Nadace
Isaac Asimov
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537495/bmid_nadace-6630fd6f4a3e4.jpg
4
1407
1407
Nadace / Nadácia série
1. díl >
Ani na předem vytyčené cestě k budoucnosti není nouze o překvapení a nebezpečí… Dvanáct tisíc let trvající galaktické Říši by jen málokdo předpovídal brzký zánik. Když se takový člověk přesto objeví, dostane se mu okamžitě nálepky sýčka a pozornosti bezpečnostních složek. Jenže geniální matematik Hari Seldon vyzbrojený psychohistorickým modelem budoucnosti se bohužel nemýlí – a jedinou šanci, jak maximálně zkrátit nevyhnutelné období temna, které bude po rozpadu impéria následovat, představuje jím založená Nadace na planetě Terminus kdesi na okraji vesmíru. Tato vědecká instituce má za úkol uchovat kulturu a vědomosti předchozích věků a jednoho dne by se měla stát zárodkem Druhé říše. Jak ovšem dokládá příběh prvních dvou set let její historie, čeká ji na této cestě celá řada překážek, které sice „prorok“ Seldon předvídal, ale vypořádat se s nimi už musejí budoucí generace jeho následovníků… První díl prozaické řady, která obdržela speciální cenu Hugo jako nejlepší sci-fi série všech dob. Její seriálovou podobu nyní uvádí společnost Apple. „Nevyrůstal jsem s přáním stát se nezdolným rekem nebo účastníkem hrdinské výpravy; dospěl jsem k rozhodnutí, že chci být jako Hari Seldon a využívat své znalosti matematiky a lidského chování k záchraně naší civilizace.“ – ekonom a nobelista Paul Krugman, The Guardian. „Je-li biblí říše fantasy Tolkienův Pán prstenů, ekvivalentem ve světě science fiction je cyklus Nadace od Isaaca Asimova.“ – Bohdan „BoboKing“ Volejníček, Fantasyplanet.cz.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Foundation , 1951
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem přečetl znovu po asi 15 letech na spravení chuti po vpravdě úděsném seriálu. Klidná, neakční a přemýšlivá SF je (hlavně svým hlavním námětem) stejně působivá jako před lety. Je však pravda, že některé její části už poněkud zestárly, a proto oproti dávnému prvnímu dojmu hodnocení o jednu hvězdu snižuji.
Tentokrát jsem četbu celé série pojal chronologicky a musím říct, že po 'Předehře' a 'Zrození' je Nadace balzámem na duši scifisty. Klasická space opera, čtivá, s věrohodnými hrdiny a dějem. Prostě vše co od dobré knihy očekáváte. Přesto je tu drobná pachuť. Když jsem ji četl před třiceti lety, byl jsem nadšen mimo jiné i z myšlenky státu ovládaného činorodými kupci, kteří nahradili staré aparátčíky. Logicky. Tehdy to pro nás bylo téma dne. Dnes se na tento dějový prvek dívám očima člověka, skutečně žijícího ve světě řízeném oligarchy a mé pocity jsou diametrálně odlišné, takže místo pěti hvězd, které bych bez váhání dal po prvním přečtení, teď jen čtyři. Za vyplněnou předpověď :-) Paradox doby.
Vratil som sa k najstarším spomienkam na knižky z detstva, trochu ako hrať sa z tamagočim, chvíľu rozmýšlate ako vás to mohlo kedysi tak baviť , ale nakoniec prevládnu tie pozitívne spomienku na tú dobu ...
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a musím přiznat, že jednu hvězdičku navíc dávám za namluvení, to byla špička. Pomalé a napínavé sci-fi, sice bez nějakých akčních scén, ale hlavně je to o dialogu mezi postavami a i přesto se autorovi podařilo udržet moji pozornost, super.
Hm. Mierne sklamanie. Čakal som od toho nepredstaviteľnú pecku, ktorá mi nedá dýchať a donúti ma to hltať jednu stránku za druhou, ale opak je pravdou. Čítal som to kľudne bez vzrušenia a bez nejakých extatických stavov. Bolo to dobré, nadpriemerné, ale sem-tam nuda a to skákanie v čase som nepobral spočiatku. Ale fajn. Teším sa na ďalšie diely.
