Čo bolo potom
Jojo Moyes
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280003/bmid_co-bolo-potom-kQc-280003.jpg
4
2881
702
Než jsem tě poznala / Predtým ako som ťa poznala série
< 2. díl >
Ako by ste sa vyrovnali so skutočnosťou, keby ste stratili niekoho, koho veľmi milujete? Zmenil by sa váš pohľad na svet a prehodnotili by ste rebríček svojich životných hodnôt? V románe Jojo Moyesovej sa hlavná hrdinka Louise Clarková vydáva na podobnú cestu a hľadá odpovede na svoje otázky. Po intenzívnom šesťmesačnom vzťahu s paralyzovaným Willom Traynorom, ktorý sa rozhodol ukončiť svoju pozemskú púť asistovanou samovraždou, sa prebíja životom bez neho. Sama má nepríjemnú nehodu, čo ju prinúti vrátiť sa domov k rodine. Akosi cíti, že sa opäť ocitla tam, kde sa všetko začalo. Telo sa jej pomaly uzdravuje, ale duša nie. Život po Willovej smrti znamená pre Lou učiť sa všeličo odznova, budovať na nových základoch. Ošetrovateľ Sam Fielding, pre ktorého sa kontakt so životom a smrťou stal povolaním, je azda jediný, kto ju môže pochopiť. A vtom sa z Willovej minulosti nečakane vynorí jeho 16-ročná nezvládnuteľná dcéra, o ktorej nikto nič nevedel. Lily prevráti Lou všetky plány, vnáša do jej života iba stres a ženie ju do úplne inej budúcnosti, ako si naplánovala... život je plný zvratov a prekvapení...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
After you , 2015
více info...
Přidat komentář
Mé srdce patří navždy Willovi, a zůstává nadále s Lou ať už se její život ubírá kamkoli. Miluju ten příběh, možná nedosáhl kvalit prvního dílů - dle některých. Ale proč je rozdělovat. Tohle je život. Will naučil Lou milovat a všichni jsem si mysleli, že ji i ukázal jak správně žít a ono....?
Vím, že ji budu číst zase znova. Vím, že si vždycky přečtu obě dvě za sebou. Vím tě střeštěná Louisa má i nadále mé srdce!
Brečela jsem, smála se jak měsíček na hnoji nadávala a říkala NE, NE, NE - copak to nevidíš? a pak zase plakala jak hloupá.
JOJO MOYES, DÍKY ZA TEBE, DÍKY TI, ŽE V MÉM SVĚTĚ EXITUJÍ TAK ÚŽASNÉ PŘÍBĚHY JAKO TEN LOU!
Mé srdce patří navždy Willovi, a zůstává nadále s Lou ať už se její život ubírá kamkoli. Miluju ten příběh, možná nedosáhl kvalit prvního dílů - dle některých. Ale proč je rozdělovat. Tohle je život. Will naučil Lou milovat a všichni jsem si mysleli, že ji i ukázal jak správně žít a ono....?
Vím, že ji budu číst zase znova. Vím, že si vždycky přečtu obě dvě za sebou. Vím tě střeštěná Louisa má i nadále mé srdce!
Brečela jsem, smála se jak měsíček na hnoji nadávala a říkala NE, NE, NE - copak to nevidíš? a pak zase plakala jak hloupá.
JOJO MOYES, DÍKY ZA TEBE, DÍKY TI, ŽE V MÉM SVĚTĚ EXITUJÍ TAK ÚŽASNÉ PŘÍBĚHY JAKO TEN LOU!
