Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352046/bmid_mengeleho-devce-650155410a05b.jpg
5
2559
2559
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan , 2016
více info...
Přidat komentář
Mengeleho děvče jsem četla jako re-reading a bylo to stejně silné jako napoprvé. Asi nemůžu úplně hodnotit děj, když je to kniha podle skutečných událostí, ale nudit se nebudete. Autorka knihy to popisuje tak barvitě a realisticky, že vám kolikrát běhá mráz po zádech a nedokážete pochopit ty hrůzy, o kterých se v knize píše. Mengeleho děvče je hodně čtivé, takže se nemusíte bát, že to bude taková nudná historická kniha, protože to opravdu není. Osudy Violy, ale třeba i Anny nebo Ester jsou neuvěřitelné a rozhodně ve vás něco zanechají. Tato kniha je výjimečná a spolu s knihou Máma milovala Gabčíka patří k mým oblíbeným s tématem druhé světové války. Mengeleho děvče moc a moc doporučuji i když třeba takové knihy moc nečtete, protože tady byste měli udělat výjimku.
Veľmi pútavá kniha z obdobia 2sv. vojny, ktorá medzi tým množstvom v súčasnosti vydávaných kníh s podobnou tematikou určite vyniká. Veľká časť príbehu popisuje život pred vojnou a odchodom do koncentračného tábora, skok z jednej reality, kde bol človek ľudskou bytosťou a mal svoj život rád do úplne inej, kde je menej než zviera musel byť pre ľudí strašný a v tomto príbehu mám pocit, že to vidno viac, ako v iných. Popis života v Lučenci pred vojnou bol krásny, sú to skutočné spomienky pani Violy na mladosť, na obdobie nádejí a snov. Osobne mi prišiel dosť krutý už presun židov do ghetta a život v ňom, ešte pred transportom do koncentračných táborov. Scéna zo psíkom bola pre mňa nepochopiteľná, ale vtedy mali ľudia asi iný vzťah k zvieratám. Chápem, prečo bola pani Viola označovaná ako Mengeleho dievča, ale vzhľadom k tomu, že Mengele v knihe nevystupuje takmer vôbec a interakcií s ním bolo v knihe minimum (našťastie), mi príde názov knihy skôr ako marketingový ťah, čo mi však pri tak skvelej knihe príde zbytočné. Páčila sa mi komplexnosť príbehu (obdobie pred vojnou, počas a aj po vojne), dej je podaný veľmi emotívne a vierohodne, miestami to bolo aj na slzu. Knihu odporúčam každému, mala by byť súčasťou povinnej literatúry v školách.
Skutečný osud, který je geniálně sepsaný. Ze začátku hladí čtenáři duši krásný příběh první lásky a každodenní starosti a radosti obyčejné slečny, která je jako každá jiná a kterákoli čtenářka se s ní může ztotožnit. Potom postupně vzrůstající nesmyslný horor, nad kterým zůstane rozum stát. Všechno čtenář cítí na své duši, ale stejně tak si je vědom toho, že nikdy ani z daleka neporozumíme té bolesti a nespravedlnosti.
Kniha je napsaná velice čtivým stylem. Obávám se ale, že byl v knize dán zbytečně velký prostor vyprávění "před válkou". Nebo to byl možná záměr - ukonejšit čtenáře před tím, co se bude vyprávět dál...
Knihu určitě nelze přečíst "najednou". Nejpozději od poloviny, je to totiž velice vyčerpávající čtení. Hlavě když si uvědomíte, že se to skutečně stalo - že to není fikce, že si to autorka celé nevymyslela...
"Nevidět dva tisíce lidí nebylo lehké, ale oni to dokázali."
Ta věta souvisí s odchodem z města. Jak se to tak běžně stávalo: lidé dostali příkaz nastoupit do transportu, nad ránem se městem táhl zástup: co člověk, to kufr. A potom víte, jak to ve většině případech dopadlo.
Největším nepřítelem člověka je další člověk a to kam až může zajít lidská krutost je nepředstavitelné. Velmi silný a smutný příběh nejen hlavní hrdinky, ale i ostatních, co později potká.
Po zhliadnutí komentárov k tejto knihe, ktoré nasvedčovali tomu, že sa skutočne jedná o silnú výpoveď z vtedajšej neľahkej doby a vzhľadom k množstvu kníh, ktoré som na danú tématiku prečítala, som si ani v najmenšom nemyslela, že ma dokáže niečo prekvapiť.
A ako veľmi som sa mýlila.....
"Cizímu se ty hrůzy často říkají lehčeji než blízkým. Protože je by ranily. Ti cizí se jen leknou, otřesou odporem, možná budou pár dní hůř spát a víc objímat své děti, ale nakonec to po nich i tak sklouzne. Zůstane to v nich jako informace, ale ne jako pocit. Ale milovaným by to rozežíralo duši. A to jsme nechtěli.
