Malevil

03.05.2019

Skvěle napsaná kniha.Mám ráda tyhle postapokalyotické záležitosti.

30.04.2019

Kniha i rozhlasová hra byly skvělé. Vřele doporučuji.

28.04.2019

Úvod trochu zdlouhavý, ale důležitý k pochopení postav a jejich uvažování. Bez Tomášových poznámek(často jakožto protiváha souvislého příběhu vyprávěná Emanuelem) by podle mého kniha hodně ztratila na kvalitě - popisování příběhů, které Emanuel ,,zapomněl" ve vyprávění uvést, se stává velice poutavou složkou knihy.
,,Pro nás je minulost 2x minulá, ztracený čas 2x ztracený, protože jsme spolu s ním ztratili i svět."

26.04.2019

Jedna z knih, která mne formovala.

15.04.2019

Hodně zajímavý postapo literární kousek, který je napsaný svým osobitým způsobem. Myšlenkové pochody hlavní pochody jsou velice zručně popsány, rozepsány a zdůvodněny. Doplňující poznámky od Tomáše pak umožňují i pohled z jiné strany. Nicméně to ale nepotěší leckteré ženy, v knize je vlastně jeden silnější ženský charakter, ostatní jsou spíše jen nástroje mužů. Jinak je ale počínání skupinky přeživších velice zajímavé sledovat a rozhodně má smysl si knihu přečíst i v dnešní době.

08.04.2019

Ano, kniha to není dokonalá - biologie a fyzika tu pokulhává, věci ohledně náboženství (poplatné francouzskému venkovu v době vydání) můžou leckoho iritovat a opravdu to není klasická postkatastrofická knížka.
Ale rozhodně není špatná. Má své nesporné kvality, a navíc přidanou hodnotu, kterou autor ve své (ještě ne tak konzumní) době ani nemohl plně dohlédnout: kniha v podstatě rozvíjí úvahu na téma „Jak bychom žili, kdybychom najednou přišli o VŠECHNY technologie a jejich produkty?“ a na rozdíl od všech klasických postkatastrofických knih přidává vlastně velice příznivou podmínku: „...pokud bychom nemuseli řešit kontaminaci, bezprostřední smrt hladem, rabování, epidemie atd.“ To vytváří zajímavý prostor k zamyšlení. K věcem, které běžně člověka napadnou, že by je postrádal (telefon, internet, auta, světlo, domácí spotřebiče a vůbec všechno co je na elektriku či baterky vč. vodovodu a kanalizace..) tady přibydou „nenápadné drobnosti“ jako oblečení, boty, opasek, svíčka, tužka, papír, mýdlo, kombinačky, kladivo, hřebíky, drát, provázek, nůž, nůžky, léky a všechno, co spotřební společnost s klidem spotřebuje nebo vyhodí a koupí si nové. A taky vztahy. Běžné mezilidské, ale i z pohledu plození a hrozící degenerace při plození v malé uzavřené skupině... A samozřejmě všechny dosud nashromážděné znalosti - jak co pěstovat a uchovávat, jaké byliny jsou na co, jak si co vyrobit... Napadlo vás někdy, kde potom tyhle „obyčejnosti“ vzít?
Téma natolik nosné, že z mého pohledu vyváží všechny nedostatky.

06.04.2019

Omlouvám se za nízké hodnocení, zřejmě ne úplně spravedlivé. Já to však četl jako postkatastrofickou literaturu, nikoliv sondu do vágní psychologie a líčení předností tradičního zemědělského života. Takže mě to neuchvátilo. Hodnocení nízké, odpovídající aspiracím na významnou literaturu. Kdyby to bylo koncipované jako lehká oddychovka, dal bych hvězdiček víc, protože prohřešky by byly víc odpustitelné. Kůň běhající po dvoře je možná okázale vznešený umělecký obraz, ale mě nekompenzuje to, že ta katastrofická zápletka, fyzika okolo tepelného působení výbuchu, a společenské chování komunit poté - mi přišly strašně nevěrohodné. Tahle by to prostě nemohlo fungovat, fyzikálně ani sociálně. Rušilo mě to. A hlavně, četl jsem to až po Dni trifidů. Těžká konkurence.

30.03.2019

Někdy.. když je obloha šedá, jako z olova a vypadá to, že už asi nikdy nevyjde slunce, tak si vždycky vzpomenu na Malevil.

A ještě něco přidám:
Tuhle knihu jsem četla před třicetišesti lety. Hrůza, co?
A ještě.. víte co? Já tomu všemu tak věřila, co se tam psalo..
(Tak.. v osmadvaceti letech jsem ještě věřila všemu)
Proto jsem byla tak ze všeho - co jsem si v knize přečetla - tak vykulená a zvláště z konce..
Nejdříve jsem dala tři hvězdičky, ale teď dávám všechny, co je možný dát.

28.03.2019

Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.