Taky se vám stává, že ve vás kniha vyvolá najednou velké množství emocí? Znáte takové knihy, o kterých můžete opravdu říct: „Takových pocitů najednou, dlouho se mnou nic takhle nezamávalo.“
Za poslední dobu jsem přečetla mnoho knih, ale po včerejším zážitku musím říct, že většina z nich byla jen papír popsaný písmem. Byly to prostě jen další z nepřeberného množství knih, které si přečtete, řeknete si: „Fajn, na oddych dobrý, ale už po nich nikdy nesáhnu.“
Včera se mi konečně dostalo do rukou pokračování knihy Než jsem tě poznala. Na titul Život po tobě jsem se těšila od chvíle, kdy jsem zjistila, že v Čechách vyjde. Byla jsem přímo nadšená, jelikož Než jsem tě poznala byla právě jedna z mála knih, která se mnou opravdu pocitově „zacloumala“. Když se však objevila anotace ke knize, vystřídal nadšení vztek. Absolutně se mi nelíbilo, jak by měl příběh pokračovat. Stále jsem doufala v zázrak, že to bude jinak a najednou si v anotaci naznačují pravý opak. Byla jsem zklamaná, ale řekla jsem si, že knize prostě dát šanci musím, už jen kvůli tomu, že první díl byl nezapomenutelný. A víte co?
Knihu jsem přelouskala prakticky za noc a takových emocí, to už jsem opravdu dlouho nezažila. Naštvání, těšení se, smutek, strach, smích, štěstí, pocit tíhy, pocit bezpečí, pocit naděje… Přesně tohle všechno ve mně kniha vyvolávala. Nejdřív jste naštvaní, protože víte, že to neskončí podle toho, jak chcete. Následně se začtete a jste smutní, protože je to smutné. Přijde okamžik, kdy s hlavní hrdinkou trnete ve strachu a najednou jste vy ta hrdinka a prožíváte všechno, co prožívá ona. A náhle kniha končí a vy jí stále držíte v rukou, díváte se na ní a… nevíte, co říct, protože slova na to nestačí. Přemýšlíte o životě hrdinky, o svém životě a nakonec z vás vypadne: vau. Nic jiného, jelikož se ve vás v té chvíli nahromadilo tolik pocitů, že nevíte, jestli se máte začít smát, nebo se každou chvíli rozbrečíte, máte nutkání začít číst knihu znovu, ale víte, že i tak byste na konci řekli prostě jen vau. Vím, že se ke knize ještě určitě vrátím a doufám, že časem objevím další takovou knihu, která mi připraví přesně takový zážitek jako Jojo Moyes ve své knize Život po tobě.
První díl byl lepší, ale bylo hezké se k postavám vrátit a zjistit, co se dělo dál. Bylo to dost napínavé a četlo se to dobře.
Zase ta Moyes... Jedna příhoda méně pravděpodobnější než druhá, klišé pro zpestření skáče na čtenáře z každé stránky... Doufala jsem, že pokračování bude vylepšením prvního dílu, který se zoufale snažil hrát na city, ale byl to jen pokus vytřískat něco víc z prvního (pro mě nepochopitelně oblíbeného) dílu.
Knihu jsem četla v angličtině již před pár měsíci. Když jsem se dozvěděla, že Než jsem tě poznala má pokračování, nechtěla jsem čekat na český překlad. A po českém překladu zřejmě ani očkem nehodím, protože mě stačil originál. A i po takové době mám u knihy stejný pocit - autorka tohle pokračování psát neměla. To byla chyba a velká. Nelíbila se mi Louise, a vůbec se mi nelíbila Lilly. Zklamalo mě to. Než jsem tě poznala podle mě totiž pokračování ani nepotřebuje a pokud ano, tak něco mnohem lepšího.
Tohle se nemělo stát. Me Before You (četla jsem anglicky, tohle taky) mělo dokonalý konec. Ono vlastně nejde o špatnou knížku (ergo 3 hvězdičky, ale mám stejně pocit, že dávám moc), ale je tak trochu navíc...