Vynikající klasické dílo, a také jeden z mála příkladů sociologického způsobu vypravování. Kniha rozhodně není pro každého – nejde tu o postavy, nejsou tu žádné vesmírné bitvy, autor se zaměřuje jen a pouze na myšlenky. Právě tím je ale tak fascinující a poutavá.
Nadace, je knihou která nemá děj. Je totiž výhradně složena pouze z dialogů. Zároveň se dá říci, že časovou stopou prostupuje několik povídek, které mají společného jmenovatele. A tím je jeden hrdina, který se snaží odvrátit hrozící nebezpečí. Všichni se přitom spoléhají na přesnost výpočtu psychohistorika Hariho Seldona. Zde jsem prvně nadzvedla obočí. S přesností na minutu Sheldon vypočítal, co se stane v nesmírně vzdálené budoucnosti. Ehm... Za nejlepší povídku považuji část Starostové. Hardin mě opravdu bavil. Ale zároveň se zde v plné nahotě ukázalo, proč povídky vlastně nemám ráda. Když se do příběhu ponořím a ten mě doslova pohltí, tak je z nenadání konec. A začíná jiný příběh s opakujícím se procesem poznávání a po vnoření se do příběhu je už zase konec. To není nic pro mě. Důvodů, proč jsem i přes tento značný nedostatek dala knize plný počet bodů, je hned několik. Povídky jsou ve směs velice dobré. Nadace je jednou z nejlepších bezdějových knih. Ale především, mne naprosto uchvátilo zpracování audioknihy. Pan Martin Myšička, ale také režisér Hynek Pekárek si za tuto audioknihu doufám odnesou nějaké ocenění. Bylo by nanejvýš zasloužené.
Nevím, proč jsem tak dlouho dokládala přečtení Asimova. Sehnala jsem první díl a během jednoho večera ho celý smlsla, hned jsem začala shánět další. Skutečně mě kniha vtáhla do děje. Nechce se mi věřit, že kniha je tak stará.
Musím souhlasit s komentářem níže od Rawen616. Začátek je opravdu skvělý a má výborný námět. Pak tedy přijde to skákání v čase. Přesto, mě to ale bavilo, i když občas zorientovat se v tom mi chvilku trvalo po každém skoku.
Namlsán řečmi o obrovsky významné a uznávané monumentální scifi jsem s mírnou nedůvěrou uchopil knížečku malého formátu o cca 200 stránkách a bohužel má nedůvěra se nemýlila. Začátek je tedy ještě skvělý. Sympatický hlavní hrdina přilétá do velmi dobře popsaného "planetoměsta" kde se potkává s matematikem předvídajícím blízký konec civilizace (který i přesně spočítal) ale má plán jak mu zčásti zabránit. Následuje jejich zatčení, konspirace...a nazdar. Tenhle super námět je jen prvních pár stran a můžete na něj v klidu zapomenout. To co následuje je úmorné skákání v čase do daleké budoucnosti od jedné nezajímavé postavy ke druhé a prakticky jen nonstop politikaření. Navíc kvůli malému rozsahu velmi zhuštěné. I když jde o scifi je to samý král, císař, kupec, vévoda a neustále se řeší dohody o tom které město či planeta se ke komu připojí a do toho všeho církev, tedy ona Nadace, tahá za nitky. Když už si konečně zapamatujete jedno jméno, pak v další kapitole následuje časový skok a nastoupí nové, povětšinou zcela nezajímavé a nesympatické, postavy. I přes ten mini-rozsah se to čte šíleně těžce a jsem opravdu rozčarován. Zejména tím, že jsem krátce před Nadací dočetl již poněkolikáté Dunu a i když je také plná politikaření a "feudálního" vesmíru, tak je o několik levelů výše a neskutečně jsem si ji užil, možná víc než poprvé. Duně totiž ten svět věříte a působí velmi propracovaně, cize, neskáče se tam v čase a drží se to okruhu několika zajímavých postav. Nadaci bohužel právě dočítám jen s obrovským sebezapřením a opravdu nechápu čím se toto dílo stalo tak uznávanou klasikou. Pravdou ovšem je, že mi Asimov moc nesedí celkově a neužil jsem si ani legendární sbírku Já, robot. Ve své době byla Nadace asi super, pár zajímavých nápadů obsahuje ale bohužel, podle mého názoru, nezestárla tak elegantně jako jiné scifi klasiky.
Zajímavé, jak Asimov na pár stránkách s několika událostmi dokáže hýbat dějinami.
