Mlýn na mumie
Petr Stančík
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193242/bmid_mlyn-na-mumie-Rez-193242.jpg
4
861
254
Podtitul: aneb převratné odhalení komisaře Durmana. Fantaskní román se odehrává v roce 1866, na historickém pozadí Prusko-rakouské války, a to v několika vzájemně se zrcadlících dějových i významových rovinách. Jeho ústředním tématem je relativita trestu i jeho vykonávání. Základní příběh – pátrání dvojice detektivů po tajemném pachateli sériových vražd, prolínající se s krvavým válečným konfliktem – vykresluje rozpor mezi individuální vraždou, jíž společnost odsuzuje a trestá, zatímco institucionalizované zabíjení v armádě naopak odměňuje a dává za vzor. Hlavním hrdinou paralelní dějové roviny je skutečná historická osobnost Leopolda von Sacher-Masocha, syna pražského policejního ředitele, který svým životem i literárním dílem naplňuje eponymní ideu masochismu, jež převrací trest v jeho pravý opak, takže namísto bolesti přináší trestanému rozkoš. Třetí dějová rovina se odehrává v oblasti vysoké politiky: Rakouské císařství dojde po prohrané válce s Pruskem k osudovému rozhodnutí odbojné Maďary odměnit autonomií, zatímco loyální Čechy „potrestat“ národnostně nespravedlivými zákony. V závěru se všechny dějové roviny románu spojují do překvapivé pointy... „Komisař Durman je sympatický prasák vyšetřující sérii bizarních vražd. Hodně času však věnuje ženským vnadám, dobré krmi či zrzavému moku. Ostatně celá tato staropražská detektivka působí opulentně: zažijete v ní honičku na střechách ghetta, navštívíte nejstarší pražský bordel, s císařem Maxmiliánem si odskočíte do Mexika a v proslulém pouličním Kandelábru si pochutnáte na jehněčím srdíčku „nadívaném do jedné komory frikasé z jater a do druhé z brzlíku“. Všechno možná působí starosvětsky, ale píše se nešťastný rok 1866: rok války Němců s Němci, jímž symbolicky počíná moderní nacionalismus a jiné -ismy, komunismus nevyjímaje. Durman má sice před sebou ještě pět zdánlivě idylických desetiletí, žije však zároveň v době, kdy se rozorávají mohyly a parní mlýny melou kosti starých bojovníků na spodium pro cukrovary. A ten bílý prášek je již drogou naší doby. Jedno je pro mě jisté: Stančík vytvořil nejpražštější knihu současnosti, a kdyby dnes psal Angelo Maria Ripellino novou Magickou Prahu, nemohl by tento majstrštyk v pojednání o pražské literatuře pominout.“ Bogdan Trojak... celý text
Přidat komentář
Gejzíry fantaskních nápadů, je to živočišné, filosofické, metafyzické, malebné, pornografické, staromilské, gurmánské, vtipné, zvrácené, bizarní, originální a působí to potěšení.
Kulinářsko-erotický exkurz do Prahy (a vlastně trochu i Paříže a Mexika) roku 1866 s lynchovskými prvky. Zábavné.
Skvělá kniha. Člověk občas ztrácí přehled, o jaký jde vlastně žánr - Historický román? Detektivní thriller? Fantasty? Magický realismus? Hlavní hrdina inspektor Durman je sympaťák, kterého nelze nemilovat. Kromě toho, že se neustále cpe, souloží, diskutuje se slavnými osobnostmi Prahy poloviny devatenáctého století, tak sem tam i vyšetřuje sériového vraha zaměřujícího se na pošťáky. Stančík kombinuje své (nejen) znalosti historika s fenomenálním vypravěčským talentem, na výstupu stojí kniha, která si svou magnesii opravdu zasloužila.
Komisař Durman je vpravdě gurmán, a to jak v rámci pražských restaurantů, tak i bordeláků. Skvělá kniha, která jde nekompromisně kupředu a je napsaná svěžím a bohatým (básnickým) jazykem.
