Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8771
905
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues , 1928
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavý a působivý příběh, který na mě silně zapůsobil. Nevím co dodat více, neboť konec mi málem utrhl srdce. :-)
Nádherné obohacující dílo. Popravdě jsem závěr knihy obrečela. Tak skvěle napsaná je tato knížka.
Tahle kniha mi naprosto sebrala dech. Jejími zbraněmi jsou tak nádherně lidští hrdinové, barvitý sloh a především samotný děj první světové války. Mladý Paul Bäumer popisuje válečné hrůzy ve střídavých režimech - když je na dně, předává nám informace tak, jak jsou. Odporné, kruté, zcela zvířecí, pod úrovní. Když není na dně, stejné obludnosti popisuje s lehkou nadsázkou, nebere je vážně, nechce si je připustit, protože - jak sám popisuje - kdyby si je připustil, naprosto by ho zlikvidovaly.
Je to smutný, strhující a nesmírné naučný příběh, jenž se ihned staví do mé top pětky. Je v něm spoustu nádherných vojákových myšlenek, jež jsem si neodpustila podtrhnout a které opravdují stojí nad pozastavením.
Moje Na západní frontě klid není tak úplně moje, neboť je pouze vypůjčená, ale do takových knih se prostě vyplatí zainvestovat. Remarquea musím mít doma, poněvadž si jsem jistá, že to nebylo mé naposled.
Krásné dílo. Perfektně napsané, děj velmi strhující. Doporučuji i těm, kteří se o válečnou literaturu tolik nezajímají. Prostě klasika.
pro me klasika, kterou by si kazdy mel precist. kdyz jsem cetl poprve, stal se ze me pacifista:)
"Jsem mladý, je mi dvacet let; ale ze života neznám než zoufalství, smrt, strach a spojitost nejnesmyslnější povrchonosti s propastí utrpení. Vidím, že národy jsou hnány proti sobě a že se mlčky, zaostale, pošetile, poslušně, nevinně zabíjejí. Vidím, že nejchytřejší mozky světa vynalézají zbraně a slova, aby to všechno bylo ještě rafinovanější a aby to trvalo jěšte déle."
Kdo nečetl tohle, tomu nelze zazlívat zálibu v armádním životě, hraní si na vojáky a představy plné hrdosti a sebeuspokojení, kdy dotyčný společně s kamarády zlikvidoval nepřátelskou jednotku. Prostě mu to nikdo nemůže vyčítat.
Pokud nicméně dotyčný nezmení po přečtení této knihy ani o trochu svůj názor, lze uvažovat nad tím, že nejspíš nebude duševně tak úplně v pořádku. Představa nejlepšího přítele rozstříleného na krvavé cáry by měla být všem normálním lidem dostatečná ukázka toho, jaká je válka svinstvo, a v tom je tento román na špici toho, co jsem měl tu čest přečíst.
Kniha o přátelství i v takových podmínkách jako je bojiště první světové války. Ukazuje a popisuje hrůzy které člověk musel protrpět jestli chtěl nebo nechtěl. Chvílemi je kniha při čtení myšlenkových pochodů nepřehledná až zmatečná, pak ale skok a čte se s bušícím srdcem. Tuhle knihu by měl číst každý válečný fanoušek a každý válkychtivý šílenec, aby aspoň takto vyděl ty hrůzy a zničené mladé(dětské) životy.
Odstrašující a odporné, sálající děsem, smrtí, odvahou a životem, přesto podáno s ohromnou sílou, zaujetím a snad i laskavostí. A proto mám Remarqua ráda. Klasika, která je opravdu hodnotná a na místě. Občas mi z toho bylo zle, tenkrát jsem kvůli ní půl dne nedokázala nic sníst, ale když to zvládnete, pochopíte. Ty pocity a emoce ve mně zůstanou navždy.
Jsem zvyklá psát dlouhé komentáře, protože toho mám na mysli hodně, ale tady jako v málo případech mi došla slova, kde je předčily pocity, jež nedokážu vysvětlit a vyjádřit. Víc netřeba, hlavně přečíst, dneska, zítra, za měsíc, za rok, kdykoliv!
Knihu by měl přečíst celý svět, každý by si měl představit hrůzy války a možná potom by byl na severní, jižní, západní i východní frontě klid.
