Na obtíž
Colleen Hoover
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404309/bmid_na-obtiz-fjv-404309.png
4
1139
269
Vossovy byste jen stěží označili za „normální“ rodinu. Žijí ve zrekonstruovaném kostele, máma, která se ještě nedávno léčila z rakoviny, bydlí v suterénu a otec je ženatý s její bývalou ošetřovatelkou. A pak je tu Merit. Merit Vossová sbírá trofeje, které nevyhrála. Je to podivný koníček, pro ni má ale zvláštní význam. Když se vydá na garážový výprodej, aby pátrala po svém novém úlovku, místo trofeje tam narazí na Sagana. Jeho osobnost, humor a odzbrojující optimismus jí okamžitě učarují. Dalo by se skoro říct, že je to láska na první pohled. Dokud Merit nezjistí, že Sagan je tak trochu… zadaný. Samotářská Merit se po tomhle zjištění uzavře ještě víc do sebe. Jako by svůj život i svou podivínskou rodinu sledovala zdálky. Dokud neodhalí tajemství, které jí žádná trofej nikdy nevynahradí…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , Yoli (ČR)Originální název:
Without Merit , 2017
více info...
Přidat komentář
IG: @books_by_dee
Tohle byla už 12knížka, kterou jsem od Collen četla a v mé TOP5 rozhodně pořadím nezamíchala, to ale nemění nic na tom, že je to kvalitní knížka, jak jsem už u autorky zvyklá.
Tohle je sakra zamotaná knížka, která je propletená tajemstvími rodiny Vossových a všechna tajemství v sobě drží Merit, hlavní hrdinka knížky. Vzhledem k tomu, že se jedná o 17letou hlavní hrdinku, její chování nemůžu hodnotit jako dětské, nerozumné. Chovala se prostě tak, jak by se některé 17ky chovaly. Já jsem ale svým způsobem měla Merit ráda a chtěla jsem, aby svět byl S Merit ne Bez Merit. Cítila se neviditelná, nechtěná a vlastně ztrácela potřebu na tomhle světe existovat. Ještě, že se v tom jejím světě objevil Samson. Ten ten její nalinkovaný život trošku narušil a jejich pokukování a jeho obrázky věnované pod škvírkou ve dveřích to byly ty momenty, ve kterých jsem si říkala, na těch dvou něco bude. Ale abych byla zcela upřímná, víc, než vztah těhle dvou mě právě více zajímal celý příběh Merit a její rodiny. Ta romantická linka tady pro mě byla taková vedlejší.
Nechci spoilerovat. Takže napíšu jen, že co mě trochu mrzelo byl konec. Bylo to takové urychlené, všechno rychle zapomenuté. Ale zvrat v knížce mě dostal a pak celá ta akce kolem toho, snad jsem i rychleji četla, když se to dělo. Úžasně popsané a měla jsem pocit, že jsem v kostele s Vossovými.
Takhle kniha byla zaměřená na rodinné problémy, což u Colleen není moc zvykem. Colleen to ale prostě umí a napsala další skvělou knihu.
Merit potká kluka, který ji zaujme na první pohled. Aniž by ho znala, tak se v ní začne vášnivě líbat. Jenže se nakonec ukáže, že si ji spletl se svým dvojčetem. Opět další skvělá kniha od autorky. Ani se mi nechce věřit tomu, že je možné napsat tolik čtivých knih. Těším se na další knihu.
Od autorky jsem četla již lepší knihy, o tom bez debat.
O poselství o plíživém, mnohdy nepostřehnutelném nebezpečí deprese jsem měla potuchy, až když autorka stav hlavní hrdinky naplno pojmenovala. Na můj vkus byla celá rodina, když nic jiného, tak "zvláštní", kdo by v takovém prostředí sám nezačal mít problémy.
Nečetlo se to špatně, ale žádný hlubší dojem to na mě neudělalo.
Má sedmá čtená kniha od Colleen. Nevědomky se stala jednou z mých oblíbených autorek a jsem za to velmi ráda :)
Kniha Na obtíž je malinko jiná, než na co jsem u autorčiných příběhů zvyklá. Zabývá se tématem deprese a mile mě překvapila. Kniha se mi zdála chvílemi mega praštěná a bláznivá, ale nakonec to bylo zase tak miloučký, že jsem po dočtení poslední stránky byla spokojená, jako vždy.