Pokud hledáte vánoční dárek pro nějakýho zemitýho chlapa se zálibou v jitrnicích jste na správné adrese:)
Zcela souhlasím s předchozím komentářem. Několik prvních stran jsem si myslela (naivně), že čtu normální příběh s detektivní zápletkou. Pak přišlo překvapení a zjištění, že tak jednoduché to opravdu nebude. Dál jsem si knihu už jen užívala a nechala se překvapovat dalšími a dalšími surreálnými obrazy, postavami i situacemi. Navíc jsem pevně rozhodnuta knihu vnutit svému známému psychiatrovi a počkat si na jeho názor ;-)
Nevím, zda je to ta nejšílenější nebo naopak nejlepší kniha, kterou jsem měla zatím možnost číst :)
přes veškerou snahu jsem nedokázala knihu ani na několik pokusů dočíst... nebaví mě jazyk, kterým je kniha psaná a její humor je mi hodně vzdálený... většina komentářů zde hodnotí v superlativech a to mě trochu mate - takže se ke knize ještě s odstupem času zkusím vrátit, třeba jsem jen nebyla ve správném rozpoložení :-)
Adéla ještě nevečeřela (pro komisaře Durmana hrozná představa), zato si něco šňupla.
Bohatý jazyk marnotratně chrlící metafory jako lokomotiva dým, pokleslými žánry ošlehaný příběh, který kromě epických eskapád nabízí v nadsazeně velkorysém množství i to, co braková literatura na rozdíl od líčení mordů cudně naznačuje – gastronomické a sexuální zážitky. Autor hází z uhláku nápadů plnými lopatami, ať už jde o kabinet kuriozit ve vetešnictví starého žida Mandelbluta srkajícího písmenkovou polévku z hebrejské abecedy, myšlenkovou centrifugu či teorii Maxmiliána Habsburského. Ironicko-tajnosnubné názvy kapitol jako Cval dutých hříbat či Bábovka v bordelu jsou už jen třešničkou na všech chodech, co komisař během příběhu sežere (ostatně, když už jsme u názvů, kdo by si nechtěl přečíst knihu, která se jmenuje Mlýn na mumie? Já tedy chtěl), stejně jako postřehy o pohybu dějin a o tom, že časy se mění.
Krásně ujetý jazykový diamant! Pasáže o jídle jsem hltala skoro fyzicky, nad scénami nejen z hampejzu se jeden pěkně začervená. Komisař Durman je sympaťák navzdory i právě pro svou svébytnost:) Jen ten konec už nějak pokulhával.
“Fuj, tihle poživační samci!”, zvolala by jistě cimrmanovská sufražetka Jenny Suk a já s ní. Komisař Durman se téměř celou knihu naplňuje tím, co den přinese, anebo jinak - cpe se, obcuje a spí. To vše způsobem tak originálním, že srdce plesá a plesá a jazyk vyprávění je tak jedinečný, tvořivý a oku lahodící, až se to chce číst znovu a znovu a pořád dokola. Po celu dobu čtení, které se mi nečekaně protáhlo, kvůli nečekaným událostem, jsem se neopovážila se nějak odbývat s jídlem a kdykoliv mi na mysl přišlo, dát si jen tak chleba s něčím, hned jsem si připadala jako Hnuy! Jak se tohle může někomu vylíhnout v hlavě! Taková nádhera!
Detektivní román ze staré Prahy s opravdu rychlým sledem událostí. Ty jsou chvílemi zcela nepravděpodobné, výkony hlavního hrdiny (komisař Durman) nadlidské. Aby se člověk bavil, je potřeba se uvolnit a nenechat se rozptylovat občasnými nesmysly a nelogičnostmi. Pak je kniha zpočátku (než se opakující se klišé omrzí) místy vtipná a příjemně nekorektní. Dále oplývá scénami plnými obžerství a erotiky (až pornografie). To by samo o sobě nevadilo. Ale já udělala tu chybu, že jsem si asi v polovině románu chtěla zjistit něco o osobě autora (jak vypadá, co dále napsal). A to byla velká chyba. Každá další scéna tohoto charakteru pak byla z mé strany provázena mírnou nevolností. Já vím, že není fair takto knihu hodnotit, ale nahořklá pachuť i po dočtení zůstala.
Myslím, že celou knihu lze velmi dobře shrnout jménem hlavní postavy - komisař Durman :-) Pro vysvětlení, jde o rostlinu obsahující halucinogenní drogu atropin. Mezi účinky patří reálné zrakové, sluchové, hmatové, čichové a chuťové halucinace, neschopnost odlišit realitu od bludů, poté útlum, vysílení, bezvědomí. Neodpovídá to do značné míry struktuře celého příběhu? :-) Kniha je podivnou, ale zábavnou psychedelicko-mystickou detektivkou ze světa habsburské Prahy. Svět vytvořený autorem je krásně bizarní, přitom v každém okamžiku poutavý. Pro nepřipraveného čtenáře je zarážející také určitá až pornografická stránka knihy. Všechno dohromady to funguje skvěle, příběh ubíhá rychlým tempem, nikdo neví, co může očekávat na následující stránce, v následujícím odstavci či dokonce v následující větě. Jen ke konci se už kvůli délce knihy může vkrádat pocit, že se v příběhu některé motivy až příliš opakují. Přesto neváhám knihu doporučit a sehnat si další autorova díla.
