Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45518/bmid_penize-od-hitlera-sqy-45518.jpg
4
639
639
Druhá autorčina prozaická kniha je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se ve dvou časových rovinách léta 1945 a léta 2005 odvíjí osud Gity Lauschmanové, dívky, která po návratu z koncentračního tábora, zjistila, že se nemá kam vrátit, že útlak a běsnění neskončily, a Gity Lauschmanové, ženy, která chce na sklonku života dosáhnout spravedlnosti. Magnesia Litera 2007 za prózu... celý text
Přidat komentář
Určitě téma k zamyšlení, nádherný jazyk, ale místy jsem se trochu ztrácela...
Velmi zajímavý příběh. Navrátivší Gita z koncentračního tábora slyší jen výčitky, proč tam raději nezůstala. Majetek si již rozdělili Češi, zpátky ji nikdo nechce.
Bohužel mi nesedl vyprávěčský styl.
Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Ze začátku jsem se hodně ztrácela, protože byl sestaven z metafor a občas jsem vůbec nevěděla jak se hlavní hrdinka do této situace vůbec dostala. Potom už jsem se ale plně začetla. Styl psaní autorky byl opravdu zajímavý a netradiční. Ale nevím, jestli jsem na tuto knihu byla úplně připravená. Ze všech těch hrůz mi běhal mráz po zádech a celou knihu jsem napjatě čekala, jak to dopadne. Neoblíbila jsem si snad jedinou postavu, všechny se mi v něčem strašně příčily (možná až na Denise), ale musím říct, že i to mělo své kouzlo. Celkově si myslím, že tato kniha stojí za přečtení, protože pojednává o něčem, o čem se u nás tolik nemluví.
Velmi silná kniha, která mi nedovolila se odpoutat a přestat číst, i když jsem se bála, co se proboha ještě dalšího stane. Jedna z knih, které mi zůstanou v paměti dlouho hlavně pro ten pocit, že válka je jistě strašná, ale to nejhorší v ní jsou lidé. A ti lidé tu zůstávají i po válce...
"Ne. Žádný argument Pukličtí nevyslyší. Nikdy už nebudou ochotni vyslyšet. Jen kolotočářskou melodii. Šíří se to napříč generacemi. Jako epidemie. Chvění před lynčem. ...je tu tak strašná atmosféra, paní doktorko, že už sem snad raději nikdy nejezděte."
Ještě teď mě mrazí. A to jsem knihu dočetla před několika prosluněnými dny. Fakt, že mám čtyřměsíční dítě "strávení" této knihy rozhodně neprospěl. Čtení bylo občas náročné nejen kvůli drsnému obsahu, ale i obraznému líčení pocitů a rozličných stavů mysli a těla pomocí uměleckých metafor. Obávám se, že zhmotnění zla v lidech je stále aktuální, proto by čtení knih s touto tématikou (a výborně napsaných jako je tato) mělo být povinné.
Kniha o lidské hlouposti, malosti, závisti a hamižnosti. A na druhé straně o odvaze, o neuvěřitelné vytrvalosti, o touze žít a dočkat se satisfakce. A i o tom, že se někdy nemůžeme zcela spolehnout ani na vlastní paměť. Psaná zvláštním způsobem a doplněná fotografiemi, které skvěle vystihují atmosféru knihy.
Pro mě jedna z nejkvalitnějších knih, jaké jsem kdy četl. Ten způsob, jakým autorka vykresluje vnímání nesnesitelné reality mladou dívenkou, vracející se z koncentračního tábora domů, tak ten mi bránil dýchat. Prostě nepředstavitelná hrůza, to běsnění některých lidí se nedá ani pojmenovat. Jsem moc rád, že jsem tu dobu nezažil, asi bych se z toho nikdy nevzpamatoval. Pani spisovatelka Radka Denemarková si podle mého mínění plně zasluhuje ocenění Nobelovou cenou za literaturu.
mám v živej pamäti udalosti roku 1989. Nemci z DDR odstavili svoje trabanty a wartburgy v pražských uliciach a preskakovali plot ambasády NSR, aby tu požiadali o azyl. pražáci zatiaľ chodili po meste so šroubovákmi a kliešťami a skalpovali z tých bakelitových tátošov všetko, čo sa mohlo hodiť...
tento príbeh mi to znovu pripomenul.
okrem toho je to pre mňa akoby pokračovanie úchvatných kníh Vladimíra Körnera. opravdu smekám, nevedel som sa od knihy odlepiť - iba raz, musel som ísť ostrihať levandulu, lebo som ten pretlak nedokázal len tak presedieť.
Kniha popisuje velmi ožehavé téma, které rozhodně není minulostí, ale velmi žhavou současností. Vyrovnání s minulostí znamená vyrovnat se s vlastními činy i jednáním předků. A nejedná se o lehký úkol. V současnosti musíme umět připustit, že i Češi se po válce chovali jako nacisté, nemilosrdně, někdy konali zločiny rádoby ve jménu spravedlnosti, přitom hledali pouze cestu jak se co možná nejjednodušeji obohatit, stejně tak se mnozí chovali vůči osobám označeným za Němce (bohužel, kdo je Němec, stanovovala zaujatá státní politika z několika nic neříkajících sčítání lidu) shovívavě a snažili se respektovat lidská práva. Úvod knihy vystihuje velmi čtivě poválečnou atmosféru. Ze zacházení v internačních táborech je mi špatně, vždyť se nedotklo jen přesvědčených nacistů, oběťmi se stávali také civilisté. Poválečné zacházení s německy mluvícimi Židy … chápu, že se o tom špatně mluví, ale je to třeba. Čekala jsem, že v tomto rytmu bude kniha také pokračovat. Nestalo se, ale přesto mě nezklamala. Hrdinka mi byla místy velmi nesympatická. Odkrývání starých činů bolelo obě strany. Bohužel z historie se lidé nikdy nepoučí, i když se ve školách o hodinách dějepisu tvrdí opak.
