Nejsem jako vy
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87064/bmid_nejsem-jako-vy-bTc-87064.jpg
5
1096
1096
Jacob Hunt je jen zdánlivě obyčejný teenager – exceluje v matematice, má hodně černý smysl pro humor a nenávidí nepořádek. To, co má navíc, je Aspergerův syndrom, formu autistické poruchy. Je neprodyšně uzavřený ve svém vlastní světě. Snaží se být jako všichni ostatní, ale netuší, jak by to měl udělat. Jednoho dne je za podivných okolností zavražděna jeho lektorka Jess a chlapec s uhýbavým pohledem je rázem prvním podezřelým. Byl by schopen vraždy? Kdo se k němu dokáže dostat natolik blízko, aby poznal pravdu?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Ikar (ČR)Originální název:
House Rules , 2010
více info...
Přidat komentář
Napínavá kniha, která se dobře čte a nenechá vás vydechnout do poslední stránky. Moc se mi líbilo popsání světa člověka s Aspergerovým syndromem, více se mi přiblížilo. Bylo mi líto matky Jacoba a zároveň jsem jí nesnášela za to, že zanedbávala druhého syna. Ale nic není černobílé a otázky, které knížka klade, jsou náročné. Jak píše artlucie: Díky za můj "nudný" život.
Hodně silné a fascinující, jak bývá u Jodi Picoult zvykem. Hlodalo mě to ze všech stran, že jsem do poslední vteřiny nevěděla, co se přesně stalo. A nakonec člověk stejně skončí s hlavou plnou otázek bez odpovědí. Ale bavilo mě to, moc. Člověk je najednou vděčný za svůj úplně obyčejný, nudný život.
S autorkou jsem dosud neměla tu čest, ale po přečtení této knížky jsem si jistá, že si přečtu i její ostatní počiny. Prakticky od první stránky jsem nebyla schopná se od knížky odtrhnout. Byla napsána velmi čtivě. Konec jsem sice vytušila poměrně brzy, ale i tak hodnotím velice kladně. Celé téma bylo zajímavé, dobře uchopené a člověk si i trochu rozšířil obzory.
Myslím si, že paní Picoult neumí psát o slabých tématech. Prostě co kniha to perla. V tomto příběhu mě akorát mrzí, jak si zpacká život celá rodina kvůli jedné osobě, které se ještě ani nedá pomoci. Navíc, jak se vše řídí jeho potřebami, vlastně ostatní členové ztrácejí pojem o tom, co je a není vlastně normální, co vše obětují druhému a zda to vůbec má smysl a cenu. Ale krev je hustší než voda, a co nám bylo dáno, s tím se musíme srovnat, protože, když v tom člověk žije, tak mu to vlastně ani nepřijde, že by šlo žít i jinak.
Kniha plná pocitů a činů. Lásky a odsouzení. Okamžitě jsem se začetla a nebyla schopná knihu odložit. Neuvěřitelný příběh se silným námětem. Emma byla silná žena a stále jsem v Jacoba věřila. Rozhodně doporučuji!
Autorka, která mě zatím nezklamala. Každé téma, a i toto, je zpracované opravdu velmi dobře. Tentokrát se Judi zaměřila na problematiku Aspergerova syndromu a moc se jí to povedlo. Celý příběh je vyprávěn z pohledu několika lidí - Jacoba, jeho bratra Thea, maminky obou kluků Emmy, … Každý vidí danou situaci z jiného úhlu pohledu. Emma často říká, že Jacob by neublížil ani mouše. Ale Theo, Jacobův bratr, to vidí jinak, protože několikrát musel zasahovat a Jacoba uklidňovat a získal při tom několik modřin. A tak je to v tomto příběhu se vším. Takže konec samotné knížky, ten vás prostě ohromí :-)
To je prostě Jodi Picoultová. Další brilatní román, který se čte jedna báseň a při kterém do poslední chvíle nevíte, co se bude dít. I já sama jsem si často kladla otázku: udělal to skutečně Jacob? A jestli ne, jak je možné to celé obhájit? Paní Picoultová prostě umí, nehledě na žánr či téma. Jediné, co bych vytkla byl ten otevřený konec, tady bych happyend opravdu chtěla :)
Autorka úspěšně nastínila svět "aspíků". Ideální knížka pro všechny, co tvrdí že autisti jsou jen rozmazlený cosi.
Některé pasáže byly poměrně emotivní. Tý matky mi bylo líto ještě nějakou dobu po přečtení... milující matka, která se stará o dva syny, z nichž jeden je jinej. A ten konec mě dost dostal.
