Na dvore z hmly a besu

4 včera

Můj problém se sérií je Feyre. A po přečtení komentářů vím, že nejsem zdaleka jediná. Kdyby nám autorka nabídla sympatičtější hrdinku, nemáme se o čem bavit, Dvory by byly jedna z nejvíc TOP sérií vůbec. Nebudu tu opakovat to, co psali mnozí přede mnou, Feyre je prostě nemožná debilka, která umí pořádně jen jediné - zraňovat své nejbližší na těch nejcitlivějších místech a podrážet jejich důvěru těmi nejpitomějšími způsoby, čímž stále dokola dokazuje, jak vypatlaná je. Musím ale říct, že na začátku knihy se mi jevila vcelku nadějně, a mohli jsme u ní i Tamlina pozorovat dozvuky traumatu z událostí pod Horou. Tamlin se sice nezachoval správně, nicméně jeho chování bylo vcelku pochopitelné vzhledem k tomu, co si prožil. Tady musím vyzdvihnout realistické vykreslení většiny postav - autorka je dokázala napsat tak, aby působily a chovaly se věrohodně. Píšu většiny, protože úžasná a všemocná Mary Sue Feyre je kapitola sama pro sebe. Co mi ale skutečně lezlo krkem, bylo pubertální chování postav z Nočního dvora. Autorka asi tímto chováním zamýšlela vykouzlit uvolněnou a přátelskou atmosféru, ale spíš to působilo jako pošťuchování bandy výrostků.
To je ale asi všechno, co bych chtěla vytknout, protože vyvíjející se vztahy mezi postavami, ať už šlo o Rhyse a Feyre, Morrigan a Ilyrijce, Feyre a Tamlina, to všechno bylo napsáno opravdu bravurně. V tomto díle na druhou stranu nenajdeme mnoho akce, což ale vůbec ničemu nevadí, i tak se kniha čte velmi dobře a na svůj rozsah i poměrně rychle a čtenář má čas se důkladně seznámit s novými postavami a opravdu si je zamilovat.

2 předevčírem

Ruku na srdce, nejde o fantasy sérii, o které si bude povídat několik následujících generací. Na druhou stranu, tak to nejspíš není ani zamýšleno. Je to prostě moc fajn počtení z vílího světa, pro mě příjemné překvapení! Takhle si představuju oddechovku! Při čtení nemám pocit, že právě prodělávám lobotomii, do pocitů postav se vcítím velmi lehce a knihu jen nerada odkládám, má to švih. Samozřejmě, děj je předvídatelný, přesto Feyre její volbu nezávidím, nemá to, holka, lehké. Rhysand je neprostý prototyp badboye, kterého miluje celá škola, mě nevyjímaje. A moc se těším na další díl. Ovšem trvám na tom, že Tamlina je mi neskonale líto.

1 11. března

Nejoblíbenější kniha že série. Tamlin mi dost štve a je hezké sledovat proměnu Feyre

4 07. března

Tohle se četlo jedna báseň. Když jsem knihu četla před lety, byla jsem podstatně mladší a nedokázala jsem plně ocenit kouzla celého příběhu. Teď to vidím naprosto jinak.
Autorka vykreslila Tamlina jako naprostého debila, podle mne mu to prospělo a já vidím tu lásku, kterou k Feyre cití. Láska se ale změnila v majetnictví. Tamlin cítí tak moc, že je schopen udělat naprosto cokoli. Škoda, že si vybral špatnou stranu.
Rhys je naprostý drahoušek, kterého bych si s chutí namočila do kafe a spapala ho.

Příběh se četl naprosto skvěle a já jsem si užívala naprosto každou stranu. Byla to pro mne pohádka, do které jsem se okamžitě vžila a každý okamžik jsem naplno prožívala.
Mohu jen a jen doporučit.

5 28. února

Dámy a pánové, SJM je šílenec!

Já si vážně myslela, že po Půlměsíčním městě budu od autorky očekávat všechno, no tak neee! V druhém díle Dvorů se totiž SJM opět neověřitelně překonává a já nemám slov!

Feyre tedy už coby víla bojuje s velmi silným ptsd, čemuž se samozřejmě nedivíme, ale v půlce knížky už to bylo lehce otravné, navíc se často umí chovat pěkně sobecky a pokrytecky. O Tamlinovi mluvit nebudeme, zmetek jeden! Za to Rhys si získal mé srdce, ano, uznávám, nenávratně pak kapitolou 54. Navíc je obklopen naprosto úžasnými postavami a já netuším, koho z nich mám radši .

Konec je pak naprosto brutální a já bez dechu otáčela každou stránku. Ještě, že nemusím čekat, až vyjde další díl.

