Noční klub. Díl druhý
Jiří Kulhánek
Noční klub série
< 2. díl
V první polovině Nočního klubu se pozorný čtenář dověděl, jak si zařídit věčný život. V této polovině se i podstatně méně pozorný čtenář doví, že věčnost může být daleko kratší, než jen krátká: Automatické zbraně, břitká ocel, pan Wries, pan Van Vren... Na obálce je obraz od slavného španělského malíře Luise Roya na téma "Hekaté, řecká bohyně zkázy a náhlé smrti". Nemyslím si - kdyby se tato kniha odehrávala v Řecku - že by se Dáma s brouky tvářila tak odpočatě...... celý text
Přidat komentář
Styl psaní pana Kulhánka mi sedl a divím se, že jsem jeho knihy tak dlouho odkládala. Občas se mi sice při čtení stalo, že jsem ztratitla přehled co se vlastně v tom boji děje, ale to spíš bude tím, že mě ty bojové části tolik nebavili a taky létající Tobiáš mi připadal už trochu absurdní, ale kniha se četla perfektně, a chválím konec, který se podle mě povedl, i když byl trochu natahovaný. Jen ta křečovitě docpaná Denisa mi tam nesedla, jinak bych už nevytkla asi nic...
A jednoho potomka Kocoura bych taky brala domů:)
Až mi bylo líto, když jsem došel na poslední stránku... Opět skvělý počin se stejně šíleným tempem. Ať se na to dívám, jak chci, slabého místa nenacházím.
Druhý díl Nočního klubu se mi líbil ještě trochu víc, než jednička, hlavně pak ten konec. Skvělý humor, napínavý příběh, zajímavé postavy včetně kocoura. Prostě Kulhánek :).
Jako milovnice Tarantina a Rodrigueze vím, že kýble sr@ček, potoky krve a stříkající mozek může být ve filmu velká zábava. Nenapadlo by mě ovšem, že ještě zábavnější to může být v knize. Kulhánek má perfektní smysl pro humor. Sarkastický a černý jak bota. Dokáže čtenáře vtáhnout do děje od prvních stránek a vzít ho na zběsilou jízdu, plnou akce, napětí a humoru. Nepustí, pokud nejste až na konci. V půl jedné s těžkým srdcem odkládám knížku a v práci nemyslím pomalu na nic jiného, než na to, až si budu moct Noční klub dočíst. Druhý díl je ještě lepší než první - ten podle mě na lodi trochu ztratil tempo.
Po dočtení musím začít asi proklínat autora: Sakra, pane Kulhánek, já chci dotisk! Tohle prostě musím mít doma, určitě to nečtu naposled! Ten výtisk z knihovny se už poněkud rozpadá a kdo ví, jak dlouho tam vydrží.
Jo a jak se má Kocour? Kdyby měl mladé, tak bych jedno kotě brala. ;-)
Druhý díl už pro mě nebyl tolik zajímavý jako první. Knihy jsou obě dvě úžasné, čtivé, ale dvojka už byla o něco slabší.
"Byli to obyčejní lidé, tak nevím, jestli viděli i mě, každopádně kulky z glocku jim prorazily čela a pokryly zeď standardní impresionistickou freskou na téma mozek v rudé."
Druhý díl se mi od začátku líbil víc než první (nebudu- li počítat těch pár stránek za existence starého Klubu). Tak o hvězdičku. Na těch mých pomyslných devět z deseti to dotáhl opět konec tzn. posledních třicet, čtyřicet stran. Klady zůstávají, výtky si nechám.
P.S.: Chtěla bych kočičku (kocourka)... ;D
Až u čtení Nočního klubu pochopíte, že zamilovat snůšku morbidností si můžete i vy. A navíc, že se u toho budete neskutečně bavit. Jedna z mála knih, jejíž pokračování je stejně dobré jako její první díl-a to se cení :-).
Snad poprvé jsem nebyla pokračováním nějaké knihy zklamaná. Čtivost, akčnost, humor i styl zůstal na stejně vysoké úrovni jako v prvním díle, prostě bomba!
Skvělé pokračování, nejlepší série! Také bych chtěla být takovou hrdinkou a hlavně takovou super upírkou.
Krásně vykreslené souboje. A líbilo se mi umístění v Praze, představovala jsem si tu šílenou jízdu tramvají z Větrníku na Strossmayerovo náměstí a tak :-)
Rozhodně mi nepřijde, že by dvojka byla slabší než jednička. Nastavený příběh graduje, s tím brutalita i nadsázka, humor nepolevuje...
To si určitě budu pamatovat :D (str. 292)
Nepamatuju si, kdy bych přečetla tolik stránek za 2 dny....
Kulhánkovův Noční klub I. nasadil vysokou laťku, pro mě je druhý díl slabší. Stále je to skvěle vtipné a mobridní, ale v některých chvílích jsem se stačila i nudit, a po pauze jsem měla problém se pořádně začíst.
SPOILER: Noční klub jako celek už vyniká zvláštní úvodem, kde autor skoro dopodrobna představí hlavní hrdiny, aby je za pár stránek skoro všechny pozabíjel. Zatím jsem nečetl žádnou knihu, která by nějak takto či aspoň podobně začínala. Noční klub považuji za nejlepší dílo Jiřího Kulhánka a myslím, že už to tak i navždy zůstane. Přečteno snad sedmkrát a vždy se u toho člověk dokáže zasmát a objeví v tom něco nového. A až teď, po absolvování autogramiády s panem Mistrem, jsem dokázal pořádně docenit konec právě druhého dílu. Myslím, že pojmenování brak se k panu Kulhánkovi nehodí, minimálně teda k Nočnímu klubu.
Nemůžu si pomoct, ale první díl se mi líbil víc :) možná to bude tím, že pro mě nejlepší část knih představoval Noční klub (Postrach, Kamila, Mazlik, Tobiáš, ...). Ale upřímně... autor nakonec všechny kousky skládačky poskládal skvěle dohromady a poslední zápletka s Denisou a nový Noční klub? To bylo... perfektní! :)
Serie nočního klubu je dobré čtení. Autor se nezapře a líbí se mi narážky na starší autorova díla i na jeho vlastní osobu. Zpochybnění vlastních "nápadů" v již publikovaných knihách se mi líbilo. No a mimo jiné samozřejmě pohyb v známých lokalitách :)
Štítky knihy
upíři humor česká fantasy akční česká fantastika
Autorovy další knížky
2002 | Noční klub. Díl první |
2011 | Vyhlídka na věčnost |
1996 | Dobrák |
1995 | Vládci strachu |
2003 | Noční klub. Díl druhý |
Ale jo byla to pecka, vřele doporučuji. Po prvním dílu trochu víc zamotané, ale za odměnu vysvětlující některé nejasnosti z jedničky. Díky