Půvabná klasika sci-fi žánru, kterou jsem kdysi nedočetla a letos v létě vyposlechla v podobě audioknihy.
Ačkoli s filosofií autora hluboce nesouhlasím, Nadace se mi líbila. Nápadu i zpracování si cením. Text je ovšem už poněkud "starožitný", takže pátou hvězdičku přidávám za naléhavost, se kterou jsem hned běžela poslouchat druhý díl.
Myšlenky v Nadaci jsou na svou dobu brilantními nápady které ve své nadčasovosti trefně vystihují společnost dnes jako tehdy - ale jsou všechny načrtnuté tak ve zkratce a povrchně, že nemají jak skutečně zapůsobit a dospět k něčemu podstatnému, než de facto jen parafrázovat úpadek římské říše a vzestup jejích nástupců. Rozhodně ale jde o nesmírně zábavné a svižné sci-fi.
Celá série stojí za přečtení, ačkoliv možná někde uprostřed série zjistí že to není ta samá radost jako na začátku, tak odložit se to nedá. Zejména některé díly jsou přímo uhrančivé. Četla jsem ji komplet pouze dvakrát, přiznávám že pak jsem se vždy vracela a vracím k nejoblíbenějším částem. Styl Asimova byl úžasný a jeho schopnost vše odvyprávět ani nemluvě. Na papíře to funguje znamenitě, je v tom genialita, lidskost a prvky toho co vás dovede odklonit těmi nejrůznějšími směry. Je to čtivé, extrémně návykové a velice kvalitní.
Nechci teď znít nevděčně poté, co jsem vysomrovala seznam, jak číst za sebou knihy autora, ale...už jsem to pokazila první knihou Ocelové jeskyně (než jsem měla těm seznam). Takže...
(Prostě si musím přečíst alespoň první knihu, než se podívám na adaptaci! Můj kříž je těžký!!!)
Hmm, takže začneme. Tohle není příběh o tom, jak kluk poznal holku. Tohle je příběh o tom, jak chlap vypočítal, že za 500 let přestane veškerá sranda, a přijde hodně dlouhá doba temna. A všichni jsou za to rádi, že jo? Že jim to řekl, ne? A společně začnou pracovat na tom, jak tomu zabránit. Jo...ne, tak takhle to vážně nezačíná :(
Hari Seldon je evidentně chytrej chlap, když tohle zvládnul vypočítat. Protože ruku na srdce. Kolik z vás si dobře spočítá už jenom v krámě slevu? (Tedy, pokud nejde vo pivo, to je motivace jak sviňa.) Jenže tím pádem asi počítal i s tím, že z toho jeho výsledků nebudou ostatní nadšení. Je to přece Říše! Ta už toho vydržela! Ta nemůže padnout! Je to přece Říše!
Úvodní soudní přelíčení bylo docela náročný číst (padaly tam dost hluboký myšlenky) a vážně skvělý úvod do děje a vzniku Nadace. Hezké zametení pod koberec. O to bylo zajímavější číst dál. Jak právě Nadace je hybatelem většiny věcí, až mi bylo líto, že se všichni nedožijí toho, aby to viděli...
Co mi ale vrtalo hlavou bylo (mučila jsem svou duši, aby svědomí bylo čisté a nepřečetla si anotaci druhého dílu), na jak dlouhém časovém prostoru se bude kniha odehrávat. Když ještě ani nejsme na straně padesát a je skok o padesát let. A musím říct, že se mi to takhle fakt líbilo. Pobýt chvíli v každé fázi Nadace a poznat jejich myšlenky a co se stalo za tu dobu. Pozorovat ten pomalý rozklad a projít všemi fázemi (názvy části naprosto sedí...). Jak se každé místo, kam člověk šlápne začne řítit ke svému nevyhnutelnému konci...
Nejvíc mě asi dostalo ono téma odkazu. Ten, který nám řekl, co máme dělat, je mrtvý. Musíme to to tedy dělat dál? Nemůžeme to zkusit jinak? A změní se něco, když se po dlouhé době konečně dozvíte skutečný důvod, proč jsme to měli dělat? Změní to naší původní myšlenku? A co když už žádné další zjevení nebude? Znamená to konec? Neuspěli jsme? Nebo právě naopak, uspěli jsme?
