Na obtíž

28.05.2019

Prečítaná na jeden nádych , super kniha .

28.05.2019

Tak toto je zase úplně jiná Colleen, neustále mě překvapuje. Vůbec jsem nevěděla, co mám nyní čekat za pointu, ale kniha se mi moc líbila (jen ten překlad do CZ je zas trošku z cesty). Pro Merit mě místy bolelo srdce, cítila jsem s ní, slzu uronila a jsem ráda, že se rodinné vztahy aspoň trošku napravily, jinak by mi asi taky z toho všeho "hráblo".
Je zde zmíněno mnohem více aktuálních témat, za mě určitě doporučuji, jako vždy, Colleen děkuji za tebe :-)

25.05.2019

Mám tuto spisovatelku moc ráda.. kniha byla hezká, čtení rychle ubyvalo, ale oproti ostatním jejím knížkám mne chybělo napětí a vzrušení.. netajil se mi dech, co bude následovat, ani jsem se prihloupe neusmivala z nějaké romantiky. Přesto příběh byl vymyšlený dobře a zaujal mě. Určitě ale má svoje místo v mojí knihovně. Každopádně doporučuji, stojí za přečtení :-)

24.05.2019

Na obtíž je teoreticky klasická Colleen -zakázaná až nemožná láska, nepěkná tajemná minulost, hromada problémů v současnosti,…
Za normálních okoloností máte Colleeniny hlavní postavy rádi, v případě téhle knížky to bohužel není až tak pravda. Tady je možná problém v tom, že tu nejsou žádné dva úhly pohledu. Prostě jen ten Meritin. A to je nejspíš ta největší chyba. Merit je dost nevyrovnaná, a i když ji částečně chápete, nějak nejde si ji úplně zamilovat. Sagan je naopak úžasný. Jeho úhel pohledu a větší náhled do jeho života a psychiky bych uvítala. Jenže vzhledemu k tomu, jak je to celé koncipované, a co autorka potřebuje čtenáři zatajovat, aby nepřišla o zvraty a o pointu, to prostě není reálné.
Knížka je svým způsobem super, navíc zbožňuju Meritinu posedlost poháry, které nevyhrála :-D To je prostě úžasná úchylka! Ale asi bych v knížce potřebovala fakt mít někoho ráda hned od začátku, ne jen čekat, co se z toho všeho vyvrbí. Protože i když Sagana zbožňuju, dost dlouho se chová jako pokrytec. To mu prostě nejde tak jednoduše odpustit. A číst celou dobu o tak moc nefunkční rodině je mírně depresivní. Což sice zjistíte, že byl celou dobu ten největší záměr, ale i tak... Zážitek z knížky mi to nevrátí, podruhé se mi do ní nechce a navíc tam není žádný zvratový wow efekt, který by vás donutil se na to podívat jinýma očima a číst znovu.

24.05.2019

Já Colleen zbožňuji, ale tohle mi moc nesedlo. Možná kdybych byla o 15 let mladší, ocenila bych to více. Za mě normální, průměrná, dobrá knížka :-)

22.05.2019

Tahle kniha mě úplně dostala.. jako bych v ní viděla sebe před 10 lety. Naprosto dokonalá knížka, i když trošku odlišná od toho co jsem od ní četla. Nevím, jak to ta Colleen dělá, že mě každá její kniha tak zasáhne.

19.05.2019

Nevím, jak to ta Colleen dělá. Ale já jsem po téhle knížce úplně zničená. Ostatně jako po všech jejích knihách. Jenže tahle, ta ve mně nechala opravdu velkou díru a já nedokážu nad ní přestat přemýšlet.
Protože tahle knížka mluví tak trochu za nás. Za všechny. Hlavně za nás. Ty dospívající, co se hledají. Za všechny, kteří ví, jaké je to cítit se nepochopený, nemilovaný, odstrčený. Já jsem si totiž při čtení téhle knihy konečně uvědomila, že nejsem sama. Že ikdyž mám dny, kdy se cítím naprosto zbytečně a úplně jako nejhorší člověk na světe, nepotřebně, že je nás víc, kteří se cítí takhle. Že ne každý: “který bydlí za bílým laťkovým plotem je dokonalý, ať je ten plot co nejbělejší”. Ne každý se opravdu vnitřně cítí tak, jak to prezentuje svému okolí. Protože nikdo není dokonalý. Není ostuda se na někoho obrátit, se svým trápením. Nikdy na to člověk není sám, ikdyž se cítí sebevíc opuštěný. Pochopila jsem, že mám právo na to se tak cítit.
Tuhle knížku by si měl přečíst každý. Opravdu každý. Ano, řikám to u každé Colleen knížky, ale tohle ke opravdu knížka, která za to stojí.
Ikdyž je kniha jednoduše zpracovaná, podobně jak Námi to končí, má svůj příběh. Své kouzlo a má hlavně tu svojí pointu. Opět řeší Colleen jedno z nejzávažnějších témat. Které se týká nás všech.

18.05.2019

Colleen, opět dokonalé! S Merit jsem prožívala každou sekundu jejího příběhu. Byly chvíle, kdy se mi na tváři usadil pobavený výraz, chvíle, kdy se mi zpomalil srdeční tep a já netušila, co dál, a nakonec, při čtení posledních stránek, to byly chvíle, kdy se mi na rtech usídlil vítězoslavný připitomělý úsměv a zažívala jsem už jen pocit euforie.
Děkuju!