Malevil
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30444/bmid_malevil-s5P-30444.jpg
4
2106
2106
Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v sedmdesátých letech tohoto století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1992 , SvobodaOriginální název:
Malevil , 1972
více info...
Přidat komentář
Skvělý román, ve kterém ovšem najdete i náznaky myšlení doby, ve které byla napsána. Dnes by to již bylo psáno jinak. Ale díky tomu je kniha ve svém ději strohá, bez zbytečných technikálií, s pragmatickým přístupem k tomu, co musely postavy řešit, aby přežily. Místy jsem se neztotožnil s tím, co se tam dělo a jak se postavy rozhodovaly, nicméně to byl pohled autora. Chvílemi si říkáte, zda byste to zvládli vy v jejich pozici, jak byste se asi rozhodli. V tomto žánru je to povinnost, ale kniha je psaná jinak, než soudobá díla. A právě proto stojí za přečtení. Za mne výborné dílo.
Vynikající postkatastrofický román, který je zřejmým produktem studené války a tehdejšího paranoidního strachu obyvatel celého světa, že někdo mocný "zmáčkne čudlík"... V této knize se tedy Robert Merle formou deníku pokouší na osudech skupiny přeživších z francouzského venkova představit život po jaderném výbuchu. Spisovatel projevil výborný smysl pro detail, obsáhl veškeré aspekty takové existence velmi komplexně a podrobně. V pár úvodních kapitolách jsme několika příběhy z dětství i dospělosti seznámeni s osobou a charakterem hlavního hrdiny a jeho přátel. Poté si můžeme nesmírně sugestivně prožít krátké, avšak intenzivní peklo atomové války. Zbytky lidstva jsou vrženy o stovky let zpátky a musí přežívat ve středověkých podmínkách - beze strojů či jiných vymožeností civilizace, na spálené zemi. A tady se Robert Merle opravdu vyřádil: zabezpečení základních životních potřeb, chov dobytka, pěstování plodin, vzájemné vztahy, postavení žen ve společnosti složené převážně z mužů, psychologie, náboženství, politika, změna morálních priorit v souvislosti s příchodem rabujících, násilnických band, kult vůdčí osobnosti... Emanuel Comte, hlavní hrdina, se může zdát příliš dokonalý, ovšem vnímavý čtenář postřehne jak jeho chyby a slabosti, tak vnitřní rozpolcenost, patrnou zejména v poslední třetině románu. Je toho spousta, co nám autor předkládá k zamyšlení a jakkoliv jistě najdeme spoustu vad na kráse (např. příliš mnoho šťastných náhod, jak mohlo v městečku přežít tolik lidí - proč bylo tak málo poničeno atd.), jde každopádně o vynikající, čtivou klasiku, doslova povinnou četbu pro příznivce žánru. 90%
Knížka i její průběh děje se mi moc líbila, přečetl jsem ji jedním hltem.
Na druhou stranu, po několika dnech od přečtení si říkám, že celá řada věcí mohla být jinak. Nejvíc asi konec knihy, který působil unáhleně (na posledních X stranách vysvětleno tolik děje co za celý zbytek knihy...). A dál mi, stejně jako řadě jiných čtenářů níže chybí kontext - to nikdo z osazenstva nechtěl vědět, co se stalo, a proč se to stalo? Jestli to znamená pustinu pro celou zeměkouli, nebo jen pro nejbližší okolí? Atd. atd.
I tak se mi kniha moc líbila...
Je to Robert Merle, nečekala jsem tedy postapokalyptický román s přesnými technickými detaily. Čekala jsem filozofický náhled na smysl života na zničené Zemi a vystižení charakterů lidí v extrémní situaci - a toho se mi dostalo.
Je lepší, když vám knížka zodpoví otázky, nebo když vám naopak nasadí do hlavy takové, které jste zatím neřešili, a vy je v hlavě převracíte a hledáte odpovědi? Já hledám v sobě po četbě Malevilu odpovědi např. na tohle:
- ztratím svou rodinu a zároveň ztratím svět: zabije mě to? a co dřív?
- jak bych obstála já se svým vstřícným vztahem k lidem, s myšlenkou "všichni se spojíme a zvládneme to"? Na to si i odpovídám: úplně špatně bych dopadla! Proto se choval Emanuel tak, jak to situace vyžadovala; autoritářsky (nebo i krutě), když to bylo potřeba; já se svým sluníčkářským postojem bych byla mrtvá hned; nebo bych dokázala jít proti svému dosavadnímu životu?
- byla by opravdu možná určitá míra demokracie i v tak vypjaté době? (doufám, že ano).
Abych pravdu řekla, nemůžu Malevil z hlavy dostat pořád. Známka dobré knihy, řekla bych.
