Nadace

15.02.2017

Právem oceňovaná klasika sci-fi žánru: setkání s ní bylo fascinující. Z ústředního tématu vytvořil Asimov řadu překlenutí i do dalších témat - obdobně jako s dějem, kde znázorňuje vždy určité úseky a příběh konkrétních postav, zasazuje i faktické jednotlivosti do globálního kontextu. Dojem z té provázanosti je mimořádný... Chytré, promyšlené, provokující. Věřím, že jakkoliv může být téma utopické, mechanismy fungování společnosti i mentalitu lidí vystihl Asimov bravurně.
S největším napětím a zaujatostí jsem četla hlavně Hardinův příběh - jeho chytrá předvídavost, věcnost a styl mu zajistily značnou pozoruhodnost nejen v knize samotné, ale i napříč knižním světem...

18.01.2017

Moje prvni setkani s Asimovem a nejak nevim co si o knize myslet. Zacatek me zaujal, ale nasledne casti mi prisly dost podobne zejmena opakujici se Seldonovou krizi jejimz reseni bylo nic nedelat. Knihu bych doporucila spis muzskemu pohlavi. Vecne politikareni me moc nebavilo.

14.11.2016

Nadace na mě působila trochu jako sbírka povídek, ve kterých se některé postavy objevují opakovaně. Kvůli tomu se člověk může v ději občas trochu ztrácet, jelikož jednotlivé části od sebe dělí dlouhá časová období a objevuje se v nich hodně různých postav. Takže může být obtížné se ke knize vrátit, pokud ji třeba na delší dobu odložíte. Pokračování si ale určitě časem přečtu.

Mimochodem, Asimov tuto knihu napsal, když mu bylo pouhých 21 let!

12.10.2016

Tato knížka je v mojí osobní top ten. Asimov se při jejím psaní nechal inspirovat rozkladem římského impéria. Tomu už se sice svoji slávu obnovit nepodařilo, Nadace byla na konci série úspěšnější.
Supr jak se Nadace, jako civilizace založená na znalostech, v galaxii prosazovala jako starostové, obchodníci či kouzelníci,

20.09.2016

"Ten chlap je tak zatraceně chytrý!" Tuhle větu jsem si na adresu Isaaca Asimova v duchu opakoval snad tisíckrát. Platí to totiž o každém aspektu jeho psaní - chytře napsané postavy kují chytré plány v chytře napsaných dialozích, které ženou děj do chytře promyšlené pointy. Přestože většina scén sestává pouze z rozhovorů, je kniha napínavá jako guma od tepláků a nenechá vás ani na vteřinu vydechnout.

14.09.2016

Nemohla jsem se do toho začíst, fakt jsem se snažila. Prostě jsme si s Nadací nebyly souzeny.

09.08.2016

Moje druhá knížka od Asimova a určitě ne poslední.
Skvělá interpretace příběhu, jak se z malé organizace vědců a učenců, stává na okraji galaxie mocná "instituce".
Vědec Hari Seldon, rozvinul vědu zvanou psychohistorie, kterou dovedl na vrchol jejích možností.
Psychohistorie pracuje se statistikami miliard lidí, matematicky zkoumá reakce na podměty.

S pomocí psychohistorie vyhodnotil sociální a ekonomické tendence doby, sledoval průběh vzniklých křivek a předvídal pokračující a neustále se zrychlující pád civilizace.

Pád říše se už nedá zastavit, tak Hari Seldon zakládá organizaci složenou z výkvětu vědecké sféry, zakládá tak zvanou "Nadaci" na okraji galaxie, která má zkrátit nadcházející epochu barbarství.

Ve světě technologického a vědomostního úpadku, se dostává díky technologickým "zázrakům" v galaxii, kde se šíří rozpad říše, zavládá chaos a barbarství do pozice obchodní, "božské" velmoci. Atomové vynálezy Nadace mohou ovládat jen "kněží" (vědci) v "chrámech" (atomové elektrárny).

Později se, ale ukáže, že tenhle systém už není produktivní, tak se dostanou k moci Kupci Knížata, kteří začnou ovládat sousední království prostřednictvím obchodu a prosperity.

Nadace, se na cestě k vybudování Druhé říše, musí potýkat s překážkami, tak zvaně s "Seldonovy krize". Nikdo, krom geniálního vědce neví, kdy a kolik těch krizí musí Nadace překonat, aby bylo dosaženo jejího úkolu.

Geniální příběh, jak jeden vědec tahá za nitky dějin celé galaxie i po smrti.
Jen Hari Seldon ví, jak to všecko skončí....

V knížce, můžeme určitě najít jisté podobnosti ze současného světa.
Kdy nás ovládají obří korporátní instituce, skrze konzumní společnost.
Nemá důvod, proti tomu bojovat, protože nám to takhle vyhovuje a jsme spokojený...

Nebo ne ?

28.07.2016

V prvním dílu nadace se mi nejvíc líbil vynikající popis vnitřního rozkladu Impéria. Tak nějak myslím, že velké civilizace končí, když dosáhnou svých hranic, začnou se příliš starat o nesmysly, nejsou už schopny něco dále rozvíjet. A zvláště pikantní bylo na konci, kdy mnoho lidí sice ještě používá vyspělé technologie, ale díky úpadku vzdělání a absenci jakékoli snahy rozumět věcem kolem sebe už nechápe jejich podstatu a považuje je za magii.

