Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188406/bmid_pani-bovaryova-fsN-188406.jpg
4
1903
289
Jeden z nejslavnějších románů 19. století. Emma Bovaryová je obětí středostavovských konvencí poloviny 19. století. Jako mladou romantickou dívku ji provdali za venkovského lékaře, a ona tak příliš záhy poznává ubíjející monotónnost manželského života. Snaží se před nudou uniknout malým flirtem a marnotratnými nákupy, což značně otřese rodinným rozpočtem. Zoufalá Ema tvrdě doplácí na svou naivitu, ocitá se v dluzích a marně hledá schůdné řešení...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , Ikar (ČR)Originální název:
Madame Bovary , 1857
více info...
Přidat komentář
Knihu Paní Bovaryová jsem měla tu čest číst u nás vydanou v roce 1930. Možná by kdekdo řekl, že s tímto rokem souvisí spousta popisů a vůbec by se nemýlil. V dnešní době asi zřejmě generace nemá čas na popisy, nebo si její povaha žádá spousta děje. Flaubert sice píše o ženě, která si neváží svého muže a myšlenky a nejen myšlenky má u mužů jiných, ale zkusme se zamyslet nad tím, jak se nemálo tento děj podobá dnešnímu "Nevaž se, odvaž se", tomu, že se lidé rozcházejí při nejmenším konfliktu nebo při tom, když se nudí. A tak to bylo i v knize-Ema se dost nudila a můžeme jí nesnášet sebevíc, občas se ve vztahu nudí každý a každý nastalou situaci řeší jinak. Je báječné, jak Flaubert vykreslil ženu a její myšlenky, její naivitu... to, že jak se říká "Na koni vždy sedí jeden vzadu" a mohla bych vyprávět donekonečna. Naopak doporučuji naší mladé generaci, (kdo tedy přežije popisné odstavce, které ale zase vnáší tu kterou náladu do člověka), která občas potřebuje připomenout, jak může jejich nezodpovědné chování, dopadnout. Kniha se mi líbila, i když ve mně vyvolala dost splínu :)
Rozhodně stojí za přečtení.(Výborný překlad Evy Musilové)
Asi do poloviny knihy jde vesměs o zdlouhavé popisky a seznamování s prostředím a postavami, poté však začíná napínavé dobrodružství. Hlavní hrdinka Ema je nešt'astná žena, kterou zmítá nespokojenost a snobismus větší, než na který její možnosti stačí. Povaha této ženy napovídá, že by nebyla nejspíš spokojena za žádných okolností.
Příběh je dík vynikajícímu autorovu vhledu do lidské duše uvěřitelný, se všemi krutými důsledky, vyplývajícími z neuváženého Emina smýšlení a chování.
Mně se kniha líbila, na nervy mi šla akorát Ema, která se chova jako rozmazlenej fracek a hraje si na něco co ve skutečnosti není! ke konci už me štvalo i chování jejího manžela, který je zaslepený láskou! Bohužel takové příběhy se dějí i v dnešní době.
Hlavní hrdinka je naivní až hloupá. Není asi jediný moment v knize, kdy byla něčím sympatická.
Nevadí mi, že je to povinná četba, nevadí mi, že je to klasika.....vadí mi, že je to nudaaaaaa. Nechápu, proč někdo nutí číst naši mládež tohle! Ani se nedivím, že nechtějí číst. Nejspíš si myslí, že veškerá četba je taková jako tato.
Přiběh o rozmazlené nudící se madam, které není nic recht a myslící si, že jinde je tráva zelenější. Proto zahne manźelovi atd.atd. Prostě blbost, která by se dala napsat možná jako povídka. Ale román?! Sáhodlouhé odstavce o myšlenkách paní Bovaryové jak padá smítko v paprscích slunce........brrrr.
Pardon pane Flauberte.
