Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84766/bmid_marta-v-roce-vetrelce-JD6-84766.jpg
4
785
182
Martě je čerstvých devatenáct let, je hezká, chytrá, a v životě jí jde všechno snadno. Právě se dostala na vysokou školu a těší se na nový život. Jediné, co ji trápí, je jizva v obličeji. O prázdninách proto nastoupí na brigádu, aby si vydělala na plastickou operaci a začala svůj dospělý život s novou tváří. A právě tady začíná řetězec dramatických událostí, které Martě dokonale převrátí život. Na brigádě se bezhlavě zamiluje do Roberta a zcela se na něj upne. Záhy zjišťuje, že je těhotná a Robert je ve skutečnosti ženatý. Rozhodne se pro potrat, ale matka ji přinutí si dítě nechat, aby se o něj sama mohla starat. Martin život je v troskách, představy o budoucnosti, studiu, lásce, rodině se jí hroutí. Ví, že roli, která se od ní očekává, nedokáže zvládnout, a balancuje na hraně deprese a vzpoury. Krizi řeší útěky, alkoholem a sebepoškozováním. Nová kniha Petry Soukupové je stylizovaná jako deník dospívající dívky, náhle vržené do dospělosti. Soukupová opět dokazuje, že síla jejího vypravěčství spočívá v nečekaném nasvícení existenciálních situací. Sugesci celého příběhu umocňuje jazyk, který přesvědčivě odpovídá myšlení a vyjadřování dospívající dívky.... celý text
Přidat komentář
Kniha, kterou čtete jedním dechem. Kapitoly jsou krátké deníkové zápisky, které postupně odhalují (vnitřní) život Marty, mladé nadějné studentky, jejíž život se nečekaně kompletně změní.
Asi mě nepřestane fascinovat, že s tak prostým jazykovým vyjadřováním může vzniknout kniha, navíc taková, od které bude těžké se odtrhnout. Pomalu si zvykám na autorčiny (zřejmě) oblíbené otevřené konce, na druhou stranu tohle asi jinak skončit ani nemohlo. Happy end by nejspíš ubral knížce na naléhavosti. Kniha se dotýká hned několika palčivých témat, o kterých člověk nerad přemýšlí, líbí se mi, že se autorka nebojí zacházet i tam, kam se normální smrtelník nejspíš bojí jen nahlédnout.
Zvyknout si na styl psani byl pro me docela orisek. Ja sama jsem si denik psala, ale teda ze bych vynechavala slovesa, nebo pouzivala tolik infinitivu, tak to ani nahodou, trochu mi to vadilo. Moc mi vadila samotna hrdinka - Marta. Tak nesympatickou osobu, ktere ma clovek chut dat akorat pres drzku, v knize hned tak nenajdete. Mysleni spis patnactilete nez devatenactilete...
Jinak ale ctive, objevilo se par necekanych zvratu, za chvili jsem to mela prectene.
Deník jednoho roku devatenáctileté Marty je moje poslední kniha od autorky, která mi chyběla k přečtení a opět vynikající. A jako ve správném deníku nechybí ani bombastické obrázky, které nakreslila Nikola Hoření
Už mi těch nepřečtených knih od Petry Soukupové moc nezbývá a snažím se je šetřit. Další excelentní záležitost a nadstandardní čtenářský zážitek. Domníval jsem se, že nebudu úplně cílovou skupinou, přesto mě román dokázal strhnout a nedočkavě jsem uháněl stránkami Martina deníku. Je obdivuhodné, jak dokázala autorka vystihnout jazyk mladé tápající studentky a opětovně neskutečně zachytit její nitro ojedinělou deníkovou formou. Nezbývá mi opět nic jiného, než smeknout před literárním umem Petry Soukupové.
Toto byla, vážení, velká paráda! Kniha je přenádherná, už na první pohled se do ni zamilujete. Najdete v ní několik úžasných ilustrací a prostě celkový design je víc než výborný. Ostatně stejně jako všechny knihy Petry Soukupové.
Marta v roce vetřelce je kniha, která je určena spíše pro děti. No, děti. Osmnáct plus řekla bych. Marta píše deník. Marta ráda čte. Marta nemá lehký život. Martě je devatenáct let, ale všechno se ji hroutí. Marta je sprostá. Marta pije alkohol. Ale strašně vás bude zajímat, jak to s Martou dopadne. Jak se s tím jedním rokem, který sledujeme vypořádá.