Téměř geniální kniha. Než jsem si tento opravdu nevšední skvost obstaral, přečetl jsem si o něm tunu komentářů, diskusí a recenzí. Nejvíce mě asi nalákalo přirovnání komisaře Durmana ke komisaři Ledvinovi z filmu Adéla ještě nevečeřela. Zároveň jsem měl ale obavu, zdali se nejedná o totální koninu, takže moje očekávání nebylo přehnané. Nejvíce musím vychválit geniální jazyk díla a fantastickou atmosféru, která se autorovi podařila vytvořit. Na začátku komentáře píši o téměř geniální knize, aby kniha byla dle mého vkusu naprosto geniální, ubral bych hodně na nadsázce.
Někdo psal o tom, že kniha je jakoby nedokončená. Na to musím reagovat, to je naprostý nesmysl. Kniha má konec a nese v sobě i hluboké poselství.
Na úplný závěr už jen malá perlička. Název knihy znám z poměrně masivní kampaně z pražské MHD.
Poměrně zvláštní kniha. Nemohu říct, že by mě úplně nebavila, ale některé kapitoly byly hodně jiné a jakoby k příběhu vůbec nepatřily. Ke konci knihy mi přišlo, jakoby chtěl autor knihu hodně urychlil a děj se začal vyvíjet nějak podivně. Navíc mi přijde, že kdyby autor nepopisoval, co všechno hlavní hrdina kdy jedl, mohla být kniha alespoň o třetinu kratší.
No, dočetla jsem z donucení, moc se mi nelíbilo. Příliš vulgární, děj mě nezaujal ani hlavní hrdina. No, párkrát jsem se zasmála, no.
Toto "dielo" sa nedalo ani dopočúvať a to ani v robote ! Neskutočná blbosť. Ale som rád že ostatní sú z toho takí unesení . . .
ctive, ale zaver prilis uspechany... :( v podstate jsem si uzival jen uchylne kulinarske (a pornograficke) popisy, dej celkove byl neprilis zajimavy, nikam se neposouval... bylo to takove preslapovani a ocekavani, nasledovane mirnym rozladenim. Jakoby se autor po nejakem case rozhodl, ze uz ho to nebavi a na par strankach vse nejak "ukoncil"...
Štítky knihy
Praha humor 19. století Čechy historické detektivky rok 1866 fantaskní Magnesia Litera česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
| 2008 | Pérák |
Kniha Mlýn na mumie je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 1 065x |
| Čtenářské výzvě | 218x |
| Doporučených | 100x |
| Knihotéce | 206x |
| Chystám se číst | 444x |
| Chci si koupit | 83x |
| dalších seznamech | 13x |
Literární oslava zhýralosti a prostopášnosti. Konkrétně tedy pátého a šestého smrtelného hříchu - smilstva a obžerství. Doslova smršť hédonismu. Co se literárního a uměleckého kontextu týče, mně komisař Durman tedy nejvíc připomínal komisaře Ledvinu z legendární filmové parodie Adéla ještě nevečeřela, podobná atmosféra, podobný styl humoru, pražský místopis, fascinace a adorace gurmetství...a k tomu neotřelý mix biedermeieru a parodie národně-obrozenecké i brakové literatury - konkrétně Stančíkovu knihu ocení ale jen lidé, kteří mají načteno z éry národního obrození, kdo má o buditelské literatuře a reáliích jen matné povědomí na základě pár ,,nabiflovaných" údajů z maturity, vlastně mu ani nedojde, co se tu paroduje... Mlýn na mumie je ryze postmoderní tvar, v němž je nízký - brakový - obsah svou brilantní formou, tedy vytříbeným jazykem a stylovou kompozicí, povýšen na umění. Co ovšem Stančíkovu tvorbu zdobí nejvíce, je obdivuhodná slovní zásoba, hluboký historiografický přehled, synkretický mix vlivů a opravdu záviděníhodná imaginace! Někdy těch ,,kulinářských a jiných orgií" ale bylo až moc...