Dvě věže
J. R. R. Tolkien
Pán prstenů série
< 2. díl >
Druhý díl světoznámé trilogie, zaujímající dnes čelné místo v klasické světové fantasy. Druhá část Pána prstenů vypráví, jak se vedlo každému členu Společenstva Prstenu od jeho rozbití až do příchodu Velké tmy a propuknutí Války o Prsten, o níž se bude vyprávět ve třetí a poslední části. Ilustracemi knihu opatřil dosud nepřekonaný „tolkienovský“ ilustrátor Alan Lee.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
The Two Towers , 1954
více info...
Přidat komentář
Ještě lepší než první díl. U pasáží s Glumem jsem se nikdy neubránila úsměvu (miloušek pánešek :)).
Prostřední knihy z trilogie často bývají nejslabší, protože svým způsobem jsou nesamostatné. Nemají začátek ani konec, je to prostě "výplň" uprostřed. Dvě věže se ale takto jednoduše odbýt nedají. Pro celý děj jsou naprosto stěžejní a celý příběh posouvají dál, přičemž si zachovávají popisnost všech a všeho, zatímco to celé začíná získávat temný nádech.
Hmmm.. tak neviem ale mne sa to až tak veľmi nepáčilo, síce o trošku lepšie než /Spoločenstvo/... často som preskakoval kapitoly alebo aspoň odstavce.. neviem nejako mi to nesadlo. Mám rád fantasy žáner ale po predchádzajúcom pozeraní filmov mi kniha oproti tomu prišla nudná a zdĺhavá... ešte idem dobojovať s Návratom kráľa ... tomuto však dám 4/5... asi fakt nemám dobré obdobie na to... možno inokedy...
Prostě nejlepší, nejlepší, nejlepší knižní trilogie všech dob, stává se mi u knih, že mě mrazí v zádech, ale rozhodně ne tak často jako u Tolkiena :) Příběh je napínavý, i když jsem viděl film, krásně propracované postavy, lidské chyby, krajina všechno skvělé. Pro ty co knihu budou číst, berte ji jako naučnou knihu o historii nám neznámé planety :) A já se zatím vrhám na poslední díl.
Dlouho bych neřekla že budu mít vítěze právě v této triologii a vlastně jej ve své podstatě ani nemám, pokaždé čtu všechny tři díly, ale už nějaký čas zjišťuji že nejlépe oceňuji tento druhý díl, nevím Bilý jezdec, Stromovous, apd. je tu lépe zkoncentrovaný onen pověstný Tolkienův humor - příkladně před Zlatou síní krále Theodena, když odkládají zbraně( nebo spíš když je nechtějí odložit) - takže jsou tu prvky kdy začínají vyvstávat jisté skutečnosti a ono zrání je neobyčejné a dojemné. A to nejen na straně Aragorna apd.,ale i na straně Froda a Sama. protože kde že pak na konci je ten zahradníček že ano...
Ošem stačí, aby se král objevil ve třetím díle před Minas Tirith a ta chvilka zavahání položí druhý díl do pozadí a kde že jsou Dvě Veže, proto se dá tato triologie tak těžko porcovat. Kdo jí má rád má jí rád celou a bude, a kdo ne vždy si najde nějakou skulinku.Tak už to chodí.
Dvě věže není horší díl než první část trilogie. Ani jazykem (který je stejný a v překladu mě irituje používání slova muži pro označení lidské rasy) ani dějem. Ve druhé polovině nás čeká Glum a jeho postava je po přehlídce stejných (šlechetných) a stejně mluvících charakterů vítané osvěžení. U něj čtenář neví, co udělá v příští minutě. Další pozoruhodná postava je Sam. Přesto že se stále putuje, Frodova linka nudí méně než bitvy a Entové v první části.
