Na plný plyn

29.07.2021

Docela dobrá sbírka horrorových povídek, a aby taky ne, autor má pro tyhle věci tak nějak od přírody vlohy. Jak už to tak u povídkových knih chodí, bylo tu pár hodně dobrých (Faun, Temný kolotoč, Palec, Ve vysoké trávě), ale i pár takových, které mě nebavily (Ďábel na schodech, Tweetování z cirkusu mrtvých, Propouštíme vás). Vyloženě špatného tu nebylo nic a četlo se to celé velmi pěkně.
Joe Hill mě zaujal už svou první sbírkou Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy, bylo to jako číst klonovaného Stevena Kinga. A tenhle vzor jde hodně cítit i z této knihy - je to zároveň její silná i slabá stránka. Někdy to totiž vypadá, jako by Joe Hill neměl vůbec žádný vlastní styl, ze všech povídek je hodně cítit vliv právě Kinga, a když to není on, tak je to často třeba Bradbury. Nicméně, oba tihle pánové byli a jsou skvělí povídkáři, takže proč vlastně ne. Joe Hill se svou inspirací konečně nijak netají.

20.07.2021

Nejnovější povídková sbírka od Joe Hilla v sobě ukrývá 13 povídek, z nichž dvě napsal společně se svým otcem Stephenem Kingem.

První "Jízda" mě zas tolik nezaujala, ale ta druhá "Ve vysoké trávě" byla tak správně kingovská ve všech směrech (můžete také znát jako stejnojmenný film na Netflixu). Společně s ní považuji za ty diamanty knihy melancholické "Pozdní návraty", fantaskní "Faun", krátký pohled do budoucnosti s "Záleží mi jen na tobě" a až moc realistické "Propouštíme vás".

Velmi zajímavý je i úvod knihy, kde se Joe rozepsal o svém dětství a jaké je to vyrůstat a psát ve stínu slavného otce. S každou další knihou však Joe Hill dokazuje, že za sebou zanechá svůj vlastní originální odkaz, že se na něj nebude pohlížet jen jako na syna toho Stephena Kinga.

24.06.2021

Některé povídky byly slabší, ale velmi zajímavé jsou jednotící prvky, které spojují nejen povídky, ale i další autorova díla.

24.03.2021

Někdy šel až mráz po zádech... nejvíc při té vysoké trávě. Kingovi chlapi jsou příšerní... příšerně dobří.

15.03.2021

Tak pane Hill... geny se nezapřou. Jednoznačně podobný styl jako táta, jednoznačně podobné kvality jako táta, potenciál přiblížit se tátovi tam taky je. Moc se mi to líbilo, doporučuji!

27.02.2021

Joe Hill neboli Joseph Hillstrom King - ano správně, syn mistra hororu Stephena Kinga.
Četla jsem od něj Nosferatu, což bylo boží a o to víc mě mrzí, že mě tato kniha zklamala. Bohužel je to kniha, která neurazí, ale také nenadchne.
Jedná se o sbírku hororových povídek. Některé byly skvělé (čti: dvě) - Na plný plyn, Pozdní návraty.
Ale ten zbytek byl opravdu nic moc, až to bylo potom takové páté přes deváté.
Do sbírky ano, ale tím to bohužel končí. Bohužel.

22.02.2021

(SPOILER) Joe Hill je stejně jako jeho otec roky rokoucí moje srdcová záležitost. Na tuhle sbírku povídek jsem se tedy těšila jak malé dítě, ale pak přišel lockdown a zavřely se knihovny, takže jsem knihu nějak vypustila.. a jakmile se knihovny zase otevřely (v současném stavu tedy jen výdejová okénka), hned jsem pro ní utíkala.
Je zvláštní, že tenhle skvost nikdo nechtěl číst a tak ležela úplně nová v polici a čekala na mě - náhoda? Rozhodně ne.
Na plný plyn je kniha, která možná překvapí čtenáře, kteří tuto literaturu nevyhledávají. Nemá smysl zde rozebírat, zda se jedná o povídky kvalitní, nebo ne - protože samozřejmě že ano.
Stephen King vysvětluje ve svých sbírkách povídek, proč je tak těžké je napsat, jelikož v románu čtenář odpustí spoustu chyb, ale v povídce si je dovolit nemůžete.
Joe Hill se této knihy chopil očividně s láskou - už sama předmluva, kde vzdává poklonu svým rodičům a láskyplně vypravuje o svém dětství mi vehnala slzy do očí. Dále zde skládá poctu i svým oblíbeným spisovatelům, u kterých se inspiroval a každá z povídek má na konci knihy i doslov.
Poděkování své rodině a manželce za nekonečnou lásku, protože se vedle ní cítí vždy jako king mi vyčarovalo úsměv na tváři.

