O čem mluvím, když mluvím o běhání
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41420/bmid_o-cem-mluvim-kdyz-mluvim-o-behani-lR1-41420.jpg
4
766
114
Murakami běhá 25 let – každý den deset kilometrů, každý rok maraton. Titul knihy je variací na povídkovou sbírku O čem mluvím, když mluvím o lásce Raymonda Carvera. Kniha „memoárů“ rozhodně zaujme tři typy fanoušků: autorovy skalní příznivce, pro které je kultovní postavou, pak hledače receptu, jak se stát spisovatelem, a nakonec, jak jinak, běžce na dlouhou trať. V knize je jednak soubor esejů o běhu na dlouhé tratě, jednak spisovatelův „diář“ čtyřměsíční přípravy na maraton v New Yorku. Hovoří o fyzické i psychické bolesti, o stárnutí, o tématech, která se mu honí hlavou. Jsou tu úvahy o spisovatelství jako takovém: doba už nepřeje romantickým týpkům, co nasávají nebo berou drogy a píšou skvěle – doba přeje globálním spisovatelům-manažerům. Ostatně přísný režim a skvělá kondice bývají totožné u byznysmenů i u spisovatelů.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Biografie a memoáry
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Haširu koto ni cuite kataru toki ni boku no kataru koto , 2007
více info...
Přidat komentář
Moje první od Murakamiho. Jelikož ráda běhám i píšu, tak jsem si ji vybrala a za mě je super. Určitě si přečtu i nějakou klasiku od něj, jelikož tato mě opravdu zaujala.
Skalní přívrženci pana Murakamiho budou touto knihou asi zklamáni. I já jsem byl do určité míry zaskočen. Některé pasáže se mi četly hůře a párkrát jsem měl chuť stránku přeskočit. Ale musíme si přiznat, že to neni román, ani povídka, ale spíš takové hledání podstaty smyslu jeho života, které silně poznamenalo běhání..a tak k tomu přistupujme i my a nakonec z knížky budeme mít dobrý pocit!
Konečně jedna z malá Murakamiho knih, která nás nechá (alespoň trochu) nahlédnout do jeho nitra a osobního života.
Hurá!
Proč nenapsat knihu o běhání, když Haruki běhá každý den? Je tu jeden rozdíl od těch profláklých příběhů současných světově proslulých běžců... Haruki je totiž těžkej intelektuál a tak namísto nespoutaný energie a nadšení do přeběhů Pyrenejských Alp anebo líčení strastí pětinásobnýho triatlonu po Hawaiských ostrovech se od Harukiho dočtete, že provozoval jazzový klub, ale bylo to na něj příliš velký sousto a tak začal psát knihy, což je pro introverta mnohem lepší zábava:) No, jenže, co se nestalo... Haruki prostě za psacím stolem začal trochu scházet s věkem... když posilujete pravou ruku psaním perem a levou házením počmáraných papírů pod stůl, tak z toho kondici nevybudujete... a tak si Haruki jednoho dne řekl, že takhle teda ne! Vyběhl na svůj první desetikilometrový okruh v rytmu nestárnoucího rock-n-rollu přibližně stejně starých parťáků jako je Haruki sám a od té doby běhá dodnes... ale vážně: Haruki je prostě chlapík, který našel v radosti z běhu určitou koncentraci a sílu na to psát. Myslím, že díky psaní a běhu dosáhl určité životní rovnováhy. Budiž tato kniha inspirací pro ostatní spisovatele a badetele či pábitele... pravidelný pohyb určitě projasní mnohé řádky vašeho sepisování a bádání:)
Rozhodně zajímavá kniha, ikdyž ne úplně, co jsem očekával. Vzhledem k autorově tvorbě jsem čekal spíše esej na téma já autor a běhání, či spisovatel a běhání něco ve smyslu Mezi pokoji od Virginie Woolfové. Přestože jistý element mého očekávání v knize je, tak jde spíše o osobní deník či možná zamyšlení nad tím, co pro autora znamená běhání (pro něj konkrétně). Kniha tedy rozhodně vhodná spíše pro běžce, čtenáře.
Psaní i běh jsou vytrvalostní disciplíny. Aby Murakami-san dobře psal (a vyplavoval jed, který v něm psaním vzniká) dal se na dálkové běhy a triatlon. Houževnatý chlapík. Některé myšlenky týkající se přípravy na maratóny mě opravdu zaujaly a dá se říct, že tohle je první kniha, ve které Murakamimu opravdu rozumím.