Zúfalo nešťastná Ema. Mohla si za to sama? Či príčinou bola tak trochu aj doba v ktorej žila? Aké je to nešťastie, keď sny a skutočnosť sú od seba na hony vzdialené? Nesúďte Emu za to čo vykonala. Nešťastná žena sa vždy dopúšťa nenapraviteľných omylov. A ako to ten Flabuert vystihol. To je to, čo ma najviac udivuje z celej pani Bovaryovej. Chlap, ktorý tak dokonale vystihne nešťastnú ženskú dušu. To si zasluhuje obdiv a zaslúžený plný počet 5/5
"Byla milenkou ze všech románu, hrdinkou všech dramat, onou ženou ze všech svazku veršu. Její ramena mu připomínala ambrovou barvu odalisky v lázni, měla dlouhý živutek feudálních hradních paní, podobala se rovněž bledé barcelonské ženě, ale hlavně a především byla anděl!"
Kniha se mi četla poměrně rychle a svižně, pořád jsem Emmě tak nějak fandla, aby se vzpamatovala, ale nestalo se. Určitě doporučuji k přečtení.
Pozdvižení, které kniha v době svěho vydání způsobila, je naprosto oprávněné. I dnes ve mně Emma vyvolává nenávist.
Ten konec je celkem uspěchaný a popis prostředí je zase hodně zdlouhavý, ale je to klasika, kterou by si měl každý přečíst.
Vážně nechápu, jak Flaubert dokázal, abych Emmu tak moc neměla ráda.Emma pro mě byla oříšek.Neustále mi lezla na nervy, až se divím, že jsem knihu dočetla.I přesto jsem ráda,že jsem dočetla, ale nějakou dobu na tu knihu nesáhnu.
Knížku jsem četla na střední škole v rámci povinné četby a tehdy se mi líbila. Naštěstí, protože jsem ji pak použila u maturity. :)
Je pravda, že jsem se při čtení chvílemi nudila a párkrát se přistihla, že po dočtení odstavce vlastně nevím, o čem byla řeč. Na druhou stranu ale musím uznat, že málokterá literární postava ve mně vzbudila tak silné emoce - i když v tomto případě emoce 100% negativní. Což se podle mě taky cení.
Tuhle knihu jsem vzala do ruky především proto, abych zjistila, proč zrovna tenhle příběh o nevěře vzbudil ve své době takový odpor, když tato tématika se v literatuře bez většího povšimnutí objevuje už od nepaměti. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Narozdíl od ostatních příběhů, zde rozhodně nemůžeme "lásce navzdory" fandit. Manžel je takřka ideálem milujícího a oddaného druha, zatímco milenci (ano i v množném čísle je problém) jsou spíše zjevy sobecké až odpudivé. Ani sama hrdinka nevzbuzuje zrovna sympatie. Autor tak vlastně neshromáždil vůbec žádné alibi, které by napomohlo omluvit Eminy činy. Spolu s nezaujatým stylem vyprávění, pak není divu, že kniha vzbudila v puritánské společnosti 19. století odpor. Kdyby bylo aspoň něco, co Emu omlouvá či alespoň ke konci došla ke kajícnosti, jistě by příběh našel mnoho vzdychajících čtenářek a mravokárců, kteří by knihu doporučovali k ponaučení. Takhle ale nic z toho nebylo možné... O to víc však kniha ze své doby vyčnívá a perfektně zachycuje dobu svého vzniku. Původně jsem si myslela, že dnes již žádný odpor vzbuzovat nemůže. Po přečtení některých komentářů zde jsem však zjistila, že se i nadále může dotýkat naší morálky a vzbuzovat rozhořčení. Tím však perfektně odhaluje pokrytectví nás samých a proto rozhodně stojí za přečtení.
Věřím, že se kniha může někomu líbit, ale pro mě to byl jeden velký omyl. Už nikdy víc.