My lidé milujeme příběhy a ty nám poskytují bohatou paletu prožitků, přes které nabíráme cenné zkušenosti navíc. Ty zprostředkované se míchají s těmi osobně prožitými a máme tu bohatou škálu modelů, jak se chovat v běžných i mimořádných situacích. Zkusme postavy z románu Roberta Merleho s troškou fantazie zaměnit za postavy reálné, představme si tam taky samy sebe a výsledkem bude studené orosení. Ruku na srdce, kdo by byl schopen přežít ?
Popis technologie přežití v extrémních podmínkách by stěží ale vydal na skoro 500
čtivých stran (pomineme technické nesrovnalosti), kdyby nešlo veskrze o lidskou společnost se všemi klady i zápory podanou díky dovednosti autora s vtipem a nadhledem.
Osobně nemám ráda knihy s tematikou post-apo. Pokud by mne totiž něco takového mělo někdy potkat, určitě bych si přála raději smrt. To ale nic nemění na skutečnosti, že Malevil je vynikající kniha. Je jedinečná hned po několika stránkách. Především ale nabízí hluboké zamyšlení nad tím, jak by se asi žilo, kdyby náhle, bez jakéhokoliv varování, došlo ke zničení všech zaběhaných a zažitých postupů a lidé by se museli vrátit k praktikám dávné doby bez moderních technologií. Autor zde hrstku lidí postavil před tuto zcela novou životní situaci. A i když konec je poměrně optimistický a z dnešního pohledu je tento obraz společnosti opravdu naivní, není to žádná pohádka…
Po přečtení skvělé knihy Smrt je mým řemeslem jsem měla chuť se s autorem ještě jednou setkat. Sáhla jsem ke zcela jinému žánru a sáhla jsem dobře. Robert Merle je PAN SPISOVATEL.Skvěle vylíčená atmosféra, postavy živé a plnokrevné, děj skvěle ubíhající. Drama i chvíle zamyšlení...Navzdory tématu mne kniha naplňovala určitým klidem, optimismem a nedějí.Bojím se,že realita by byla mnohem mnohem drastičtější, a tak díky za krásný ostrůvek naděje na francouzském venkově
Scéna odohrávajúca sa po výbuchu je napísaná vynikajúco, hovorila som si pri nej tak toto áno to bude možno naj postapo, ale... ale potom sa kniha uberá viac menej spôsobom, ktorý mne osobne nevyhovuje aj keď je napísaná kvalitne, ja len tak trochu od postapa očakávam skôr distópiu ako utópiu, po prvotnom výbuchu má pre mňa málo napätia a zvratov, všetko sa tak viac menej dá očakávať a hlavná partia zo všetkého vyviazne bez väčších alebo zásadných problémov. To ten Emanuel bol iná hlavička, keď všetkých pre.ťal, malo by sa to premenovať na Emanuel Comte - Last intelligent person on Earth. A bola by som veru zvedavá ako by prestála tá ich politika ohľadom žien a ich vlastného výberu s kým budú súložiť ak by si nejaká mladá dáma vzala do hlavy, že proste s nimi súložiť nebude :D To by to šlo všetko do toalety, mali celkom šťastie že im skočili hneď dve vysoko promiskuitné devy do rany
Jedna z nejlepších postkatastrofických SF, co jsem kdy četla. A to ji prosím napsal autor historických románů!! Ale proč ne, ten jiný, nežánrový úhel pohledu rozhodně stojí za to. Za sebe tedy pochybuju, že by mělo na vztahy v obrozující se společnosti až takový vliv náboženství, a z Emanuelovy dokonalosti by se taky dalo maličko ubrat... Ale četla jsem to jedním dechem již v minulém století, a když se mi knížka nedávno opět připletla pod ruku, ráda jsem si ten požitek zopakovala. :-)
PS. Mám takový pocit, že existují dva české překlady Malevilu, jeden příšerný, druhý - patrně pozdější vydání - velmi kvalitní. Na celkovém dojmu z knihy je to velmi znát, tak pozor, na který z nich padnete. ;-)
Zajímavá kniha od začátku do konce. Fikce atomové katastrofy je neskutečně důvěryhodná, popis situace okamžitě po katastrofě je dechberoucí. Následné boje, půtky a domluvy přeživších jsou vcelku uvěřitelné a hlavně zajímavé. Opravdu povedené originální dílo.
Skvělá kniha, moc hezky se mi četla a každý den jsem se těšil, až si k ní večer zase lehnu. Ani ne tak sci-fi jako spíše sociologická studie skupiny lidí, kteří přežili výbuch atomové bomby.
Okamžitě jsem se stala fanynkou této knihy. Příběh je nejspíš příliš optimistický, nicméně krásně uvolňuje uzdu přemýšlení o tom, co by kdyby... Úhelný kámen mojí knihovny, který jsem objevila trestuhodně až nyní.
