Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1749/bmid_na-jih-od-hranic-na-zapad-od-slunce-I4b-1749.jpg
4
1767
221
Komorní milostný příběh, v němž hraje roli tajemství a osudovost, příběh ztrácení a nalézání, návratů k téže ženě, dilema muže, který má vše, o čem dřív mohl jen snít, a přesto tápe v domnění, že skutečnost je jiná, než jak se jemu či nám jeví… Milostný trojúhelník, v jehož středu sledujeme nejprve chlapce jménem Hadžime, trpícího tím, že je jedináček, později dospělého muže, který si vzal dívku ze zámožné rodiny a má s ní dvě děti, Hadžimeho, jenž znovu potkává svou lásku z dětství, tajemnou Šimamoto. Potkává i ztrácí, nalézá, aby ztratil. V neskutečné, mystické noci, která děj graduje až k šílenství, možná vytušíme odpověď na otázku, co se událo: s námi či s postavou knihy? Dílo nejvýznamnějšího japonského spisovatele současnosti, v němž autor až obsesivně „operuje“ se svými nejvnitřnějšími, palčivými tématy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , OdeonOriginální název:
国境の南、太陽の西 Kokkjó no minami, taijó no niši , 1992
více info...
Přidat komentář
Murakamiho jsem objevila díky maturitě. Norské dřevo mě okouzlilo, proto jsem sáhla po této knize. Byla skvělá.
Melancholický příběh se vcelku banální zápletkou, jak je u Murakamiho tradicí, ale tak příjemně čtivě napsaný, že mu skoro vše odpustíte. Emocionální stránka na mě obzvláště v první půlce fungovala výborně. Díky nostalgickému vzpomínání a (tradičně) skvělému líčení hrdinovi duše, které (tradičně) cílí na všechny outsidery a ty "jiné". Čím je však Hadžime starší, tím jeho vyprávění přestává držet pohromadě, stejně jako jeho svět. Z Šimamoto se vyklube až protivně tajuplná postava, která zde nakonec zjevně zastupuje (tradiční) fantaskní motiv. Celkově ovšem moc příjemná knížka, která i přes svoji útlost dovede říci více, než mnohé bichle.
Na jih od hranic, na západ od slunce...je jen pustina.V které stojí jen lehce načtnutá "potěmkinova vesnice", jenž má chatrné základy a nezajímavou stavbu aneb Harukiho "čaro"na mne prvně nezafungovalo:(
Pozor, obsahuje spoilery!
V knize mi neskutečně pila krev postava Šimamoto. Fakt nesnáším, když femme fatale furt vypráví o tom, jaká je femme fatale (Ó, musel jsi doma lhát ženě, že? Ó, jak ti komplikuju život. Ó, kdybych stočila volant, tak se zabijeme, chtěl bys?). O sobě neřekne vůbec nic, hlavně že se pak stane, že Hadžid řekne něco, co ji raní. Víc bych se divila, kdyby ji žádnýma prupovídkama neranil. Strašně mi vadily i jejich neurčité nic neříkající dialogy.
Murakami se podle mě vyhnul nejhorší práci tím, že tu "obrovsky důležitou" záhadu Šimamotina života nevysvětlil - no, možná už ani nemohl. Na ty její záhadné kecy se těžko vymyslí život, který by aspoň vzdáleně odpovídal Šimamotinu smyslu pro dramatično. Otevřený konec je podle mě důsledek toho, že to se záhadností přehnal a už se mu to nechtělo přepisovat, než že by to byl umělecký záměr.
Ale ano, možná by to bylo ode mě i na pět hvězdiček, kdyby tu knížku nenapsal sám Murakami. Ve srovnání s Kafkou na pobřeží, s Norským dřevem i s fantastickým 1Q84 se mi Na jih od hranic... zdá literárně slabší, rádoby moudré, ale... nemůžu si pomoci, na mnoha místech až křečovitě filozofující, zdloooouhavé. Cykličnost, opakující se motivy, to všechno asi patří k navození té tísnivé atmosféry. Ale jsem přesvědčena, že Murakami to umí mnohem lépe.
Poněvadž tahle kniha nebylo moje první setkání s Murakamim, byla jsem připravená na otevřený konec a mnoho nezodpovězených otázek. O to milejší bylo, když jsem u pasáží, u kterých jsem to nečekala, dostala odpověď.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Je čtivá a splnila svůj cíl - něco ve mne zanechala a já o tom stále přemýšlím.
Na jih od hranic, na západ od slunce je jedna z mála Murakamiho knih, ve které chybí fantaskní prvky. Možná proto je vhodná pro ty, kdo se s Murakamiho tvorbou teprve seznamují. Děj této knihy je spíše civilní, ale o to víc se silný. Rozhodně jedna z nejlepších Murakamiho knih!
Mnoho stejných pocitů,které se mi i po letech vybavily.Trochu mě iritovalo to tajemno kolem Šimamoto,ale nakonec jsem za to byla ráda.A Jukiko..moudrá to žena.Určitě si ještě nějakou knihu od tohoto autora přečtu.
