Meno ruže

,,Písať som začal v marci 1978 a cítil som sa ako otrávený mních,"" odpovedal Umberto Eco na otázku, ako vznikla myšlienka napísať Meno ruže. Román mal pôvodne úplne inú podobu. Najskôr sa Eco pohrával s napísaním moderného detektívneho príbehu Vražda v opátstve, ale jeho záujem o stredovek bol silnejší a prinútil ho zasadiť dej do tejto doby. Román vyšiel po prvýkrát v roku 1980 a dodnes sa ho predalo 10 miliónov kusov. Po svetovom úspechu si knihu nemohli nevšimnúť ani mocní z filmového sveta, a tak francúzsky režisér J. J. Annaud začal pracovať na filmovom prepise, od ktorého sa Eco dištancoval, keď sa vyjadril: ,, To je dielo J. J. Annauda. Moje nie.""...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29075/meno-ruze-29075.jpg 4.52544
Originální název:

Il nome della rosa (1980)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Slovart (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (298)

Přidat komentář
Nestorkea
13. září

Zajímavá historická detektivka, která byla velmi čtivá, až na pasáže rozpitvávající náboženství. Přiznám se, že ty jsem proběhla jen letmo. Hlavní postavy byly sympatické, jen ti mniši se mi trochu pletli.

SilvaK
10. září

Kedysi pred rokmi som čítala knihu, lebo vtedy prišiel film a chcela som najskôr knihu a až potom film. Knihu som vtedy zhltla, film bol síce skvelý, ale kniha lepšia. A teraz som sa k nej vrátila ako k audioknihe s dolespomenutými pánmi. A teda paráda.
Kniha na mňa dýchala temnom, špinou, tmárstvom na jednej strane, na druhej strane neskutočným múdrom kníh, fascinovali ma popisy knižnice a úplne som si predstavovala, aká musela byť úžasná a čo všetko sa v nej muselo tajne ukrývať.

Loginus
15. srpna

Kniha je to skvělá, alespoň pro lidi, kteří chtějí poznat blíž historii doby a já jsem spokojený. Ale pro normálního čtenáře je to příliš. Naproti tomu film mě zklamal, protože je velmi, velmi osekaný a přizpůsobený stopáži. Co mohli dělat... Nejvyšší uznání má u mě v tomto případě rozhlasová verze, protože je to něco mezitím. A je tam všechno podstatné, navíc aktéři byli naprosto úžasní.

Luna7
04. srpna

Napřed musím říct, že jsem neviděla film, takže pro mě to bylo napínavé a nevěděla jsem, jak to dopadne. Samotný příběh byl dobrý, ten se mi líbil, za něj bych dala 5*. Ale kazily mi to takové ty, pro mě, kecy okolo, když se úplně odbočilo od základního děje a popisovaly se věci, které mě osobně moc nezajímají, akorát to natahovalo celou knihu. Za to strhávám jednu hvězdu, takže dávám 4*. A jsem zvědavá na film, který doufám nebude tak natahovaný.

Makropulos
04. srpna

Knížku jsem četla tak asi před třiceti lety. Tak jsem si teď pořídila audio a jsem opravdu nadšená. Josef Somr, František Němec, Radovan Lukavský, Pavel Soukup, David Novotný, Jiří Lábus, Jan Vlasák, Václav Vydra, Miroslav Táborský, Bořivoj Navrátil a Rudolf Pellar v dramatizaci Michala Lážňovského mi opět připomněli, jak je to dílo nadčasové a prostě skvělé.

marapavelka
22. července

Hm, tak tohle ne. Film mám rád, ale knihu jsem dočíst nedokázal. Ta spousta keců okolo byla prostě k zbláznění nezáživná.

RSR
17. července

Bohužel jsem nejprve viděla film a až poté četla knížku. Kdyby to bylo naopak, dala bych asi 5*.

JAnD
10. července

Kdysi jsem knihu přečetl, už si netroufám hodnotit, ale zápletka mne nadchla a filosofické a teologické disputace okolo již méně, zato si z nich mnohé matně pamatuji dodnes.
Stejnojmenný film je oproti knize sice stravitelnější, ale také ochuzen o mnoho pěkných detailů. Jeho plusem je lehká úprava konce, mám rád happyendy.