Strohé vyprávění, ze kterého je cítit bahno, krev, chlór, rezignace, otupělost a kamarádství na život a na smrt. Im Westen nichts Neues!
Je to určitě silné dílo, to nepochybně. Když jsem ho před deseti lety četla jako 15 letá poprvé, dala bych mu pět hvězd. Dnes jednu ubírám a to z prostého důvodu - to, co dělá knihu nejsilnější, tedy filosofování mladého vojáka nad smyslem války, jí nakonec trochu škodí. Na knize je vidět, že je psaná s časovým odstupem - autor měl čas se zamyslet nad smyslem války a vkládá to do úst vojákovi, který však v zákopech právě "teď" je. A tak toto filosofování tvoří skvělou obžalubu celého lidstva, ale kazí onu syrovost přítomnosti všudypřítomného zmaru a snahy přežít, ve které by pro toto filosofování dle mého nebylo místo.
Nenapadá mne žádné adjektivum, které by plně vyjádřilo směs děsu, hnusu, utrpení, temnoty, beznaděje, pocitu bezmoci, absurdity a zbytečnosti, již kniha obsahuje. Autor zanechal svým čtenářům zároveň vzpomínku na události a padlé lidi, jimž hrozí zapomenutí, a varování do budoucnosti, která hrozí opakováním minulosti. Tuto knihu by si měl přečíst každý, i když je tak moc emotivní, že v člověku zůstane negativní pocit dlouho po dočtení
Příběh vedoucí k zamyšlení snad nad všemi geopolitickými konflkty.
Je snad to "geo" nebo "politické" důležitější než to, že jsme všichni lidé a chceme žít naše životy v klidu?
Tak úžasná, že to popsat nejde! Skvěle napsaný! Děsivá, ale skvělá! Brzy sem přidám pořádnou recenzi :)
"Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak klidný a tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu: Na západní frontě klid."
Jak může být klid, když padne nevinný člověk, který za nic nemůže. Nerozpoutal konflikt ani neposílal miliony vojáků do pekla zákopů. Jediné čím se provinil bylo zabití George Duvala, protože by pak byl sám zabit. Proč musely zemřít ty spousty mladých lidí, Leer, Müller, Katcziensky a Paul Baümer? I kdyby přežili, umřeli by ve společnosti, která nezažila útoky plynem i střepiny granátů.
Věc, kterou mne tato kniha naučila je, že je jedno jak moc civilizovaní jsme, stačí aby začal boj, a změníme se zase ve zvířata. Krutost války je bezmezná a proto jsem z přesvědčení pacifista. I na duších vítězů totiž zanechá nesmazatelné šrámy.
"První granát, jenž dopadl, zasáhl naše srdce."
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) zfilmováno psychologie německá literatura autobiografické prvky západní fronta (1. světová válka)
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Měl-li bych vybrat jeden jediný válečný román, který by si měli všichni přečíst, volil bych určitě Na západní frontě klid. Ač "stará" klasika, pořád má čtenářům co předat a navíc skvěle vystihuje, že válka je nejzbytečnější věc na světě. Proč mají skoro děti vraždit někoho, kdo jim nic neudělal a "jen" pochází z nepřátelského tábora? Remarque tu skvěle zachytil pocity generace, které bylo přerváno dětství a byla vržena hned do té nejkrutější dospělosti. Je fascinující, že i na tak malé ploše dovede popsat jak pocity totálního zmaru, tak krátkého veselí a bezstarostnosti, ale také toho, že ti, kteří byli na frontě, nikdy nemohli rozumět někomu, kdo tam nebyl a naopak. Nechybí kruté líčení bitev, pobytu v nemocnici, i toho, jak člověk ztrácí kamarády a nemůže s tím nic dělat. V druhém plánu lze z knihy vyčíst, že morální autorita v podstatě není, když učitel, kterého bychom si měli vážit, nás "nenápadně" pošle na frontu, ačkoli nemá představu, jak to tam vypadá a jak zbytečné boje jsou. Alarmující dílo, které náš přetechnizovaný a uspěchaný svět nenásilně upozorní na to, že většinou řešíme neuvěřitelné blbosti a nemáme ani představu o tom, jak tenká hranice může být mezi životem a smrtí a že k životu vlastně potřebujeme naprosté minimum. Objektivně není knize co vytknout, jen jí dle mého názoru chybí trochu větší konzistence a opravdu emotivní scéna. 90%