Samotné povídky jsou jak hororové, tak thrillerové. Moje srdcová záležitost je rozhodně Faun, Temný kolotoč a cirkus mrtvých, protože prostě zombie a bizár dohromady :D

Knize můžu vytknout jen jedno, je moc krátká a ráda bych si celou noc četla další a další příběhy!

A povídka ve vysoké trávě je případ sama za sebe - natočeno Netflixem, napsáno společně s tatínkem během 6 dnů a námět vymyšlen v jenom americkém bistru. Protože i spisovatelé těchto jmen jsou především normální lidé. Jen oproti nám mají ten obrovský dar představivosti a nekonečných nápadů. A já děkuju!

14.02.2021

Skvělé povídky.Joe Hill opět nezklamal a obhájil titul korunního prince amerického hororu.

04.02.2021

Pestrý výběr povídek s vysokou kvalitou. Takových vyrovnaných sbírek je málo. Nejméně mně zaujaly pokusy o experimenty, forma schodů nebo tvítů mně neberou. Občas je “Kopeček” až příliš popisný, ale u téhle rodiny to je norma. Na druhé straně je skvělé, že si hledá vlastní cestu, což je velké plus. Mladé, svěží, nápadité, s atmosférou pro dospělé.

01.02.2021

Zbierka poviedok s lepšími i slabšími kúskami. Najviac vo mne zarezonovala Záleží mi jen na tobě, melancholická poviedka z budúcnosti, ktorá nebude tým, čím sa po väčšinu doby javí. Dobré sú podľa mňa aj U stříbrných vod jezera Champlain a Temný kolotoč, hoci v každej z nich ma troche niečo hrýzlo – v prvej klišé, že dospelí nikdy nesmú uzrieť nadprirodzené javy zo sveta detí, v druhej sa zase nikto nezamýšľa, ako je tá fantastická zložka možná a ako by sa problém s ňou dal vyriešiť, nielen unikať pred ním. Nedostatočný šok a nepátranie po pôvode nadprirodzených javov mi ešte viac prekážali v Stanice Wolverton a Pozdní návraty. Ve vysoké trávě bolo pôsobivé. Malo len tú podstatnú chybu, že sa mi pritom neustále vybavovali Kukuričné deti – vysoké rastliny a medzi nimi temná sila, no, Kingovo spoluautorstvo z toho riadne trčalo. Vôbec som nedala Ďábel na schodech pre bizarnú formu jej formátovania, ktorá v čítačke ešte len spravila paseku a utrpenie namiesto čitateľského pôžitku. Neoslovil ma ani vojenský Palec a bezúčelné filozofovanie pred koncom sveta Propouštíme vás. Ostatné mali čosi do seba, ale aj svoje chyby.

01.01.2021

Den uběhne tak rychle,
správná cesta se špatně hledá
a ve tmě se skrývají zubaté příšery.
Abychom přežili, možná budeme také
muset vycenit zuby. (Předmluva Joe Hillström King)

No, rozhodně jsem se po přečtení těchto povídek zamyslel nad názvem celého svazku. Na plný plyn není zrovna moc výstižné, když nám dojde, že vlastně na silnici se jezdilo jen v první povídce. Pak už to nějak šlo mimo silnice. Příjemnější by možná byl název „Ve vysoké trávě“. Pokud tedy pan spisovatel neměl na mysli „Na plný plyn“ jako metaforu pro kvalitní povídky. Pak by to bylo možná i výstižné. Tak že se toho budu držet.

Citát: Zapraskaly uzávěry od plechovek a zašumělo pivo. (Faun)

Dá se říci, že na plný plyn fungovala víc jak polovina povídek. Jedna z těch velmi povedených nese název „Temný kolotoč“. Ano, tady by se dalo říci, že ta jede v uvozovkách na plný plyn. Temný kolotoč mi také upřesnil, podle koho je pojmenovaná gotická metalová skupina Savage circus. (viz: komentář k této povídce v Malé ochutnávce) Další povedené příběhy jsou třeba Faun, Pozdní návraty nebo Ve vysoké trávě.

