Brisingr
Christopher Paolini
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2037/mid_odkaz-dracich-jezdcu-2037.jpg
4
3533
274
Odkaz Dračích jezdců / Odkaz Dračích jazdcov série
< 3. díl >
Přísahy, zkoušky oddanosti, mocné síly se střetnou...Bitvou na Hořících pláních boj s Královstvím zdaleka neskončil a zdá se, že v nadcházejícím střetu bude Galbatorixův Jezdec mocným protivníkem. Eragona se Safirou proto čekají další zkoušky v boji, ale v příběhu už nejde jenom o ně…Stejně jako Eragon a Eldest, i Brisingr je plný napětí, nečekaných odhalení a zvratů, ve kterém nechybí ani Safiřin něžný humor. Dlouho očekávaný 3. díl fantasy série Christophera Paoliniho je konečně tady!... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2009 , Fragment (ČR)Originální název:
Brisingr , 2008
více info...
Přidat komentář
Mně se to líbilo. Četlo se to (až na málo výjimek) úplně samo, pocity postav i dialogy byly moc hezky zpracované. Některá odhalení v knize mě skutečně překvapila, jiná mi přišla trochu jako pěst na oko.
Nerada to říkám, ale knížka mě zklamala. Vlastně jsem pak nepřečetla ani poslední díl, i když jsem si ho koupila.
Pohádka pokračuje. Brisingr mne provázel dlouhé hodiny, nořila jsem se do příběhů a životů elfů, trpaslíků, moudré dračice Safiry, vůdkyně Vardenů Nasuady, Eragona stínovraha, Rorana kladiva a dalších a dalších. Žádná chvíle strávená s trpaslíky a s procesem volby krále trpaslíků či výroby meče pro Eragona pro mne nebyla promarněná. Bavily mne detailní a barvité popisy bitev s Galbatorixovými vojáky chráněnými kouzly i s kouzelníky. Jistě, Paolini by Brisingra mohl v klidu zkrátit o 200-300 stran a ději by to velmi pravděpodobně nijak neubralo. Není totiž nijak složitý či rozvrstvený. Já bych ale přišla o spoustu příjemných chvil ve společnosti těchto zajímavých bytostí z Alagaësie, dračích hor aj. Ano, občas příliš naivní, popisné ač ploché, či přespříliš černobílé. A přece jsem spokojená. Upřímně. Po prvních dvou knihách už Paoliniho styl trochu znám, takže když jsem se do knihy začítala, nečekala jsem žádné kotrmelce. Jedině o něco větší vyspělost s ohledem na věk autora. Já si chvíle s draky, elfy a všemi dalšími i tentokrát užívala.
Stále přetrvává můj názor, že Odkaz Dračích jezdců evidentně čerpá z jiný fantasy děl, ale ono to vlastně vůbec není na škodu, Paolini vystavěl krásný, barvitý svět na osvědčených pilířích nejznámějších fantasy klasik. A díl od dílu je vidět, že se i jako autor lepší.
Troufám si tvrdit, že Brisinger je nejlepší díl celé série. Působí o poznání dospěleji, je z toho cítit, že autor je o něco více vyspaný. Ano, i nadále je v dialozích cítit jistá neohrabanost a naivita, ale věřím, že z Paoliniho bude jednou velmi dobrý autor.
Rozhodně mu musím přičíst k dobru, že nejen celý svět Alagaësie popsal zajímavě, ale zároveň si i velmi pohrál s magií a samotnými draky, které si v jeho podání nejde nezamilovat. Opravdu zde působí krásně a majestátně.
Odkaz Dračích jezdců je čtivá série, ze které se sice na zadek asi neposadíte, ale rozhodně dokáže okouzlit. Mně osobně je velmi sympatické, že Paolini měl dostatek odvahy, píle a odhodlání a pustil se do tak náročné a obsáhlé tetralogie v tak nízkém věku. Za to smekám.
