Midwichské kukačky
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29822/midwichske-kukacky-29822.jpg
4
461
83
V poklidné anglické vísce Midwich se stane cosi neobvyklého: Všichni obyvatelé přijdou o jeden den svého života. Celých 24 hodin prospí. To samozřejmě vzbudí nesmírný ohlas, ale poté, co se do věci vloží vojenská rozvědka, vše pomalu utichá a na místě zůstává pouze několik pozorovatelů. Jejich pozornosti ovšem uniká fakt, že všechny plodné obyvatelky jsou najednou těhotné. A když všechny naráz porodí děti zcela evidentně nelidského původu, mohlo by se zdát, že je pro obyvatele modré planety už pozdě… Obálka: obraz Opožděné Vánoce, Friedensreich Regentag Dunkelbunt Hundertwasser.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , Paralela 50Originální název:
The Midwich Cuckoos , 1957
více info...
Přidat komentář
Midwichské kukačky se mi líbily dokonce ještě více než Den trifidů. Autor v knize nastoluje celou řadu zásadních otázek, z nichž ta dominantní zní: je lidská rasa, v té podobě jakou ji dnes známe, tím nejvyspělejším a definitivně posledním vývojovým stádiem evoluce? Současně naznačuje, že další vývoj by mohl být ovlivněn zásahem zvenčí, tj. osídlením Země vyspělejší civilizací, která by na ní převzala nadvládu.
Když přihlédneme k faktu, že vývoj lidské rasy doposud trval jen nepatrný zlomek času v celé historii planety, dá se celkem rozumně předpokládat, že tento evoluční vývoj bude dále pokračovat a bude se týkat všech živočišných druhů, tedy i člověka. Tohle bychom si měli uvědomit, zejména pak ti, kteří se považují za pány tvorstva jednou provždy. Chce to asi větší pokoru a pochopení, že my lidé jsme pouze součásti přírody, která nad námi vždy nějak vyzraje.
Skvělá knížka, kterou všem doporučuji!
Hrozivá paralela v kontextu s dnešní migrační krizí. Některé odstavce o chování invazního druhu by zasloužilo tesat do kamene. Doporučuji přečíst k hlubokému zamyšlení.
Tak tahle kniha mě naprosto dostala. Už na základě anotace jsem po ní nesmírně zatoužila, a když se mi ji konečně po několika měsících podařilo dostat do rukou, celá má bytost jásala. Jenže ono to nepřešlo - žádné rozčarování se nekonalo, už od první věty jsem si to užívala, a nadšení s každou další stránkou jen sílilo. Až do konce mi vydrželo napětí, jak tohle všechno může skončit. A ty filozofické otázky, ten Zellaby byl vážně prvotřídní mudrc!
Dávám tomu 3 hvězdy, tak nějak jsem pod vlivem Trifidů čekal o něco málo víc. V zásadě mne bavil ten socio-biologický rozměr, přírodní výběr, boj o přežití atd a autorovo domýšlení situace do důsledků.
Snad, že tam nebyl jeden hlavní hrdina se kterým bych mohl "dýchat", ale že to byl spíš takový popis "zvenku", mne to úplně nestrhlo. Na druhou stranu musím říct, že v zásadě fajn a chytré čtení.
Velmi výborné sci-fi od velmi výborného spisovatele, který mě zatím nikdy nezklamal.
Knížka mi hodně připomínala těhotenství - víte, že se něco děje, ale nejdřív to ani není pozorovatelné, všechno je hezky pod pokličkou... A pak hlavně čekáte a čekáte a čekáte. Nic moc se neděje, sem tam nějaká nová informace, ale nic, co by člověka uzemnilo... Tak čekáte a proplouváte, místy se to trochu táhne, ale pořád to tak nějak běží kupředu. A pak to přijde. Konec naprosto úchvatný :-)
Stejně je to i s touhle knížkou. Do dvou třetin jsem jen čekala, až to konečně přijde... Ale nakonec jsem se dočkala :-) Poslední část knihy je naprosto skvělá, napěchovaná spoustou skvělých myšlenek a filozofických úvah, které mě fascinovaly - povážíme-li, že knížka vznikla před více než 60 lety! Jen nedělejte stejnou chybu jako já a nezačínejte číst hned po nějakém thrilleru, ve kterém se pořád něco děje. Tahle kniha chce čas, má svoje tempo, ale čtenáře na konci rozhodně odmění.
