Ďábel na schodech
Povídka od:
Joe Hill (pseudonym)
Z knihy:
Na plný plyn
Quirine Calvino je obyčejný chlapec, který toho moc nemá. Ani toho moc nepotřebuje. Ale když přijde o jedinou věc, po které toužil, spáchá to nejhorší, co jenom člověk může...
The Devil on the Staircase
Rok vydání originálu: 2009
Komentáře (4)
Přidat komentář
Jsem
ze Sulle
Scale, kde jsem
se narodil jako dítě
prostého, obyčejného zedníka.
…..........................................................................Tohle je úlet.
….......................................................................První povídka,
…....................................................................kterou bude číst
…..............................................................po schodech a ne po
.............................................................řádcích. Ovšem faktem
…......................................................je, že se to čte velmi blbě.
….................................................Což také nasvědčuje fakt, že
…...........................................jsem tomu dal jen jednu hvězdu.
…...................................Možná je to poutavý příběh, ale čteno
…............................po schodech mě to vůbec nebavilo. Prostě
…..............se to špatně četlo. Pokusím se tak napsat komentář,
......ale mám pocit, že mi to místní chytráci smažou jako spam.
Mo:
Když
mě viděl,
jak stojím za
branou, zbledl a
okamžitě mě popadl za
rameno. Strhl mě zpátky
na hlavní schodiště a vykřikl,
„Jak jsi otevřel tu červenou bránu?“
........................................................................Citát:
…................................................................Brána
…...........................................................je
…..................................................vždycky
….............................................zamčená.
Musím se přiznat, že už jsem se chystal knížku odložit. Dokonce jsem napsal komentář, že už mne to prostě nebaví:) Ale pak jsem jí ještě naposledy prolistoval a řekl si, že dám šanci "Ďáblovi na schodech". Mám prostě rád tyhle typografické hrátky s písmem, jeho uspořádáním, fonty a tak (Joe Pulver byl v tomhle mistr). A tahle povídka je parádní, má to skvělou až snovou atmosféru a dobrý příběh. Možná mohla skončit o pár schodů dřív, ale rozhodně je to jedna z nej povídek celé knihy. 4,5*
Začnu tím, že svět, který v téhle povídce je dokonalý. Dokonalou metaforou. Cesta po schodech nahoru a dolů. Stále dokola a dokola. Ale přeci jen, nějaké zkratky po cestě jsou. Třeba červené dveře. Opět je zde využit prvek vina a trest. A nebudu lhát, překvapilo mě, co se stalo po návštěvě červených dveří. Ale potom jsem si řekla, že vlastně je toto zakončení mnohem krutější...
Co je nejsilnější prvek v povídce? Samozřejmě její zpracování v rámci formátu, který není jenom na oko nebo na efekt, ale dává tam naprostý smysl.
Netradičním způsobem psaná povídka, tím čtením po schodech vyznívala spíš jako nějaká balada, báseň nebo píseň, něco neskutečného. Podobně neskutečný je i její obsah. Jen se mi zdá, že mi tu něco zas uniká.