"Bolest je nevyhnutelná, utrpení nikoliv." K poslechu si dejte to, co poslouchá Murakami-san při běhu.
Som amatérsky bežec, preto som sa tešila sa, že si niečo prečítam, ako beháva ďalší bežec, ktorý až takým amatérskym nie je. Som Murakami knihožrút, preto som sa tešila, akú to len knihu mohol pán Murakami napísať. A obe podmienky sa u mňa spojili- kniha ma bavila, inšpirovala k behaniu (ale aj k plávaniu, ale aj k bicyklovaniu). Nečakajte, ale román s nejakým dejom, jedná sa naozaj o zbierku esejí, kde sa autor hlavne pripravuje v niekoľkých kapitolách na NY maratón. A potom príde prekvapenie- keď si už myslíte, že bude nasledovať kapitola o samotnom priebehu maratónu, tak autor zrazu v ďalšej kapitole skočí o rok dopredu na časť, keď sa pripravoval na triatlon v Japonsku. No proste, typický Murakami. Ale bolo zaujímavé si čítať, ako pedantne a systematicky sa dokáže pripravovať na činnosť zvanú beh.
Pamatuji si dobu, kdy jsem začal číst Haruki Murakamiho. V knihkupectvích se tato kniha objevovala možná častěji, než bych si přál. Byla to doba, kdy jsem chtěl číst ty nejobsáhlejší díla a tato útlá knížečka navíc nebyla jeho běžnou tvorbou. Tak dlouho jsem jí odkládal až nakonec zmizela z knihkupectví a v Odeonu mi sdělili, že už jí nemají v plánu tisknout dál. Naštěstí jsem jí sehnal v antikvariátu a mohl jsem tak doplnit sbírku Murakamiho o poslední knihu, která v ní chyběla.
Kniha je to, jak už jsem zmínil jiná než například Norské dřevo, či povídkové knihy Spánek. Dozvídáme se tu zase něco málo ze života obyčejně neobyčejného člověka. Haruki Murakami je jeden z nejlepších spisovatelů této doby, alespoň pro mě. O jeho spisovatelské dráze se dočteme spíše v knize Spisovatel jako povolání. O jeho jiných aktivitách se dočteme zase v této knize. Haruki Murakami je opravdu pozoruhodný člověk. Slovo, kterým bych ho charakterizoval by bylo především – skromný.
Sport je velkou součástí mého života. Ke konci knihy mě až pobavilo, když jsem se dočetl, že panu Murakamimu moc nevoní cyklistika, které se já věnuji, jak jen to je možné, zato běhání, které Murakami miluje je pro mě utrpením a jak to jen jde vyhýbám se mu. Tato skutečnost mě opravdu pobavila, protože celou knihu o běhání jsem si podvědomě převáděl na sebe a na mou vášeň k cyklistice. Když se pak objevila pasáž o triatlonech zahřálo mě to u srdce a na tváři vykouzlilo úsměv.
Tato kniha určitě není recept na běhání, je to kniha, která nám čtenářům Murakamiho přibližuje jeho osobní život, který je jinak neznámý a neprozkoumaný. Ukazuje nám dřinu, kterou jako nadšený sportovec “musí“ každý den vydržet, aby dosáhl svého vysněného cíle. Ať už to je maratón, finále Wimbledonu či jiných…
Jsem rád, že jsem si tuto knihu společně s knihou Spisovatel jako povoláním nechal až na konec jeho doposud přeložených knih. Svět Haruki Murakamiho, který je zaznamenaný v jeho knihách je svět, kam tak rádi následujeme Kafku, Aomame a Tenga, Cukurua nebo třeba Hadžimeho… Do tohoto světa přicházíme z našeho reálného světa, kde pan Haruki Murakami sepisuje své knihy za psacím stolem a poslouchá přitom jednu LP desku ze své obrovské sbírky, tento reálný svět je zaznamenaný v této knize.
Doufám, že mi do ruky zase co nejdříve přijde kniha od pana Haruki Murakamiho.
Kniha se mi celkem líbila. Je spíše určená pro fanoušky tohoto spisovatele, anebo pro ty, kteří mají rádi běhání a chtějí se dozvědět informace, které třeba mohou zlepšit jejich trénink. Kniha může třeba také někoho motivovat k tomu, aby začal s tímto sportem.
V knize kromě běhání nalezneme také informace o plavání a jízdě na kole, které také Murakami provozoval. V této knize nalezneme také nějaké informace o jeho literární tvorbě, ale jsou to jen střípky.