Tazko komentovat jednu cast komplexnej trilogie. Niekto pisal, ze to bola najslabsia cast, nemozem vsak suhlasit. Postavy v nej sa posunuli dalej, a to nehovorim o vzdialenosti, ale o charakteroch. Kazdopadne, nachodili tam vsetci neskutocne kilometre :-)
“V jedné věci ses nezměnil, můj drahý příteli,” řekl Aragorn. “Pořád mluvíš v hádankách.”
“Cože? V hádankách?” řekl Gandalf. “Ne, mluvil jsem nahlas k sobě. To už je zvyk starců: vyberou si nejmoudřejšího z přítomných a k němu mluví; dlouhá vysvětlení, která potřebují mladí, jsou únavná.”
Myslím že svět je perfektní :), ale to že jsem všechno věděl dopředu mi kazilo zážitek.
Delší komentář jsem psala ke knize "Společenstvo prstenu", takže k této jen: "Tolkien byl jednoznačně génius!"
K trilogii Pán prstenů jsem se dostal mnohem dříve, než vůbec vypukla „Tolkienománie“, a jsem tomu rád. V létě 1989 jsem zakoupil první díl a jedním dechem ho přečetl. Pak jsem musel celý dlouhý rok čekat, než Mladá fronta vydala další díl. Čekání jsem si zkrátil přečtením Hobita, kterého jsem si nejprve půjčil z veřejné knihovny a pak i koupil. Následně se vydavatelství dostalo do finančních problémů a nebylo jisté, jestli to vůbec ustojí. Měl jsem velký strach, aby třetí díl nezůstal jenom v edičním plánu. Vše dobře dopadlo a měl jsem možnost dočíst celou trilogii až do konce.
Musím říct, že první kniha se mi líbila ze všech nejvíce. Seznamování se s celým Tolkienovým světem a stále ještě spíše komorní příběh, to bylo to hlavní, co mě úžasně bavilo. V dalších knihách trilogie se celý příběh již posunul od trojice hobitů k politice, vyšším zájmům a najednou to celé bylo někde jinde.
Když se pak objevil film, vypukla mánie a hobiti, elfové, Gandalf a spol. začali vykukovat na každém rohu (pomalu aby se člověk bál otevřít konzervu), byl jsem trochu znechucen a nutno říct, že mi to požitek z celé série poněkud narušilo.
řeknu to asi tak, když jsem četl po 2-3kapitolách tak mi to přišlo jako dobrá knížka ale teď co jsem si poležel 2dny v nemocnici a četl to v kuse, tak je to pěkně nudná blbost, pořád jen popisování krajiny tak složitě a obsáhle že si to nikdo nemůže dost dobře představit... Tak o polovinu kratší by se dala napsat a silně uvažuji jestli se vůbec pouštět do třetího dílu....
Tolkien vytvořil opravdu velkolepý svět, který právem náleží mezi klasiku. Je ale možná až moc složitý. Za mě dostává jen 4 hvězdy, kniha mě místy dost nudila vleklými popisy.
Úžasné pokračování úžasného začátku... Čtenářům doporučuji knihu dočítat s Návratem krále při ruce - vidím to jako dnes, jak jsem v podkroví napjatě dočetla poslední stránků půjčených Dvou věží a propadla jsem panice, co se asi může stát dál, přemýšlela jsem, komu mám zavolat, aby mě uklidnil... a pak mi došlo, že kdyby to s hlavními hrdiny na konci druhého dílu dopadlo špatně, třetí díl by byl asi mnohem stručnější. Navíc postavu Oduly považuji dodnes za původce mého chorobného strachu z pavouků, určité pasáže jsem asi neměla číst osamotě před spaním!
Příběh nabírá spád, dějové linie se rozchází, musíme toho vnímat více, autor jako by zvyšoval své nároky na čtenáře. Přesto jde o skvělé dílo, které nesmí upadnout v zapomnění.