Knihu jsem přečetl, když jsem byl na vojně. Do té doby jsem skoro nečetl. Od té doby čtu pořád!!! A trvá to již 20 let!!!!
Na to, jak je kniha stará, neztratila nic ze své čtivosti. Ačkoli už nikdy nezjistíme, co přesně se stalo a kolik lidí na světě přežilo, zaujme nás příběh malé skupiny lidí, kteří se perou o své místo na slunci. Emanuel byl taková takřka čistá duše (až na ty ženský) jako Mirek Dušín a navíc všechno vyřešil jako později v seriálu MacGyver, ale mně nijak nevadil. Kdyby ji psal někdo z aktuálních autorů, tak by asi zvolil více popisu krvavých scén a sexu. Pro mne kniha fungovala i bez toho a užila jsem si ji od začátku do konce.
Bez výhrad se připojuji k fandům této knihy. Narazil jsem na ni náhodou, při pročítání komentářů mojí oblíbené knížky Den Trifidů, kde uživatel Reacher tyto dvě řadí k nejlepším ve svém žánru. No a dávám mu plně za pravdu. Po delší době jsem měl problém knížku před spaním odložit a vždycky jsem si říkal ještě jednu kapitolu a jdu spát...a pak zase a zase. No však to znáte, když vás příběh čapne, tak často to, že ráno se musí brzy vstávat, jde na vedlejší kolej a člověk čte a čte a čte... No netvrdím, že se všichni musí tetelit při hodnocení jako já, ale kdo byl "zasažen Trifidem v jeho dnu", tak by Malevilem zklamán být snad neměl.
Po přečtení knihy mám poměrně rozpačité dojmy. Prvních cca 100 stran totální nadšení, je to mimořádně čtivé, napínavé, napsané zajímavým a bohatým jazykem. Zbytek pořád slušný, ale spíše jen některé pasáže. Teď k nedostatkům: stejně jako značné části zdejších uživatelů mi šel na nervy Emanuelův všeznalý a všespásný přístup, jeho bezbřehá dokonalost a sebejistota. Zkrátka tady to autor přehnal, řekl bych že ta postava balancuje na hranici kýče. To je jedna věc, další je to, že tu postrádám výraznou ženskou postavu. Buď to jsou to protivné staré báby nebo víceméně pasivní sexuální objekty. Vůbec ony popisy "romantiky" a to jak se všechny ženy ochotně rozdávají, je dost trapné. Zajímavé je, že i Panenka a Gazel, postavy s výrazně ženskými rysy jsou líčeny jako morálně pokleslí a pokřivení... nemůžu si pomoct, působilo to na mě krajně sexisticky. Autor taky v podstatě rezignoval na to nějak víc rozvést situaci s Vilmainem. Parta zabijáků s bazookou a jediný co udělají je, že rozbijou dřevěné vrata.... Stejně tak Panenka, skvělá postava s obrovským potenciálem, absolutně nevyužitá. Styl vyprávění byl zajímavý, hlavně občasné Thomasovi poznámky, které alespoň částečně objektivizovaly zkreslený pohled hlavního vypravěče. Bohužel v epilogu to zase sklouzlo k adoraci hlavního hrdiny. Tak nevím, co si z toho vybrat, škoda, čekal jsem mnohem víc. Na rozdíl od zdejšího přepáleného hodnocení bych to viděl na takových 65%.
Bylo, nebylo... takové nabubřelé vyprávění, kterak si žije všeználek Emanuel a jeho parta na Malevilu... spíše než postkatastrofou, to zavánělo dosti rozvleklým historicko-dobrodružným románem... chyběla mi tam ta povýbuchová beznaděj, fatalita, hlad, nemoc či jakýkoli pocit ztráty... emočně to bylo pro mě celé takové vyprázdněné... jednoduché... vím, ta natěšenost je prevít... čekala jsem psycho nářez aka Svědectví (božíííí!!!) ... vykreslení lidských přeživších osudů... zvraty... převraty... podvraty... a nic... jen stádečko poslušných oveček následujících svého manipulativního vůdce... ano, děsivé... ale stejnak tak nějak bohužel prostě prázdné...
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno francouzská literatura mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu postapokalyptické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Svižná, čtivá záležitost která vás drží a nepustí.
Knihu jsem dostala jako doporučení mé kamarádky a musím říct, že jsem ji neskonale vděčná!
Tedy posledních 40 stránek je už táhlých a přišlo mi, že trvá celou věčnost je dočíst!
Jinak je to úžasný román a mě velmi bavilo porovnat mezi sebou Smrt je mým řemeslem a tento kousek, kde obojí je jiné a přesto neuvěřitelně návykové.