Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352046/bmid_mengeleho-devce-650155410a05b.jpg
5
2559
2559
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan , 2016
více info...
Přidat komentář
Kniha se dobře četla. Vykresluje hrůzy, které musela hlavní hrdinka prožívat za druhé světové války. Škoda, že název knihy je hodně zavádějící a matoucí. Ale na druhou stranu možná dobře, protože jsem očekávala mnohem, mnohem horší příběh. Knihu bych i doporučila do povinné četby k maturitě, protože dnešní děti si nedokážou představit co se za války odehrávalo.
Jak už jsem psala u jiné knížky s obdobnou tématikou, toto jsou knihy, které se velmi těžko hodnotí. Celkem se mi líbilo vykreslení života před druhou světovou válkou, i příběh o první lásce, byť si myslím, že si to bylo trochu zidealizované. Ale to asi ani jinak nejde, když člověk projde tím, čím si prošla Viola.
V knize byly velmi silné pasáže, některé mě i rozbrečely - mezi nejsilnější řadím popis hrůzy u Dunaje a příběh malého chlapečka. Je naprosto nepochopitelné, jak tohle může někdo někomu udělat (obzvlášť malým bezbranným dětem). A stejně tak je až něuvěřitelné, co vše dokáží lidé přežít.
Souhlasím s tím, že s názvem tahle kniha nemá moc společné a ze začátku jsem měla problém s části o její lásce. Chápu, že tato část tam svým způsobem musí být, aby pak víc "vyzněla" ta krutost, kterou lidi zažívali v koncentračích táborech. Příběhy, které zažili lidí zpomenutí ve knize jsou šíleně. Nikdy nepochopím jak si tohle můžou dělat lidi mezi sebou... Možná ještě horší je, že kolikrát tyhle zverstvá zůstali nepotrestány.
Kniha je jinak čtivá a děkuji paní Violce, že své smutné zážitky sepsala, aby se na tuhle smutnu část lidských dějin nezapomnělo.
Příběh sám o sobě je zajímavý a smutný, některé pasáže mě až rozbrečely, protože už jen ta představa samotná je děsivá, natož to zažít. Nicméně čekala jsem více o tom, co v těch táborech zažila, jak napovídal sám titul knihy. Vyprávění o jejím životě, než se do tábora dostala mi přišlo zbytečně dlouhé.
Přestože kniha nijak moc nesouvisí se svým názvem a část o Violině lásce byla dle mého názoru zbytečně dlouhá, i tak kniha je velmi čtivá, napínavá a podařená.
Tohle vše zažít a přežít a pak to po letech být schopen vložit na stránky knihy je opravdu ...., nenalézám slovo. Silný příběh mimořádné ženy. A myslím, že muselo být i hrozně těžké se ve vzpomínkách do té doby vrátit a dokázat o tom vyprávět. A že takových příběhů krutosti a bezpráví byly statisíce je příšerné. S úctou jim všem ...
Mengeleho děvče.
Začnu tím, že je kniha výborně napsaná. Připadalo mi, jako bych v tom příběhu byla, jako bych provázela Violu (nejen) jejími útrapami. To, co se v lágrech dělo, bylo neskutečné zvěrstvo, které se snad už nikdy více nebude opakovat.
V krátké první kapitole se dozvíme, jak si Mengele při selekci vybral Violu. Později nás Violino vyprávění dostává do doby před 2. sv.v. do slovenského příhraničního města Lučence, které pak bylo postoupeno Maďarům. Vypráví, jak se jim žilo, vzpomíná na svou první krásnou a naivní lásku a na svou rodinu, ve které panovaly jen ty nejlepší láskyplné vztahy. Po krásném období následuje ghetto a pak Viola čtenáře odveze dobytčákem do Osvětimi- Březinky, kde se děly všechny ty hrůzostrašné věci.... Upřímně jsem očekávala, že se příběh bude více točit okolo pokusů Josefa Mengeleho, ale tomu byla v knize věnována jen malá část textu (bohužel nebo bohudík?!). Ale ta vyprávění Anny nebo Gizi byla teda příšerná, jak odpornej "člověk" to musel být?!!!
Během čtení jsem měla několikrát v očích slzy, bylo to velmi silné čtení.
Doporučuji všem, kteří mají rádi knihy o 2.sv.v. a koncentrácích, ale nedoporučila bych ji těm, kdo mají slabší povahu.
Jeden z nejsilnejsich pribehu, co jsem o KT cetla. Nejednou jsem pres slzy nevidela. Ani po tolika letech a s tolika dukazy se cloveku nechce verit, co vse se mohlo udat. Co dokaze clovek udelat cloveku.
