Modrá rokle

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hlavní postavou knihy je třináctiletý sportovec Denny, který se vážně zraní na kluzišti. V nemocnici se seznámí s vrstevníkem Oldou a ten jej později přivede do klubu Saturn. S novými kamarády prožije Denny mnohá dobrodružství. Jednou se společně vydají do opuštěného lomu pro jakousi namodralou hlínu, kterou vykupují dva kumpáni, Haryk a Milda. Přitom objeví krasovou oblast plnou skalisek a podzemních prostor, částečně nepřístupných. U jezera velké rozlohy přijdou na stopu dvou neznámých školáků a zjistí, že jeden záhadně zmizel a druhý ho marně hledá. Pouze zpola zatopený člun skýtá jakési tragické vysvětlení. Rozhodnou se pomoci kamarádovi v jeho pátrání a rozluštit záhadu. Na tomto nádherném místě vrcholí později jejich příběh prázdninovým táborem. Ilustroval Miroslav Schönberg. Pozdnámka: Na titiluní straně žlutý proužek "1. knižní vydání". Obsahuje doslov Jaroslava Foglara a ediční poznámku (Václav Nosek-Windy). Další vydání byla doplněna o další čtyři kapitoly....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/2857/modra-rokle-dfn-2857.jpg 4.3311
Žánr:
Dobrodružné, Literatura česká, Pro děti a mládež
Vydáno:, Olympia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Modrá rokle

Přidat komentář
Ziriath
08. září

Mám pocit, že tahle knížka ve srovnání se Zemí nikoho a ještě staršími Rychlými šípy dost zastarala, i když je novější. Zatímco ty druhé dvě jsou podle mě pecka, i když jsem teď dvakrát starší, než ti kluci, tak tohle je na mě moc výchovné, moc tlačení na pilu, zábavy těch kluků jsou moc organizované.
K tomu je zde nadužívání autorova obvyklého principu, který znám i od žánrově rozdílného Lovecrafta. Nevím jak se tomu říká, ale jsou to věty typu: ''Kdyby jen hoši tušili, že se jeden z nich z této výpravy nevrátí!'' nebo ''Nevěděli, jak brzy se jim tohle opomenutí vymstí!'', a já pokaždé musela chvíli koukat do stěny, než mohla číst dál.
Ale komixovou interpretaci od Káji Saudka si ráda přečtu, až na ni narazím. Ta možná tak na sílu nebude.
Bavím se při pomyšlení na to, co by si takoví ultra slušní klucí asi pomysleli, kdyby narazili na táborák můj a mých kamarádů : ''Od ohně těchto nedobrých lidí znělo vyprávění jakési pokleslé historky plné hrubých slov, občas do něj cinkly láhve alkoholu, a co hůř, mimo dýmu ohně se odsud linul podezřelý kouř nikoliv z cigaret, a za stromy na cestě se blýskal páchnoucí jejich automobil.... ''

TaLu
27.07.2018

Díky čtenářské výzvě jsem v letním čase velmi ráda pootevřela dveře do své minulosti, kdy mi knihy autora pomáhaly formovat rozlišování dobra a zla, vytvořily ve mě trvalou touhu po pravdivých vztazích a přátelství.
V současnosti by si rodiče nemohli dovolit vyslat nezletilé kluky bez dospělého dozoru, na výpravu do zatopených lomů a neprobádaných jeskyní. Což je vlastně dobře, mohli jsme to teď sledovat na příběhu chlapců, jež uvízli v podzemí.
Je vidět, že je to autorova poslední kniha, vyskytují se tam více dívky a problematika šikany. Přečetla jsem si i další informace o autorovi, přestala řešit neuskutečnitelnost v přítomnosti a radovala se z otevřených dveří do mládí.
Při cestě lanovkou na Petřín s vnučkou v náručí, při pohledu na sedící mládež, která se nezvedla a dokonce ani nezvedla oči od mobilů a jiných technických udělátek, aby se rozhlédli v krásném dnu kolem sebe, jsem pochopila, že doma nad postelí rozhodně nemají připevněný "Modrý život" a políčko dobrého skutku prostě "neřeší".
Škoda - škoda pro mé nohy, ale mnohem větší škoda pro jejich život.
Doufám, že alespoň skauting, který nám byl režimem odepřen, vrací alespoň něco z hodnot Rychlých šípů do života.
Jestřábovi, za jeho celoživotní dílo, paří velký dík. On svůj život vybarvil pestrou barvou duhy.

