Mléko a med
Rupi Kaur
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353613/mid_mleko-a-med-waJ-353613.png
4
1538
373
Sbírka básní a krátké prózy o přežití. O lásce a ztrátě, násilí a zneužívání, o ženskosti. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a každá má jiné poselství. Jedna se snaží léčit zármutek, jiná zase bojuje s všudypřítomnou bolestí. Čtenáři nabízí cestu od nejhorších životních momentů ke smíření a hledání radosti. Ta je totiž všudypřítomná, jedinou podmínkou je chtít ji vidět.... celý text
Přidat komentář
Zas takový zázrak to nebyl, no ale přesto jsem si ji domů koupila a občas si z ní počtu i opakovaně :)
Trvalo jen pár hodin a byla jsem na poslední stránce knihy. Tato báseň v próze mě naprosto učarovala a ráda vidím, že jsem našla autorku, která nemá zábrany otevřeně mluvit o ženských problémech - což je od nepaměti jako něco ,,zakázaného'' a mluvit by se o tom mělo pouze za zavřenými dveřmi. Celá kniha je psaná volným veršem a bez jakékoliv interpunkce, což není na škodu, protože metonymie jsou okouzlující. Ne každý může v knize najít zalíbení, ale já se k ní budu vracet.
Jen jsem do knihy nahlédla a hned jsem věděla, že ji musím mít. Knihy si velmi vybírám dle vlastního úsudku, nesáhnu po knize jen proto, že se o ní mluví. O této knize jsem neslyšela, dokud mi ji neukázala kamarádka. Je mi popravdě jedno, jestli se kniha líbí každému nebo nikomu. Pro mě se stala srdcová záležitost.
Světový bestseller, který trhá rekordy v prodejnosti – což by nebylo až tak zajímavé, pokud by se nejednalo o básnickou sbírku. Takže poezie jako masově populární záležitost? V nejednom estétovi při této představě hrkne.
Kaur (narozena 1992) pochází z indické části Paňdžábu, ovšem v dětství emigrovala s rodiči do Kanady, kde žije dodnes. Odmala byla matkou povzbuzována k uměleckému vyjadřování, které se jí stalo v podstatě arteterapií. Prostřednictvím textů a výtvarného projevu se tak vyrovnávala s niternými prožitky či přechodem na jiný než rodný jazyk. A touto mimoestetickou funkcí je nesena i její debutová sbírka.
V Mléku a medu autorka otevřeně, bez metafor, vlastně jakýmsi nebásnickým jazykem hovoří o zneužívání v dětství, o tom, jak byla zraňována, jak toužila po lásce a jak se s ní také později setkala. Objeví se také lehká romantická erotika nebo náznaky polemiky s genderovými stereotypy (konkrétně v „obhajobě chlupatosti“), celkově však dominuje sentimentální naivita, která nabývá nesnesitelnosti především v pasážích o zklamané lásce či tam, kde se ozývá tón instantních motivačních mouder: „jestli nejsi dost dobrá sama sobě/ nebudeš dobrá nikdy/ nikomu“.
Bylo by bez obtíží možné tvorbu Rupi Kaur označit (v pojmech Umberta Eca) jako midkult, tedy jako kýč, jenž překládá čtenáři předem vyhotovené emoce, ale tváří se přitom jako něco víc. Vezmeme-li však vážně to obrovské množství čtenářek, jimž Kaur takříkajíc mluví z duše, zahlédneme v jejím úspěchu některá znamení doby. Evidentně zde totiž existuje početná skupina citově zjitřených recipientek, která chce číst o „ženských problémech“ či o velkých afektech – a je zároveň schopna vnímat vedle young adult romancí i redukovanější textové formy. Jistě, celé to má povrchnost sociálních sítí, i to nicméně patří k dnešku.
Vnímám poezii Rupi Kaur jako čtení pro čtrnáctiletá děvčata. I ta ovšem mají právo chtít „svou“ literaturu. Jiné téma pak je, když se někdo chová jako čtrnáctiletý i po třicítce.
