Muž jménem Ove
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191816/bmid_muz-jmenem-ove-Joe-191816.jpg
5
4432
1240
Ovemu je 59 let. Řídí saaba. To, že byl na pozici předsedy družstva vystřídán už před pár lety (což on sám považuje za převrat), mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. Příběh, který od začátku promění všechny, kdo se s Ovem dostanou do styku. Román Fredrika Backmana o starém vzteklounovi odvedle komicky ztvárňuje řadu situací, které nám jsou důvěrně známé. Je to kniha, jež dokáže stvořit svůj vlastní svět, ale zároveň nám říká něco důležitého o nás i naší době. Příběh se nese ve stejném duchu jako film Lepší už to nebude s Jackem Nicholsonem.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
En man som heter Ove , 2012
více info...
Přidat komentář
Snažím se přespříliš nepodléhat reklamě a "úžasné" recenze beru s rezervou. Nejinak tomu bylo i při otevření této knihy, která si mě po 334 stránkách ale naprosto získala. Celý příběh, styl vyprávění, postavy, ovšem i obyčejné denní události nebo samo prostředí ve mně zanechaly skutečně hlubokou stopu. Po dlouhé době byla potěšena hlava i srdce. Skvělý dojem, který znovu vyvstává při vzpomínce na Oveho, mě doprovází i po 3 měsících po dosažení konce knihy. Dobré dílo, dobré.
Krásná kniha. Všem, kterým se líbila bych doporučil knihu Jan Cimbura od J.Š. Baara - hlavní hrdina vyznává podobné hodnoty a i když se děj odehrává v úplně jiné době, po dočtení Oveho jsem si na tuto knihu hned vzpomněl.
Pár citátů z knihy:
Ove se za beznadějného nepovažoval. Domníval se pouze, že by ve světě měl panovat klid a pořádek. Životní světonázor, že se všechno může později vyměnit za něco nového, rozhodně nepovažoval za správný. Jako by loajalita dávno ztratila význam. Dneska lidi mění věci takovou rychlostí, že už nepotřebujou vědět, jak udělat něco trvanlivýho. Už dávno nikomu nezáleží na kvalitě.
"Chlapa dělají činy a ne slova," prohlásil Ove. Ředitele ta slova překvapila. Tolik najednou jich Ove neřekl od doby, kdy do práce nastoupil.
Uvědomil si, jak má domy rád. Nejvíc asi proto, že jim rozuměl. Daly se vypočítat a zakreslit. Pokud nebyly dobře utěsněné, propouštěly, a když nebyly pořádně postavené, mohly se zhroutit k zemi. Domy byly spravedlivé a dávaly každému, co si zasloužil. A to bylo mnohem víc, než mohl říct o lidech.
Ove dobře věděl, že do nemocnice se jezdí umřít. Domníval se, že člověk vysolí státu už tak dost za všechno, co dělá během života. Pokud má ale platit parkovný i ve chvíli, kdy má umřít, je podle něj načase zařadit zpátečku. Takhle to vysvětlil hlídači, načež hlídač začal mávat pokutovým bločkem.
Každý člověk musí vědět, za co bojuje.
Myslím, že každý vo svojom živote má alebo aspoň poznal "Oveho". Už len kvôli tomu sa to oplatí prečítať. Že je kniha skvele napísaná? Áno, je a tá ľahkosť a jednoduchosť vám nedovolia pustiť knihu z ruky. Že v nej hrajú dôležitý part emócie? Áno hrajú, a je ich knihe mnoho a sú silné, či už tie veselé, trpké, či smutné. Hm, lebo si myslím, že každý vo svojom živote má alebo aspoň poznal "Oveho".
Severská literatura mi nesedí, ať už se jedná o krimi nebo o jejich humoristické romány. O této knize jsem slyšela samé dobré věci, řekla jsem si, že tomu dám šanci. Zpočátku kniha i postavy působili lehce otravně a styl psaní až moc jednoduše, ale zejména díky Oveho vzpomínkám jsem si hlavní postavu (a i všechny bizarní postavičky kolem) opravdu oblíbila a kniha mě chytla za srdce a i lehce zamlžila oči. Za mě rozhodně nejlepší severský počin
Po pravdě ze začátku jsem si říkala, co na té knize všichni mají .... Postupně s ubíhajícím dějem se měnil i můj názor a musím říct, že to bylo krásné čtení, které v závěru nenechalo oko suché ....
Woow, já nevím co říct, co napsat. Kniha měla vše, co podle mne kniha mít má. Několikrát jsem se dojala (a to i v metru při cestě do práce), několikrát jsem propukla v smích :-) Určitě knížku moc doporučuji a získává post "nejlepší kniha letošního roku, co jsem četla" Děkuji autorovi za zajímavý počin.
Přečetla jsem jiné dvě knihy od tohoto autora a moc mě nenadchly. Takže jsem od téhle knížky nic neočekávala a byla nádherná - smála jsem se i brečela a dlouho po přečtení nemohla usnout. Doporučuji úplně max.