Všechno, co jiní čtenáři mají této knize za zlé, se mi na ní líbilo. Začátek je naprosto realistický. Konec v Než jsem tě poznala byl krásný a optimistický, ale ruku na srdce, opravdu by to tak mohlo být? Opravdu by Lou, zdrcená ztrátou milovaného muže a ještě za tak kontroverzních okolností, mohla odtančit vstříc zářné budoucnosti? Na začátku knihy nalézáme Lou deprimovanou, osamělou. Nekonal se žádný zázrak, jaký si pro ni (naprosto naivně a vlastně trochu sobecky) představoval Will. Cestování jen pro cestování ji obohatit nemohlo, všechny muže porovnává s Willem, má podřadnou, ale bezpečnou práci, bydlí v neosobním bytě, který si podvědomě odmítá zařídit a udělat z něj domov. Ustrnula v čase a ví to o sobě. Není to veselé čtení, ale je to živé, reálné, smutné. Cesta, kterou projde, aby se z této situace konečně vyhrabala a začala opravdu plně žít, je nakonec vlastně úplně jiná, než jakou jí Will nalinkoval, ale možná právě proto na ní Lou konečně "vyroste", konečně se přestane bát překročit vlastní stín.
Chápu, že tato kniha zklame všechny, kdo čekali tsunami romantiky jako v prvním dílu. Pro mě je to ale důstojné, vyzrálé pokračování.
Tato kniha pro mě byla velkým zklamáním. První díl můj oblíbený a hrozně jsem se těšila na další. Zkazil mi však veškeré iluze! Mohu říct, že charakter Lily mi přišel velmi otravný a obtěžoval mě celou knihu. A celkově jsem si další díl představovala se větší štávou. No, kdo nechce být zklamaný jako já, ať si raději domyslí osud pro Lou sám :)
U této knihy jsem měla pocit, jako když vůbec nepatří k tomu prvnímu dílu. Jako by vůbec nenavazovala, jelikož je tak rozdílná oproti té první. Hlavní hrdinka už není ta veselá a zábavná Lou jako v prvním díle, ale je to úplně jiný člověk, který se útápí v depresi a trápení a takový mi přišel celý díl. Po nějaké době mě už začalo pěkně štvát, jak se Lou pořád vracela k tomu Willovi, Will sem a Will tam. Každopádně, napsané je to krásně, ostatně jako všechny knihy spisovatelky, ale po první knize jsem očekávala více radosti a té šťávy, kterou bohužel trochu postrádala.
Na tuto knihu bych řekla jediné, napsaná jako samostatná kniha by rozhodně měla větší úspěch. Jako pokračování Než jsem tě poznala je to prostě slabé, jelikož první část má obrovský náboj, který podle mne pokračování může jen pokazit, a to bych řekla se stalo. Jinak dobře napsáno jako vždy od J.M.
Keď som zistila že J.M. napísala pokračovanie knihy Než jsem tě poznala, bola som nadšená. No čítať ju bolo pre mňa trápením. Ja viem, že na vine bolo moje očakávanie a predstavy ďalšieho života Louise po Willovej smrti. Nielenže sa v knihe o jej živote v Paríži a Europe nepísalo ale....mňa táto kniha sklamala, lebo ma sklamala Louise. Síce sa zmenila, ale k horšiemu a to, čo sa na nej Willovi a aj mne tak páčilo, jej živosť, nadšený pohľad na svet, humor a nápadný "vkus v obliekaní" už v jej živote nemalo miesto. Mne tá Louise chýbala. V tomto diele som jej neverila ani to, že prežila s Willom lásku. Nemôžem si pomôcť, ale mám pocit, že by bolo pre mňa lepšie s týmto príbehom skončit, keď čítala Louise Willov list v Paríži. Hoci, viem ja ako človeka zmení to, ak nedokáže presvedčiť svoju lásku, aby si zvolila spoločný život miesto smrti?
Nechcem tým nikoho odradiť od čítania tejto knihy. Práve naopak, rada si prečítam, že niekto z nej bol nadšený.
Druhý díl se mi sice líbil, ale kniha Než jsem tě poznala byla lepší. To je to ta nastavovaná kaše. Nicméně si ráda přečtu další knihy od této autorky. Už se na ně těším.