Vlastně skoro na každé stránce je něco, nad čím je dobrý se zamyslet. A to mě baví. Jako hodně. Vlastně jsem se i na hodně místech zasmála (lidi být lidi...napořád). Prostě pohoda čtení :)
Ale po přečtení naprosto chápu, proč to není kniha pro každého...
Bavil mě formát. Na někoho to může působit jako román popisující po částech jednu éru. A někdo to může vidět jako několik povídek spojených do románu linkou oné éry.
Jenže potom se pokaždé musí začínat znovu, tedy znovu (encyklopedie poradí), ale pokaždé jinak. Protože on se život taky opakuje. V cyklech.
No, možná by kniha dřív nebyla ani pro mě. Toho materiálu na přemýšlení a politiky tam je hodně, ale má to jeden háček. Kniha naprosto skvěle napsaná. (Další potvrzení, u dalšího autora, že se mi po třicítce něco přecvaklo v hlavě?). Takže to ubýhá naprosto v pohodě a vlastně jsem se na konec těšila. Ne až to skončí. Ale až to skončí, protože hodně brzo přijde další díl :)
po cca třiceti letech jsem se znovu dostal k této knize, kterou jsem tenkrát hltal a musel jsem ji mít doma. A vůbec se mému patnáctiletému já nedivím, že mne to tak bralo. S odstupem času, je kniha psaná trochu divně, a pohled na technologie budoucnosti je jaksi vyčpělý, přesto budu pokračovat dalšími díly. Kniha není jen o technice, ale je i o psychologii a budoucnosti obecně :)
Začátek byl slibný, ale s postupujícím čtením bylo pro mě málo vzrušujíciho děje a příliš mnoho politiky
Táto kniha je veľmi zaujímavou ukážkou vzostupu a pádu obrovského Impéria, ktoré však dokáže zachrániť geniálny jedinec. Nadáciu som čítal v približnom veku, kedy ju písal samotný spisovateľ a asi aj preto mi jeho myšlienkové pochody boli tak blízke. Najkrajšie mi osobne vždy prišli práve tie skoky do neznáma a šikovnosť, s akou sa postavy vedeli so svojimi problémami vysporiadať. Čo je naozaj super, tak napriek svojej ,,tenkosti" je to skvelý príbeh, kde naozaj geniálny plán geniálneho muža píše geniálne ľudské príbehy (a aj geniálne nastavuje prostredie pre ďalšie diely série). Toto bol môj prvý kontakt s hard sci-fi a aj preto táto kniha (ako aj séria) má u mňa špeciálne miesto na poličke tak ako aj hodnotenie 5/5.
Opět mi trvalo dlouho než jsem si srovnal v hlavě hodnocení této ságy, která ve své době musela být něco, co by dnešní kritéria považovala minimálně za ,,odvážné,,. Samozřejmě jako většina lidí, jsem znal Asimova jakožto ,,otce,, robotů (vím že Čapek vymyslel to slovo, nebojte) s jeho zákony robotiky. Proto jsem byl zvědav na Nadaci, už jen kvůli referencím.
Mohu se přiznat, že je to opravdu nadčasové dílo ( narozdíl od ,,nevimpročtakstrašněpřeceňovanejm" Trifidum...), které nutí k zamyšlení a i přes propadliště času je a bude pořád aktuální. Leč technika se vyvíjí, žel bohu člověk zůstává stejný, bez ohledu na války, mory, evoluci či odlišnost planety, na které se narodí....
První kniha o Nadaci pokládá více otázek, než na které odpovídá, ale to je snad samozřejmou součástí kvalitních děl.
Pozn.
Přiznám se nebylo mi dobře po těle, když sem to četl/poslouchal, protože z toho cítím kus pravdy, pravdy kterou cítil sám Asimov, proto to napsal. Mohu jen doufat, že nikdy nebude zapotřebí Hariho Seldona, aby zachraňoval lidské pokolení na tisíce let dopředu.
Štítky knihy
space opera zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Jsem milovník scifi z doby jeho zlaté éry. Asimov, Simak atd. Když jsem nedávno viděl televizní adaptaci Nadace, po půl hodině jsem to vypnul, nechápal jsem jsem, co to má s Asimovem společného. Hned jsem si tedy přečetl znovu knihu. Styl, nápady, logika, ta víra v lidství, v člověka více než v techniku... prostě paráda. Z dnešního pohledu možná "bez násilí a sexu", ale za mne "plný počet".