Dolanův cadillac

Bavilo mě to, některé povídky byly slabší, jiné naprosto skvělé. Za mě jedna z těch povedenějších povídkových knih od pana Kinga.

Stejnojmenná povídka skvělá.

Vo fous horší než sbírka Za soumraku... tohle už mě tolik nebavilo. Detailněji u hodnocení samostatných povídek. TOPka asi kapela na konci...

Čtyři skvělé povídky, sedm celkem dobrých. Příjemné čtení, u kterého si řeknete, co všechno může člověka napadnout za náměty.

Tato povídková kniha nebyla špatná Noční letec Taťka se daly číst

Titulní Dolanův cadillac je tady s přehledem nejlepší věc - mimochodem, po vynikající Bradburyho Usher II už druhá povedená parafráze na Poeovu klasiku, kterou jsem četl. Z ostatních povídek mě vzalo jen zde dost podceněné Přerůstá vás (King v lyričtější podobě evidentně jeho čtenářům příliš nesedne). Zbytek mě nebavil. Cadillac je ale tak dobrý, že to u mě na ty tři hvězdičky vytáhl.

Jsou tu skvělé povídky, jako například Nechte dítek jíti ke mně, zuby, nebo Dolanův Cadillac, které plně využívají svůj potenciál.
Pak jsou tu povídky jako Tenisky, Víte že tu mají pekelně dobrou kapelu a prst, které sice mají potenciál, ale ten je na konci zazděn.
No a pak jsou to povídky jako Věnování a Přerůstá vás, které ani nestojí za to číst.

Kniha, která obsahuje 11 povídek... některé byly slabší, ale většina mě bavila (např. Dolanův cadillac, Noční letec, Taťka, Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu?)

Řemeslná úroveň dobrá, protože King prostě psát umí, ale "dobře je za 3". Za mě zklamání a zatím jasně nejslabší věc, kterou jsem od Kinga četl. Jeho vysokou úroveň, na kterou jsem zvyklý bych tady našel jen u dvou povídek - "Dolanův cadillac" a "Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu?" Jinak slabší. U některých povídek jsem se navíc vůbec poprvé při čtení Kinga trochu nudil...

Slabší sada povídek od pana majstra. Opravdu mě zaujaly jen dvě. Prst a Zuby. Zbytek průměr. Za mě asi nejslabší Kingova sbírka vůbec.

Knihy od Kinga jsou chytlavé a dobře se čtou

Poviedky v tejto zbierke sú o niečo rozsiahlejšie než v predchádzajúcich dvoch zbierkach (Nočná zmena; Hmla). Vzniká tak viac priestoru pre rozvoj postáv i samotného deja. Autor často načrtáva príbehy, ktoré by bolo vhodnejšie spracovať až do románovej podoby. V poviedkach niekedy pôsobia zbytočne a zdĺhavo. Autor opisuje život postavy, vzťahy s ostatnými postavami a potom sa dostane k tej časti, ktorá robí poviedku zapamätateľnou. A potom je koniec. Ten úvod slúžil iba ako pekné rozprávanie a kontext, ale záver prichádza akosi náhle.
Napriek tomu sú však poviedky kvalitné, obsahujú množstvo dobrých nápadov a nie sú vôbec na jedno kopyto. Niektoré sú strašidelné, iné humorné, podaktoré dramatické a zvyšné sa čisto hrajú s rozprávačským umením.
Zopár poviedok bolo slabších a príliš ma nebavili, ale žiadna nebola vyložene hrozná. Mnohým by podľa môjho názoru prospelo jednoduché skrátenie o zopár strán, prípadne by si zaslúžili plnohodnotné rozpracovanie do románov.
Najlepšie poviedky: Dolanův cadillac; Konec celé patálie; Prst; Věnování; Víte, že tam mají pekelně dobrou kapelu?; Zuby.

Některé povídky mi nesedly, některé byly šílené a fascinující, ale dohromady to stvořilo velice příjemně čtivou sbírku povídek.

