Na západní frontě klid
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/250/bmid_na-zapadni-fronte-klid-vvT-250.jpg
5
8771
905
Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, „jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1967 , Naše vojskoOriginální název:
Im Westen nichts Neues , 1928
více info...
Přidat komentář
Smutný, drsný, ale i pravdivý a velice poutavý příběh. Lehce jsem se začetla a dostala do příběhu, který mě na konci nechal se smíšenými pocity. Kniha se mi moc líbila, a určite si ji ještě několikrát přečtu..
K této knize jsem se dostala díky povinné četbě... Ale naprosto toho nelituji. Byla to kniha plná drsných skutečností, které zažívali vojáci v 1. světové válce v zákopech. Tato kniha byla něco naprosto odzbrojujícího. Přečetla jsem ji jako jedním dechem...
Opravdu doporučuji, pro každého, kdo se chce seznámit s osudy vojáků ze zákopů
Drsný popis života v zákopech během první světové války. Mrazilo mě z toho v zádech. Ztracená generace.
Knihu jsem četla ve škole a zanechala ve mně i po letech vzpomínku na to, jak kruté dokáže být prozření z chlapeckých ideálů při středu s nelidskou realitou války. Měl by si ji povinně přečíst každý, obzvlášt dnes, kdy známe (díky Bohu) válku jen z televize a ne vždy mají filmy potřebnou vypovídající (a odstrašující) hodnotu.
Hlavní hrdina se jmenuje Paul Bäumer, je to německý voják bojující v 1. světové válce. Ale v průběhu děje celé knihy budete mít silný pocit, že vůbec není důležité jak se jmenoval a za koho bojoval. Tahle kniha hlavně realisticky, necenzurovaně popisuje, co to znamená bojovat ve válce. Myslím, že po jejím přečtení musí i ten nejzarputilejší militarista, který se každý den obléká do uniformy a s flintou v ruce si hraje na vojáčky, trochu zapochybovat o tom jak by se zachoval. Jestli by v případě, kdy by válka opravdu vypukla, nevzal svou pečlivě vypucovanou uniformu s dokonale promazanou puškou, a nezakopal by obojí aspoň 3 metry pod zem, a začal simulovat poloviční slepotu, jenom aby mohl zůstat doma.
Myslím, že je dobře, že knihu Remarque napsal tak čtivě, a že většina lidí, co přečetla za život alespoň 10 knih, jí zná. Výhodou je taky to, že je celkem útlá. Myslím, že si Remarque plně zasloužil Nobelovu cenu míru, už jenom za ty lidi, co si knihu přečetli, a místo agresivních nacionalistických stran, šli volit někoho rozumnějšího.
...maminko,maminko.
Latríny v makovém poli stojí na stráži,jsou němými svědky chlapeckých vzpomínek na nevinnost,představy i sny...sítkou na motýli na dně trychtýře v kaluži temně rudě zbarvené.
V dáli zní frontový amok.Nasrat,nasrat na to.Agonie je všudepřítomná.
Má pravdu. Už nejsme žádná mládež. Už nechceme svět brát útokem. Jsme lidé prchající. Prcháme před sebou samými. Před svým životem. Bylo nám osmnáct let a začali jsme milovat svět a život a museli jsme na něj střílet. První granát,jenž dopadl,zasáhl naše srdce. Jsme odříznuti od činorodosti,od snažení,od pokroku. Už v to nevěříme: věříme ve válku.
Sugestivní,nejde uplně o typický děj,spíše o vykreslení prožitku a o to více skličující,některé pasáže opravdu těžko vymazatelné z paměti. Jakékoli výtky jsou tu zbytečné,nepřísluší cokoli přidávat,kniha mluví sama a jak sám autor uvádí má být toliko pokusem podat zprávu o generaci,která byla zničena válkou.
Až si budu někdy remcat na chladné zimní počasí,nebo na zavřený supermarket o svátcích,vybavím si a vzpomenu.
