Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
V horském sanatoriu se setkají dva hráči se smrtí - krásná, ale nevyléčitelně nemocná Lillian a stárnoucí automobilový závodník Clerfayt. Lillian přes varování všech opouští sanatorium a odjíždí s novým známým do Paříže. Nehodlá promarnit ani vteřinu. Rodící se láska mezi ní a Clerfaytem je bez minulosti a budoucnosti, odměřuje ji čas od závodu k závodu a od jednoho záchvatu nemoci k druhému. Zpočátku nezávazný vztah se začne komplikovat… Přeložila Věra Houbová. Váz., 280 stran, 12,5 x 20 cm... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , Knižní klub , Ikar (ČR)Originální název:
Der Himmel kennt keine Günstlinge , 1961
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu mám od Remarqua nejraději. Nádherný příběh, popsaný takovým způsobem, že čtenář ten smutný a krátký život žije spolu s postavami.
Kniha se mi velmi líbila, příjemná změna od Remarqových válečných knih. Hlavní poselství: máme si vážit života a užívat si ho, jak jen to jde.
Tento neveselý příběh automobilového závodníka a nemocné dívky je asi první prózou, kterou jsem skutečně naplno přečetl a která se zároveň navždy zapsala do mého srdce. Líčí totiž láskyplný vztah dvou lidí pohybujících se na hranici života a smrti, v němž není minulost ani budoucnost a v němž je vše nutné prožít naplno, protože nebe nezná vyvolených a nikdo si zcela nemůže zvolit čas svého odchodu. Na pozadí tak trochu mrazivé atmosféry všudypřítomného konce bytí se tak odehrává děj plný vášně, bláznovství, strachu a touhy po životě. 95 %
Přiznám se že knihu jsem "četla" jako audiopovídku v autě. Ale získala si mě naprosto :) jedna z mála knih, u které nemůžete předvídat co se stane dál, protože pokud se o to pokusíte, zjistíte, že jste střelili naprosto vedle. Není to tedy taková ta kniha plná úvah, popisů a tedy statická a nudná. Střídají se tu pasáže, kdy se musíte zamyslet a uvažovat nad životem a smrtí a pak najednou baf a nastane neočekávaný zvrat. Jinými slovy, dokonalost
Moc povedená kniha, i když jak již bylo párkrát zmíněno níže, pro ty co četli Tři kamarády, je tohle trochu sklamáním. Avšak i přes mírné opakování děje se v knize pro mě našli nové odchylky, které mě chvílemi štavaly (např. lhostejnost Lillian) a jindy zase okouzlily... Prostě Remarque je jednen z mých nejoblíbenějších spisovatelů a tak to i zůstane :)
Po přečtení "Na západní frontě klid" bylo pro mě toto dílo celkem zklamáním. Do hl. postav jsem se nedokázal vžít a celkově příběh mě nijak nezaujal.
Skvělá kniha o lásce k životu a jeho smyslu. Četla jsem ji už několikrát a ráda se k ní stále vracím. Od Remarqua moje nejoblíbenější.
Velice poutavě napsáno přečetla jsem skoro jak se říká "jedním dechem" a velice ráda se k ní vracím. Můžu jen vřele doporučit
Velice křehký příběh, tak křehký že působí až zakletě, neztrácí však niť a přes stíny kterými probodává své hrdiny, pravdou i lží která se nevytratí. Remarque dokonale ukázal že jsou nepochopitelná a neuchopitelná území, pro ty kteří po nich nejdou.
Ach ta naivita a neukázněnost člověka,ta překotnost lidské duše, která jde vždy a všude nepokojná a nemůže dojít pokoje, protože pokoj, klid a mír to je...
Křehkost zaplněná kuráží.Smutnou, tvrdou, neklidnou a často bezvýchodnou
Když mě ty příběhy nedokonaných lásek tolik berou! A ty od Remarqua jsou zvlášť sladkobolavé, sentimentální, citlivé, tak nějak holčičí, přestože on je automobilový závodník.
Velmi smutná, bolavá a citlivá kniha. Moc se mi líbila , jsem ráda, že jsem jí přečetla, nicméně už jí číst nebudu. I když mi dala spoustu krásných životních pravd, tak mě také po celou dobu čtení "vysávala". Každopádně knihu doporučuji!
dojemná a citlivá knížka, chvílemi mě až vytáčela hlavní hrdinka svojí lhostejností a otupělostí, ale pak mi vždycky došlo - vždyť ví, že každý nastávající den může být jejím posledním.. Od autora Remarqua to sice není příběh přímo o válce, nicméně se také zaobírá smrtí a umíráním. Takže kniha určitě stojí za zamyšlení, posune čtenáře zase "o kus dál", ale teď šáhnu po nějaké oddychové knížce se šťastným koncem. a souhlasím s komentáři níže, o filozofickém "plkání", které mě chvílemi trochu nudilo.
Tato kniha se mi velice líbila,jedna z mála od tohoto autora,která nepojednává o válce,smutný příběh lásky a umíráni, napsane velice poutavě,kniha mně dojala.
Úchvatná kniha o životě, smrti, lidských snech, rozhodnutích, lásce a taky o tom, jak může osud kdykoli všechno úplně obrátit. Rozhodně je to jedna z knih, kterou by si měl každý alespoň jednou v životě přečíst, a která po dočtení zanechá ve čtenáři hluboký dojem.
Krásný příběh, krásně napsaný :) filozofické útržky se mi líbily, dávají smysl a je fajn dívat se na věc z různých pohledů :)
Štítky knihy
láska 20. století Paříž Itálie smrtelné choroby tuberkulóza sanatorium, ozdravovna
Autorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Kniha Nebe nezná vyvolených je v
Právě čtených | 31x |
Přečtených | 3 997x |
Čtenářské výzvě | 292x |
Doporučených | 260x |
Knihotéce | 891x |
Chystám se číst | 472x |
Chci si koupit | 89x |
dalších seznamech | 10x |
Mrzelo mě, že jsme se nikdy nedozvěděli, jak se Clerfayt jmenovat jménem :D :/