Druhý díl této fantasy série mě nijak nezklamal. Čtení knihy jsem si užila, i když jsem ji četla déle než Společenstvo prstenu. Hodně často přemýšlím o tom, jak výborným spisovatelem J.R.R. Tolkien byl. Vymyslel si úžasný svět s vlastní historií a jazyky. Vždy, když jeho knihy začnu číst, připadám si, jako bych se opravdu objevila ve Středozemi.. Ano, klobouk dolů před jeho fantazií. Pan Spisovatel svůj příběh opravdu líčí bravurně. Více mě asi ale bavila až druhá půlka knihy, kde se objevuje můj oblíbený Sméagol. Je to chudák a opravdu ho lituji, ale nemůžu si pomoci a vždy, když začne mluvit, se musím smát.
"Nic jsme neudělali, a oni na nás skoší jako košiška na myšišku, viď, milášku."
Takže u mě rozhodně vede postava Gluma. Dále mám stále rádaGandalfa, Gimliho a Legolase. Líbila se mi jejich hra Kdo zabije více skřetů? Zajímavé postavy v tomto díle jsou Enti a pavoučice Odula. Takže nemůžu hodnotit jinak, než plným počtem hvězdiček (byl by to hřích hodnotit tuto Knihu jinak). Jestli se čtením této knihy váháte, puste se do ní, jisstě, jisstě.:)
Štítky knihy
přátelství elfové zfilmováno Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Pán Prstenů je jeden příběh, jedna kniha, rozdělená na tři části jen proto, že si nakladatelé kdysi mysleli, že něco tak tlustého by si nikdo nekoupil (opravdu úsměvné, když se kouknu na objem svazků od Martina). Přesto, kdybych si měla vybrat jen jeden díl Tolkienova dokonalého díla, byl by to tenhle. Díl, ve kterém se strachem i obdivem procházíte po Fangornském lese, kdy s napětím sledujete obdivuhodný běh Tří honičů a ve zmínkách o Bílém čaroději s bláznovskou nadějí hledáte známou tvář. Díl, ve kterém poznáváte Rohiry, hrdý a svobodný národ odmítající se komukoli podvolit, a konečně díl, ve kterém Faramir učiní ono zásadní rozhodnutí, ačkoli ví, že jeho otec by nikdy nesouhlasil, a Frodo a Sam se vydají vstříc dlouhým, dlouhým schodům vzhůru... Dvě věže jsou plné geniálních dialogů a dějových zvratů, pro mě však mezi nimi naprosto vyniká kapitola Mistr Samvěd váhá, plná emocí, pochybností, strachu a neskutečné odvahy jednoho malého hobita odkudsi z Kraje...
"Strašlivým nárazem procitl Sam ze své ustrašenosti. Zpozorovali jeho pána. Co udělají? Slyšel o skřetech pověsti, z nichž tuhla krev. To nestrpí. Vyskočil. Zahodil poslání, všechna svá rozhodnutí a s nimi strach i pochybnosti. Teď věděl, kde je odjakživa jeho místo: po boku pána, i když nebylo jasné, co tam může dokázat. Utíkal zpátky ze schodů, dolů po stezce k Frodovi.
'Kolik jich tam je?' přemýšlel. 'Přinejmenším třicet nebo čtyřicet z věže a hádám, že zdola jich přišlo o hodně víc. Kolik jich můžu zabít, než mě dostanou? Sotva vytasím meč, uvidí, jak plane, a dřív nebo později mě dostanou. Rád bych věděl, jestli o tom bude někdy zmínka v nějaké písničce: jak Samvěd padl ve Vysokém průsmyku a postavil hradbu z těl mrtvých nepřátel kolem svého pána. Ne, kdepak písnička. Samozřejmě, že ne, protože najdou Prsten a bude po písničkách. Nedá se nic dělat. Moje místo je vedle pana Froda. To musejí pochopit - Elrond a Rada a velcí pánové a paní s celou jejich moudrostí. Jejich plány nevyšly. Já Prsten nést nemohu. Bez pána teda ne.' "