Svarcesky
01.04.2018

Naprosto úžasný příběh o chlapci, kterého nepříjemný úraz zad zavede na úplně odlišnou životní dráhu. Danny Santar prožívá neuvěřitelná dobrodržství s klubem Saturn. Jaroslav Foglar píše o chlapcích, kteří jsou vzorem. Čtenář se během příběhu o Modré rokli a Modrém jezírku seznámí např. s tím, co obsahuje KPZtka, jak by se měl zabalit na vícedenní výpravu do přírody, co všechno obnáší táboření atd.
Rozhodně doporučuji.

marmota-b
25.01.2018

Tohle byla a dosud je jedna z mých nejoblíbenějších Foglarovek, která výborně spojuje všechno, co mám na Foglarovi (nejen já) ráda (kamarádství, dobrodružství, tajemná místa...), bez příliš velké přítomnosti věcí, co na něm občas ráda nemám (třeba občas přílišná snaha hrdinů vyniknout nad ostatními a ukázat se lepšími, které Foglar asi fandil, ale která mně osobně vždycky byla trochu cizí).
Jo, a navíc taky: včetně Foglarova někdy pozapomínaného smyslu pro humor. Postavy téhle knížky spolu kamarádí takovým pro Foglara skoro až netypickým přirozeným a sympatickým způsobem, utahují si ze sebe a podobně (pamatuju si na mini-vtípek ve stylu "Už nemůžeme přijmout žádné další členy, protože už nemáme židle!"). Mimo jiné se mi taky vždycky líbilo zapojení mladších postav (tady tedy jmenovitě Špuntík) - coby nejmladší v rodině i pak jedna z mladších různě na táborech a jiných akcích jsem to dost oceňovala. :-)
A když zmiňuju ty židle: ze čtenářského hlediska taky po letech oceňuju, že přes posléze poměrně vysoký počet členů klubu si je člověk nepletl a nebyli zaměnitelní - zajímavé je, že ten dojem stojí přesně v kontrastu ke dvojici rabiátů-protivníků v knížce, kteří zcela zaměnitelní jsou (třetí do trojice fracek Fretka z toho samozřejmě čouhá). A to přestože se - nebo možná právě protože se - žádný z členů klubu (snad s výjimkou vypravěčsky exponovaného Dennyho a těch, které nebudu pro nezasvěcené prozrazovat) nevyznačuje nějakou větší zásadností pro činnost klubu a celkový děj knihy než ostatní. Prostě tady Foglar tak nějak mimochodem popsal ještě jeden opravdu dobře fungující klub, který jsem těmhle postavám záviděla mnohem víc než ideálním Rychlým šípům - možná právě proto, že pro tenhle klub nebylo, v rámci možností židlí, problém přijímat nové členy...

pepa4081
16.05.2017

Prý poslední Foglarova kniha, která původně vznikla jako komiks. Četl jsem ji poprvé a hned se zařadila mezi mé oblíbené. Nanejvýš uspokojivé.

Santinel
19.04.2016

Tohle byl ten duvod proc jsem propadla kniham. Moje uplne prvni kniha, kterou jsem kdy v zivote precetla bez donuceni. :-) Vrele doporucuji vsem. Dekuji Jestrabe za nadherne knihy. :-)

evickakyticka
19.03.2016

Znovu jsem se ocitla ve svých mladých letech, kdy jsem Foglara hltala a nebyly narozeniny nebo svátek aby nepřibyla nějaká ta kniha do sbírky. S odstupem se na příběh dívám jinýma očima, a nemám moc výtek, snad jen, že autor občas píše větu typu: A to ještě neveděli, co je za chvíli čeká. Zbytečné předběhnutí v ději. Ale ke knize a jejímu hodnocení. Milovala jsem tyto dobrodružné výpravy, chtěla jsem taky něco podobného zažít. A díky Foglarovým knihám na to vzpomínám doteď.

PS: Zajímalo by mě, co by dnešní děti řekly na lov bobříků...

Luccy78
06.01.2016

Další nádherná foglarovka. Chytla mě hned po přečtení prvních stránek, úplně jsem se ponořila do děje a nemohla se odtrhnout. Moc krásný a dobrodružný příběh, určitě doporučuji k přečtení.