Vůbec mi nesedl autorčin styl. Snaží se knihu psát z pohledu osoby, která to zažila, navíc velmi niterným a osobním způsobem. Jenže paní Denemarková nic z toho nezažila. Jaký má smysl popisovat tak osobní a silný prožitek něčeho, s čím má nulovou zkušenost? Text by mi přišel sám o sobě zajímavý, pokud by to zažila, jenže nezažila a já na to při čtení nedokážu přestat myslet. Nemyslím si, že zvolila vhodnou formu a je to škoda, protože psát zjevně umí.
Tak teda husty, silny pribeh, bude mi v hlave vezet dlouho. Delo se to a nemeli bychom na to zapominat. Verim, ze spousta se snazila zapomenout, a to na obou stranach, ale mu bychom nemeli.
Kniha o událostech, o kterých by se mělo mluvit, protože jsou stále v nás a aniž bychom si to uvědomovali, stále nás ovlivňují. I po tolika letech. Žiju v místě, kde byly Sudety a složení obyvatel, vztah k městu, k dění je stále ovlivněn, tím, že se sem lidé přistěhovali (jiní byli odsunuti) a nemají tu dlouhodobé kořeny.
Kniha evropského formátu. Román svým tématem silně přesahující kontext České kotliny a jevící se jako v pravdě evropský, popisující kauzální řetězec tragédií, jejichž účastníky a hybateli jsme byli i my, Češi. Musím přiznat, že Peníze od Hitlera byly pro mne opravdu těžkým čtením, a to jak kvůli tématu, který na mé předky (a tedy přeneseně i na mě) nevrhá to nejlepší světlo, tak i vlivem použité autorčiny formy - řetězení a vrstvení metaforického jazyka bylo chvílemi až přespříliš, jako by společensky závažný rozměr musela nutně dorovnat i vysoce uměleckou formou. Její kniha mi celkem hodně připomínala styl nobelistky Herty Müllerové, jejíž romány Radka Denemarková překládá a od níž se zřejmě i inspirovala v dané tématice, jelikož Peníze od Hitlera se dost blíží třeba Rozhoupanému dechu, jen volně přenesenému do našich reálií. Navíc je tu však ono ryze české nevyrovnání se s minulostí, která je ve většině společnosti dosud víceméně tabu - jako tragický se mi jeví fakt, že podobné knihy účtující s minulostí (snad s čestnou výjimkou povídek Čas kopřiv Josefa Knapa) spatřují světlo světa až nyní, po více než půl století... Denemarková zprostředkovává tak potřebnou bolestnou sebereflexi, otevírá tabuizované téma českého podílu viny na zvěrstvech při odsunu Sudetských Němců a ještě cizeluje dané téma motivem poválečných osudů sudetských židovských rodin, na jejichž vyhánění, vraždění a mučení se podíleli nejdříve Němci, a po válce pak Češi...psát, číst a mluvit o tom je důležitým krokem k vyznačení oné tlusté čáry za minulostí, jejíž křídový lesk je doposud potřísněn krví nevinných židovských i německých obětí...
První kapitola slibovala, že knížka bude emotivní. Jenže pak se vše přesunulo do současnosti a příběh ztratil nápad. Vše se točilo v kruhu neustále dokola. Knihu nezachránil ani konec, který mi tak nějak vyšuměl mezi řádky.
Námět a myšlenka nebyly špatné, ale knize škodí mnoho metafor a popisů, které jsou pro příběh nepodstatné.
První část z období těsně po válce je výborně napsaná. Silný, emotivní příběh, kde všechno do sebe zapadá a nic nepůsobí rušivě. Bohužel navazující přítomnost už trochu drhne, převažuje patos, některé kapitoly jsou jen sledem metaforických vyjádření bez konce. Opakující se vsuvka s čočkou a davem vesničanů, kteří vystupují jen jako tupé nesympatické figurky, už nemá daleko k nezáživnosti. Díky první části kniha nicméně stojí za přečtení.
Po úžasné, sugestivní, srdcervoucí první kapitole přišlo bohužel zklamání. Po dalším tragickém momentě v životě Gity už pro mě příběh ztratil uvěřitelnost. Té symboličnosti, metaforičnosti a květnatých promluv bylo zkrátka moc. Až bych řekla na hranici exhibování...
Úžasná kniha.. Perfektní jazyk a silné téma... Doslova jsem ji zhltla. Určitě to není poslední kniha od teto autorky.
Štítky knihy
Židé vraždy česká literatura nenávist Sudety poválečná doba vysídlení Němců holokaust, holocaust Magnesia Litera přeživší holokaustu
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 |  Hodiny z olova |
| 2011 | Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
| 2014 | Příspěvek k dějinám radosti |
Velmi silné a velmi skvěle napsané. Takové příběhy není možné přehlížet, ba naopak je nutné o nich číst, protože jsou stále živé. Autorka to opravdu skvěle umí s jazykovými prostředky. Co k tomu dodat více, člověk si to musí přečíst a prostřednictvím Gity se vcítit do doby plného zla.