28.06.2016

Přesto, že se o Nadaci mluví jako o románu, jde vlastně o sérii vnitřně logicky provázaných novel. A s vědomím toho, že je Asimov začal psát v padesátých letech, člověku nezbývá, než se poklonit jeho géniu. Některé motivy se dají vysledovat i v "Dunách" Franka Herberta i jeho následovníků, na několika místech, zejména pozdějších dílů, si člověk se slzou v oku vzpomene na českého průkopníka sci-fi, J. M. Trosku.

11.05.2016

Nadace je první díl sedmisvazkové ságy o Nadaci. Já jsem v mládí od Asimova četl jeho povídky a romány jako Já robot a Ani sami bohové, ale do Nadace jsem se pustil relativne nedávno. Musím říct, že začátek byl docela dobrý, ale pak se to tak nějak vleklo a já se místama ztrácel. Ale vydržel jsem, a dobře jsem udělal. Kolem poloviny knihy se vše srovnalo, kontury příběhu vystoupily ostřeji, a já se dostal do vleku Asimovova génia. Další dva díly Nadace I (Nadace a Říše, Druhá Nadace) a zejména čtyři díly Nadace II (Nadace na hranicích, Nadace a Země, Předehra k Nadaci a A zrodí se Nadace) mne naprosto uchvátily a považuju je za top dílo světové sci-fi. Mimochodem - doporučuji číst knihy v tomto pořadí, i když poslední dva díly dějově předcházejí díl první. To nejlepší patří nakonec, kdo mne poslechne, nezalituje :-) Ještě snad poznámka k překladům - koluje jich několik, více či méně povedených. Za klasiku považuju první tři díly od Janiše, další dva díly od Tschorna a zejména skvělá je Daniela Orlando v závěrečných dvou.

01.05.2016

Nebylo to úplně to, co jsem od toho díla očekávala.
Nejspíš jediná kniha, která se mi zatím od tohoto autora moc nelíbila.

21.04.2016

Tak mám za sebou túto klasiku. Kniha prináša mnohé podnety na zamyslenie, ale celkovo ma príliš nebavila, možno je to tým že som čakal príliš veľa. V ďalších dieloch však budem pokračovať.

18.04.2016

Upřímně se musím přiznat, že jsem zklamán. Ačkoliv jsem se dlouhou dobu těšil na to až si tuto knihu přečtu, nakonec jsem ji četl s obtížemi. Bral jsem ji jako sérii povídek ze stejného univerza. Problém byl v tom, že mě některé části neskutečně bavili, ale potom v kontrastu s tím mě většina částí vůbec nebavila, že jsem si všiml, že u toho nedávám ani pozor když je čtu a to se mi zas tak často nestává. Určitě dám dalším dílům Nadace šanci, ale jsem poměrně zklamán.

10.04.2016

Výborná kniha. Tak trochu i sonda do mysli dnešní generace, která si myslí, že vše funguje tak má, anebo, že konec není tak daleko. Smutné, jak se příběh podobá skutečnosti.

03.04.2016

Pěkné a na p. Asimova, dle mého akční čtení. Stojí zato přečíst a případně zapřemýšlet.

21.02.2016

Kniha mě bavila již jako puberťáka. Díky čtenářské výzvě jsem se k ní znova dostal a vůbec za těch cca 20 let, kdy jsem ji četl prvně, neztratila nic na svém kouzlu. V dnešní době některé věci působní trochu směšně (např. mikrofilm), což se ale rozhodně dá odpustit vzhledem k době, kdy byla kniha prvně publikována.

09.02.2016

Přestože tato kniha vyšla poprvé v roce 1951, stále se řadí mezi to nejlepší sci-fi. Kniha sestává ze sbírky povídek, které jsou seřazeny chronologicky a děj u jednotlivých povídek značně přeskakuje v čase. V první povídce se tak seznámíme s Hari Seldonem, geniálním matematikem, který vytvořil nový vědní obor psychohistorii. Díky této vědě zjistí, že lidstvo v budoucnosti čeká dlouhá doba temna a proto vytvoří Nadaci, která má za cíl, aby tato doba temna trvala co nejkratší dobu a poté vznikla stabilní říše lidstva. V dalších povídkách se pak posunujeme k důležitým mezníkům historie Nadace, která má být zárodkem nové říše. Protože se jedná o povídky, ve kterých se střídají hrdinové, je těžké se s nimi dostatečně seznámit, protože než si na ně zvyknete, zmizí v minulosti.

07.01.2016

Jako teenager, když jsem hltal sci-fi, jsem se k Nadaci nedostal, teď po čtvrt století jsem si to chtěl vynahradit, ale nebyl jsem schopen úvodní díl série ani dočíst.
Ne, že by mi vadily technologické představy, někdy úsměvné, ale samotná "psychohistorie" se mi stala synonymem pro historicismus. A popis společnosti ženoucí se nezadržitelně k zániku a hledající určité překonání v encyklopedismu - to až příliš připomíná zánik západořímské říše a roli středověkých klášterních opisovačů. Zkrátka, nenašel jsem důvod nejen pokračovat v četbě série, ale dokonce ani dočíst první díl.

06.01.2016

Začátek série, přináší hromadu skvělých nápadů.