Smutný a tragický, ale strhující příběh ženy, která v touze žít jako hrdinky milostných románů zapomíná na to, co je skutečné a co ne. Svými sny se nechá doslova zabít. A nejen ona…
Flaubert na Paní Bovaryové pracoval pět let, a vsadím se, že po dopsání nelitoval jediné sekundy (i když, jak je známo, každý umělec je svým největším kritikem). Nejde zde ani tak o děj, který je v podstatě přímočarý a bez dramatických zvratů, jako především o psychologii jedné z nejvýraznějších literárních postav. Už jenom její jméno – Ema Bovaryová – vzbuzuje v každém čtenáři určité chvění. Jedni ji nenávidí, druzí ji litují, třetí jí opovrhují, čtvrtí chápou a pátí vše dohromady…
Paní Bovaryová ukazuje, co se s člověkem může stát, pokud se nechá zcela pohltit svými sny a romantickými představami. V tom vidím hlavní kouzlo románu. A také v tom, jak „skutečnou“ a opravdovou osobou byla. V jedné chvíli na zabití, o padesát stran později k politování, ale vždy stoprocentně lidská a uvěřitelná. Netřeba dodávat, že i dnes, po více jak 150 letech od prvního vydání, mnoho lidí následuje jejího příkladu. Což však jen dokazuje, jak nadčasové a stále aktuální dílo Flaubert napsal.
Někdo mi říkal, že Ema Bovaryová je rozmazlená hysterka. Možná ano, ale to není to hlavní. Tohle totiž není (jen) její příběh. Malé doporučení: Až to budete číst, nevyčerpávejte veškerou pozornost jen a pouze na hlavní linii; sledujte celkové milieu, všímejte si všech postav; Ema je vlastně jen roznětka dění, je faktorem, který uvádí do pohybu „ty ostatní“ a dává jim tak možnost předvést, co jsou vlastně zač; a oni tu možnost využijí tak dokonale, až z toho běhá mráz po zádech. Jestli si myslíte, že dříve byli lidé nějak lepší a ušlechtilejší než dnes, tahle knížka vás perfektně zbaví iluzí. ZÁVAN SPOILERU: Když se v závěru úplně idiotský ateista a „pokrokář“ nad mrtvolou dohaduje s naprosto stejně idiotským, „zpátečnickým“ farářem, přičemž oběma je osud zesnulé v lepším případě zcela ukradený, v horším jim slouží jen k tomu, aby se mohli blýsknout, je to vrchol všeho.
Když budete číst pozorně, budete na konci chtít být jiní než „oni“; a umíte-li být k sobě upřímní nebo se o to aspoň snažíte, zhrozíte se, že i vy byste takhle jednou mohli dopadnout – ne jako Ema, ale jako všichni ti přechytralí prďolové, kterým je všechno vždycky hned jasné, kteří by „nikdy...“, kteří by nikdy neudělali „takovou hloupost“, nikdy by nejednali „tak pošetile“, kteří jsou vždycky rozumní a obezřetní, kterým by se „to“ nikdy nemohlo stát. A to je zatraceně dobrý důvod, proč Paní Bovaryovou číst.
Pekne vykreslena Francie dane doby, ale jednak se to strasne tahne, vesmes se tam vubec nic nedeje a hlavne Madame Bovary by s prehledem vyhrala cenu za zensky charakter nejvic na presdrzku vsech dob. 4/10
tohle jsem nedokázala dočíst. je to ubíjející, ema mne štvala! místo toho jsem raději přetrpěla film.
Štítky knihy
nevěra 19. století zfilmováno Francie francouzská literatura rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1973 |  Paní Bovaryová |
| 1959 |  Citová výchova |
| 1920 | Salambo |
| 2004 | Byli jednou dva písaři |
| 1929 | Pokušení svatého Antonína |
Kniha Paní Bovaryová je v
| Právě čtených | 47x |
| Přečtených | 3 218x |
| Čtenářské výzvě | 217x |
| Doporučených | 86x |
| Knihotéce | 1 051x |
| Chystám se číst | 663x |
| Chci si koupit | 81x |
| dalších seznamech | 33x |
Takové problémy bych fakt chtěla mít.