Klasická poezie to není. Ale to mě na tom baví. Nenápadně ve mně čtení rozechvělo všechny možné emoce od bolesti, smutku, vášně, něhy... Přímé, bez tabu a přitom skryté. Za mě dobré. Škoda jen několik špatně zvolených textů. Ty zní jako výkřiky do tmy vykradené z Facebooku, citátů a tak vůbec nesmyslně vytržené. Čím kratší text, tím horší. A při náhodném listování má člověk pocit, že je tam těch přešlapů opravdu dost. Což snižuje mé konečné hodnocení. Ale jako celek to fungovalo, pohltilo, rozeznělo... 70 %
Upřímně doufám v pečlivější výběr v následné knize.
Básnický sbírky obvykle nekomentuju, přestože jsem velký milovník poezie. Popravdě, tomuhle jsem se nějakou dobu vyhýbala, protože jsem fanda spíš starých dobrých autorů a klasik, zvlášť pak těch našich českých, a moderní básně mě tolik netáhnou. Myšlenky se v tom najdou zajímavý, občas i takový, který stojí za to připomínat si nebo si číst každý den, což je vlastně hrozně fajn. Naopak něco ale působí až moc lacině a "teenagerovsky" - já vím, asi unpopular opinions - prostě jako něco, co bych si jakožto třináctka vylepila do deníčku. Ale jako zkušenost, proč ne. A doporučuju přečíst v angličtině - nejen, že to zní všechno mnohem líp, ale taky člověk zachytí opravdu ty prvotní významy a myšlenky.
Kniha je skvělá, i když možná ne pro každého, mne se líbila a přečtla jsem jedním dechem.
páni, tak takhle kniha na mě udělala obrovský dojem ... tolik bolesti a zároveň hledání sama sebe shrnutých do téhle knihy mě opravdu dostaly ... doporučuji ...
Dnes je to poprvé, kdy jsem někomu zakázala knihu. Nedoporučuji všem mladým holkám, co čekají na první lásku, milování. Na Rupi Kaur máte ještě dostatek času.
***
Drsné, surové, místy nechutné, zraněné..Na tohle asi musí být porozchodová nálada.
Tuto knihu budu mít navždy v paměti a budu se k ní ráda vracet, klidně i za třicet let. Díky ní jsem začala mít ráda poezii. Když mě něco bolelo, byla jsem smutná, přečetla jsem the breaking a měla pocit, že mi někdo rozumí. Na to jsem přešla na the healing - jednoznačně nejlepší část - a cítila jsem se lépe. Byla to moje první poezie, a tak dám jen 4*/5 , kdybych v budoucnu narazila na něco ještě lepšího.
Dobře, budu se na to koukat, jako na formu terapie, kterou si holka píše, když je nešťastná ve vztahu, když je nešťastná po rozchodu, když jí někdo kritizuje, že nemá oholený nohy. Dalajlámovský poučky ve stylu "miluj sama sebe, pak tě budou milovat ostatní", které jsou jistě nosné ve chvíli, kdy jste totálně v prdeli a potřebujete se chytnou čehokoliv, jsou ale ve stavu relativního klidu spíš divně studenými hesly. Vlastně je to docela pravidlo - pět, šest pubertálních hesel vystřídá jedna opravdu silná "báseň", u které se najednou zarazíte a kvůli které čtete dál. Uf. Takže závěrem asi takhle - hodně záleží v jaké fázi knihu čtete. Věřím tomu, že být čerstvě po rozchodu, tesám si některé básně do žil, jako terapie tedy dobré. Jako literární dílo to u mě moc neobstojí, už jen tou chaotickou tématikou (opravdu by nebylo lepší, kdyby napsala jednu samostatnou knihu o tom, jak je pro ní důležité si ty nohy neholit?). Plus jsou krásné ilustrace, které ale na druhou stranu podporují trošku pocit, že je to prostě jeden velký instagramový trik. Opravdu jsem si po čtení této knihy nepřipadala vyčerpaná, jak v doslovu lehce dramaticky dodává autorka. Je to určitě zajímavá výpověď, ale nějaké přehnané nadšení opravdu nesdílím.