Už jsem se hodně vypsala u předchozích dílů a budu se opakovat, ale tenhle příběh se mi doopravdy hodně líbí. Pomyšlení, že mě čeká již jen jeden díl, je trochu pochmurné, tak si před čtvrtým dílem ještě přečtu něco jiného.
Brisingr bych ohodnotila zatím jako nejlepší díl, bylo tam nejvíce akce a četlo se mi to snadně (jen jsem trochu měla problém u Eragonova pobytu u trpaslíků, tyto kapitoly byly někdy až zbytečně protahované). A nebudu lhát, během příběhu mi i ukápla slza.
Nemůžu se dočkat, až zjistím, jak bude příběh zakončen.
Hodně nových, obohacujících věcí, ale také hodně statických pasáží. Je znát, že si Paolini si ukousl velké sousto a s jeho zpracováním má trochu problémy. Rozvíjí obšírně děj a detaily ve fázi, kdy by vše mělo pomalu začít gradovat. Přes tuto spletitost (nebo možná právě proto) je úctyhodným pokračování série.
(pozor, níže jsou spoilery)
Stále mne fascinuje systém magie v Alagaesii - „starověký jazyk“. Díky němu získává Galbatorix velikou výhodu pro svou armádu díky neporušitelným přísahám vojáků nebo odstranění jejich vnímání bolesti. Eragonův charakter se dále rozvíjí a opět detailněji poznáváme kouzelný svět Alagaesie. Myšlenka „Eldunarí“ je nádherná a autor ji zajímavě rozvíjí.
Neshody mezi trpasličími klany jsou popisovány možná zbytečně obšírně. Některé bitvy a konflikty také mohly být zcela vypuštěny a knize by to prospělo. Politika a mocenské vztahy dál prostupují celou knihou, i Roranovou dějovou linií. Čím vším si ten musí opět musí projít, je téměř neuvěřitelné (například jeho zápas s urgalem o pozici náčelníka…) a v mých očích skoro větší sympatie než Eragon.
Má oblíbená část je vykování nového Eragonova meče, to se Paolinimu opravdu povedlo.
Pro mě asi nejslabší kniha série, ačkoliv se toho tam dělo hodně.
Přinesl toho hodně, ale mě přinášel zklamání. Části, kde byl Eragonův bratr mě nebavili a často jsem je měla chuť přeskočit.
Autor umí velmi dobře vystihnout pocity postav, popsat děj a prostředí, ale nijak se nemohu zbavit pocitu že knihu píše ,,mládě’’. V příběhu jsou trhliny a když autorovy dojde inspirace vymyslí něco co naprosto neodpovídá tomu co napsal v předešlé knize série.
Co se týče stylu psaní, tak paráda. Autor umí velmi dobře pracovat s jazykem a to jak po lyrické, tak po epické stránce a je schopen svému textu poskytnout čtivost. To je ale asi tak vše, co se mi na knize líbí a čím umí kniha zaujmout.
Příběh divný, plný nejasností a požírající sám sebe. Například: Proč král a jiní vůbec mají armády, když jsou sami tak mocní, že jediným mávnutím ruky zabijí armádu nepřátel? Jistě, král byl prý líný a do bojů se mu nechtělo, zároveň však byl chamtivý a škrt, takže pochybuji, že by raději utrácel hory zlata za chod vojska, aby se mohl vklidu věnovat konkubínám.
Dalším failem byli elfové, nebo třeba Roran, Kathrina a další...
Škoda, nechápu, jak si tahle série mohla najít tolik fanoušků :)
Beru to prostě jen jako pohádku, která se mi líbí a kterou bych koupila svému dítěti. Oddechovku.
O chlup lepší než předchozí díly, a stále nadprůměrná fantasy, která mnoho vyvstalých otázek zodpovídá, ale ještě více jich podněcuje...
Na téhle knize je hrozně znát, že Paolini je ještě dítě.