Je tam zmínka o filmu Princezna nevěsta! Dvakrát!!
Nakonec jsem ale po dočtení docela zklamaná. Na začátku mi připadal geniální nápad zachytit lidi postižené Aspergerem (přičemž diagnostikovaný je tam jen jeden, ostatní odchylka zasáhla jaksi mimochodem kvůli Jacobovi). Bohužel samotný příběh tak úplně nefunguje - celý "tajmený" případ byl jasný ještě před polovinou knihy a upřímně si myslím, že po skoro 600 stranách by si čtenář zasloužil nějaké uzavření alespoň některých příběhových linek (nejen soudního procesu), jakási otevřenost možných dalších osudů tu na mě působí spíš jako bezradnost autorky (jak se vymotat ze složité rodinné situace Emmy a její rodiny). Navzdory tomu přidávám plusové body za toho poměrně jasně vystiženého Aspergera a sledování příběhu z různých perspektiv podle aktuálního vypravěče.
S. 252: "Syndrom popsal doktor Hans Asperger v roce 1944, ale v anglicky mluvících zemích se o něm začalo hovořit až koncem osmdesátých let, a teprve v roce 1994 byl klasifikovaný jako psychiatrická porucha. Technicky vzato jde o neurobiologickou poruchu, která ovlivňuje několik oblastí vývoje. Na rozdíl od dětí s jinými poruchami autistického spektra jsou děti s Aspergerem velice bystré, hodně mluví a touží po společenském přijetí. Nevědí však, jak na to. Jejich hovory bývají jednostranné, monotematicky a velice úzece zaměřené, často se při řeči opakují a mluví monotónně. Nejsou schopné dešifrovat nejrůznější společenské podněty nebo řeč těla, a proto nedokážou rozpoznat pocity ostatních lidí. Z těchto důvodů je okolí často považuje za divné a výstřední, což vede k jejich společenské izolaci."
S. 301-3012: "Co je se všemi těmi autistickými dětmi, které tlučou hlavou o zeď? Nedělají to proto, že jsou duševně postižené, ale protože okolní svět je příliš hlučný a je to strašně bolí, takže se snaží, aby to všechno zmizelo. A nejde jen o zrak a sluch, ale i o citlivost kůže. Dokážu poznat, jestli je moje triko z bavlny nebo z polyesteru, jen podle toho, jak mě hřeje do zad. Ze všeho oblečení si musím odstřihnout cedulky, aby mě neškrábaly, protože mám pocit, jako by byly ze smirkového papíru. Když se mě něco nečekaně dotkne, zařvu - ne strachy, ale protože občas cítím, jako by moje nervová zakončení vyrůstala ven z těla. A nemám jen přecitlivělé tělo. Taky moje mysl pracuje na zrychlené obrátky."
S. 429: "Případová studie 2: Vědci zjistili při laboratorních výzkumech, že lásky jako duševního pochodu se účastní jen velice malá část mozku. Přátelství například rozsvítí receptory po celé mozkové kůře, ale u lásky to neplatí. Ta aktivuje spíš ty části mozku, které se běžně spojují s takovými emocionálními reakcemi, jako je například strach nebo hněv. Mozek zamilovaného člověka prokazuje aktivitu v amygdale, která je spojovaná s podněty přinášejícími uspokojení. Bývá aktiviní u uživatelů drog. Shrnuto: mozek zamilovaného člověka nevypadá jako mozek někoho, koho zasáhl hluboký cit. Vypadá jako mozek osoby, která šňupá koks."
Další emotivně nabitá knížka od této autorky. Co dokáže blbý (náhodný) slet událostí a Jacobův syndrom,i o tom je tahle kniha.
Bez rozmýšlení dávám plný počet hvězdiček. Mimořádná a přínosná kniha. Detektivka, která dává nahlédnout do duše "jiného" člověka. Až do posledních stránek jsem si nebyla jistá, kdo vlastně zabíjel. Role Emmy je taky úžasná, málokdo vydrží tolik, co máma. Silné téma lásky mezi matkou a syny a vztahu mezi oběma bratry.
Nádherný příběh, nemohla jsem se od knihy odtrhnout, dokud jsem nedočetla až do konce!
Velmi dramatický příběh, který budí k zamyšlení nad problematikou autismu. Myslím si, že stojí na špici tvorby této autorky. V současnosti aktuální téma.
Kniha je (ostatně jako všechny díla od Jodi) výborně, čtivě napsaná. Děj vás vtáhne a nepustí, dokud nemáte přečteno. Skvěle charakterizovaný Jacob s Aspergerovým syndromem, ale i Emma a Theo, které si zamilujete. U knížky se v jednu chvíli musíte usmívat, za chvíli se držet, abyste neplakali. Krásně, citlivě napsaná knížka. 4* dávám za konec, který se dá předpokládala téměř od začátku.
