Noční klub. Díl druhý
Jiří Kulhánek
Noční klub série
< 2. díl
V první polovině Nočního klubu se pozorný čtenář dověděl, jak si zařídit věčný život. V této polovině se i podstatně méně pozorný čtenář doví, že věčnost může být daleko kratší, než jen krátká: Automatické zbraně, břitká ocel, pan Wries, pan Van Vren... Na obálce je obraz od slavného španělského malíře Luise Roya na téma "Hekaté, řecká bohyně zkázy a náhlé smrti". Nemyslím si - kdyby se tato kniha odehrávala v Řecku - že by se Dáma s brouky tvářila tak odpočatě...... celý text
Přidat komentář
Ostatně stejné jako u Noční klub I. Kniha je hodně čtivá, člověka chytne a celkem i baví. Tahle mi přišla dějově lepší než první díl ještě (tam mě nudil hlavně život na lodi paní Dao). Ale prostě jsou tam pasáže, které mě opravdu nebaví. Sexuální scény, či nějaké brutální popisy plné krve to není pro mě. A popis upírského hodování se mi pomalu zvedal kufr... Pak jsem se i nějak ztrácel v těch různých intrikách, ale to je spíše můj problém:-) Takže celkově mě to relativně bavilo (spoiler: takový ten klid ke konci v Nočním klubu), ale kdyby tam nebylo tolik rádoby drsných věcí, saďáren a sex-věcí bylo by to pro mě lepší. První díl jsem hodnotil třemi hvězdami a tenhle mi přišel lepší, takže asi čtyři hvězdy.
" Co do druhého dílu ještě může vymyslet, vždyť už zbývá jen několik finálních střetů a to přes jednu knihu prostě neroztáhne ? ! " Říkal jsem si, po přečtení několika prvních desítek stran.
Nic ani roztahovat nemusel. Tobiáš při své cestě za odplatou cestuje sice nalehko, (Nějaká ta trpasličí katana a démonická zbroj, plus jedno z Richthófenových dvojčat) ale cestuje po čertech rozmanitými kraji. On je Noční Klub a rozhodl se že jej dá znovu do kupy. Nepřátele musí padnout, staré křivdy musí shořet a pak snad naděje pro Noční Klub zbývá. A zbývá taky pro Tobiáše ? Vždyť on je Noční Klub.
Dokonalé završení, skvěle jsem se bavil a hlavně jsem si užíval klidové pasáže v Japonsku. Tohle psal člověk se srdcem velkého dobrodruha.
Bomba - krev, násilí, humor, upíři, spravedlnost, čest. Velmi obtížně jsem sehnal, ale úsilí se vyplatilo. Dlouho jsem se tak netěšil do metra, abych ukousl dalších pár stránek.
Musím souhlasit s tvrzeními, že je druhý díl o dost akčnější, vtipnější a celkově zábavnější. Tobiášovi solidně stouplo ego a i duch příběhu se stal jaksi sarkastičtější, ale... proč vlastně ne?! :) Za mě plný počet!
První kniha byla nějaká (mega super!!!) a druhá je o dost lepší!
Rozpletou se tajemství a ...
... nevím, co dodat. Je to super!
Teorie upíru, druhé rady, starších, boje, lodě, exotika, vzrušení.
Mega super pecka :)
Noční klub není nuda. Ani na kousku, ani na jedné stránce, ani chvíli, ani vůbec. Dvojka je prostě ještě akčnější, ještě krvavější, ještě ujetější, ještě vtipnější, prostě je v každém směru ještě víc Kulhánkovější než jednička. A čte se to samo a člověk hltá každou stránku. Na rozdíl od jedničky jsou tu konspirace a osudové zvraty skoro stejně časté jako jatka, takže člověk se opravdu ani nemá šanci nudit a od knížky se opravdu těžko odtrhuje pozornost. Výtěčné!
Druhá kniha je akčnější, veselejší, ironičtější a romantičtější.
Zatím co v prvním příběhu dostává hlavní hrdina Tobiáš (Jan Slánský) neustále přes hubu,
je vězněn, mučen a pohřben, v druhém příběhu je čas na odvetu a to velmi,
velmi krvavou odvetu.
Já se hvězdičkově bavil.
Malá ukázka:
Vzápětí se stalo několik věcí naráz:
Žena se probudila.
"Dobrý večer," řekl jsem.
Žena vytřeštila oči-asi proto, že místo dobrý večer mi vyšlo něco jako "Dua hua!"
a znělo to pěkně hladově-abych zahladil nepříznivý dojem,
uklidňujícně jsem zamával rukou-bohužel tou, ve které jsem držel skalpel.
Jen doufám, že takhle blízko u pitevny nevěří na ožívající mrtvoly.
Takže asi ano:Zapolykala, zbledla, sesula se na koberec, chytla za hrdlo a začala ošklivě chroptět. Dalším zjištěním bylo, že není tlustá, ale těhotná, a zřejmě kvůli nevšedním zážitkům posledních okamžiků porod právě začal.
Snad sebou neseknu.