Rozhodně nechci nijak shazovat jeho úctyhodně kvalitní slohotvornou schopnost, ani popisný talent - na to, kolik mu je, se to po něm velmi dobře čte -
ale stejně jako kvalitní instrumentální technika ještě sama o sobě neudělá dobrou píseň, tak ani obratný spisovatelský um nezaručí kvalitní knihu.
Jeho nezralost se tak nejčastěji projevuje při dialozích postav, v pasážích, které mají ukázat hloubku a vztahy mezi jednotlivými hrdiny. Paolini očividně tuší, jaké by asi měly být pocity postav, které už toho v životě hodně zažili - a že to jistě byly zážitky velmi drsné, krušné, barvité a dospělé - ale podává to takovým způsobem, že mu to absolutně nevěřím. Dětským, naivním, očividně odněkud odkoukaným způsobem, který sám ještě nedokáže, vzhledem ke svému mládí., plně pochopit. Samozřejmě je pro každý příběh velmi důležité mít charakterově velmi bohatě a zajímavě prokreslené postavy já kvituji s potěšením, že se o to snaží, ale prostě mu to nevychází. Nedostatek autorovy životní zkušenosti tento pokus o vytvoření hloubky a plastičnosti svých hrdinů totálně zabijí.
Což by se ještě dalo přehlédnout a nějakým způsobem smáznout, kdyby ovšem kecání, dialogy a snaha přiblížit nám postavy knihy blíže, nezaplňovaly snad 90% celého Brisingra. I ostatní dialogy a vlastně veškerá přímá řeč všech postav je dokonalá katastrofa. Hrdinové zde mezi sebou neustále komunikují tak, že i v citlivých rozhovorech a osobních diskuzích vše vyzní příšerně oficiálně, šosácky, šroubovaně a s takovým pravítkem v prdeli, že to i v případě vyznání citů jedné postavy druhé vypadá, jako kdyby každý, kdo zrovna promluví, měl proslov před shromážděním OSN. Takže ve výsledku nám zde oněch výše zmíněných 90% knihy smrdí totálně neosobním a chladným kecáním o ničem.
A že se tady skutečně kecá opravdu fest ! Na začátku knihy jsem měl vážně radost, že se něco děje - např. zkouška dlouhých nožů vypadala zajímavě, ale stejně jako cokoliv, co se v téhle knize skutečně stane (a že je toho zoufale málo), je tato událost nádsledovaná nekonečnou kanonádou kecání, tlachání a plkání o to, že se to stalo. A to pouze v tom lepším případě, protože jinak je zde samozřejmě minimáně polovina knihy totální vatou, kde se kecá úplně o ničem a naprosto mimo mísu. Opruz jak prase.
Na to, že má tahle bichle přes 600 stran, se tu mimo prázdných a zbytečných tlachů neděje naprosto nic zaznamenáníhodného. Každý soudný spisovatel by veškerý skutečný děj této knihy narval do dvou krátkých kapitol a ještě by mu zbylo dost místa na krátké, ale šikovné a trefné vykreslení charakterů a vztahů mezi hlavními postavami, což se Paolinimu nepodařilo ani na rozloze šestiset stran.
Velmi pitomé mi přijde chování postav, které opět nejednají adekvátně ke svému věku. Veškeré problémy a plány se zde řeší dost pubertálním způsobem, což by prošlo, pokud by Paolini psal večerníček o Krtečkovi, nebo nějakou odlehčenou blbovinku pro mládež a ne fantasy epos, který se sám sebe snaží brát nesmírně vážně. A naopak, spoustu pozornosti zde postavy věnují úplným volovinám i přesto, že je tlačí čas a válka s nepřítelem, kterého podle všeho ještě stále nemají šanci porazit, je již za dveřmi.