Výpoveď Violy bola jedna z najsilnejších aké som kedy čitala. Je jedinou knihou, z ktorej sa mi urobilo nevolno nie len psychicky, ale aj fyzicky. Ten zvierajúci pocit vnútri mňa a okamžité zatvorenie knihy, to nebolo len tak, to znamená, že kniha preniesla do čitateľa kúsok bolesti ako znak toho, že na túto smutnú a neľudskú históriu sa nikdy nesmie zabudnúť.
A práve pre tento pocit a jedinečnosť, ktorá tkvie v sile knihy a v tom ako pôsobí na čitateľa, bude práve toto prvá kniha, ktorá odo mňa nedostane žiadne hodnotonie.
Sila prežitkov si to nezaslúži...
"Velká slova. Říká se, že je lepší je neříkat nahlas, protože zní pateticky. Jsou však chvíle, kdy na tom nezáleží. Například tehdy, když vás odvážejí do koncentračního tábora."
Nikdy nepochopím tú neľudskosť, nikdy. Tak ako nikdy nikto nedokáže ospravedlniť tento omyl v dejinách ľudstva, tak je nutné na to nezabúdať, pripomínať si, že toto sa stalo. Aj keď ťažko uveriť je to tak.
"Zvláštní, že svět pokračuje, i když ty už na něm nemáš, ke komu by ses vrátil, že?"
Takovéto knihy je netřeba nijak komentovat. Snad jen: Dejte ji do rukou svým dětem a vnoučatům. Tuto knihu anebo jiné, jsou důležité pro rodící se společnost.
Na začátku knihy jsem ani nechtěla číst dál, aby to hezký nikdy neskončilo... Konec jsem hodně obrečela. Příběh má v sobě něco zvláštního, co nedokážu popsat. Paní Violka má můj neskutečný obdiv a respekt.
Přečetla jsem spoustu knížek s tímto tématem, ale tohle je první, při které jsem si musela dávat delší pauzy, abych to vstřebala. Podotýkám, že u žádné knížky jsem si tolik nepoplakala, jako u téhle. Neskutečně silný příběh a doporučuji přečíst každému, kdo někdy jen trochu zapochyboval o tom, co se dělo za druhé světové války.
Je hrozne, ze tohle se v minulosti opravdu delo, jak brutalne lide dokazali ublizovat druhym lidem jenom kvuli nejake stupidni ideologii. Cekala jsem, ze to bude drsny, ale ze az tak..z tech popisu suroveho nasili se mi chtelo plakat.
Libilo se mi vypraveni pred tou dobou - dostalo me, jak se driv k sobe chovali muz a zena - laskyplne, s uctou. Dneska aby to clovek pohledal.
Přečetla jsem si ji pár dní po knížce "Narodili se, aby přežili", která mě přišla hodně silná ... Takže se nemůžu ubránit srovnání. Tahle byla určitě lepší. Knížka není tak depresivní, protože je tam i hodně milých a příjemných částí, které vám vykouzlí úsměv na tváři, ale stejně tak jsou zde pasáže, které vás během pár vteřin rozbulí... Celá knížka se hrozně rychle četla, měla švih a krásný konec. Narodili se, aby přežili se utápí v depresi celou dobu.. to je knížka , kde není příliš světlých míst a stáhne vás na dno... Za mě je vítězem souboje určitě Mengeleho děvče :)
Na jednu stranu jsem se od skutečného příběhu nemohla odtrhnout a na tu druhou... Jsme se bála číst.... Už jsem četla hodně knih na toto téma, ale tato byla jedna z těch, co si budu opravdu pamatovat. Skutečný příběh vyprávěný člověkem, který to zažil....
Jako asi každý jsem už od začátku znala vývoj knihy, který bude velmi drsný. I tak jsem ale byla naprosto šokována autorčinými zkušenostmi z koncentračních táborů. To měl také asi na svědomí fakt, že to po dlouhé době nebyla válečná beletrie, ale opravdový a skutečný příběh, který vážně někdo zažil.
Už jsem četla hodně knih o holokaustu, takže jsem se vlastně nedozvěděla nic nového. Jen čím jsem starší tím se mi to hůře čte, nevím proč. Každopádně si vždy uvědomím, jak se máme všichni dobře i v čase kdy je pandemie. Stále máme co jíst, můžeme jít ven na procházku, dívat se na naše spící či hrající si děti, objímat toho koho milujeme. A i když nás ve zprávách stále masírují negativními zprávami, občas jsou nějaké nepokoje, sociální sítě jsou plné hejtů a nenávistných komentářů, tak doufám, že tak hrozná doba se už nikdy nevrátí!