Víte, kdy je kniha opravdu dobrá? Když ze spaní při horečkách ve snu křičíte: "Ne, Jukiko, odpusť". Teď už mi je jasné, že období nemoci nesmím příště strávit s Murakamim, protože člověk má v tomto období opravdu mnoho času přemýšlet nad všemi myšlenkami a vztahy v knize, až ho to polapí tak, že postavy z knihy žijí a hrají v jeho hlavě ještě několik dalších dní. Ale stálo to za to. Kniha je psaná tak nějak jednoduše a zároveň zde nenajdete fráze a klišé, každá myšlenka, ač od člověka na druhé straně světa, je mi blízká, jako by ji vzal z mé hlavy.
Vidím okolo sebe samé Hadžimy, Jukiki a tajemné, vzdálené Šimamoto. A o Izumi ani nemluvě.
Stojí za přečtení! Určitě se k tomu ještě vrátím.
Další skvělá kniha! Když pominu úplně jinou mentalitu a kulturu, tento současný autor dokáže najít cestu k lidem celého světa!
"Dnes už textu pochopitelně rozumím. Zpívá se v něm, abychom dělali, že jsme šťastní, i když je nám do ouvej, a že to vlastně nakonec není tak těžké ... "
Souhlasím s komentářem "bejan" pode mnou ... zařadila jsem se (po přečtení Kavky, Norského dřeva a tohoto příběhu) mezi čtenáře Murakamiho "seriálu" ... a dostala přesně to, co jsem očekávala ...
... zvláštní smutnou a tajemnou atmosférou protknutý poetický a emocemi nabitý částečně autobiografický příběh z pro mně zajímavého japonského prostředí, příběh o promarněných šancích, o tom, že i přes veškerou snahu žít "správně" je velká pravděpodobnost, že přesto někomu ubližujeme, a to i když je to vlastně to poslední, co bychom chtěli ...
... s očekáváním jsem si "nadávkovala" další díl Muraykamiovského "seriálu" ... a nebyla jsem zklamaná ... naopak ... už se zase za čas budu těšit na další díl :-).
Řekl bych, že tato kniha je nejlepším úvodem do Murakamiho a zároveň už není třeba číst jinou, protože už v této novele najdete všechno typické pro Murakamiho styl a téma. Můžete zkusit ještě Norské dřevo a Kafka na pobřeží, ale pak už to je jako seriál, který vám dává přesně to, co očekáváte a chcete, ale nic navíc.
Po všech recenzích o Murakamiho knihách jsem se těšila, moje první kniha od něj.
Hm, no nevím, co na něm všichni mají, pokud je tohle nejlepší od něj, tak mě už asi další nelákají.
...pohltila, dostala, rozložila...tak to nechápu.
Jediné, co mi přišlo zajímavé, jsou japonské reálie, způsob života. Ale není tam toho v tak útlé knize mnoho, takže ....
Doposud nejlepší kniha, kterou jsem kdy četl. Nežertuji. Naleznete v ní vše. Skvělé vyprávěcí postupy... Hudbu...Peníze...Sex... Krásu...Přátelství... a hlavně, hlavně TAJEMSTVÍ...
Je to teprve druhá kniha, kterou jsem měl možnost číst od mistra Murakamiho, za pouhý týden jsem přečetl dvě jeho knihy Afterdark a tuto úžasnou knihu s názvem Na jih od hranic, na západ od slunce... od mistra Murakamiho.
Avšak po této knize jsme si musel dát týden pauzu. I když jsem měl v knihovně další dvě jeho úžasné knihy, které mě prosily o přečtení, musel jsem si dát pauzu... Toto dílo se do mě skutečně zapsalo... A už nyní se těším, až si tuto knihu přečtu znova.
Souhlasím s předchozími komentáři, že knížka byla velmi čtivá a skvěle napsaná. Příběh mně zaujal a nadchl, i když přibližně od druhé poloviny mi to celé přišlo tak nesmírně depresivní, že jsem byla moc ráda, když jsem knížku dočetla. Ačkoliv je to mistrně napsáno, číst už ji znova určitě nebudu.
Tak a je dočteno...snažím se vrátit zpět do reality.
Knížka "Na jih od hranic...." mě naprosto dostala, rozložila.
Bylo mě krásně ve světě s Hadžime i Šimamoto.Příběh, který mě od první stránky pohltil a rozehrál moji fantazii, donutil zamyslet se nad vlastním životem.
Zvláštní, tajemná atmosféra, která příběh vystihuje, konec co nabírá na intenzitě, emoce....to vše jsou perly jenž Murakamiho excelentní skvost činí naprosto dokonalým.
Jsem nadšená....:-)
Neuvěřitelná... Murakami chytne a už nepustí. Na jih od hranic mě totálně pohltila. Od prvních řádků se čte lehce, ale i přesto jsem v určitých pasážích jen tak němě zíral na stránky. No a Šimamoto? Pokaždé když se objevila jsem cítil svíraní v hrudi a touhu zjistit víc. Doteď se někdy přistihnu jak sedím v křesle, koukám do zdi a myslím na to co ve mě knížka zanechala.
Zajímavé, poutavé, pěkné....a ještě jsem se touto příjemnou cestou dozvěděla víc o japonském způsobu života..kultuře, vztazích z pohledu muže...:-)určitě si přečtu další knihy autora...:-)
Štítky knihy
nevěra partnerské vztahy japonská literatura
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Murakamiho první kniha, která se ke mně dostala tak nějak náhodou. Byla jsem z ní očarovaná a myslím, že bude čas na připomenutí ..