Citát: Přátelství vznikají v hospodách po setmění. (Temný kolotoč)

Jenže pak je tady také druhá, horší, stránka svazku. To jsou ty povídky, které se mě osobně vůbec nebo jen velmi málo zalíbily. Za jednu z těch nejhorších povídek považuji příběh „Ďábel na schodech“. Není to vlastně ani tak obsahem, jako spíš formou, kterou to mistr Hill napsal. Napsal to po schodech. (V komentáři u této povídky jsem se o to také pokusil.) Ještě horší, než již zmíněné Schody, je povídka „Tweetování z Cirkusu mrtvých“. Forma tweetu je příšernost a je to jediná povídka, které dávám odpad.

Citát: Udeřil jsem ho kamenem, protože jsem nenáviděl tu jeho černou tvář. (Ďábel na schodech)

Velmi zajímavá je také předmluva. V té nám Joe Hillström King o sobě řekne trochu víc, než by možná i chtěl. Ale rozhodně ta předmluva hodně vysvětluje. I to, jak je trochu naštvaný, že použil zkratku svého druhého jména Hill a že nepoužil celé Hillström, protože to prý zní víc metalově. Ale stalo se a mistr se do čtenářovo mysli prostě už navždy zapsal jako Joe Hill.

Citát: Tráva s mrtvými nehýbe. (Ve vysoké trávě)

Pokud budu hodnotit celkové vyznění této sbírky povídek, není to na plný plyn, ale jen na čtyři hvězdy nebo čtyři žlutý motýlky. Také jsem si všiml, že Joe Hill dost často používá věci z rostlinné říše. Hlavně narážku na stromy jsem tu četl třikrát. Ale ti jen takový malý poznateček. Jinak jsem se u této sbírky převážně bavil a tak jí vřele mohu všem doporučit. Jinak komentáře ke všem povídkám najdete v kolonce „povídky“ u této knihy.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )

Citát: Jsi rostlina? Nebo živočich? (Mateřídouška)

01.01.2021

Tých pravých zásahov do čierneho tu nebolo veľa, ale na druhú stranu, ani jednu poviedku nemôžem označiť za slabú. Naopak, je to vrece naozaj rôznorodých a zábavných nápadov. Od fantastiky, cez scifi až po drámu, Hill sa vie popasovať so všetkým. Nechýba mu ostrosť, vtip, nebojí sa experimentovať. A práve to ma na knihe najviac bavilo.

Preto mám poviedky od Kinga aj Hilla rád. Tie krátke výlety, ktoré dokážu správne poštekliť tú časť mozgu, ktorá túži po veciach, ktoré vlastne vôbec zažiť nechceme.

Je nespochybniteľné, že Hill talent má a obsiahly úvod, ktorý je takým stručným životopisom, ukazuje, že Hill nieje iba synom svojho otca, ale že do spisovateľského remesla vyrástol. Teším sa na ďalšie knihy a hlavne tie poviedkové.

14.12.2020

Nebyly to vůbec špatné příběhy ... ale některé se mi líbily více a jiné zase trochu méně ... i když těch, co se mi líbilo bylo více .... takže to byla fajn kniha a jsem ráda, že jsem na ni narazila ...

05.12.2020

Že mladý King je můj oblíbený autor tahle kniha jenom potvrzuje. Tak úžasné povídky jsem už dlouho nečetl a ocenil jsem i dvě povídky psané s panem otcem. Úžasná knížka.

27.11.2020

Všechny povídky mi přišly docela dobré a vcelku vyrovnané, ani jejich rozuzlení neurazí. Žádná pecka to ale za mě nebyla. Povídky často obsahují dětské motivy - vlk čte noviny, dinosaurus, faun, oživlé figuríny, kolotoč, duchové minulosti, robůtek. Ty se mi nakonec líbily snad i víc, než ty dospělejší. Některé povídky byly na mě trochu zdlouhavé. 3 hvězdičky, vracet se ke knížce už nebudu.