Nezapomenutelná kniha. Vůbec mi nevadil ten pomalejší rozjezd o kterém tu bylo psáno. Bylo zajímavé číst a porovnávat zvyklosti lidí dříve a teď. Kniha se těžce odkládá, je napsaná stylem, který mě chytil a nepustil. Strašné je, že se toto vůbec kdy dělo. Paní Viola má za svou statečnost, vytrvalost, srdečnost, hrdost, čest a v neposlední řadě vztah k rodině i jiným, můj obdiv. A konec, no ten mě úplně dostal...
Pět hvězd - nejde jinak.
Chápu, že tato kniha nemusí ulahodit všem. Autorka místy zacházela do přílišných podrobností ohledně architektury, názvů ulic nebo politické situace, zároveň se některé repliky v textu opakovaly. Ale mně nevadilo dozvědět se více o napjaté politické situaci maďarsko-slovenského pohraničí, naopak to v mých očích knížku odlišilo od jiných podobných. I když samozřejmě chápu, že v případě Violčina příběhu muselo být pro některé nedočkavější čtenáře těžké prokousat se doplňujícími informacemi, když tolik toužili vědět, jak to s hlavní hrdinkou dopadne. I pro mě bylo místy těžké vydržet a neprolistovat se na konec. Někteří kritici také vytýkali, že podle názvu očekávali více Mengeleho, ale na mě ho bylo v příběhu až až. Navíc šlo o skutečný příběh, takže nevím, zda je fér přát hlavní hrdince víc hrůz, než kolika musela být svědkem.
Ve výsledku je úplně jedno, zda se některé repliky opakovaly anebo jestli se dalo něčeho ubrat či přidat. Hodnotím knihu jako celek a Violčin příběh byl dechberoucí. Líbily se mi jak kapitoly jejího šťastného mládí, tak závěr knížky, který mě totálně rozbrečel. (A to nejsem žádná citlivka, jenže dozorce Hanz a jeho balíčky od červeného kříže... A pejsek Bundži... Kdo četl, ten ví. ❤️) Dlouho mě kniha tak hluboce nezasáhla. Vzhledem ke spoustě informací, které Mengeleho dievča nabízí by byla vhodným adeptem pro čtenáře začínající s touto tématikou a rozhodně bych ji ráda jednou viděla i zařazenou ve školních osnovách, kam podle mě rozhodně patří.
Příbĕh paní Violy se četl jedním dechem. Za pár dní jsem mĕl přečteno. Vůbec mi nevadil trochu delší úvod. Byla tam krásnĕ popsaná starobylá rodina a možný vztah s mládencem. Pro mĕ jako pro mladší generaci trochu překvapivé že ji na první setkání doprovázela maminka, ale celkovĕ byla jiná doba. Buď paní Viola či spusovatelka co jí s knihou pomohla od začátku psali i o tom co se dĕlo z historického pohledu na pozadí událostí. To se mi moc líbilo. Následné vylíčení toho co se dĕlo po odvedení do Osvĕtimi je velice podrobnĕ popsané a kruté. Až moc podrobnĕ. V nĕkterých chvílích jsem knihu musel i na čas odložit a zatlačit slzu. Bylo to příliš zlé a ikdyž v podstatĕ souhlasím že bysme to mĕli všichni vĕdĕt , tak toho bylo občas moc. Knihu nedoporučuji pro slabší či citlivé povahy. Závĕr knihy o návratu byl až na reakce lidí z Lučence kde pocházeli docela hezký. Byl jsem rád i za tu malou chvíli štĕstí když se paní Viola setkala se svým pejskem z dĕtství a zjistila že je v pořádku. Snad jediná vĕc mi na velice čtivĕ a zajímavĕ napsané knize nesedĕla. Paní Viola tam píše přepisy svých rozhovorů či i dopisů podrobnĕ slovo od slova. Nepochybuji že si význam tĕch rozhovorů či dopisů pamatuje, ale slovo od slova určitĕ ne takže je to spíše takový odhad po 70 letech. Celou knihu hodnotím velice přínosnĕ. I na pozadí tragické události se objevili lidé kteří se snažili človĕku pomoci přežít.
Mám načtenu téměř naprostou většinu knih s touto tématikou a musím upřímě říct, že je z nich nejlepší. Souhlasím s ostatními, kteří píší o jedné z úvodních kapitol (o lásce) která je zbytečně zdlouhavá. Ano je, nicméně na posledních stránkách knihy pochopíte jednoznačně proč. Knihu jsem sjel ani ne za týden a měl jsem velké problémy se od ní odtrhnout. Kniha skvěle spojuje celosvětové dění se světem jedné prosté ženy/děvčete. Jsou v ní fenomenální souvislosti a vypovídající fotografie. Málo které knize dám plné hodnocení, ale této bych dal ještě o pár hvězdiček více. Opravdu vřele doporučuji. Jen pozor. Emočně je velmi, velmi silná až náročná.
Tohle by mělo patřit do povinné četby. Taková úzkost při čtení mě provázela. Člověk si jen říká, proč? Jak to bylo možné? Naše problémy jsou oproti tomu malichernosti...