Knížku jse četla asi před rokem a dostala mě...nutí k zamyšlení....příběh milující matky a syna,který je prostě jiný....synovec trpí taky asper. Sy...tak vím o co jde a jak to má rodina těžké...i když u nás je to spíš lehčí forma....ale jak už psal někdo pode mnou,tak osobně vidím některé rysy těto poruchy i u spousty lidí co takovou diagnózu nemají.....ony ty okraje budou asi hodně široké nebo nezřetelné..jak chcete. Moc se mi líbily kapitoly,pojmenované podle postavy,ktera to "jako "vypráví....za mě jedna z nejlepších knih co jsem četla.
Rozsáhlý příběh sestávající se z vyprávění hlavních protagonistů. Je to těžké téma, není možné, aspoň podle mého názoru to přečíst "na jeden zátah". Navíc nutí k přemýšlení!
Nechápu, jak je možné, že ve svých knihách dokáže Jodi Picoultová vždycky skloubit tolik různých témat, včetně nějakého opravdu kontroverzního (zde Aspergerův syndrom) a popsat vše tak nádherně barvitě a s takovým citem! Krásné, dojemné a zároveň drsné... Jde o detektivku, ale zároveň to detektivka není... Jde o detailní popis Aspergerova syndromu, ale vůbec to nejsou jen holá fakta o této poruše... Zkrátka Chytrá horákyně by se při čtení určitě tetelila blahem :-)
Užila jsem si všechny pohledy, ze kterých je příběh vyprávěný, ale nejvíc mě zasáhl ten rodinný propletenec - vyprávění Emmy, Thea a Jacoba. Knížku doporučuji všem matkám, nejlépe více dětí a ještě lépe matkám, jejichž děti taky až tak nezapadají. Vždyť co je přesně normální?
"Líbí se mi ta představa: Asperger je v člověku něco jako příchuť. Já ho mám v sobě ve větší koncentraci, ale kdyby se provedly testy, zjistilo by se, že každý v sobě má stopy Aspergera." str. 484
Prostě nádhera, znovu mi nezbývá, než složit opravdu hlubokou poklonu před autorkou za další skvělou knihu.
Poklona Picoult
Kniha u níž hltáte stránky jednu po druhé a přejete si vědět jak to dopadne, ale když vám zbývá poslední stránka litujete, že nejste na začátku.
Štítky knihy
autismus vraždy Aspergerův syndrom zmizení lidí
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Když řeknu "krásná kniha", tak to zdaleka nevystihuje, jak mimořádná a skvělá kniha to je. Hluboká poklona spisovatelce, vybrala si těžké téma, které brilantně literárně zpracovala. Příběh je plný emocí, Jodi opravdu mistrně přibližuje život, názory a pohled na svět 18letého Jacoba s Aspergerovým syndromem, popisuje obrovskou sílu, energii a lásku jeho matky Emmy i chování ostatních lidí. Příběh je střídavě vyprávěn Jacobem,který je obviněn z vraždy, jeho obhájcem, matkou a bratrem . Je to kniha, kterou můžete číst ještě jednou a znovu vás vtáhne do děje a nedovolí odejít. Jodi téma autismu skvěle zpracovala, je vidět, že nestudovala jen literaturu, ale hovořila také s řadou lidí, kteří pracují s autisty. Zajímavé je, že knihu tvořila s dívkou Jess, která tento syndrom měla, knihu po ní četla a opravovala. Je to skvělý, emotivní a neuvěřitelně čtivý příběh.
"Rodičovství není podstatné jméno, ale sloveso - nikdy nekončící proces, nikoli dosažení nějakého cíle. Ať strávíte plněním rodičovských poviností jakkoli dlouhou dobu, křivka na grafu vašich úspěchů se drží - no, dost při zemi."
"Jednu věc matce, která nemá autistické dítě, těžko vysvětlíte: samozřejmě, že milujete svého syna a nikdy bych nechtěla žít bez něj. Přesto to ale neznamená, že nejsem každý den naprosto vyčerpaná. Že si nedělám starosti o jeho budoucnost i o to, že já žádnou budoucnost nemám. Že si někdy nepředstavuji, než sama sebe okřiknu, jaký bych měla život, kdyby Jacob neměl Aspergera. Že si někdy nepředstavuji - jako Atlas -jaké by to bylo, kdyby někdo aspoň na chvilku převzal moje břemeno na svoje bedra."