Absolutně úžasné! Skělé myšlenky autorky, kterými vás přinutí se zamyslet nejen nad sebou, ale i nad světem kolem sebe. V této knize jsem našla poučení, pochopení, ale především i motivaci. Několikrát jsem se k této knize i vrátila.
Jasné myšlenky, které jsou oknem do duše autorky, si vás i přes zdánlivou jednoduchost získají. Některé z nich byly hodně smutné, jiné vám dodají naději. Rupi hodně popisuje svůj vztah k mužům, takže při čtení nejspíš mnohé překvapí, jak jsou tyto básně intimní. Jednu hvězdičku srážím za formu - mně tam ta interpunkce prostě chybí, ale jde si na to zvyknout. Jinak nemám co vytknout.
Mě se texty líbily, nic složitého, v některých jsem se i sama shlédla. Dle mého názoru by byla kniha v menším formátu lepší, další knihu od R.P. si určitě přečtu.
Když se o něčem hodně mluví, píše ... tak prostě za chvíli podlehnu a chci vědět proč a udělat si vlastní názor. Z toho všeho povyku kolem jsem prostě čekala víc a tato poezie mě zcela neoslovila. Čekala jsem trochu něco jiného, než takové plakání a místy hodně intimní zpověď. Četla jsem ji v originále, aby náhodou něco nezůstalo ztraceno v překladu.
Množstvo pekných myšlienok, surových i nežných zároveň rozdelených do štyroch častí. Najviac ma oslovila druhá, občas som mala pocit, že čítam knihu motivačných citátov, inokedy som sa pristavila na konkrétnych stranách vďačná za písmenká na nich.
Tak zbabelo dávam stred, aby som nemusela pitvať stranu po strane pre lepšie rozhodnutie a mohla si nechať len ten záverečný dojem z celej knihy. Ten si chcem pamätať.
(p. s. slovenský preklad je podľa mňa dobrý, ale rada si prečítam aj originál)
Typická práce nakladatelství Dobrovský s knihami pod značkou OMEGA: překlad poezie vydavatel svěřil překladateli bez zkušeností (překládal jen omalovánky a příručky o golfu a fotbalu).
K samotné poezii: chápu, k čemu se chtěla autorka vyjádřit, zpracování ale nepovažuji za šťastné. Jak se motivy básní stránku po stránce opakují, nepřinášejí již nic nového a nabalují na sebe kýč. V závěru je již těžké uvěřit, že nečtete výběr „citátů“ a ,,mouder“ Paula Coelha.
Jako lehká četba pro lítostivé plačky to na knižním trhu obstojí, ale srovnání s kvalitní poezií to nesnese.
Štítky knihy
láska zneužívání indická literatura psychická traumata poezie autorské ilustrace
Autorovy další knížky
| 2017 |  Mléko a med |
| 2019 | Květy slunce |
| 2021 |  Home Body: Mé tělo, můj chrám |
| 2023 | Léčivá moc psaní |
Kniha Mléko a med je v
| Právě čtených | 33x |
| Přečtených | 2 334x |
| Čtenářské výzvě | 651x |
| Doporučených | 119x |
| Knihotéce | 520x |
| Chystám se číst | 452x |
| Chci si koupit | 169x |
| dalších seznamech | 16x |
Zase mě jednou čtenářská výzva zavedla na místo pro mě dosud téměř neprozkoumané. Poezie mě totiž nikdy moc neoslovila a proto jsem se jí vždy vyhýbal.
Tentokrát jsem ale poprvé pocítil, že by se to mohlo změnit, neboť mě kniha opravdu zaujala a nakonec musím připustit, že se mi kniha opravdu líbila. Básně jsou plné utrpení, bolesti a zloby, ale také je v nich síla a naděje. Autorka se nebala psát otevřeně a bez zábran a to je asi důvod proč jsem hltal každou stránku, každý řádek zkrátka každé slovo.