Osobně mám rád jízdu na kole, občas si třeba zaplavu, ale málo. Běhání není nic pro mě, raději si udělám procházku. :)
Pokud neběháte, riskujete, že se vám nebude líbit. Pokud běháte, bude se vám líbit zcela určitě! A pokud máte rádi Murakamiho, pak dvojnásob. Autor odkrývá kousek svého soukromí, do kterého kromě psaní patří i láska k běhu a aktivnímu způsobu života obecně. Dozvíte se, jak se dostal ke spisovatelství, kdy a proč začal běhat a jak se mu daří tyto dvě rozdílné aktivity kloubit. Moc jsem si to užila.
Moc hezké čtení, oddechovka. Autor dává nahlédnout do svého života a spojuje zde své vášně - psaní & běh. Velice inspirativní.
Můj první Murakami a určitě ne poslední :)
Kniha splnila má očekávání. Kochala jsem se atmosférou, kterou lze zažít jako běžec i jako spisovatel. Našla jsem v ní několik inspirativních myšlenek.
Tohle je prostě fantastická kniha. Murakami je génius. Tak zajímavě a poutavě napsat knihu o běhání a myšlenkách, které se člověku honí hlavou když běhá.
Mně se velmi líbila, i když chápu, že rozhodně nesedne každému.
Osobitý vhled do života spisovatele, který běhá proto, aby psal. Člověk s Murakamim prožije New Yorský maraton, běh rozpáleným Řeckem, ultramaraton nebo triatlon na japonském pobřeží Pacifiku. Nejvíc se mi líbila pasáž, kde připodobňuje psaní k běhání - obě činnosti jsou fyzicky namáhavé, trvají (nesnesitelně) dlouho a ve finále je všecko o hlavě. I když má knížka jen málo přes 150 stran, je trochu náročné udržet 100% pozornost. Jednotlivé příběhy se ale nakonec propojí a v hlavě zůstane pocit, že pro věci, které mají stát za to, nestačí jen lusknout prstem.
Velmi zajímavé úvahy o životě a o běhání. Murakami, tak poutavě vypráví o strastech a radostech běhání, že mám chuť taky začít běhat. Samozřejmě kniha není pouze o běhu.
I KDYŽ TO JE O BĚHÁNÍ, TAK TO PARADOXNĚ O BĚHÁNÍ ZASE TOLIK NENÍ...
Celkově mě mrzí, že má tato kniha oproti jiným autorovým dílům tak nízké hodnocení. Jenže všechno je to v očekáváních. Pokud to někdo začne číst s tím, že se jedná o "typického" Murakamiho, tak je pravděpodobně zklamaný. A pokud se náhodou jedná o běžce nebo člověka, který hledá návod, jak začít psát, tak se dle mého názoru zklamání taky nevyhne, neboť instrukcí k tomu, jak dobře psát nebo běhat, se nedočká. A pro koho teda tato knížka je? Pro ty, kteří mají k Murakamimu vztah a nevadí jim jiná forma, než je pro autora obvyklá.
Kdo chce, tak toho z popisu běhu dokáže o autorovi vyčíst opravdu mnoho.
Štítky knihy
eseje Japonsko japonská literatura běhání, běh
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha O čem mluvím, když mluvím o běhání je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 1 145x |
| Čtenářské výzvě | 101x |
| Doporučených | 46x |
| Knihotéce | 301x |
| Chystám se číst | 268x |
| Chci si koupit | 60x |
| dalších seznamech | 5x |
Jak už název ostatně napovídá, ústředním tématem je běhání. Ono běhání se zde však stává nástrojem pro nahlédnutí do autorova nitra a poznání sebe sama. Aby člověk poznal jaké jsou jeho limity, musí jich nejprve dosáhnout.
"Bolesti se vyhneme jen sotva, je ale jenom na nás, jestli budeme trpět. Když třeba člověk běží a napadá ho: To je ale hrůza, už toho mám dost, je fakt, že je to hrůza, oddiskutovatelný jen sotva, ale jestli už toho má dost je opravdu jen na zvážení dotyčného člověka"
Nejedná se tedy o prostý popis ve smyslu "jak uběhnout maraton", ale spíše zamyšlení se nad filozofií lidského života. Kniha tak není pro každého a dle mého hodně záleží na období kdy ji čtete. Pokud však začínáte psát a k tomu běhat je to kniha právě pro vás.