čistě po stránce čtenářské líbivosti povedené; vyjma samotného tématu, citlivé užití jazyka, jednoduchá, leč výstižná metaforičnost v dobře promyšlené kompozici, zaujme emotivnost, ta ohromná životní skepse, hořkosti, klenba drtící aktéry jako paňáci. Vytváří to skoro až takový těžce symbolický hloubavý dojem, ale opravdu jen dojem… Co knihu hluboce sráží je její schematičnost. Šablonovitá vesnice v kontextu Gity sypající šroubovitá životní moudra jedno za druhým, umělost, patetičnost, přehnanost, plytké filozofování. Neskutečná citová záplava, absolutní neodměřenost. Bez emocí to nejde, ale kámen v botě zveličovaný do mučednických rozměrů… (?) Čtenář musí mimoto neustále vědět, že sandály byly opravdu ošomtané, že se tělo svezlo k zemi opravdu bezvládné, musí mít neustále před očima cákance teplé krve. A symbol stigmat byl už ale opravdu kýčovitý. 3,5/5

02.01.2013

Děsivý příběh podaný poeticky děsivou formou. Kniha o událostech, o kterých se ještě ani dnes moc nemluví, a mluvit by se mělo. O událostech pro mnohé tak živé. Peníze od Hitlera však nejsou žalobou ani knihou o vině. Nýbrž knihou o "lidských" činech.

Gitu potkal hrozný osud, až by si jeden řekl, že to už snad ani není možné. Hrůzy, které zažila, si asi málokdo dokáže představit a málokdo by je dokázal ve zdraví přežít. Výraz "lepí se jí smůla na paty" zde nabývá úplně jiného rozměru. Není tedy divu, že je plná vzteku, zloby a že se s oním krutým zacházením a ponížením vyrovnává celý život a naneštěstí onoho kýženého a toužebného smíření ani nedojde. Autorčin styl psaní mi přijde naprosto adekvátní k danému tématu. Vhodný, vystihující, s notnou dávkou nevyřčeného, ale pouze naznačeného. Obecně si myslím, že je příběh zpracován velmi dobře. Měla jsem možnost číst i jiné knihy s obdobnou tematikou a tato patří mezi ty lepší.

"Záleží na tom, kdo co koná; říkat si může kdokoli cokoli."
"Hlavně se udržet v lati, nezkolabovat, neječet."

04.01.2012

Kniha se mi četla těžce.Téma je depresívní samo o sobě. Autorčin úsečný styl asociací a krátkých metafor záměrně tísnivou atmosféru zvyšuje. Podařilo se jí tak čtenáře buď znechutit nebo donutit k pomalému, vnímavému čtení a přemýšlení. Nic není černobílé.Nikdo nežije ve vzduchoprázdnu. Co by bylo,, kdyby...? Důležité jsou činy, ale důležitá jsou i slova. Vyslovená i nevyslovená. I vzpomínky jsou zrádné, ale měly by se sdělovat - ty dobré i špatné,nic nevytěsňovat. Je to jedna z cest, jak poučit potomky i odpustit předkům a současníkům.
Nebo je pravdivý závěr knihy?
cituji: Ano, jistě, slovy se dá hodně napáchat. Ničemu se jimi nedá zabránit..

16.03.2011

Knihu jsem si vyhlídla před tím než získala v Německu literární cenu. Byla jsem zvědavá a tak, jak jsem zvědavá, tak jsem opět zklamaná.
Asi nerozumím v současnosti oceňovanému stylu psaní. Proud asociací a toků myšlenek. Ořezané věty¨sázené jedna za druhou. Tam, kde by dobrý spisovatel napsal souvětí (nevím, co je špatného na souvětích), autorka (a ostatní tolik opěvovaní autoři) napíše několik jednoduchých vět, často jen jednoslovných výkřiků. Jak slabikář pro dospělé.
Ač ocením ideu, ocením hru s jazykem, vykreslení charakterů, myslím, že by mi román v klasičtějším podání přinesl mnohem více. S tímto stylem psaní se nikdy neztotožním proto, že to pro mě nikdy nebude jednodechovka. Sekaná jedoduchost mě ubíjí jak spousta hřebíčků, jeden za druhým. Nedokážu pak udržet pozornost a text mě brzo začne dráždit a otravovat.

29.01.2011

Silný příběh, který se čte jedním dechem. Denemarková přímo zmiňuje obec Puklice, která se nachází na Jihlavsku. Údajně ve vesnici nebyla, ovšem popis návsi je přesný. Peripetie hlavní hrdinky Gity jsou psané životem. Některé scény jsou hodně naturalistické, ale věrohodné.