Na obtíž
Colleen Hoover
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404309/bmid_na-obtiz-fjv-404309.png
4
1138
269
Vossovy byste jen stěží označili za „normální“ rodinu. Žijí ve zrekonstruovaném kostele, máma, která se ještě nedávno léčila z rakoviny, bydlí v suterénu a otec je ženatý s její bývalou ošetřovatelkou. A pak je tu Merit. Merit Vossová sbírá trofeje, které nevyhrála. Je to podivný koníček, pro ni má ale zvláštní význam. Když se vydá na garážový výprodej, aby pátrala po svém novém úlovku, místo trofeje tam narazí na Sagana. Jeho osobnost, humor a odzbrojující optimismus jí okamžitě učarují. Dalo by se skoro říct, že je to láska na první pohled. Dokud Merit nezjistí, že Sagan je tak trochu… zadaný. Samotářská Merit se po tomhle zjištění uzavře ještě víc do sebe. Jako by svůj život i svou podivínskou rodinu sledovala zdálky. Dokud neodhalí tajemství, které jí žádná trofej nikdy nevynahradí…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , Yoli (ČR)Originální název:
Without Merit , 2017
více info...
Přidat komentář
Mě má CoHo prostě dokonale omotanou kolem prstu. Kritické komentáře k této knize jí často vyčítají, že na jednu rodinu je tu nereálné množství problémů - kritikům upřímně gratuluji k "normálním" rodinám, nereálné to není ani omylem.
Moc jsem se nemohla rozhodnout jestli se mi líbila nebo ne. Možná je to tím, že se Colleen zaměřila na problematiku deprese což oceňuji, protože je to pro mě přínosem se dozvědět více o této nemoci. Taky jsem se velmi zamyslela jako moc deprese není vidět, Bůh ví kolik lidí je na tom jako Merit.
.
Jako všechny knihy byla vrlmi čtivá a (což mě překvapilo) byla doplněná obrázky od Sagana, ale ve skutečnosti od Brandona Adamse, které jsou nádherné.
.
Hned co jsem se více a více dozvídala o rodině Vossových mě Colleen uchvacovala tím, jaké charaktery a zvláštní postavy vytvořila. Myslím, že rodin jako jsou Vossovi je mnoho, jen se o nich neví.
Nedokáži hodnotit hvězdačkami, 3 jsou moc, ale na 2 to tak špatné nebylo. Téma depresí, sebevražedných sklonů, coming outu a bůh ví, čeho ještě je zajímavé, ale každá postava v rodině nemůže být zralá na psychiatra a mít svůj vlastní problém. Autorka totiž pak jen klouže po povrchu a vlastně se o každém problému nic moc nedovíme. Škoda. Ale hezky se četla.
Colleen mě nikdy nepřestane překvapovat. Co kniha, to skvost. Měla jsem pocit, že čtu nějakou reality show o nejbláznivější rodince světa. Upřímně jsem se dost nasmála, asi proto, že jsem také ateista a mám ráda lidi i věci, co se vymykají normálu. Přesto autorka v této knize otevírá opět závažná témata, která nutí k zamyšlení. Rodina Vossova mi přirostla k srdci, jsem ráda, jak to vše dopadlo, škoda jen, že se Sagan nedočkal svého pozitivního telefonátu. Aspoň, že našel svoji spřízněnou duši.
Po dlouhé době jsem si opět přečetla něco od autorky a nejsem zklamaná. Příjemná změna žánru. Těším se na další knihu od autorky na kterou čekám. Pravda nebo lež
Opět mě kniha bavila. Je neuvěřitelný jak Colleen umí psát o vážných tématech a přitom to čtenáři není nijak protivné ani rušivé v příběhu. Trosku mě mrzí, ze i Sagan se nedočkal svého šťastného konce. Ale asi chápu, ze to by bylo moc happy endu. :)
Na téhle knížce mě překvapilo, že romantika byla pouze okrajovou záležitostí a vůbec nehrála v knížce prim. Naopak ji jen příjemně doplňovala. Samotný příběh se mi líbil a knížka byla velmi čtivá a za chvilku přečtená.
Colleen to umí. I když mě kniha nezaujala na první dobrou, jakmile jsem se dostala Merit do hlavy, už to jelo. S těmi puberťáky to ale nebylo tak dobré jako jiné knihy, co jsem od Colleen četla.
Celá jedna rodina byla tolik přepráskaná problémy, až to nebylo příliš uvěřitelné. Byť to všechno Colleen podala citlivě a skvěle vše popsala, rozvedla a vykreslila, v určité části už jsem si začala říkat: "Vážně? Další adept na terapii?" Když se pak Merit slušně rozjela, začínala jsem mít navíc problém s tím, jak sluníčkové to vlastně bylo. I já si prošla nějakými vnitřními potížemi a celou dobu jsem si říkala, že tohle je až moc dobré. Merit vedle sebe měla kluka, který ji miloval, líbila se mu a on dokázal říkat ty naprosto přesně správné věci, které ji mohly posunout vpřed. K tomu měla po boku nevlastního strýce, který si prošel něčím podobným, takže ji opět mohl svými dobře mířenými větami popostrčit k něčemu, jako je "uzdravení". Smutné je, že většina lidí s podobnými problémy nemá ani jednoho takového člověka, natož dva. A že to uvědomění Merit není tak rychlé a obrat tak velkolepý. Kdybych já došla k prozření během týdne, skákala bych radostí do stropu.