Z počátku mě kniha moc nezaujala a popisy předválečného Lučence mi přišly velmi zdlouhavé. Myslím, že ani přes všechnu představivost a empatii se nikdy nedokážeme vžít do lidí, kteří museli tohle všechno absolvovat a dokázali přežít. Tato kniha by společně s dalšími stejně zaměřenými měla patřit mezi povinnou četbu, aby se nikdy nezapomněla, co všechno jsou schopní dělat lidé stejným lidem.
Přečetl jsem už více knížek z války, ale tahle je unikátní. Začíná před válkou a vlastně začátek je takový zamilovaný dívčí románek, kdy z pohledu 16ti lété dívky sledujeme její první lásku. Děj se odehrává v Lučenci, který patří Slovensku, ale po Mnichovské dohodě a arbitráži připadá i s dalším územím Maďarsku. A tady začíná první vkrádání temných časů. Nejdříve se zloba a nucené stěhování obrací na Slováky. Ale samozřejmě časem přijde i na židy a následuje to co se dělo v Polsku a dalších zemích jen zde to přišlo o něco později. Na knize je úžasné jak dokáže zprostředkovat to, jak tyto změny přicházejí postupně a krok za krokem ukrajují z lidské svobody další kus. A tím ukáže proč se to mohlo stát. Nebylo to hned, ale postupně, pomalu, kousek po kousku až zjistíte, že dál už to nejde, ale je pozdě.
Na druhou stranu kniha dokáže ukázat i to, že není svět černobílý. Mezi Židy se najdou stejní sadisti jako mezi nacisty a na druhou stranu mezi Němci i slušní lidé.
Jediné co bych mohl knize vytknout je název, který je zvolený asi hlavně kvůli prodejům a který může vyvolat očekávání, která nenaplní.
Ale to knize velmi rád odpouštím.
Trošku sem přeskakovala začátek ale pak byl příběh velmi silný. Je nepochopitelné, že se lidé dopouštěly takových zrůdností na jiných lidech.. V člověku to zanechá stopu..
Knihu jsem až chvílemi musela odložit. Je opravdu drsným svědectvím nepochopitelného zacházení s lidmi. S jejich důstojností, s jejich životy. Takové zrůdnosti se nedají pochopit. Jak toto může udělat člověk člověku. Toto se nikdy nesmí zapomenout, nikdy!!!
Někdy ve 14 jsem četla knihu "Klid je síla, řek' tatínek", která byla, co si tak pamatuju, podobně surová - no vlastně, jaká jiná by měla být. Teď, když mám sama malou dceru, se mi tyhle knihy čtou mnohem hůř a asi s tím budu muset přestat. To se prostě nedá pochopit.
Opet silny pribeh... jen mam pocit,ze byl spise takovy prumerny... cekala jsem od nej vice, vice informaci ohledne Mengeleho a jeho praktik nez “omacky” kolem :(. Kazdopadne hrozne, nikomu nepreji zazit a nejspise ani nikdy nepochopim,jak k tomu mohlo dochazet :(.
Kniha, která se krásně četla, nešla odložit. Když o zvěrstvech nacistů na židech čtete jako všeobecný popis války, už to ve vás něco zanechá. Kniha napsaná z pohledu Violky, která tyhle hrůzy zažila sama na sobě, popisuje situaci ze svého pohledu a já jen němě někdy i se slzami v očích zírala, jaká příkoří a nelidské zacházení nacisti působili nevinným dětem a lidem. Lidem, které neznali, kteří nikomu z nich nic zlého neudělali, jen si chtěli žít v klidu po svém. Rozhodovali o jejich osudu jen tak, lusknutím prstů a podle aktuální nálady.
Velmi silná kniha. Můj obdiv všem, kteří dokázali peklo koncentračních táborů přežít a žít dál. Peklo, které dokázali vyrobit lidé pro jiné lidi ještě na Zemi.
"Víš, tady už nejsi člověk. Už vlastně ani nežiješ, tento svět už s tím nepočítá, nepotřebuje tě, dokonce tě přímo nechce. Čím dříve pochopíš, že jsi vlastně už mrtvá, jen se to z kapacitních důvodů momentálně odsunulo, tím dřív budeš - paradoxně - umět zabojovat."
Tuto knihu jsem musela číst na etapy. Ne, že by mě nebavila, ale nějak jsem to potřebovala rozdýchat, i když jsem četla už spoustu knih o holocaustu. Toto mě prostě nějak zasáhlo. Závěr knihy mi vháněl slzy do očí...
Čekala jsem, že kniha bude popisovat hlavně Mengeleho a jeho pokusy, ale toto téma není stěžejní. Stěžejní je, jak autorka putovala z koncentráku do koncentráku a snažila se přežít. Ironií je, že autorka přežila nejen díky své vůli, ale i kvůli Mengelemu, který si ji vybral na své pokusy, místo toho, aby ji poslal rovnou do plynu.