2 15. února

Začátek (prvních asi 50 stran) nuda,ale to zřejmě i pro Feyre a postupně se začne nabalovat jeden akční příběh za druhým, až si říkáte jestli jich není až moc,ale na konci vám dojde, že to všechno dává smysl. A když mluvím o konci tak jednou velké WAU a jedno smutné wau .. musím hned na další díl... dokonce jsem si už oblíbila i Freyu. Všechny charaktery jsou krásně popsané a zrovna tak prostředí a pocity, vysloveně vás ten příběh vtáhne do děje.
Jen malý poznatek, kterého jsem si všimla už v sérii Skleněný trůn.. po přečtení každého dalšího dílu vám ten předešlý přijde jako pohádka, protože autorka umí posouvat hranice a vždy udělat zápletky ještě propracovanější a zrovna tak vše okolo.

12 11. března

(+ SPOILER) Jak ráda s oblibou říkám: tohle byl teda bizár. Tak ... patetické. Taková slátanina. Ach můj ty bože, nemohla jsem se dočkat, až to dočtu. A při 664 stranách to byl nadlidský výkon. Dá se říct, že jsem většinu knihy provzdychala, provrtěla hlavou, protočila očima a proskřípala zuby. Ne, tohle opravdu ne. Oproti prvnímu dílu, ze kterého jsem byla nadšená, je toto děs. Hlavní hrdinka je naprostá ..... Když si zapůjčím pár obratů z knihy, tak: "Odpověděla jsem tedy znuděným, bezvýrazným hlasem bez náznaku zájmu." A další: "předstírala zájem". Přesně taková byla.
Začátek knihy byl fajn, líbilo se mi i to její přemístění a uzdravování na Nočním dvoře. Stejně jako jsem si v prvním díle oblíbila Tamlina, tak tady si mě znepřátelil. A plnou hloubku jsem pochopila téměř na konci knihy, kdy Rhysand řekl pravdu o tom, jak to bylo. Tohle byla snad jediná světlá část knihy, která se mi líbila. Ale ... Proč se autoři vždy snaží vystavit hlavní ženskou postavu jako naprostou antisympaťačku, zatímco mužské postavy jsou většinou normální. Nemá to být tak, abychom jako čtenáři měli podporovat hlavní postavu, bojovat s ní po boku?! A to jak se zachovala, když se dozvěděla o tom, že je družka?
Pak jsem měla dost značný problém vůbec pochopit Velaris a opravdu jsem ze stránek nepochytila nic, co by mi mělo vyrazit dech. Velmi často se stávalo, že někde někdo byl a pak najednou byl jinde, takže jsem měla potíž se v tom, kde se kdo nachází, zorientovat, plus se místa střídala tak rychle, že mi to bylo jedno.
Další věc byla honba za a) knihou, b) koulí, c) kotlíkem alias vanou. Absolutně nesmyslné hurá akce, šup šup a bylo. A asi jsem byla tak zmatená, že jsem si špatně vyhodnotila, že to vše potřebuje král Hybernu na zmrtvýchvstání Juriana. A ejhle, ten byl živý. A krása, stačí se jen naložit do Vany a je z vás víla.
Magie, to prostě magie. Jen tak. Povlečení na posteli vypere, ale jídlo si musí ohřát sama. Hrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.
A omlouvám se, ještě to není všechno.
Feyreino neustálé zvracení hlavně ze začátku (a pak se k tomu autorka vrátila i na konci) mi lezlo na nervy. Výrazy jako něčí děvka a nadávky typu prasáku a zmetku mě taky odrazovaly. Rozhovory mezi postavami byly dost zmatené, jako by si měly zachovat punc tajemna, ale sakra tak jak se pak vlastně spolu měli domlouvat? Někde mě rušily gramatické chyby a špatný překlad, dlouhé souvětí na několik řádků. Je to na fantasy až moc kruté a úplně zbytečně. A ne, nemám tak citlivý žaludek, naopak ráda čtu detektivky a horory a jsem na leccos připravená, ale na fantasy to bylo dost. Feyre opakovaně zrazuje důvěru Rhysanda a jeho slabosti mu otříská o hlavu, pak za ním doleze a tváří se povýšeně. V části, kde se snažili ukrást kouli, tak jejich sexuální hrátky k odlákání pozornosti byly prostě divné. A celkově se ptám, jestli je potřeba tohoto ve fantasy. Plus explicitní výrazy, když opravdu nejsou třeba.
Pro mne byl tento svět neuvěřitelný. Ne, že bych si ho neuměla představit, ale tak, že jsem jim všem nevěřila ani zbla. No, určitě tak o polovinu zkrátit a pak bych možná nebyla tak přísná. Ale na to, jak je to opět vyháněno do výšin, mě to zklamalo. V závěru byly 2 kapitoly - jedna z pohledu Rhyse, druhá z pohledu Feyre a já jsem přemýšlela, že by bylo lepší, kdyby tak byla členěna celá kniha, znát prostě myšlenky všech (stejný styl byl použit u Kronik pozůstalých a tam to bylo promakané). Ale vlastně když se nad tím zamyslím, tak kniha splnila účel: před očima mlhu a v mysli hněv.