Neříkám, že je to chyba Colleen. Naopak, myslím, že spíše chtěla vyjádřit naději a vystavěla příběh tak, aby každý došel svého štěstí. Jenže když se člověk potýká s takovými problémy, není to zrovna takhle šťastné. Tento aspekt mě trochu mrzel, ale stále to byl skvělý příběh. Nepředčil ale To nejlepší v nás a Námi to končí. Mnohem více se mi líbí právě příběhy s vyspělými a dospělými hrdiny. Tam za mě Colleen opravdu válí. I tak je ale Na obtíž zdařilý počin, který v člověku alespoň probudí pocit, že něco přeje jen může dopadnout dobře. :)
Colleen se snaží do svých knih zakomponovat témata, která jsou často vnímána jako tabu a za tuto osvětu ji moc cením! Naše hrdinka a vlastně i celá její rodina je totálně crazy, takže tu naléhavost tématu hezky vyvažuje - nemusíte se tedy bát, že se po dočtení budete utápět v depresi. Ona ta kniha vlastně vůbec nevyzní tak depresivně, jak jsem čekala. Naopak, dost jsem se u ní pobavila :) A pozor! Pokud se na knihu chystáte, správně si to naplánujte, páč jakmile začnete číst - nedokážete přestat :) Já ji přečetla na jeden zátah a to má 300 stránek. Návyková a místy až absurdní věc, kterou ale budete milovat.
Ačkoliv věkem absolutně neodpovídám doporučenému věku čtenářů, tak jsem si opět skvěle početla. Hlavní hrdinka a ostatně i celá její široká rodina mi místy lezla pěkně na nervy, tolik různých "poruch", "nemocí" a "úchylek", to se v jedné rodině jen tak nevidí. I když každý máme něco, tak tady toho bylo trochu moc. Nicméně od autorky jsem zatím nečetla žádnou knihu, která by nebyla prostě a jednoduše čtivá! Rozhodně nelituji a už mám připravenu další. Těším se.
Tuto autorko mám taky hodně ráda, zatím mě žádná z jejich knih nezklamala. Dokáže psát o těžkých tématech, ale dostat s toho i happyend. Každopádně tahle rodinka mi přišla šílená jak na začátku tak i na konci=)
Určitě nejsem cílovka ale kniha se mě celkem líbila,už jsem četla Námi to končí a taky ok,,,je to čtivé,zajímavé téma,,,určitě se podívám i po dalších knihách ,,,na proložení mezi krimi,holocaustem atd,,je to super....
Četla jsem všechny její knihy, ale tahle mě asi zasáhla nejvíc. Mám takové menší tušení proč. Každopádně, asi bych ji nedoporučovala jako první knihu od Colleen, spíše Bez naděje, Odvrácená tvář lásky a pokud jste starší, tak i Námi to končí nebo To nejlepší v nás (řeší se tam dost nepříjemná témata).
Na obtíž je jedna z těch ... bláznivějších. Jako, pokud jste už četli anotaci, tak to víte, ale později se to stává dost nepříjemné čtení, kde každý má nějaké problémy, nejenom Merit. Až kvůli ní (nebo její povaze) se to všechno dá do pohybu a začnou s tím něco všichni dělat. Já osobně jsem u toho brečela a byla i ráda, jak to dopadlo.
Za mě asi nejoblíbenější kniha od Colleen
Colleen nikdy nezklame. V porovnání s její předchozí tvorbou kniha slabší, proto hvězdička dolů. Jinak jsou v díle otištěny krásné obrazy plné citu.
Autorku čtu velmi ráda, na každou její knihu se těším a vždy ji doslova zhltnu. Většinou mě její knihy spíše dojmou , tato mě ale i poměrně pobavila. Doporučuji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Námi to končí |
| 2016 | Odvrácená tvář lásky |
| 2014 | Bez naděje |
| 2020 | Pravda, nebo lež |
| 2014 | Život jedna báseň |
75% - čekala jsem podle anotace nějakou lehce brakovou literaturu pro teenagery, a tak jsem byla příjemně překvapená. Prostředí zajímavě poskládané rodiny žijící v kostele, který otec zakoupil jen proto, aby se zbavil přítomnosti otravného farářovic psa, bylo zajímavé a zábavné, stejně jako dvě naprosto odlišná dvojčata a jejich matka s fobií z prostoru žijící v suterénu, nemluvě o přehlížené biomaceše. Hlavní hrdinka Merit byla správně trhlý a svérázný outsider, jejíž patálie byly celkem neotřelé. Trochu mě pak tedy zklamalo rychlé a růžové zakončení. Já mám happy endy ráda, ale to, že tajemství členů rodiny i jejich sebereflexe následovala až po tom, co hrdinka udělala, a navíc s tím většina z nich byla celkem v pohodě, bylo docela děsivé. Stejně jako to, v kolika položkách onoho depresivního dotazníku se člověk může najít.