19.11.2020

Tak jo přiznávám se. Píšu tenhle komentář už po druhé. Ale úplně jinak. První jsem napsal před pár dny, kdy jsem knížku odložil s tím, že jí ani nedočtu. Moje předchozí zkušenost s Joe Hillem byla pouze v originále čtená NOS4AT2 (Vánoční říše), která se mi celkem líbila, ale ve finále mi to přišlo zbytečně dlouhé a utahané.
"Na plný plyn" jsem pořídil hlavně kvůli povídce "Ve vysoké trávě". Před pár měsíci jsem viděl filmovou adaptaci na Netflixu, a i když to nebyla žádná bomba, navnadilo mne to dostatečně na to, abych si přečetl předlohu. A tak jsem tou povídkou začal, a líbila se mi, fakt že jo. Jenže pak jsem začal číst od začátku a nic. Prostě to nefungovalo, nepotkávali jsme se. "Jízda" mi přišla nudná, "Kolotoč" přes parádní "kingovský" rozjezd ve finále trapný a "Wolverton" ani "Jezero" mne nijak zvlášť nebavily. Tak jsem to prostě chtěl odložit, i když to s knížkami dělám opravdu málokdy. Napsal jsem nespokojenou recenzi a chystal se knížku uložit k ledu. Jenže pak jsem jí naposledy prolistoval a viděl "Ďábla na schodech" a jelikož miluju tyhle hrátky s textem a jeho formou, dal jsem mu ještě šanci. A líbil se mi. Moc. A tak u mne Joe Hill dostal další šanci. A jsem sakra rád, protože druhá část té sbírky byla pro mne velkým a příjemným překvapením. Je tam spousta dobrých příběhů ("Záleží mi jen na Tobě", "Propouštíme vás", "Mateřídouška") ale NEJ jsou "Pozdní návraty". Ty jsou prostě nádherný. Už jenom kvůli nim stojí za to tuhle knížku mít a číst. Kvůli nim bych chtěl dát "plnou palbu", ale nebylo by to fér, takže jen 4*.

(Více jsem se rozepsal u jednotlivých povídek)

29.10.2020

Zajímavá kniha povídek. Tak jako jinde, i zde jsou povídky lepší a slabší, celkově je ale úroveň velmi dobrá. Jsou psané různým stylem, v různých žánrech, jako by ani nebyly od jednoho autora (což myslím jako poklonu, ne jako výtku). Člověk má asi pořád snahu srovnávat s otcem, je to ale škoda. Joe Hill je jiný a skvělý.

24.10.2020

Joe Hill je studnice šílených nápadů, do které se rád vrhám po hlavě, a ačkoliv vím, že padám do tmy, těším se na všechno, kolem čeho cestou dolů s křikem proletím. S jeho povídkami to tak prostě je a Na plný plyn je přímo ukázkový kus. Hill se v něm totiž soustavně překonává, jedna povídka je lepší než druhá a každá je trochu jiná i když na druhou stranu má většina z nich něco společného. Úvodní Jízda je takový skok přes okraj, pak už následuje pád kolem děsně zábavné Stanice Wolverton, stoprocentně krásných Pozdních návratů, šokujícího Palce nebo silné Mateřidoušky... No a v bahně na dně vás čeká Ve vysoké trávě, kterou Joe napsal s panem Otcem a která vás utvrdí v tom, jak jsou oba (úchylně magorsky) skvělí. Propouštíme vás pak zafunguje jako takové - poslední - vydechnutí. Joe Hill je vážně originál, je dravý, nápaditý i vtipný, ví, jak na nás a klišé používá jen k tomu, aby je nepoužil a aby nás překvapil. V poznámkách píše o tom, kolik mu tahle sbírka dala práce. Věřím mu to a jsem rád, že si tu práci dal. Až se mi o ní bude někdy zdát, budu mu nadávat a děkovat zároveň.

23.10.2020

Úžasně různorodá povídková sbírka. Byly tam kousky, u kterých jsem se zhýrale chechtala (Stanice Wolverton - nejlepší kousek ze sbírky, Faun, Cirkus mrtvých) i ty, co vás chytnou za srdce a jen ta na ně nezapomenete (Pozdní návraty, Záleží mi jen na tobě - ta mě úplně zničila). A takové, u kterých se vám fakt udělá zle (Ve vysoké trávě - kdo četl, ví).
Kupodivu úvodní povídka, kterou napsal se Stephenem Kingem mě do extáze úplně nepřivedla a u Temného kolotoče mi zas chyběla pořádná motivace kolotočáře k tomu, aby dětičkám ublížil. Každopádně říkám jo! Tohle byla jízda.

Víc v recenzi.