První díl se mi líbil víc, ale i tenhle je super. Tobiáš mi bude chybět. Což znamená, že se k Nočnímu klubu ještě někdy určitě vrátím :).
Kulhánek je ideální autor na čtení v přeplněné MHD. Člověk se tam mačká s dalšími chrchlajícími, případně páchnoucími osobami, sem tam mu někdo šlápne na nohu. A vy si můžete představovat, co by bylo možné s těmi individui udělat podle vzoru Kulhánek, kde sviští čepele, létá olovo a lidské orgány.
Nechyběl akční děj plný mrtvol a krve. Je to super, ale ke konci knihy už jsem byla celkem přesycená vším tím zabíjením. Rozhodně ale stojí za přečení!
Druhá kniha nočního klubu mě bavila ještě o něco více. Děj je poněkud ultimativnější, krev vytéká při čtení i ze samotných stránek (čtečky), a lidská populace snad viditelně prořídla. Mám pocit, že kniha nemá nudné místo a celý příběh je zajímavě poskládán a dobře ukončen. Úsměvné jsou momenty, kdy se např. hlavni postava strachuje o nevinné životy čtyř civilistů, aby vzápětí rozmetal hromadu „nevinných“ policistů?! :). Nicméně, příběh má šmrnc, je svižný, určitě není předvidatelný (pokud předtím nepročtete všechny možné i nemožné diskuse a anotace. To už pak ani nemusíte snad číst knihu, natož házet moudra o předvidatelnosti), místy předimenzovaný, ale rozhodně dobře odvyprávěný.
–------------------------------------
Série: Noční klub.
Ani nevím, jestli označení série pro dvě knihy je to pravé, ale budiž. Kulhánkův noční klub je pro mě překvapení, a to velmi příjemné. Nepídil jsem se po obsahu, nečetl recenze a tak jsem do Kulhánkových vod skočil nepoznamenaný a ničím neovlivněný. Mám zato, že díky tomu jsem si tyto knihy užíval. V první knize se hlavní postava a děj zajímavě vyvíjí, i když musím říct, že dějový zvrat v první třetině knihy mě celkem vyděsil, do čeho jsem se to zase pustil. Tenhle pocit mě naštěstí po několika dalších stránkách opustil a naopak začal bavit. Začátek příběhu, potažmo první kniha, je v podstatě jednoduchý a přímočarý. Kulhánkův styl vyprávění naopak velice čtivý a zábavný. S druhou knihou děj přidává na tempu, příběh je více promyšlený a destruktivní. Hlavní postava přebírá iniciativu a Tarantino by chrochtal blahem, nad množstvím krve a létajících kusů těl. Příběh se nějak zásadně nepředbíhá a tak jsem neměl sebemenší ponětí, kdo nakonec koho zradí , nebo kdo komu pomůže apod. V podstatě jsem nemel ani chuť, nebo potřebu o tom přemýšlet a pouze jsem se nechal unášet příběhem. Závěru nemám co vytknout, naopak mě velmi potěšilo, že kniha nekončí zkráceným doslovem, ale „sadisticky“ pěkným dořešením všech křivd.
Hůl zlomenou, nad českými autory jsem provizorně slepil a jen doufám, že další knihy, popřípadě autoři mě nedonutí ji opět lámat. Velmi sympatické je, že se Kulhánek nesnažil s tohoto díla dělat něco víc, než zábavně oddechovou záležitost, která mě velmi bavila. Mít z knihy dobrý pocit a těšit se na další stránky je jednoduše to, co od čtení očekávám a je jedno jakého žánru. Až budu mít chuť na nějaké životní moudra, sáhnu po klasice.
Na to, jak byl první díl napínavý, tak tenhel byl zdlouhavý. Chvílema jsem se přistihla, že čtu, jen abych už konečně dočetla. Ale nutno uznat, že zápletka byla mistrná, tak mistrná, že jsem se v ní chvílema ztrácela :)
Moje první setkání s Kulhánkem a určitě ne poslední *
Okeeej, už viem akú knihu ľuďom odporúčam, ak budú chcieť niečo s upírmi. :) Skvelé, skvelé, skvelé ! Pre mňa bola táto časť dokonca lepšia ako prvá. Fantasy s peknou dávkou krvi, skvelého temného humoru a dokonca troškou mini romance.
Štítky knihy
upíři humor česká fantasy akční česká fantastika
Autorovy další knížky
2002 | Noční klub. Díl první |
2011 | Vyhlídka na věčnost |
1996 | Dobrák |
1995 | Vládci strachu |
2003 | Noční klub. Díl druhý |
Kniha Noční klub. Díl druhý je v
Právě čtených | 9x |
Přečtených | 3 348x |
Čtenářské výzvě | 59x |
Doporučených | 273x |
Knihotéce | 513x |
Chystám se číst | 154x |
Chci si koupit | 104x |
dalších seznamech | 10x |
"Víš, lidé jsou různí: bílí, černí, žlutí a zelení. Ti zelení jsou obvykle bílí, ale o to víc do všeho kecaj."
"Tohle taky nikdy nikam nesmíš napsat," varovně se ozval Ten druhý.
Svatá pravda.