Ale jo, ušlo to. Další Kingova povídková sbírka, kde najdeme povídky různé kvality.
Nejlepší kousky jsou titulní 'Dolanův cadillac' (klasická revenge story) a 'Nechte dítek jíti ke mně' (správné psycho) a pak je tu ještě pár slušných, občas trochu vtipných/ bizarních povídek jako Zuby, Prst, Noční letec a třeba ještě Tenisky.

Hodnocení : 7/10

Až na dvě povídky se mi líbily všechny, ať už to byl titulní Dolanův cadillac (nějak mam rád příběhy o pomstě s dobrym koncem) nebo bizarní Prst a Zuby (to mi fakt bavilo). Skvělá byla i "Pekelně dobrá kapela", kde člověk čte, řiká si otoč to, nejezdi dál, ale ne, takže to dopadne jako vždy, ovšem v pekelně ospalym městečku.

Takže dnes tady máme pár povídek. Pár skvělých povídek a pár, no...ne tak skvělých...

Tři z nich jsem už četla jinde:
Nechte dítek jíti ke mně ve sbírce Hlas krve pod názvem Trápení s dětičkami, 5/5.
Tenisky (tam jako Kecky) a Věnování v majstrštichu Temné vize, 4/5 a 2/5.

Hlavně u těch dvou posledních je to už nějaká doba, tak mě zajímalo, zda se moje rozhodnutí změní během druhého čtení v době, kdy mám Kinga načtenějšího.

("Už tehdy jsem věděl, že na světě žijí lidé - a je jich až příliš mnoho -, jejichž smysl pro představivost je buď otupělý, nebo úplně umrtvený, a kteří žijí ve stavu jakési duchovní barvosleposti. Vždycky mi jich bylo líto a ani mě nenapadlo (alespoň tehdy), že mnozí z těchhle lidí bez fantazie litují mě nebo mnou dokonce pohrdají nejen proto, že trpím iracionálními strachy, ale taky proto, že téměř všem a všemu hluboce a bezvýhradně věřím.")

Věnování futr stejně, ale "místní" Tenisky se mi napodruhé líbili víc, takže jsem jim změnila hodnocení :)

Přemýšlela jsem na tím, co povídky ve sbírce spojuje. Ano, zapojila jsem tu věc, kterou mám v hlavě. A musím uznat, že mi to dávalo dohromady docela smysl. Ne, že bych se úplně bála (noční můry), ale splnilo to očekávání mojí pomatené mysli (snové výjevy). A přestože se většinou snažím hodnotit povídky, dnes udělám výjimku a budu hodnotit knihu jako celek, ne jako průměr povídek. Protože já po dočtení měla strašně dobrý pocit. Tak dobrý, že jsem Mistrovi odpustila i něco, co mě úplně nedostalo. Pocitově tedy 4,5 z 5 :)

Napsala i něco jako názor k jednotlivým povídkám :)

Stejně jako i v jiných unikátních sbírkách i zde vyniká několik povídek, jmenovitě pak Dolanův Cadilac, Prst, Tenisky či Zuby.

Titulní povídka byla skvělá, i další dvě v pořadí nového vydání mne taky zaujaly, ale pak následoval sešup dolů jak tématicky, žánrově, ale hlavně zajímavostí, a už nic dalšího se mi prostě nelíbilo. Těžko tedy hodnotit jako celek, ohodnotila jsem samostatně každou z povídek.

Povídky jsou krátké, ale velmi intenzivní, hihi. Moje nejoblíbenější? Jasně že Zuby. Tuhle číst jako dítě, tak jsem poznamenaná víc než doposud, to bych byla už úplnej magor.
Dolanův cadillac má zase skvěle propracovanou psychologii - krásně se vleze až na kost zoufalýmu chlapovi.
A Prst bych si moc přála zfilmovaný jako béčko, vidím ten osmdesátkovej feeling s růžovým plyšovým potahem na záchodovém prkýnku.
Popravdě ten růžový plyšový potah na prkýnko je taková metafora těhle povídek - když jsme to jako děti měli doma, nešlo to pořádně docenit, a teď v dospělosti je to totální skvost, co potěší a hlavně pobaví.