Chvílemi jsem měla Martu moc ráda, sympatizovala jsem s ní. V některých okamžicích mi byla podobná, ale nastaly i chvíle, kdy mi lezla krkem, kdy jsem měla chuť ji profackovat, aby se probrala.
Kniha je psaná deníkovou formou a díky ilustracím se čte opravdu rychle, jen já si ji šetřila a četla pomalu. Je to totiž má sedmá přečtená kniha od Petry Soukupové a už mi jich moc nezbývá, tak jsem si ji chtěla užít. A kdo neznáte autorčiny knihy a žádnou jste ještě nečetly, tak upozorňuji na styl psaní. Někdy vám bude připadat, že ve větě chybí slovo. Je prostě jedinečná.
Ano. Petra Soukupová mi prostě sedí, mám ráda její neobyčejný příběhy obyčejných lidí, Marta byla neuvěřitelně uvěřitelná, lidská, smutná, depresivní, k té si člověk musel udělat vztah.
Jediný, co mě občas sralo, byla ta absence sloves nebo zvratných zájmen. Občas dobrý, ale jednou za pár stránek seklo. Ale k příběhu nemám výtku. Vrátilo mě na do druháku na bohemistice, kde jsem taky neuvěřitelně bojovala s fonetikou.
Deprese na mně seděla od začátku do konce a asi to ta kniha chce. Když je vám náct a vše se kolem vás sype.
deníkové zápisky devatenáctileté Marty, kdy s hlavní hrdinkou prožíváme celý rok jejích trápení, pádů, hezkých i smutných momentů.
mně osobně se kniha moc líbila a styl psaní (který byl velmi specifický a chvíli mi trvalo si na něj zvyknout) se mi líbil.
knihu doporučuji všem, kteří mají rádi styl psaní autorky. opět to byla kniha z českého prostředí, mezilidských vztahů a (ne)fungování jedné rodiny.
já moc doporučuji!
Z počátku jsem měl pocit, že je to takový deníček nepříjemný holky a měl jsem chuť knížku odložit, ale dobře, že jsem neudělal. Nakonec bych řekl, že perfektně vystižený jeden rok, jedné holky, která se chová tak, jak se chová (každá se nějak chováme a prožíváme) a krůček po krůčku sledujeme vlastně strašně náročné období. Ještě je vše zachyceno jazykem hlavní hrdinky, připadalo mi to takové obyčejné a přitom silné. Stehný dojem jsem měl i z románu "Nejlepší pro všechny", vlastně jakoby nic extra a přitom trefa do černého. Prostě líbilo :-)
Asi od 50. strany jsem se začetla, naladila na styl knihy a už to fičelo, knihu jsem přečetla jedním dechem, jak mě vtáhla. Marty mi bylo dost líto. Myslím, že v 19 nikdo moc není adeptem na Miss/missáka Sympatie, člověk se tak nějak hledá a na jalové rozhodnutí má nárok. To, že večery v obýváku s rodiči jsou vlastně celkem fajn zjistí člověk až později, v 19 je prostě být s kamarády nejvíc a láska? Tak přes tu nejede vlak! Takže ani nejde mít Martě nic za zlé. Musím říct, že odrazový můstek k dospělosti měla pěkne ztrouchnivělý a zažila si dost těžkého, jedna perla za druhou, tak nějak jsem ji po celou dobu čtení fandila, aby to dala.
Skvělé, chytlavé, o Martě jsem přemýšlela, i když jsem nečetla, nejradši bych o ní četla dál, mrzelo mě, když jsem dočetla, ale zároveň jsem asi i ráda, protože mi z toho všeho bylo tak nějak smutno
Sáhl jsem po knize náhodou na chalupě, kdo ví jak se tam vůbec dostala. Bylo mi jasný, že nejsem cílovka, ale forma deníkových záznamů dělá knihu většinou čtivější. Až do půlky "docela dobrý", ale postupem času, kdy nastává fascinující plíživá destrukce života aktérky, jsem byl zcela pohlcen. Hustá kniha tvl.