24.03.2019

Přivírám oči u popisu výbuchu bomby a následků výbuchu, přece jen o přesný vědecký popis tady přeci nejde, jsou to jen výchozí kulisy pro sociologický rozbor chování malé skupiny lidí v nových podmínkách... A o co tedy jde? O politikaření, o moc a o náboženství. Ale pozor - ne o náboženství ve smyslu rozjímání o bohu, ale o otázky politicko-náboženského charakteru, aneb je výš kněz nebo abbé? A taky trochu o přežití, i když tyhle otázky jsou na můj vkus trochu upozaděné. Co ovšem vůbec nerozdýchám jsou vyloženě ploché ženské postavy. Ženy jsou v zásadě rozděleny do skupin "dá mi" - všechny ženské postavy v plodném věku (+ Lolitka Evelýna) a "nedá mi" (hašteřivé stařeny, vhodné pro práci v domácnosti a u dobytka, zatímco muži probírají veledůležité otázky politického charakteru). Kniha velmi poplatná době a místu svého vzniku...

24.03.2019

Kniha se sice odehrává v druhé polovině 20. století, ale autor uvízl ve století devatenáctém. Hlavní postavou jeho knihy je silný, moudrý, všemi ženami milovaný vůdčí typ, který je takřka dokonalým. Všichni jej milují, nepřátelé jej respektují a nově příchozí ženy se mu touží „poddat“.

Až se mi zdá, že si Robert Merle napsal román, v němž jako hlavní hrdina vystupuje jeho fiktivní JÁ, kterým by si přál být. Je to smutné, zpátečnické, sexistické a arogantní čtení, které nemohu respektovat, neboť nevzniklo někdy v 19./18. století, ale v době, kdy ženy už dávno nebyly služkami a kuchařkami mužů.

Považuji proto za autorovu malost, jak s ženskými hrdinkami v Malevilu zachází. Jsou vyobrazeny jako nástroje mužského sexuálního požitku, které se ochotně poddávají klidně vícero mužům na střídačku. V románu vystupuje jen jedna silná žena, ta je ovšem vykreslena jako asexuální osoba a brzy je odbyta s tím, že vést město nemůže, neboť by ji nikdo jako ženu neposlouchal.

Knize navíc chyběla osudovost, nemoci, tragédie způsobené apokalypsou... něco, co by dokázalo zmítat emocemi čtenáře. Namísto toho mi byla načrtnuta jen autorova osobní fantazie, v níž vystupuje jako nedotknutelný, všemi milovaný a respektovaný Bůh, o kterého se ženy mohou jen porvat.

Na něco takového nejsem zvědavý a upřímně lituji toho, že jsem věnoval čas knize složené z nízkých pudů zakomplexovaného muže.

23.03.2019

Toto tu už bolo viackrát inde ale v pohodičke. Je to napísané zaujímavou formou. Dobre sa to počúvalo... Odporúčam.

09.03.2019

Odpouštím autorovi lithiovou bombu, která umožnila tohle úžasné, slunečné a kvetoucí postapo. Je to vlastně spíš takový pokojný způsob řešení přelidnění. I náboženství a jeho důležitost se dá pochopit, vzhledem k době vzniku a také zemi. V naší zemi, v tom ateistickém hnízdě to působí dost zvláštně, ale stačí mrknout do sousedního Polska. Tam by se na to pohlíželo určitě jinak.
Co je však velký problém (možná jen osobní) tak to jsou ženské charaktery. Teda charakter je pro ty postavy asi silné slovo. Staré jsou omezené, otravné, protivné hašteřivé šílenosti. Ty mladé zase mají jediný důvod k životu a to je koketování, popřípadě uspokojování mužů. Většinou jsou jednoduché a vypočítavé. Nechtělo se mi psát, že jsou úplně blbé. Když jsem četl Smrt je mým řemeslem, tak mě ovládlo naprosté nadšení, jak se autor dokázal vžít do role sociopata. Po tomhle se začínám obávat, že se nemusel příliš vžívat. Dvě hvězdy za to, že jsem se u toho celkem bavil. I když to bylo většinou kouzlem nechtěného. Plus jedna hvězda za rozhlasovou dramatizaci. Ta se skutečně povedla a je mnohem zábavnější než kniha( čistě subjektivní názor)

Neni to vybuch atomove bomby. Spatne popsane. V pripade atomove bomby by nemohl tento roman vzniknout.
Byla to nepopsana jakasi druhem vodikova bomba. Nemela za nasledek kysely spad atd.

22.02.2019

Hned na úvod je asi záhodno zmínit, že jsem poslouchala zkrácenou verzi ve formě rozhlasové hry od vydavatelství Kristián, což mohlo notně ovlivnit můj úsudek. Přesto se ale shoduji s většinou dvou a tří hvězdičkových názorů, takže zkrácení možná zas až takový vliv nemá...
Merlemu rozhodně nelze upřít spisovatelský talent a um navodit atmosféru (atmosféru hradu a maloměsta, abychom si rozuměli, nikoliv výbuchem zničené krajiny...). Co je ovšem špatně, a co se právě objevuje v mě sympatických komentářích, je velmi nerealisticky vykreslený příběh, který je černobílý jako film z 30. let. Je možné, a dost pravděpodobné, že to tak v době napsání jednak bylo a jednak, že se tak prostě psalo, mě to ale vytáčelo. Celá situace, krajina a hlavně psychologie postav působí tak nereálně, až je to skoro úsměvné. Za mě tedy příběhově ne a ne a jsem fakt ráda, že jsem to veledílo netrávila celé...
Co ale naopak musím vyzdvihnout, a co je vlastně důvodem tříhvězdičkového hodnocení, je perfektně zpracovaná rozhlasová hra, kterou načetlo zhruba třicet herců v čele s Martinem Myšičkou, Jiřím Lábusem nebo třeba Danielou Kolářovou. Dialogy díky tomu doslova ožívají před očima, čemuž jen napomáhá fakt, že je text taky vhodně doplněn zvukovými kulisami. Tohle je prostě audioknižní majstrštyk, o tom žádná...:)

