Podivná knihovna
Haruki Murakami
Murakami/Menschik série
< 2. díl >
Chodíte si půjčovat knihy do knihovny? Mladík si jako obvykle odskočí navečer do místní knihovny: vrátit dvě knížky a nějaké jiné si půjčit. Ten den se však už nevrátí domů. Běžná knihovna se náhle změní v záhadné bludiště s nekonečnými chodbami, zamčenými dveřmi a celou, v níž se chlapec nakonec ocitá. Občasnou společnost mu dělají dědek, ovčí muž a záhadná krásná dívka, která nemluví. Tahle noční můra se sice nakonec prosvětlí denním světlem, ale mladík zjišťuje, že nic už není jako dřív. Haruki Murakami jako mistr záhadných, surreálných témat. Barevné ilustrace Kat Menschik.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2014 , OdeonOriginální název:
Fušigina tošokan / 不思議な 図書館 , 2005
více info...
Přidat komentář
Murakami mě opět pohtil do svého světa. I když v této povídce jen na chvilku, což je škoda. Věřím, že z tohoto námětu by mu šel napsat boží román. Grafika taky na jedničku. Perfektní povídka i celkově zpracovaná knížka..
Murakami se nezapře, knížka se čte sama, ilustrace jsou opravdu krásné, pár citací zaujme, ale s příběhem samotným si nějak nevím rady...Nebýt toho vysrknutého mozku, myslela bych si, že je to pohádka pro děti...
Rozpaky, rozpaky... Nebýt ilustrací, které knihu zvedly o 100%, tak bych se jen shovívavě usmívala. ;-) Jo, a co váš knihovník, vypadá normálně? Muhehehe! :-D
Kniha má úžasné ilustrace, které perfektně doplňují ten strašidelný a zvláštní příběh, o kterém vlastně nevím co si myslet. Ale líbilo se mi to. Určitě doporučuji. Jen je to moc krátké, chtěla jsem se bát a napínat ještě o něco déle.
Do knihy jsem se okamžitě po přečtení prvních řádků zamilovala. Je to prostě nádhera - číst o na první pohled obyčejné věci, která se změní ve fantasy, horor a pohádku. Po přečtení musím na Podivnou knihovnu pořád myslet a říkám si, jestli se to v knize opravdu stalo nebo to byl pouhý sen.
Snad stačí jen - co je sen a co je realita? aneb mé jediné pocity po přečtení téhle jednohubky.
Tento Murakami se mi ze všech, co jsem četla, líbil nejvíce. Podivné postavy mi lehce připomněly Nezahradu od Vaňka. Tohle asi nebude typický autorův styl, proto s pokusy číst jej končím. Myslím, že lepší knihu už mi nabídnout nemůže.
Moje první kniha od autora. To je prostě geniální. Řekla bych, že jsem se asi zamilovala, protože já si rozhodně potřebuji přečíst další knihy.
Stejně tak úchylné jako malebné, navíc nádherně ilustrované. Jde o popis jednoho zlého dětského snu, který se v konfrontaci s krutou realitou nakonec nejeví tak špatným ? Možná.
Podivná knihovna na mě zapůsobila jako na dřeň osekaný Konec světa & Hard-boiled Wonderland. Z příběhu zmizela poetika, ale zůstala nějaká ta atmosféra a magické motivy. Netroufám si říct, jak povídka zapůsobí na toho, kdo ještě nic od Murakamiho nečetl, avšak pro jeho věrné čtenáře to bude zřejmě jen bonbonek, po němž nezůstane příchuť moc dlouho.
Tajemné, netradiční čtení. S malým čtenářem jsem bloudila ponurými chodbami knihovny. Netrpělivě očekávala přízračnou dívku a byla celá naměkko z ovčího mužíka. Svým způsobem jsem si na něj zvykla a na konci mi chyběl. Z dědka mě docela mrazilo.
Celou dobu jsem měla pocit, že se mi to jen zdá a každou chvíli se musím probudit. Neprobudila, unikla jsem.
Netradiční Murakami. Velmi zajímavé i díky ilustracím, chválím!