Názory na tuto knihu jsou dost rozporuplné, jak jsem zjistila. Souhlasím se Zrzkou1 - pokud ve čtenáři postava vyvolá jakékoliv emoce, ať už pozitivní či negativní, je to dobře napsaná postava a není tedy nutné snižovat hodnocení knihy kvůli tomuto. Já Soukupovou můžu, ten její zkratkovitý a úderný styl mi sedí, stejně jako témata, která si vybírá. S Martou se sice ztotožnit úplně nedokážu, ale v některých věcech jí rozumím. I já byla v nadočekávání z "vejšky", a pak přišla studená sprcha. No, ale to je snad jediné, co s ní mám společného. Díkybohu. :-) A když se rozhlédnu kolem sebe, vidím třeba i několik takových Mart, což je smutná pravda a Soukupová to skvěle zbeletrizovala. ****1/2
Nic, Marta, zajímavý. Ale vlastně asi dobrý. Pořád trochu stejný, no. Soukupová, skvělý, vždycky. Jiný, rychlý, dobrý. Přečetla za 3 dny, v kuse skoro. Jen spala a četla a jinak nic. Dobrá knížka, když se to povede, je to stejně nejvíc. Takže jo.
Marta? Noční můra každého rodiče. Domluvy, zákazy a výhrůžky rodičů vystřídá jejich naprostá beznaděj. Ne vždy dítě vyrůstá v to, kým chceme aby bylo... a přijmout to je někdy velmi obtížné. Podle mě Marta hnila zaživa a pokud by příběh pokračoval, nemám iluze o jeho dobrém konci.
Na styl psaní jsem si musela pár stránek zvykat, ale knihu hodnotím kladně. Hodně jsem se u ní zamýšlela. Někdy se zde prolínaly mé vzpomínky z mládí.
Sice už mi dávno není devatenáct, ale pořád si pamatuji, jak člověka umí vystresovat škola, očekávání rodiny, náhlá zodpovědnost za vlastní život a vůbec všechno. Marta v roce vetřelce byla poslední knihou od Petry Soukupové, kterou jsem nečetla a poměrně dlouho jsem se jí vyhýbala, je ale výborná. Pořád nechápu, jak někdo může hodnotit knihu na základě toho, jaké rozhodnutí udělala hlavní postava, nebo jak byla nesympatická. Pokud mám ambivalentní vztah k postavě, nebo mě přímo štve, vnímám to spíše jako kvalitu zpracování. A v tomto případě byl život Marty vylíčen opravdu neuvěřitelně sugestivně. Navíc, a to je důležité, dílo upozorňuje na problematiku psychických problémů mladých lidí, které má jejich okolí často tendenci zlehčovat.
V každém zdejším komentáři jsem našla kousek toho, jak bych knihu okomentovala i já. Někdy mi bylo Marty líto, někdy jsem na ni měla vztek. S tím chlapem byla teda dost naivní. I když ona spíš tušila, ale nechtěla to vědět.
Takový rok, jaký prožívala Marta, jsem nezažila já ani naše dcera. Naštěstí. A doufám, že ho nezažijí ani naše vnučky.
Dávám 3*. Námět se mi docela zamlouval, styl moc ne. Kritizovat nechci, nejsem cílovou skupinou. Martě bylo devatenáct a určitě pro tuto věkovou skupinu je kniha přínosem.
Velmi silný příběh, občas mi ztuhla krev v žilách. Deníkové zápisky a styl vyjadřování mi ovšem nebyly příliš sympatické.
Štítky knihy
deprese dospívání studenti sourozenci rodinné vztahy psychologické romány alkoholismus matky a dcery matky samoživitelky, svobodné matky
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha Marta v roce vetřelce je v
| Právě čtených | 9x |
| Přečtených | 1 135x |
| Čtenářské výzvě | 173x |
| Doporučených | 52x |
| Knihotéce | 137x |
| Chystám se číst | 180x |
| Chci si koupit | 28x |
Nooo.... tak to byla smršť. Já to nechápu, Petra Soukupová mě vždycky doslova přilepí k příběhu. Řeknu si ,,tak na půl hoďky před usnutím, musím se vyspat, spánek je důležitý, spánek je zdravý..." a ve čtyři ráno to dočítám, oči úplně odrovnané (zase mi kolem nich přibydou nové vrásky sakra), sotva existuju, ptáci už cvrdlikají za oknem, ale prostě to musím dočíst! Miluju její styl, tu kulometnou úsečnost (trochu mi to připomíná Rudiše, nebo mi Rudiš trochu připomíná Soukupovou) a schopnost na zdánlivě banálních úryvcích ze života souhrnně vykreslit téměř dokonale charakter, emoce i skryté trable hlavních postav. Když její knihy čtu, doslova žiju příběh jejich hrdinů. Je to úžasné, je to očišťující, je to jako terapie... i když se nic vlastně nevyřeší.