Na západní frontě byl klid.
Drsné. Nicméně se mi líbí že v té nezměrné tmě autor přece jen nechal plápolat světlo - přátelství, o to silnější, oč byly kruté podmínky v nichž vznikalo. Více se mi od E. M. R. ale líbil "Černý obelisk".
No teda. Mistrovské dílo. Neskutečně poukazuje na absurdnost a bizarnost válek, násilí. Ukazuje, že rozdíly dané vzděláním nebo výchovou jsou na bojišti skoro vymazány a sotva ještě rozpoznatelné, a přitom při míru zemí jim bylo přikládáno tolik významu! Mladí muži jsou vydáni všanc, do zoufalství, smrti, strachu a do propasti jednoho velkého utrpení. Správně autor naráží na to, že kdyby protivníci zahodili stejnokroje, mohli by být bratři, vždyť jejich rodiny prožívají obavy o ně úplně stejně, oba se bojí ztráty svého života a bolest umírání je stejná. Strhující průběh, kdy na zádech běhá mráz.
Skvělý kousek z válečné literatury. Knihu sem četla kvůli maturitní četbě a rozhodně sem nesáhla vedle! Parádní příběh, člověka to vtáhne do doby a přiblíží mysl mladých vojáků, poukáže na nesmyslnost válek
("Potom by se v aréně měli do sebe dát ministři a generálové z obou stran a všichni v plavkách a všichni ozbrojeni dřevěnými holemi. A za vítěze by byl vyhlášen stát, jehož reprezentanti to přežijí. Bylo by to lepší a jednodušší než zde, kde po sobě střílejí lidi, kteří za nic nemohou.“) .. za mě super! :)
Autor precizně zachytil své osobní válečné prožitky. Neuvěřitelně popsal hrůzy zákopové války. Kniha mě naprosto ohromila tím, s jakou syrovostí jsou situace napsány. Nechala ve mě velkou díru a spoustu otázek, zda to všechno mělo vůbec smysl. Ještě bych doporučila knihu Cesta zpátky. Pro tuto knihu nemám slov pro popis. Aby člověk pochopil, je třeba si ji přečíst.
Nádherná kniha poukazující na NESMYSLNOST VÁLKY! Válka zamoří lidské společenství jako virus a její následky se přenáší v různé intenzitě z generace na generaci ještě mnoho let po válce....
Kniha se mi velmi líbila, měla velmi napínavý děj a byl tam krásně zobrazený dopad války na psychiku člověka. Doporučuji všem, kteří maji rádi válečnou literaturu.
Po dlouhé době se mi podařilo přečíst knihu v jediném dni. Strhující, přesvědčivé a děsivé. Asi jsem nečekal tak obrazný popis války, některé scény mi braly dech. Velice silný zážitek.
Povinná četba k maturitě, takže jsem ji bral jako nutnost. A moc se mi do knih tehdy vlastně ani nechtělo. Do té doby mé povědomí o válce ztělesňovali neohrožení bijci typu Johna Ramba. Jsem moc rád, že jsem ji četl, udělala na mě tehdy skutečně velký dojem, rozhodně autentičtější, než kdyby se mi do rukou dostala dnes. Od té doby jsem se Rambovi už jen smál.
Kniha zaujme, zapůsobí na vás zvláštním způsobem a zanechá ve vás pocit nicoty z války a ze zmařených životů mladých lidí, kteří nezakusili krásu života.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) zfilmováno psychologie německá literatura autobiografické prvky západní fronta (1. světová válka)
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Válečné tématice se vyhýbám, ale Remarqua jsem četla v rámci přípravy na maturitní zkoušku z českého jazyka. I přes drsné a smutné části, jsem se nemohla odtrhnout od stránek a musela pokračovat ve čtení. Remarque píše velmi poutavé a vypovídající čtení. Pochopila jsem, proč se dostalo do povinné četby. Každý by si ji měl jednou přečíst.