18.02.2019

Je to paráda. Přežijete náhodou jako jeden z mála jadernou katastrofu. Navíc s hojností potravin, dobytka, s bytelnou střechou nad hlavou a s partou přátel z dětství. Co víc si za dané situace přát?
Že by bylo fajn nemuset se zabývat radioaktivitou? Máš to mít. Krom toho jsi uznávaný, bystře uvažující óm nadsamec čistý jak lilie a v okolí tvé družiny se náhodou pase několik povolných samic, které toho moc nenamluví. Jupíjé.
To by bylo, aby z toho s trochou dalšího štěstí nebyl super román (utahanému úvodu navzdory).

Autor mi zkrátka předhazoval jednu absurditu hodnou úsměšku za druhou a dost se snažil, aby mě od dalšího čtení odradil. V mém případě se mu to nepovedlo, zvědavost, jak si bude hlavní „hrdina“ počínat, zvítězila. A když už se smířím s tím, že autor rozdal karty tak, jak rozdal, uznávám, že napsané je to skvěle a uvěřitelně. A tak se už rok rozmýšlím, jestli dát Malevilu tři nebo čtyři hvězdy...

11.02.2019

Merle je nepochybně skvělý vypravěč, například scéna ve sklepě, když jim poničí záhon nebo když čekají na déšť jsou opravdu skvěle napsány. Najdou se tam určitě zajímavé myšlenky, dobře popsané dialogy. Tím tak moje chvála končí. Pominu ty nesmysly, že radioaktivita jaksi nedorazí, že bez hmyzu by se asi těžko mohla obnovit flóra, že by asi těžko lidé přežili v neporušených domech chráněných jen skálou atd. ( ostatně asi každý román podobného rázu je určitě plný podobných nesmyslů, které by někdo, kdo rozumí fyzice, chemii a biologii hravě odhalil) Co mi ale vadí je hlavní hrdina - naprosto neomylný, nabubřelý, dokonalý jedinec, který s každým manipuluje a muži ho uznávají a všechny ženy mu padají k nohám. To mě přivádí k tomu, co mi vadí nejvíc, což je pojetí žen. Jak už tu někdo v komentářích zmínil, buďto jsou to staré slepice ( a fakt mě rozčilovalo číst o tom, jak se staré ženské hádají kvůli nesmyslům, obzvlášť postava Menou mi přišla naprosto nesnesitelná), a nebo sexuální mašiny bez mozku, které ani jedna nemají nic lepšího na práci než lézt každý večer do postele mužům. Jedna protože je asi úplně hloupá, druhá protože nezná nic lepšího a třetí je ochotná posloužit všem i po tom, co byla znásilněna. Jasně. Fakt jsem čekala něco jiného, chtěla jsem si přečíst o boji o život, strádání a ne o tom, jak partičku absolutně nerozhodí nějaký konec světa a řeší si na svém hrádku, kdo bude mít jaký náboženský titul a kdo se komu dostane první pod sukni. Nikoho třeba nenapadlo jít na průzkum do okolí, jestli třeba nepřežilo více lidí (třeba doktor), ne nic, raději řešili, jestli je Momo umytý. Taky mě fascinovalo, jak se během dne zbavili smutku po smrti svých blízkých, žádné truchlení, nic... K čemu taky byl zdlouhavý úvod o minulosti Emanuela, když pak neměl pro příběh žádný význam, jsem taky nepochopila. Závěrečná "bitva" taky neměla s bitvou a akcí nic společného. Ve své době to určitě musela být pecka, ale dnes už je to hooodně překonané. Do čtení jsem se nutila a těšila se, až to konečně dočtu a budu se moct vrhnout na jinou knihu.

31.01.2019

Kniha na pustý ostrov

20.01.2019

Četl jsem to kdysi, třicet let zpátky...a nic mi neutkvělo. Tak jsem to dal znovu. A hle, nasilu, s pauzami. Merle je mistr nad mistry, takže napíše-li oblak slovních nimráníček téměř bez děje a taky bez znalosti věci samotné, kritikové se půjdou ze**at celebrováním jeho úžasnosti. Když pak člověk čitatel má dost let a dost zkušeností, aby se vyflák na mainstreamové názory, je otráven právě tím mistrovým nimráním se v něčem, co už dávno ví a co ho už dávno naprosto nebaví. Dobrý příběh napsat je v skutečnosti to nejtěžší, a právě ten v Malevilu schází.