Zpočátku mě kniha nenutila hltat stranu za stranou a přišla mi spíše smutná než humorná. Čím jsem byla ale blíže konci, četla jsem s větším a větším nasazením, a nebylo to tím, že bych se těšila, až to budu mít za sebou. Líbilo se mi psaní v retrospektivě, krásně pomáhá vykreslovat a chápat samotného Ova. Jsem ráda, že mám tuto knížku v knihovně. Věřím, že se k ní jednou vrátím.
Nádherná kniha plná černého "humoru" a míst k zamyšlení. Nakonci jsem brečela, jako želva. Na začátku by mne nenapadlo, že téma protivného stáří může být tak poutavé a čtivé. Určitě se k ní ještě vrátím.
Kniha se zařadila mezi mé nejoblíbenější. Přečetla jsem ji během několika hodin, vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout. Proto si ji určitě přečtu znova, abych mohla věnovat větší pozornost myšlenkám, které se v ní objevily.
Kniha měla vše, co podle mne kniha mít má. Byla vtipná, ale i dojemná, byla poučná, ale i oddechová. Děkuju panu spisovateli za toto dílo. Opravdu moc děkuju.
Mrzout Ove se mi pomalu, ale jistě zakousl hluboko do těla. A kam jinam, než přímo do srdce. Stáří, utrpení, samota, lpění na starých pořádcích, touha zemřít... Jak lze s tímhle probůh vystavět tak dojemný a přitom vtipný román o smyslu života, aniž jej hrdinové v knize vůbec hledají? Protože starý, unavený a zatrpklý Ove je v hloubi duše vlastně neskutečně dobrý a taky spravedlivý. Šťastný to kocour, který se i díky osudu v románové postavě nezřízeně optimistické sousedky připlete do jeho života. A nejen on. Jo, pozor při čtení ve veřejných prostorách, lidé by si vaše uslzené oči mohli mylně vyložit.
Strašně moc se mi do této knihy nechtělo, nevím proč, ale nechtělo. I když jsem od pana Backmana četla již Co by můj syn měl vědět o světě a tato kniha se mi líbila velmi, Oveho jsem stále odkládala. Až se mi v knihovně dostala do rukou ve formě audioknihy a já se doma zaposlouchala. A ze začátku jsem si nebyla jistá, zda je to správná kniha pro mě, ale postupem času jsem zjistila, že Ove rozhodně stojí za to:-) a velice brzo mi došlo, že to je jedna z literárních postav, na které nikdy nezapomenu. Ove bude ke mě ve vzpomínkách promlouvat vždy hlasem herce Jana Vlasáka, který knihu mistrně namluvil. Strašně moc se mi líbilo, že knihu se mnou z větší části poslouchali i má devítiletá dcera a můj dvacetiletý syn. Vyprávění o Ovem zaujalo i malou holčičku a to hovoří o kvalitě této knihy samo za sebe.
Jedna z mála knih, která umí rozesmát i rozplakat zároveň. Obyčejný příběh obyčejného života, který je vlastně příběhem neobyčejné lásky dvou lidí. Je psaná velice čtivým stylem, který mě ale zároveň nutil zamyslet se nad životem jako takovým. Nádherná kniha o neobyčejnosti života každého z nás. Na poslední stránky jsem ani pořádně neviděla, protože jsem měla oči zalité slzami, slzami štěstí. Ove mi zkrátka vešel do života a už v něm zůstane. Z této knihy budu čerpat hodně dlouho a určitě patří mezi mé nejoblíbenější.
Má třetí kniha od Frederika Backmana a ani potřetí nezklamal. První dojem je jako u všech jeho hrdinů, že mít za souseda takového "nerudného dědka", tak nadšením skákat nebudu. Jak ale příběh běží, nelze si jej nezamilovat a nakonec utírám slzu a říkám: "ach, proč nebydlí v naší ulici muž jménem Ove."
Příběh byl místy předvídatelný, skončil vlastně tak, jak jsem očekávala, že skončí, ale ani to mu neubírá na kráse, vlastně jsem ráda, že k tomu konci dospěl. Požitkem z této knihy bylo to postupné odkrývání vrstev a tvrdých slupek muže jménem Ove, i pod tvrdou slupkou totiž může být velmi jemné a citlivé jádro.
Štítky knihy
kočky přátelství prvotina zfilmováno stáří švédská literatura mezilidské vztahy senioři sousedé
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Příběh člověka, který postupně znovuobjevuje důvod žít. Mnohem více se mi líbily retrospektivní kapitoly, které udělaly z Oveho životnou postavu. Ty z "přítomnosti" byly trochu moc happyendové a také tlačené na city, až mi to nebylo vždy příjemné. Myslím, že při snížení počtu šťastných konců by to byla báječná kniha, takhle se mi ke konci čím dál víc měnila v barvotiskový příběh z reklamních letáků na spokojený život v malé komunitě. Nebylo to špatné, kniha se mi četla dobře, ale asi by mě více potěšil trochu méně pozitivní konec - stačilo by jen, aby některé příběhy zůstaly otevřené...