Pusťte se do ní, je to fakt milý, i když praštěný. A ilustrace tomu dodávají správné kouzlo.
Mám tě dost rád na to, abych tě políbil. Věř mi. Jen bych si přál, aby ses ty měla ráda tak, jak mám rád já tebe.
Každá chyba si nezaslouží následek. Některé si zaslouží jen odpuštění.
Hodnotím 3,5/5*.
"Každá chyba si nezaslouží následek. Některé si zaslouží jen odpuštění."
Hlavní hrdinka Merit se odměňuje trofejemi, které nevyhrála, za každou zpackanou životní situaci. Její táta koupil starý kostel, kde přízemí obývá se svoji novou manželkou Viktorií, zatímco v suterénu žije jeho první žena, taky Viktorie...asi aby se to nepletlo. Sagan, ať už to jméno vzniklo jakkoliv, Merit pod dveřmi posílá morbidní kresby. Jedna divnost za druhou a stejně vás to pohltí. Nakonec Vám vlastně ani vůbec nevadí, že se příběh primárně odehrává ve zrenovovaném kostele, protože je vám tam tak dobře.
Příběh byl fakt od samého začátku zvláštní...bizarní a stejně jsem se do něj začetla a kupodivu jsem se při čtení necítila nijak nepříjemně, ačkoliv v knize najdete snad každý vážný motiv - depresi, lži, nevěru, zneužití. A i když jsem vystřídala snad všechny emoce od radosti až po znechucení, z knihy si po přečtení odnáším spíš pozitivní pocity a i nějaké to ponaučení.
Tohle je opravdu ten typ knihy, kde se vyplatí dočíst až do 10. kapitoly, protože po ní to začne být teprve jízda. Skryté poselství, že absence komunikace vytváří mezi lidmi špatné vztahy a její přítomnost často pročistí stojaté vody ztrouchnivělých vztahů, se mi moc líbilo. A podle mě je Na Obtíž ideální literaturou pro dospívající, kteří jsou často svými domněnkami daleko od pravdy.
Souhlasím tu s několika komentáři zároveň. Knížka nebyla špatná a za mě hodně čtivá. Téma deprese pro puberťáky bylo zajímavé, musím uznat, že i já v tomto věku přemýšlela jinak, než teď . Měla jsem pocit, že mě nikdo nesnáší a tak dále. Knížka je ale knížka a tady to bylo někdy překombinované, ale Merit jsem svým způsobem chápala a její rodina je velmi zvláštní a jsem ráda, jak vše dopadlo.
Další super kniha od autorky, čtivá, ale chvilkama mi přišla trochu moc překombinovaná. Spousta rodinných problémů, osobních problémů a komplexů, občas byla kniha i úsměvná. Nejlepší jméno pro štěně (kdo četl ví, kdo nečetl se dozví :D). Určitě doporučuji spíše mladším čtenářům a určitě má Colleen i lepší knihy. V autorčiné tvorbě si určitě najde to svoje každá věková skupina, ale všechny její knihy jsou čtivé se silným tématem.
Parádní kniha. Většina lidí sní o bílém laťkovém plotě kolem domu a myslí si, že tak je to dokonalé, že uvnitř jsou všichni šťastní jak se navenek zdá, protože přesně tak bílý laťkový plot působí. Jenže to uvnitř není vůbec dokonalé, jak se zdá. Kniha ukazuje to, jak jsou mezilidské vztahy těžké, jak se důležité o svých problémech mluvit a ne to v sobě dusit, protože to pak vede k depresím. Kniha se mi líbila i její konec, rozhodně doporučuji :)
Dle mého názoru nejlepší autorčina kniha.
Každá rodina má album svých tajemství a bílý laťkovy plot na tom nic nezmění.
Myslím že pro ty co knihu četli to takhle stačí.Pro ty co by ji chtěli přečíst prozrazení děje obere o dechberouci čtení a seznámení se s moc zvláštní rodinou.
Jako....nebylo to špatné! Finální rozuzlení rodinných vztahů zajímavé. Nesu si z toho ponaučení,že soudit druhé ,aniž by člověk znal jejich příběh ,je mnohdy krátkozraké. Nicméně mě dráždila přehnaná rozumnost a vyspělost teenagerů,aniž bych je chtěla jakkoliv podceňovat.Jen u jedné postavy příběhu jsem mu jeho vyzrálost navzdory věku byla schopna uvěřit. A dále pak neustále používání "protáčení panenek- očí" mě po nějaké době už vážně vytáčelo!