A když už jsme u toho nepřítele - o hlavním záporákovi Galbatorixovi zde vždy slyšíme výhradně z úst kladných postav. Není mu zde věnován žádný prostor, ve kterém by měl čtenář možnost nahlédnout na dění jeho očima, nejsou zde žádné kapitoly popisující co zrovna dělá, nad čím přemýšlí...Paolini ho zde vůbec nijak nepřiblížil, takže si k němu ani nelze vypěstovat jakkoliv negativní vztah. Což je dost problém vzhledem k tomu, že cílem všeho konání hlavních hrdinů je Galbatorixovo zabití. Jedinou vyjímkou je závěr knihy, kde Galbatorix promluví k Eragonovi vzdáleným magickým hlasem a působí na mě jako dost hloupě a vztekle se vyjadřující nasrané pětileté děcko, kterému rodiče na pouti nekoupili cukrovou vatu. Trapné.
No a vrcholem všeho jsou pokusy o milé odlehčení atmosféry v pasážích, které asi měly být rozpustile vtipné, ale místo úsměvu mi na obličeji vytvořili jen grimasu kyselého šklebu trapnosti, kterou za Paoliniho cítím.
No a závěr knihy ? Čekáte, že si něco zajímavého autor připravil alespoň na konec ? Ne. zapomeňte. Jen další kýbl nudy a tradiční generický a nepovedený sentiment.
Jinak abych na tom našel taky něco dobrého - bylo zde pár řádků, které mě vytrhly z úmorného sevření nudy a trochu mě i zajímalo co se děje (zkouška dlouhých nožů, Roranovo bičování za trest) a celkově základní myšlenka knihy není špatná. Jenom se zde Paolini prostě pokouší o velké věci a nevychází mu z nich ani jedna jediná. Takže tentokrát je to pro mě spíš takový lepší odpad.
Každopádně podle hodnocení ostatních uživatelů vidím, že jsem tu se svými pocity vlastně osamocen. Takže milí zapřísáhlí Eragonovi fanoušci - než se vám z mého komentáře začně zvedat krevní tlak (což se už na tomto místě nejspíš děje), tak si prosím uvědomte, že vy přece víte nejlíp, jak je šest set stran dlouhá kniha bez děje, bez zajímavých postav a bez napětí, vlastně skvělým a na výsost kvalitním čtivem a já - prostý, hloupý, literárně nevzdělaný kmán - se můžu vesele vrátit zpět ke čtení porna, comiců a pokleslých braků ;-)
Třetí díl byl oproti prvnímu a druhému slabší. Opět skvělé vykreslení postav, prostředí, skvělý závěr.
S každým dalším dílem série musím více obdivovat autora. Dějová linie se skvěle stupňuje a naplňuje fantazii čtenáře, ačkoliv každý díl má svů překvapivý konec.
S celým příběhem jednoho chlapce a draka, jednoduše hrdinové co by měli všechno spasit, jsi autor vyhrál, stvořil spustu postav jiných kultur a ras i zvyků, dal jim i vlastní dějové linie, a utvořil tím velmi poutavé čtení.
Štítky knihy
draci elfové kouzla trpaslíci americká literatura
Autorovy další knížky
| 2004 |  Eragon |
| 2012 | Inheritance |
| 2006 | Eldest |
| 2020 |  Spát v moři hvězd. Kniha I. |
| 2009 | Brisingr |
Kniha Brisingr je v
| Právě čtených | 61x |
| Přečtených | 6 503x |
| Čtenářské výzvě | 148x |
| Doporučených | 488x |
| Knihotéce | 1 785x |
| Chystám se číst | 568x |
| Chci si koupit | 158x |
| dalších seznamech | 24x |
Už je to nějaká doba co jsem četla odkaz dračích jezdců (všechny díly), ale stále si pamatuji to nadšení jako dítě (menší než teď :D). Po maturitě se k nim asi zase vrátím. Je zvláštní, že už si moc nepamatuji o čem to je, ale to nadšení z dětství ve mně stále překonává :)