Scathia
27. června

Skvělé dílo. Úžasně popsaná atmosféra italského kláštera 14. století. Na jednu stranu na nás dýchá izolace, klášter je světem sám pro sebe a zároveň je z části dějištěm světových událostí. Výborně sepsaná zápletka a ten konec.... :-)

Hobo
20. června

Po pročtení komentářů je těžké k nadšeným recenzím něco přidat. Za důležitý rozměr románu, který není tolik zmiňován, považuji také jeho rovinu, týkající se hájení přesvědčení o pravdě, tedy fanatismu. Myslím, že je to hlavní rovina díla. To, jak Jorge lpí na svém přesvědčení, stejně jako větší či menší "heretici", papež a jeho lidé kontra císařských. Každý je ochoten se pro své přesvědčení dopustit jakéhokoli zla, a netýká se to pouze Jorgeho, jehož čin je jediný označen za ďábelský.
Tím je román aktuální i v současnosti, resp. v každé době a v tom je nadčasový.

Dlouho jsem čekal, proč "Jméno růže." Nu, byl jsem opravdu překvapen, ten shakespearovský závěr mě opravdu nadchl.

parxel
14. června

Dnes tomu už asi málokdo uvěří, ale když Jméno růže (ve své filmové podobě) poprvé přišlo do kin, tak bylo označeno jako film mládeži nepřístupný. To samozřejmě pouze zvyšovalo můj zájem o tuto knihu a současně jí to dávalo jedinečný lesk určité nedostupnosti. A protože kniha samotná byla pro mne v té době příliš obtížná, musel jsem si na ni ještě několik let počkat.

Na střední jsem Jméno růže konečně přečetl a poodhalil roušku tajemství, která pro mne tuto knihu do té doby zastírala. Při jejím čtení jsem se cítil podobně, jako když Vilém s Adsem vstoupili do knihovny a postupně odhalovali její tajemství. Zkrátka ta středověká atmosféra, to tajemno a všechno kolem, na mne doslova dýchalo z každé stránky.

Tento rok jsem se ke Jménu růže v rámci čtenářské výzvy opět vrátil. Kniha už pro mne sice není zahalená tím obtížně vyjádřitelným závojem tajemství jako kdysi, ale ono to vůbec nevadí. Jméno růže je totiž nadčasová kniha, ke které se mohu vrátit a pořád zůstane stejně nepoddajná, ale přitom stejně dobrá. Zkrátka dávám plný počet hvězd, protože Jméno růže si to zaslouší.

los
11. června

bible sémiotiky!

purie
10. června

Jméno růže je podivná kniha (trochu tu rozředím řady jejích nadšených fanoušků).
Připadá mi jako takový kočkopes (či výtvor Pejska a Kočičky?) v intelektuálně líbivém balení.
Na jedné straně je znát, že U.Eco zúročil ve své první beletristické knize letitou akademickou a odbornou publikační činnost. Kniha je až exhibicionisticky nabitá dlouhými řadami teologických, filozofických, historických a jiných fakt, úvah, výčtů a popisů (často bez zásadního přínosu pro příběh).
Na druhé straně chtěl - dle vlastních slov - napsat knihu zábavnou - pro sebe i čtenáře. Fakta a úvahy tedy narouboval na přístupný čtivý příběh (sám možná v nadsázce jako impuls k napsání uvedl "chuť nechat zabít mnicha":) ).
Výsledkem je pak kniha, u které si čtenář možná připadá, že nečte jen tak obyčejnou detektivku, ale fakta a úvahy, které ji činí neobyčejnou, ve výsledku nepřináší nějaký uchopitelný obraz doby nebo konzistentní názor na dobu, ve které se odehrává (ze záplavy údajů si čtenář musí vybrat sám).