Colleen je v tomhle opravdu přebornik, tolik problemu v jedne rodině to se jen tak nevidi, každý ma svoje a k ostatnim se vlastne kazdy točí zady a staci jeden moment, jedna věta a najednou je vše vidět uplne jinak a vše se na par stranách může otočit, každý pochopí, že jeho pohled nemusel byt úplně spravny...
Čtení jsem dost dlouho odkládala. Kvůli anotaci a některým komentářům. Takový zmatek. Bydlí v kostele, dvě Viktorie, plno dětí v domácnosti. Samozřejmě byl příběh přehnaný, naakumulováno v něm příšerně moc problémů a tajemství. Ale, i když navíc asi nejsem správná cílová skupina, přesto se mi kniha moc líbila. Merit se cítila neviditelná, bez přátel a navíc všechna ta nevysvětlená tajemství v rodině. Proto udělala to, co udělala. Prostě základem je komunikace. Vytkla bych jen ten závěr - za pár dní všechno vysvětleno, odpuštěno a vyřešeno.
Jelikož je autorka velmi známá pro svoje knihy, chtěla jsem si od ní nějakou taky přečíst a Na obtíž mě zaujala nejvíce. Anotace zněla tak podivně, že mě začalo strašně zajímat, jak to celé bude pojmuté. Kniha je psána velmi dobře, takovým nenáročným stylem, a tím pádem se to celkem rychle čte. Merit mi byla sympatická, šlo vidět, že je to prostě úplně obyčejná holka jako ostatní, až na svoji zálibu ve sbírání trofejí, což se ale v knize vysvětlí a nezní to tak divně jak to vypadá. Ostatní postavy nepůsobí z pohledu hlavní hrdinky moc sympaticky, ale postupně s Merit se vám pohled na ně zlepšuje. Romantická linka byla podivná i krásná zároveň a já celou dobu doufala, že to s nimi skončí dobře. Autorka tam chtěla nějakým způsobem zakomponovat téma deprese, což se jí možná jistým způsobem podařilo, a téma rodinné vztahy, které bylo asi tím podstatnějším. Celou knihu hodnotím plným počtem hvězd.
Zvláštní rodinka, žijící v bývalém kostele a propletenec problémů. Jako v každé knize od Colleen je u mužská postava naprosto k sežrání, stejně to bylo i tady u Sagana. Chvílemi byly situace hoodně přitažené za vlasy, ale obecně musím hodnotit kladně, přečetla jsem ji za den.
Colleen to prostě umí lépe. Má daleko lepší příběhy. Ale i přesto se v knize otiskne a čte se díky tomu velmi dobře.
Kniha se mi nelíbila tolik, jako třeba kniha Námi to končí. Asi je psána pro mladší generace. Ale za přečtení stojí.
Na colleen docela slabé, pokud jste od ní ještě nic nečetli, doporučuji začít nějakou jinou knihou. Velké bum jsem pochopila, avšak si myslím, že pro většinu lidí to může být nedostačující. Chápu sdělení depresí, ale i tak je kniha nejslabší Colleen co jsem kdy četla.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Námi to končí |
| 2016 | Odvrácená tvář lásky |
| 2014 | Bez naděje |
| 2020 | Pravda, nebo lež |
| 2014 | Život jedna báseň |
Čtení o zvláštní rodině, která má spoustu problémů a mnoho tajemství. Rodinná psychická nepohoda je hlavním tématem knihy. Bylo zajímavé postupně tato tajemství odhalovat. Když jsem ale četla anotaci, očekávala jsem trochu jinačí knihu.
Kniha se čte úplně sama, což je u této autorky obvyklé. Četla jsem se zaujetím, ale vlastně nemám pocit, že mě kniha nějak extra okouzlila nebo, že se dostavil "wow efekt". Hoover vás ale dokáže natolik vtáhnout do děje, že prostě čtete a čtete - já to dala za jeden večer.
Uznávám, že je zvláštní napsat o knize, kterou jsem přečetla za jeden večer, že mě neokouzlila, ale něco tomu prostě trochu chybělo...