Ne, tuto knihu jsem neměla číst. Nelíbí se mi příběh, nelíbí se mi Lilly, nelíbí se mi představa Willa jako hajzla. Kniha mě uvrhla do deprese, ve kterých hlavní hrdinka strávila dva roky. Co na tom, že to bylo čtivé a dojemné, že jsem každou chvíli brečela? Už to nebyla ta ukecaná Lou a už tam nebyl Will. Příběh měl skončit tam, kde skončila první kniha. Tečka.
Naozaj ľutujem, že to musím napísať, ale kúpa tejto knihy bola zatiaľ pre mňa najhoršou investíciou do písaného slova v tomto roku...Celý čas som mala dojem, že čitatelia svojimi ohlasmi na prvú časť "prinútili" autorku napísať pokračovanie a tak to aj vyzerá....Prečítala som knihu do konca, ale už sa k nej nevrátim...................
som veľmi rada, že sa autorka pustila do tohto pokračovania a ukázala nám Louisin život potom... kniha je už o čosi menej napínavá, ale vôbec mi to nevadilo (aspoň som ju ,,nemusela" prečítať na jeden hlt ako jednotku) :-) jediné čo mi prekážalo bol slovenský preklad knihy. Neviem. Vôbec mi nesadol ten štýl a to mi potom kazilo celkový dojem z knihy (jednotku som mala v češtine) ale to je už len subjektívny názor, určite odporúčam prečítať ;-)
mám ji ve slovenštině.Opravdu dobrý překlad!Čekala jsem na ni netrpělivě tři měsíce a nezklamala.Tak jako všechny knihy které jsem od Moyes přečetla,mám pocit jako bych se dívala na film.Tak dobře spisovatelka popisuje děj.Jak se říká:vidím to v barvách :-)
Štítky knihy
Londýn láska deprese milostné romány anglická literatura hledání smyslu života puberťáci
Autorovy další knížky
| 2013 |  Než jsem tě poznala |
| 2013 | Poslední dopis od tvé lásky |
| 2015 | Dívka, již jsi tu zanechal |
| 2018 | Sama sebou |
| 2015 |  Stříbrná zátoka |
Kniha Čo bolo potom je v
| Právě čtených | 78x |
| Přečtených | 4 719x |
| Čtenářské výzvě | 735x |
| Doporučených | 164x |
| Knihotéce | 1 064x |
| Chystám se číst | 1 014x |
| Chci si koupit | 285x |
| dalších seznamech | 20x |
Všechno, co jiní čtenáři mají této knize za zlé, se mi na ní líbilo. Začátek je naprosto realistický. Konec v Než jsem tě poznala byl krásný a optimistický, ale ruku na srdce, opravdu by to tak mohlo být? Opravdu by Lou, zdrcená ztrátou milovaného muže a ještě za tak kontroverzních okolností, mohla odtančit vstříc zářné budoucnosti? Na začátku knihy nalézáme Lou deprimovanou, osamělou. Nekonal se žádný zázrak, jaký si pro ni (naprosto naivně a vlastně trochu sobecky) představoval Will. Cestování jen pro cestování ji obohatit nemohlo, všechny muže porovnává s Willem, má podřadnou, ale bezpečnou práci, bydlí v neosobním bytě, který si podvědomě odmítá zařídit a udělat z něj domov. Ustrnula v čase a ví to o sobě. Není to veselé čtení, ale je to živé, reálné, smutné. Cesta, kterou projde, aby se z této situace konečně vyhrabala a začala opravdu plně žít, je nakonec vlastně úplně jiná, než jakou jí Will nalinkoval, ale možná právě proto na ní Lou konečně "vyroste", konečně se přestane bát překročit vlastní stín.
Chápu, že tato kniha zklame všechny, kdo čekali tsunami romantiky jako v prvním dílu. Pro mě je to ale důstojné, vyzrálé pokračování.