Myslím tedy, že Jméno růže je třeba číst prostě jako opulentní zábavnou odpočinkovou knihu, po jejímž přečtení toho ale kromě zážitku ze středověké detektivní zápletky moc nezůstane. Třeba to byl Ecův záměr. Proč ne?

georgearrow
09. června

Fantastická kniha, fantastický film. Dan Brown ubohý plagiátor. Hledání významu dobrodružstvím. Intelektuální lahůdka a thriller zároveň.

martin9532
05. června

Výborná kniha s vynikajícím proběhem

Lie
04. června

Skvělá kniha. Hrozně moc bavila tajemná, tíživá a chvílemi trochu děsivá atmosféra kláštera. Do knihy jsem se úplně vžila. Příběh byl napínavý a měl fantastické rozuzlení. To by mě opravdu nikdy nenapadlo. Krom toho, že jsem si čtení opravdu užila jsem se ale taky spoustu věcí dozvěděla úplně nenásilným způsobem a hlavně mě zaujalo celkové poselství knihy. Jediné, co mi trochu vadilo, byla ta latina. K atmosféře středověkého kláštera to patří a nic bych proti tomu neměla, ale tady už toho bylo opravdu víc než je třeba. Vysvětlivky suce byly, ale až na konci knihy, a neustálé listování znemožňovalo se pořádně začíst.
Jinak ale opravdu geniální kniha, ke které se určitě vrátím.

knihcitko
25. května

Detektivní, historické, křesťanské, filosofické, místy vláčné a zdlouhavé. Občas jsem se ztrácel, především když text přešel do latiny. Ale to přece ke klášteru s kouzelnou a tajemnou knihovnou patří, ne?

PetrzOlomouce
21. května

Četl jsem jen díky čtenářské výzvě a určitě se k ní vracet nebudu. Hodně textu je latinsky a i když je vzadu slovník, tak je těch textů tolik, že se nedá stále listovat sem tam. Zaujalo snad jen to, jak to zhruba ve středověku chodilo.

apelttom
12. května

Skvělá kniha. Napůl detektivka a napůl ilustrace poměrů společnosti v pozdním středověku. Příště bych ji ovšem četl s latinským překladačem v mobilu.

martunka
12. května

Tohle je první kniha od tohoto autora, kterou jsem četla. Musím uznat, že mě příběh bavil a prostě jsem musela vědět, jak to dopadne. Čtyři hvězdičky dávám kvůli možná zbytečně dlouhým filozofickým pasážím.

Tynka4
08. května

Naprosto skvělá úžasná kniha. Skvěle napsaná, zápletka je velmi zajímavá. Nikdy bych toho vraha netipla. Mám Jméno růže moc ráda a vracím se k ní. I když vím, kdo je za tím vším, knihu mi to nijak nekazí. Jen podle okolností střídám audioknihu a opravdovou knihu. Je výborná. Moc ji všem doporučuji. :)

Betyna79
07. května

Kniha se mi dostala poprvé do ruky na střední škole. Musím se přiznat, že jsem ji tehdy nedočetla. Detektivní zápletka dobrá, ale některé části byly příliš zdlouhavé a pro mě nezáživné. Po letech jsem se ke knize vrátila a po přečtení se stala srdeční záležitostí.

Marbo
03. května

Dechberoucí čtivo. Eco dík svým znalostem dokázal vytvořit živoucí ilusi středověku, od které jsem se jen nerad vracel do dnešního světa.
Jen jediné mi lezlo krkem a sice poznámky ( překlady ) na samém konci knihy, kdo má neustále listovat jak blázen.

Petass
01. května

Tahle kniha je skvost. Tolik informací a myšlenek v jednom díle spolu s detektivním příběhem, navíc nádherná kulisa kláštera a knihovny. Už jsem ji četla několikrát a určitě ne naposledy. Vždycky při požáru brečím :) Nádhera, pro každého knihomola. Pokaždé mě v ní zaujme něco nového. A nevím, zda ji někdy pochopím opravdu celou... Není to lehká četba, nechte si na ní dostatek času.