"Co byste si přáli vy nebo co bychom si přáli my, tu nehraje žádnou roli - taky by se to dalo říct tak, že vy i my si přejeme jedno a totéž - totiž přežít. Všichni jsme jen hříčky životních sil. Vy jste sice početně silní, ale mentálně nedostatečně vyvinutí, my jsme mentálně silní, ale fyzicky slabí: a teď nás příroda postavila proti sobě, kdo s koho. Je to možná z našeho i vašeho hlediska krutá zábava, ale stará, prastará. Krutost je tak stará jako sám život. Trochu se to zlepšilo: humor a soucit jsou nejvýznamnější z lidských vynálezů, ale nezakořenily ještě dost pevně, třebaže hodně slibovaly." str. 131
"Pokud chceš přežít v džungli, musíš se chovat podle jejích zákonů..." str. 143
První setkání s autorem a určitě ne poslední. Kniha se mi moc líbila, i když místy trochu vleklá, přesto musím hodnotit plným počtem hvězd, už jen za příběh, který je velmi znepokojující a opravdu děsivý, při představě, že by se něco takového opravdu stalo... brrrrr...
Žijete si takhle v úplnym zapadákově, ve kterym žít je asi jako cestovat anglickym vlakem v oddělení, kde nesmíte ani pípnout. U kosy a kemene se ovšem tu a tam někdo pěkně vyndá.
A tenhe zapadákov se jednoho dne schová pod pokličku a ženský z toho otěhotněj. Některý dokonce po vzoru šmarjapany, což je podezřelý všem.
Když u vás něco takovýho nastane, tak dobrá rada nad zlato: nesnažte se nasrat děti se zlatejma očima!
Bylo to docela dobrý, akorát uprostřed mě to docela nudilo, ale jindy zase děsilo. Kdyby místní věděli, že existuje Brumbálova armáda, tak by je pár desítek dětí se zlatejma očima tolik nestresovalo, ale je to můj osobní názor. Nakonec na všechno platí starej dobrej ruskej způsob řešení problému...
Nebyl jsem spokojen. Místy rozvláčné a nudné. Nebýt to tak známý autor, asi bych to ani nedočetl. Závěr už byl lepší, i když trochu rychlý. Celkově moc nepotěšilo.
Hodne dobra, nadcasova klasicka sci-fi. Den Trifidu se mi libil vic, ale tohle je mu hned v patach! Uctyhodne i diky tomu, ze to bylo napsane v roce 1957. Vetrelec a jemu podobni maji co zavidet! :)
mé 3. setkání s panem Wyndhamem a rozhodně není poslední..další napínavé a originální téma přečtitelné na jeden zátah..myšlenka o tom, jak to bylo s evolucí lidstva jakožto více ras, mě velmi zaujala, jelikož konspirační teorie všeho druhu mě baví..kniha má přímý, lehce očekávatelný konec, který jí neskutečně sedí..nicméně stále neotřesitelně drží první pozici v pomyslném žebříčku Den trifidů, Kukačky jsou skvělé, ale na něj prostě nemají..
Tak další kniha od Wyndhama mě hodně potěšila. První kapitoly, které popisují událost zvanou Mimoden jsou skvělé mysteriózní, až mi to připomínalo staré dobré Akta-X. V další části, kdy obyvatelé zjistí o náhlém hromadném těhotenství a popisu různých spekulací je velmi povedený. Po porodu se zjistí, že děti samozřejmě nejsou úplně normální klasické děti, vzhledem k tomu jak byly počati.
Nejzajímavější část se odehrává po devíti letech, kdy už jsou děti starší. Tady je krásně rozebrána úvaha o nadřazenosti vyšších živočišných druhů a jejich vliv na jiné méně vyvinuté. Celkově toto filozofování člověku vleze do hlavy a opravdu má o čem přemýšlet.
Máme tu i skvělý by se dalo říct citát, který obsahuje menší SPOILERY.
"Ale nemůžete se mstít sami. Na to aby chránil vás i všechny ostatní, je tady zákon.".