Podivínsky klikatá cesta do knihovny? Několikery dveře i strmé schodiště do duše čtenáře? Duše spisovatele? Zvrácených představ čtenáře i spisovatele? Jaká měla být pointa? Nenápadné podněcování té stránky lidskosti, která je plná měkkého světla a všudypřítomné naděje, nebo zvrácené představivosti prolezlé červy a páchnoucí spodní stranou věcí? Měla to být exhibice všech možných druhů šílenství, nebo jen zrnka jakési nepolapitelné choromyslnosti dřímající v každém z nás?
Výtvarně vychytané do posledního záhybu temnoty. Literárně zanechané na půli cesty.
Půlhodinová jednohubka, nedá se říct, že by něčím byla extra zvláštní. Spíš takové čtení pro děti před spaním ;).
Murakamovsky "roztomilá" epizodka, která skvěle zapadá do jeho světa. U mě spokojenost a tleskám provedení knihy. Kdo má od Murakamiho něco načteno, nemůže být zklamán.
Knihu nechci ohodnotit hvězdičkami, protože si nejsem úplně jistá, co si o ní myslet. Jde o celkem jednoduchý příběh, jehož smysl se mi ale nepodařilo uchopit. Kniha se mi líbila, přitom nedokážu napsat proč (kromě skvělých ilustrací), závěr mě totiž šílené popletl. Podivný kousek, opravdu.
Zvláštní, snový příběh.
Kdyby to byla moje první kniha od autora, asi by mě další díla nelákala.
Tohle byla opravdu taková knižní jednohubka.
Nicméně provedení knihy je krásné.
Krásná jednohubka na půl hodiny. Každá knihovna má svůj tajuplný prostor, není-li sama o sobě tajuplným prostorem, každá městská knihovna má takového přemoudřelého malého čtenáře.
Zavádějící je v nakladatelské anotaci na přebalu slovo "mladík". Mladík není vypravěčem, vypravěčem je dítě. Ostatně i v textu je několikrát napsáno dítě. Myslím si, že dítě v okamžiku přerodu, kdy přestává být dítětem, ale jinochem ani dospělým ještě není.
Tohle byla moje první kniha od autora, takže jsem nevěděla, co očekávat a popravdě vůbec nevím, co si o ní myslet. Rozhodně se knížce nedá upřít, že by nebyla čtivá, zvládla jsem ji za necelou půlhodinu, ale pointa mi asi unikla. V každém případě na tuhle knížku jen tak nezapomenu a pokud budu mít možnost, od autora bych si ráda přečetla něco dalšího. Co oceňuji, jsou krásné ilustrace.
Spánek a Podivná knihovna mají krásné ilustrace a pojí je specifická lehce ponurá atmosféra, která není pro každého. Jako knihovnice dávám této knížečce ještě o hvězdičku víc.
"Mátlo mě to všechno čím dál víc. Kdo to totiž kdy viděl, aby se v podzemí pod městskou knihovnou nacházelo takovéhle obrovské bludiště? Zvlášť, když ta knihovna věčně věků válčí s omezeným rozpočtem a nemohla by si dovolit ani jen docela malinkaté bludišťátko."
"Poslyšte, ovčí mužíku, " oslovil jsem ho. "Pročpak mi vlastně ten děda chce vysrknout mozek?" "Takový vědomostmi napěchovaný mozek je totiž moc dobrý, abys věděl. Táhne se jako sirup. A je pěkně vypasený a kulaťoučký."
Štítky knihy
tajemno japonská literatura obrazové publikace thrillery magický realismus knihovny o knihách
Autorovy další knížky
2005 | Norské dřevo |
2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
2010 | Kafka na pobřeží |
2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Mám neodbytný pocit, že k tomu, abych příběh pochopil, mi chybí znalost nějakých japonských reálií (mytologie, pohádky nebo něco podobného). Takhle je to pro západního čtenáře trochu kafkovský příběh, u kterého zůstala velká část potenciálu nevyužitá.
Podobně jako u Spánku (a možná ještě o chlup víc), úroveň knihy zvedají ilustrace Kat Menschik.