K hodnocení Magnolia níže není co dodat...

magnolia
08. dubna

Jméno růže - tak dlouho jsem si myslela, že je na mě kniha moc složitá a že mi film, shlédnutý kdysi dávno, bude stačit... a pana profesora Eca budu mít "splněného" nedávným přečtením jeho novinových sloupků. A potom jsem podruhé (s odstupem asi 30-ti let) viděla film, znovu mě zaujal a jsem tvůrcům vděčná za jeho vznik (a nezapomenutelné herecké obsazení). Ještě ten večer, jsem si náhodně otevřela knižní předlohu a zjistila, jak je proti filmu podrobná a vysvětlující. A v následujících dvou týdnech jsem si ji četla pěkně od začátku a k tomu si v duchu pouštěla filmové obrázky. Je to obdivuhodné dílo, Vilém i Adson jsou skvělí hrdinové, jejich pátrání, pochyby, úvahy i vzájemné ponoukání - prostě krása a přátelské souznění. Chvála důvtipu (humoru!) a vzdělání. Popisy prostředí, dokonalé. Historické a další informace, obsáhlé, složité, ale stále se vztahující k příběhu lidského bytí a vědění, a také k úloze církve, po moci toužící, kruté, lživé a chamtivé (už napořád). Bylo to občas náročné čtení (jen těch latinských slov a vět), ale moudré, s mnoha krásnými myšlenkami a odkazy. Pro každou knihovnici je to povinná nebo spíše doporučená četba.

Ferry9
05. dubna

Skvělá kniha, dost poutavá. Takové detektivky mě baví :). Hned bych si ji zase přečetl.

Gothard
02. dubna

Absolutně srdeční záležitost. Podle mě dokonalý literární skvost. Můžete knihu číst pořád znovu a znovu, a pokaždé objevíte něco nového, zajímavého, další rovinu vyprávění nebo síť dokonalých úvah. Nejde jen o detektivní příběh, o nádherný román, o úžasně spletitý labyrint teologie, filozofie, historie, o dokonalé zapracování skutečně žijících osob do příběhu. Ale pořád znovu a znovu se musím ptát: jak je možné, že Eco dokázal nashromáždit a načíst tak neuvěřitelné množství znalostí?

ElizabethK
26. března

Asi 5 let jsem měla knihu na pomyslném seznamu "Knihy, jichž se netknu ani lopatou.". Nakonec jsem po ní sáhla kvůli čtenářské výzvě, ale po přečtení přebalu knihy jsem měla chuť ji ihned vrátit. Ona "upoutávka" pro mě byla vrcholně odpuzující. Ale překonala jsem se.

Musím přiznat, že mi dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetla. Jediné, co mě hnalo kupředu byla touha dostat se s Adsonem a Vilémem do tak pečlivě střežené a tajemné knihovny.

Teologické debaty mi nejednou dělaly problémy a občas jsem se přistihla, že sice očima pročítám každé slovo, ale naprosto mi uniká veškerý smysl (často jsem uvažovala, jak se tyto pasáže čtou ateistům).
A pak najednou přichází na scénu pátrání po zločinech, snaha odhalit tajemství knihovny, příběhy o kacířích a já knihu nemohu přestat číst.
Tyto dva naprosto odlišné stavy se u mě neustále střídaly. Mohlo by se předpokládat, že úvahy o Kristu, o rozdílu mezi dobrem a zlem apod. prokládají příběh a tak lépe dávkují napětí. Za sebe však musím říci, že děj nejen zpomalily, ale navíc úplně zastavily a onen se pak musel rozjíždět znovu a znovu.
Přesto však nelituji, že jsem po knize sáhla a na konci se mi i teologické debaty zdály plnohodnotnou součástí knihy.

Vysoké hodnocení si však kniha podle mě zaslouží, ať už kvůli koncepci knihovny, promyšlenému systému vražd, krásnému prostředí opatství, dobré znalosti Písma či kvůli skvělému vykreslení charakterů a důvodů jednání postav.
Pro mě pak měla kniha ještě jednu výhodu, neustálým překládáním latiny do češtiny jsem pochytila nemalé množství latinských slovíček.

Aati
25. března

Jméno růže je taková "knižní delikatesa". Něco jako brie nebo kaviár. Nebude se líbit každému a ze začátku může být hodně těžké do díla vplout a najít chuť ke čtení. Sladí-li se však konečně s vašimi literárními chuťovými pohárky, pak jistě oceníte Ecův styl psaní, kulturně-historický přehled a schopnost napínat. A po přečtení ho čtenáři milující výzvy jistě zařadí mezi své oblíbené.

Romilo
21. března

Film není moc dobrý. Kniha mne bavila, ale četl jsem dlouho...