"Ale zákon neuchránil Wilfreda, aby ho ten člověk nepostřelil. Včera v noci by nás taky neuchránil. Zákon trestá zločince až potom, co se mu podaří zločin provést. To nám není k ničemu, my chceme zůstat naživu".
Opravdu úžasná myšlenka, která přemýšlivého člověka nenechá spát.
A samozřejmě konec knihy, který někdo mohl čekat nějaký takový a někdo ne.
Za mě klobouk dolů pane Wyndhame! A musím říct, že se mi to možná i líbilo více než kultovní Den trifidů.
Celkové hodnocení 90%
Myšlenka skvělá,styl psaní na mě působil jako účinný rohypnol.Wyndham je můj oblíbenec :-)
Wyndham se očividně v životě hodně napřemýšlel nad různými variantami útoku mimozemšťanů na Zemi. V tomto nepříliš objemném románu nevsadil na přímou invazi, zvolil infiltraci; ne zrovna nenápadnou, nicméně postupnou a opředenou množstvím morálních a filozofických otázek. Odlišné děti, jejichž psychické schopnosti představují vážnou hrozbu, vzrůstající současně s urychleným dospíváním malých tyranů - jak proti nim postupovat? Lze je vychovat? Studovat je? Nebo bude lepší je rovnou zničit, než jejich moc bude nezvládnutelná? Pokud vás zajímají odpovědi na tyto otázky, pak si "Midwichské kukačky" přečtěte. Za sebe musím přiznat: román mi přišel hrozně suchý, navzdory zajímavému tématu nezáživný jako učebnice sociologie. Snad je to tím, že do života Midwiche nahlížíme jen občasnou návštěvou člověka zvenčí, snad je to nemožností pocítit sympatie k nepříliš hluboce propracovaným charakterům obyvatel městečka, snad mi to prostě jen v dané době nesedlo. Nebýt malého rozsahu knížky, asi bych ani nedočetla. Stručně shrnuto: dobrá myšlenka, příběh se slabým tahem. Za mě průměr.
Výtečné, s obrovským přesahem. Wyndham nepíše nikdy prvoplánově a jen pro zábavu, jeho příběhy jsou promyšlené a mají hluboký podtext. Mimochodem, celá řada úvah na téma invaze (v tomto případě jiného "lidského" druhu) se docela hodí na aktuální imigrační situaci...Je dobré se také zamyslet nad rozporem mezi tím, co považujeme za humánní a tím, co je ryze přírodní....u mne za pět a doporučuji, i když kniha určitě není pro každého.
Pro mě jsou Midwichské kukačky spíš takový "podpovrchový" thriller. To, co se děje na povrchu, je bezpochyby velmi napínavé, rovněž originální a nápaditě zpracované. Ale všechny ty myšlenky, které se knihou prolínají, o nadřazenosti našeho druhu, o nutnosti bojovat a přežit a jiná morální dilemata - přesně to mě na Kukačkách děsilo nejvíce.
Knížka je velmi povedená, obzvláště námět je velmi originální a to zejména na dobu, kdy ji autor napsal. Poslední stránky mě dost překvapily takovýto konec jsem jsem opravdu nečekala. Vyprávění z vícero postav bylo napsané dobře. Nejednalo se o žádné velké přeskakování z pohledu jedné osoby a druhé hezky na sebe navazovalo, nyní se takovýto přechod už málo kdy v knížkách vidí.
Štítky knihy
Anglie děti boj o přežití zfilmováno anglický venkov etika mimozemšťané lidskost, lidství morální hodnoty neplánované těhotenství
Kniha Midwichské kukačky je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 633x |
| Čtenářské výzvě | 68x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 205x |
| Chystám se číst | 164x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 8x |
Upřímně se přiznávám - čekala jsem víc. Námět se mi hodně líbí, autor nápady evidentně má, jenže zpracování mi příliš nesedlo. Kniha mi přišla příliš ukecaná a nemůžu se zbavit dojmu, že z toho šlo vytřískat víc. Uvažovala jsem, že dám čtvrtou hvězdu za závěr, ale nakonec nechám ty tři.
Zkusím od Wyndhama ještě další knihy, tak uvidíme...